Test Porsche Boxster 2.7 (987): Dokud nás servis nerozdělí

Test Porsche Boxster 2.7 (987): Dokud nás servis nerozdělí

27. 10. 2020 • Novinky, Ojeté vozy, Videa

Představa, že vlastníte Porsche, je vždy lákavá. Tahle značka má všechno – tradici, prestiž, vynikající jízdní vlastnosti. A při pohledu do bazarů se jeden model jeví jako velice levná vstupenka do tohoto výjimečného světa: Boxster. Sice ho spousta fanoušků moc neuznává, ale ceny začínají kolem dvou set tisíc. Jak si stojí po letech? Baví ještě, a co servis? To jsem zjistil na testovaném kousku od AAA Auto.

V devadesátých letech na tom Porsche nebylo moc dobře. Aut prodávalo tak nějak akorát, ale náklady na jejich výrobu byly takové, že se automobilka zrovna netopila v penězích – v podstatě by se dalo říct, že dělala auta tak dobře, až ji to málem přivedlo na mizinu. Na pomoc si tak Porsche přivolalo pár bývalých pracovníků Toyoty, kteří jim vysvětlili, jak skvělé je řešení sdílených dílů napříč modely. Bylo tedy rozhodnuto. Porsche potřebovalo novou 911 a levný model, který s ní bude sdílet komponenty. Tímto úkolem byl pověřen designer z Hong Kongu – Pinky Lai. Ten si udělal jméno při návrhu BMW E36, a Porsche mu nyní na bedra naložilo nelehký úkol…zachránit automobilku.

V roce 1996 se představilo jeho dílo – Boxster generace 986. O rok později následovala 911 se stejnou přídí a interiérem. Celý svět přijal designový jazyk nových Porsche trochu opatrně. Na vině byla světla, která připomínala volská oka – designový prvek, který do dnešní doby fandové ještě úplně nestrávili. Nicméně Boxster jako model byl přijat výborně, a začala tak cesta za záchranou značky, na kterou o pár let později úspěšně navázal model Cayenne. Dalo by se tak říct, že dnešní prosperitu Porsche odstartoval právě Boxster. On vlastně odstartoval revoluci napříč všemi modely, protože šlo o průkopníka plochých, vodou chlazených motorů.

Dnes se podíváme na zoubek druhé generaci označované 987, která krom toho, že narostla o 4 centimetry do délky a přibrala asi 40 kilo, změnila hlavně kontroverzní příď. Částečně ji tak skalní fanoušci vzali na milost, přesto to ale Boxster nikdy neměl jednoduché. Spousta lidí ho bere jako „půl Porsche“ pro kadeřníky nebo paničky. A když tak před ním stojím, není až tak těžké pochopit proč. Zaprvé je auto opravdu drobounké. Na délku měří jako Škoda Scala a na výšku pouze 129 centimetrů. Trochu se začínám bát, jestli do toho své 190 centimetrové já nasoukám. S designem přídě nemám nejmenší problém, ale při pohledu z profilu nebo zezadu vynikne ne zrovna vyvážená karoserie – především při stažené střeše. Kvůli umístění motoru uprostřed (namísto vzadu jako u 911) je zadní kapota nepoměrně dlouhá, a šišatý padající zadek na mě zkrátka nefunguje. Prostě to vypadá jako mládě 911, a vzhledem ke svému rodokmenu se tváří až příliš mile a nekonfliktně.

Překvapí ale praktičnost. Díky posunutí motoru doprostřed vnikl vzadu vcelku velký kufr, který doplňuje ten přední. Celkem se dá do Boxsteru naložit 280 litrů, což je v zemi malých roadsterů opravdu hodně. Dva cestovní kufry pobere jak nic, pro pár na kratší dovolenou zcela dostačující. V kufru také najdete přístup k dolití kapalin a baterii. Motor je totiž komplet ukryt uvnitř auta a není k němu přístup, alespoň tyto základní úkony tak můžete provádět bez demontáže různých krytů.

Uvnitř je to s místem taky překvapivě dobré. Najít ideální pozici je záležitost okamžiku. Sedí se krásně nízko, nohy natažené dopředu k mírně vyoseným pedálům, a volant jde přitáhnout hezky k tělu. Nízká kapota vůbec nepřekáží ve výhledu, periferně jen vnímáte vystouplá světla, která pomáhají určovat rohy karoserie. Místa tu není vyloženě na rozdávání, ale na druhou stranu mě ani nikde nic neutiskuje. Jedinou větší nevýhodou je minimum odkládacích ploch – to je pro roadstery typické. No, alespoň jsou tu držáky na pití. Co bych za ně v Miatě NA dal.

Pokud jde o kvalitu a zpracování interiéru, asi byste čekali od značky takového věhlasu něco lepšího. Většina povrchů je měkčených, ale kvalita je spíš průměrná. Některá tlačítka jsou po sto tisících kilometrech už oloupaná, a sem tam si něco vrzne. Jenže to mě nějak netrápí. Dobové BMW Z4 je na tom ještě o kousek hůř, a Mazda MX5 ani nemluvě. Navíc jsou tahle auta spíš o tom, jak jezdí.

A o jízdu se v testovaném kousku stará základní plochý šestiválec o objemu 2,7 litru a výkonu 240 koní a 273 Nm. Tento vcelku skromný výkon stačí 1380 kilogramů vážícímu roadsteru k velice slušné dynamice. Stovka je tam za 6,2 sekundy, a maximální rychlost o pár kilometrů v hodině přeleze obligátních 250. Není to tedy nejrychlejší auto na planetě, ale za pomalé bych ho neoznačil ani při nejmenším. Hlavně si stále můžete užívat úžasnou symfonii, kterou umí pouze ploché šestiválce. Zvuk je i se sériovým výfukem opravdu krásný. Motor je navíc hravý, miluje otáčky a má okamžité reakce na plyn. Rozhodně bych ho tedy z výběru nevyřadil jen kvůli tomu, že šlo o základ – je výtečný. V našem případě je párovaný s pětistupňovým manuálem, který má krátké a přesné dráhy, na jeho chod jsem si ale musel chvíli zvykat. Dorazy jsou gumové, a občas jsem si nebyl jistý, jestli rychlost zapadla. Taky má hodně dlouhé kvalty – kvůli tomu, aby auto jelo oněch 250. Na okreskách si tak většinou vystačíte se dvojkou, hodně utažené úseky budete jezdit na jedničku. Vzhledem k charakteru motoru, který ze sebe to nejlepší vydá až v poslední třetině otáčkoměru, bych ocenil jiné zpřevodování.

Boxster to léta schytával za to, že je to auto pro lidi, kteří si nemohou dovolit 911. Že je to auto, které si kupují kadeřníci, nebo dostávají sekretářky za „přesčasy“. Zkrátka něco, co vzniklo víc za účelem pózy než užitku. A já musím říct, že…nechápu, kde se tohle vzalo. Už první metry mi dávají tušit, že tohle bude zatraceně dobrý týden. Z auta je i při běžném městském pojíždění cítit čistá mechaničnost a chuť k životu. Taky se ukazuje sportovní charakter, protože vás auto umí slušně naklepat. Není to taková hrůza jako u některých moderních hothatchů, ale počítejte s tím, že se velice bezprostředně dozvíte o stavu našich silnic. Také je auto poměrně hlučné. Pár milimetrů látky nad hlavou vás od okolních hluků neochrání, a ve vyšších rychlostech je problém si popovídat se spolujezdcem. Při stažené střeše navíc dovnitř od 80 kilometrů v hodině hodně fouká – dokonce víc než do mojí Mazdy MX5 NA. Pro denní používání to tedy moc není. Ale ruku na srdce, kdo si kupuje malý roadster s motorem uprostřed na denní ježdění?

Mnohem víc se projeví jeho ryzí charakter na okreskách. Ve vyšších otáčkách vydává plochá šestka překrásný nakřáply zvuk, její reakce jsou ostré jako břitva, a snaží se ze všech sil bavit – a to se jí daří. Dobře poskládané pedály vyloženě vybízí k meziplynům, a otevřená karoserie vám dá ochutnat rychlost v mnohem čistší podobě, než dokáže kterékoliv coupe. Podvozek umí nádherně splynout se silnicí a jeho přesnost i po letech potěší. Boxster je krásně hravý, komunikativní, a vůbec není záludný. Výkonu je tak nějak akorát na to, abyste ho mohli ždímat naplno a nemuseli se bát, že se stane nějaké neštěstí. Díky tomu můžete bezpečně osahávat limity vozu a učit se číst auto. Jako takový může sloužit jako jakýsi učitel sportovní jízdy. Neustále s vámi komunikuje, zahrnuje vás informacemi a nechává dost prostoru pro chyby. Čemuž pomáhá i motor uprostřed.

Oproti 911, která má motor vzadu, si troufnu říct, že je Boxster přístupnější a vyznačuje se především neutralitou. Kapitolou samo o sobě je řízení, které je naprosto špičkové. Hydraulický posilovač si pro sebe nenechá ani ten nejmenší kamínek a neustále si s vámi povídá. V každé situaci přesně víte, kam míří kola. A překvapí i přesnost. Kolem středu je sice malá mrtvá zóna, ale jakmile ji opustíte, hned je cítit, jak se kola nabíjí odporem. S každou zatáčkou mu propadám stále víc. Neohromí výkonem, netlačí do sedačky, neprská, neplive síru, ale je neuvěřitelně komunikativní, přátelský a vstřícný. Boxster je naprosto čisté řidičské potěšení. Když se povznesete nad jeho pověst, tak za cenu Fabie získáte ultimátní nástroj zábavy a prestiž značky. Jenže mít na Porsche je něco jiného než mít na jeho provoz.

Na co si dát pozor

Jelikož Boxster v podstatě pilotoval nové technologie v čele s plochými vodníky, měl také nějaké dětské choroby. U prvních generací motorů označovaných M96 zlobilo především ložisko IMS (ložisko středové rozvodové hřídele). Materiál ložisek po čase nedokáže snášet teplotní namáhání, dojde k jejich poškození, a v nejhorším případě se může narušit časování – a motor se potká. Díl se dá samozřejmě koupit a vyměnit preventivně, jeho cena je kolem patnácti tisíc. U novějších motorů M97 vyráběných od roku 2006 by měl být tento problém vyřešen. Problém, který se týká i novějších motorů, je Lokasil. Jde v podstatě o kompozit, kterým jsou potaženy vnitřní stěny válců. Kvůli špatnému výrobnímu procesu ale dochází k rozdílnému teplotnímu rozpínání, a vrstva může časem vypraskat.

Dokonce může dojít i k prasknutí stěny válce. Dnes se problém s Lokasilem řeší tak, že se motor rozebere, vrstva se vybrousí a nahradí litinovými vložkami, které už jsou doživotní. Jejich cena se pohybuje někde na hraně dvaceti tisíc. Nicméně, když už je motor venku, je dobré udělat pořádný servis. Kvůli umístění motoru totiž musí celý ven kvůli kdejaké hlouposti, takže když už leží na stole, vyplatí se rovnou vyměnit i spojku i se setrvačníkem a rozvody. Rovnou se vyplatí zkontrolovat šály (ojniční ložiska), která se mohou vydřít. Takový servis už se samozřejmě prodraží, bavíme se o nějakých 100-150 tisících, ale máte pak jistotu, že auto už vám vydrží v podstatě věčně. Méně častou vadou je takzvaná ovalita válců. Válec má dole jiný průměr než nahoře (něco jako květináč). Dochází tak ke kontaktu pístních kroužků se stěnou válce, a motor se může vydřít. Samozřejmé je také pohlídat si úniky kapalin, což už jsou v podstatě drobnosti. Pokud jde o spotřební materiál, není to na Boxster žádná hrůza. Komplet brzdy i s deskami koupíte asi za 12-15 tisíc, repas podvozku se pohybuje kolem padesáti.

Možná to vypadá strašidelně, ale vlastně není. Když si to tak vezmete, tak po nějakých patnácti letech na silnici do auta vložíte nějakých sedm procent jeho původní ceny, a nemusíte se bát selhání. U starších Porsche je největším problémem zanedbaný servis. Když na to nebudete kašlat, bývají velice spolehlivá. Přeci jen to není nové auto, jako sportovní vůz pro zábavu taky asi něco zažilo, a takové to tradiční „První majitel, 80 let, sednout a jezdit“ je trochu mýtus. Bazarová auta zkrátka vyžadují určitou péči, ale i s výše zmíněným servisem můžete mít úžasné sportovní auto s rodokmenem prestiží značky pod šest set tisíc, a to je pořád výtečná nabídka.

Porsche Boxster je absolutní slast pro lidi, kteří milují řízení. Je hravý a komunikativní. I přes svou pověst je to Porsche se vším všudy. Pokud sháníte auto na víkend do půl milionu, bude pro vás lepší volbou BMW Z4 (E85) s třílitrem. Ceny se pohybují níž, jsou velice spolehlivá, a servis je doslova za hubičku. Umí také skvěle bavit, jejich design každým rokem zraje a motor je lahůdka. Sice nemají tak precizní řízení a přeci jen jsou malinko všednější, ale rozhodně umí nadchnout. Boxster doporučím hlavně v případě, kdy počítáte s větším počátečním servisem, a především bych hledal kousky s prověřenou minulostí, jinak se může radost lehce změnit na noční můru. Získáte tak ale jeden z nejlepších řidičských roadsterů.

Porsche Boxster je i po letech úžasně zábavné auto. Plochý šestiválec má nezaměnitelné charisma, a citlivé řízení s hravým podvozkem vás budou nutit vstávat dřív, ať si užijete svojí okresku prázdnou. Jen musíte počítat s tím, že to nebude zadarmo.