Test Peugeot 508 PSE: Nejlepší Peugeot… Pro někoho
Peugeot je vnímán jako výrobce takových těch „rozumných“ aut, co se od zbytku trhu odlišují především šmrncovním designem. V jejich historii ale najdeme řadu aut, která vznikla čistě pro potěšení řidiče. Například 205 GTi nebo přehlížený divočák z novější doby – 308 GTi. Značka ale také fušovala do segmentu rychlých limuzín a model 405 T16 se těší mezi fandy téměř kultovnímu statusu. Od dob jeho slávy ale uplynuly téměř tři dekády a Peugeot se na něj nikdy nepokusil navázat. Až doteď. Automobilka trochu nečekaně představila ostrou verzi 508 PSE, která se všemožnými „NEJ“ jen hemží. Proč ale teď? A existuje důvod, proč chtít Peugeot, který zvládne sprint na stovku za pět sekund a má tři motory?
Peugeot 508 je už ve své základní podobě neobyčejně přitažlivé auto, které správnou měrou kombinuje francouzský šarm a sportovní charisma. Proto jsem rád, že se parta z Peugeot Sport Engineered neurvala ze řetězu a nepokusila se vytvořit nějaké monstrum, které už z dálky křičí „Podívej se na mě!“. Provedené změny jsou skutečně decentní a jen vyzdvihují přirozenou atletičnost auta. Zelené náfuky v předním nárazníku vytváří zajímavý kontrast a dávají vážně se tvářící přídi jistou dávku uličnictví.
Skvěle pak vypadají křidélka (celkem jich je šest) kolem auta. Nevím, jestli plní nějakou funkci, ale jsou zatraceně cool. Speciálně navržené dvacítky autu také perfektně sednou a ti všímavější zpozorují, že se za nimi ukrývají dvoumateriálové brzdy Brmebo o průměru 380 mm, do kterých se zakusuje čtyřpístkový brzdič, který jsme mohli vidět už na 308 GTi. Další specialitou pro PSE je šedé lakování (můžete ho mít i bílé, ale nevidím důvod, proč ho tak chtít), které se sice tváří jako obyčejný lak, ale ve skutečnosti je metalický a na sluníčku vypadá skutečně jedinečně. Zajímavé je, že na autě nikde nenajdete nápis PSE, místo něj se na několik místech objevují kyselinově zelené drápance.
Uvnitř se pak – bohužel – nedočkáte prakticky žádných změn. Jediným rozlišovacím znakem je další drápanec (tentokrát na volantu) a kontrastní zelené prošívání. Dokonce i sedačky jsou shodné s těmi z výbavy GT Line. Nutno ale říct, že jsou velice dobré. Poskytují parádní komfort i oporu a mají dokonce i masáž. Nicméně žádné sportovní koření navíc nečekejte. Rozhodně se ale dočkáte velice kvalitního interiéru, který je plný hodnotných materiálů a skvělého zpracování. Také má naprosto jedinečný design. Ten asi nebude sedět lidem, co se v autě rádi rozvalí, ale svojí jistou stísněností je zvláštně intimní a zároveň výrazně orientovaný na řidiče. V pozici řidiče si připadáte spíš jak pilot bojového letounu. Praktické duše potěší kufr o objemu 515 litrů. Bohužel ale kvůli prudce klesající střeše nenabízí moc místa nad hlavou v druhé řadě. Ale i to má řešení, protože PSE se nabízí i ve verzi kombi. Ta má navíc ještě větší kufr.
Pojďme ale na techniku. Peugeot 508 se pyšní tituly nejsilnějšího a nejrychlejšího auta v historii značky. Aby toho dosáhl, muselo se vytáhnout absolutně všechno, co koncernové sklady nabízí. Základem je přeplňovaná šestnáctistovka o výkonu 147 kW a 300 Nm. Tomu ale ještě přispěchaly na pomoc dva elektromotory. Ten první (o výkonu 81 kW/166 Nm) je součástí osmistupňového automatu, druhý se nachází na zadní nápravě a přidává dalších 83 kW a 166 Nm – hádáte tedy správně, 508 PSE je čtyřkolka.
Celkový výkon soustavy je působivých 265 kW (nebo 360 koní, chcete-li) a 520 Nm. Aby toho nebylo málo, pod zadními sedadly se ještě nachází baterie o využitelné kapacitě 11.5 kWh, která zaručuje pár desítek čistě zelených kilometrů na jedno nabití, hlavně ale také dopuje elektromotory při dynamické jízdě. Technologicky je Peugeot 508 PSE skutečně sportovní vůz podle nejmodernějšího receptu. Tomu ale také odpovídá jeho váha – ta se vyšplhala na těžko uvěřitelných 1925 kilogramů. Díky tomu všemu výkonu se ale na stovku i tak dostane za 5.2 sekundy a v rozletu ho zarazí až omezovač na 250 km/h.
I přes veškerou zajímavost na papíře pro mě ale bylo pohonné ústrojí mírným zklamáním. Zkrátka ukazuje, že výkon se nutně nemusí rovnat vzrušení nebo charakteru. Síla auta jako taková je skutečně působivá. Trojice motorů s tímhle pořízkem pohazuje, jak kdyby nevážil nic a reakce na povely plynu je vždy okamžitá – však víte, elektřina. Ale trochu tomu chybí nějaký teátr. Projev ústrojí je zvláštně plochý, zvuk prakticky žádný a i samotná kombinace přeplňované šestnáctiostovky a elektrických motorů vyznívá v kontextu celého auta zvláštně. Charakterově jde totiž o zcela jiné přístupy. Zatímco elektromotory mají plochou křivku výkonu, tak 1.6 PureTech je takový přirozeně živý motor, který se rád vytáčí.
Elektromotory ale jeho projev úplně vyhladily a zbyla tak jen velká chuť do otáček, která ale není doplněna gradací a celé to tak působí trochu … uměle. Auto je tak zatraceně rychlé, ale ona rychlost se prostě jen stane, nevede k ní žádná zajímavá cesta. Dá se na to ale koukat i z jiné strany. Při denním ježdění máte vždy velkou výkonovou rezervu, do které umí auto sáhnout na požádání a vy tak téměř nikdy nemusíte čekat, až se rozeběhne. Pružnost je tak ukázková a také se s tím vším dá jezdit opravdu za málo. Prvních 30-40 kilometrů se dá zvládnout elektricky, když pojedete v hybridním režimu, jste schopni prvních 100-150 km ujet za asi 3 litry (plus tedy oněch 11 kWh v baterii). I skutečně nesmlouvavá jízda na okreskách se vejde do nějakých jedenácti, což je na čtyřkolku o výkonu 360 koní opravdu pěkné.
Při běžném denním užívání také slušně funguje převodovka. Tu a tam si všimnete, že mezi přepínáním elektrického a spalovacího motoru dochází k drobné prodlevě, ale jinak je uhlazená, nijak necuká a řadí logicky. Problém nastává opět pokud chcete sportovat. Ona totiž po vzoru koncernových DSG nezná manuální režim – minimálně ne skutečný. Můžete sice řadit pádly, ale když uzná za vhodné, změní rychlost sama. Což umí být místy frustrující. Samotné řazení pádly ale také žádné uspokojení nepřináší. Jejich chod je nečitelný, změna převodu není nejrychlejší a díky zmíněnému plochému projevu motoru se těžko odhaduje správné řazení bez toho, abyste koukali na otáčkoměr.
Nejhorší mi ale přišla nečitelnost převodovky. Za celý týden jsem úplně nepřišel, jak na ní. V některých případech se dovedla krásně opřít do motoru a vystřelit auto jak na gumě, jindy zase jako kdyby ji překvapil obří příval krouťáku a nechala ho utopit někde ve svých útrobách a gumová reakce pak neodpovídala požadovanému vstupu na plynovém pedálu. Kvůli tomu se špatně odhadovalo, kolik mi auto zrovna dá a jednou jsem při stejném stlačení plynového pedálu dostal takový příval výkonu, že mě to málem vyvezlo ze zatáčky po tečně ven, jindy jsem na úplně stejný povel dostal sotva něco a auto se svezlo moc dovnitř. Chvíli jsem z těchto zásahů podezíral ESP, ale byla to práce převodovky. Rád bych vyzkoušel ještě jiný kus, abych viděl, jestli to nebyla chyba jen tohoto konkrétního. Tak jako tak, být to moje auto, začal bych se poohlížet po přehrání softwaru.
Jestli teď chcete znechuceně zavřít test a jít pálit Francouzskou vlajku, vydržte ještě, stále tu je světlo na konci tunelu. Pořád jsem se totiž nebavili o podvozku. V předchozích řádcích jsem měl problém v Peugeotu 508 PSE problém najít sportovnost a je to především tím, že se automobilka nesnažila postavit nekompromisní ostré auto. On stále myslí na svůj základ a zachovává si velkou míru komfortu. A to dokonce i na dvacetipalcových kolech. Auto si nenuceně pluje na silnici, bez problémů zvládá vysávat výmoly a moc si nedělá hlavu ani s krátkými nerovnostmi. Komfort se od běžné verze téměř nezměnil a vy tak získáte příjemného společníka, ve kterém je radost požírat stovky kilometrů na jeden zátah. V kombinaci s potentním pohonným ústrojím a luxusním interiérem tu tak máme až nečekaně schopné sportovní GT.
Největší překvapení ale nastalo na úzkých okreskách. Tahle skoro dvě tuny vážící, elektromobilitou nasáklá věc se totiž promění v nepochopitelně mrštnou štiku, když jí k tomu dáte šanci. Podvozek se v každé situaci zdá rychlejší než motor-y. PSE mění směr s takovou samozřejmostí, že si připadáte jak v drobném hatchbacku. Na vaše povely navíc reaguje okamžitě a naprosto přesně. Jeho stabilita je ukázková. Je vidět, že provedené změny na podvozku se skutečně vyplatily. Ona totiž 508 PSE není jen designové cvičení s vysokým výkonem. Podvozek je kompletně přepracovaný, přitvrzený a dočkal se agresivnější geometrie. Výsledek je obrovská zásoba mechanického gripu. To auto zkrátka jede jak v kolejích.
Skvělé je, že ani ve sportovním režimu se nezmění v žebřiňák a stále dává kolům v zavěšení dostatečný prostor dýchat. Skvěle si tak rozumí i s horším povrchem a jeho čistá rychlost je zkrátka něco, co jsem ani v nejmenším nečekal. Řízení je také nastavené skvěle. Je rychlé, přesné, dobře navážené a v rukou působí naprosto přirozeně. I brzdy jsou výborné, s lehkou 308 GTi si ale dokázaly poradit o poznání lépe. Co se ale týče podvozku, je auto odladěné skvěle. Povedené je také vyvážení, ani při hrubém zacházení nepropadá nedotáčivosti. Většinu času je neutrální, v případě potřeby se dá stočit plynem. Díky zadnímu elektromotoru navíc působí na výjezdech ze zatáček lehce přetáčivě. Fungování na okreskách mi skutečně udělalo radost. Není to tak třeskutá zábava, jde spíš o klinickou záležitost, kdy víte, že máte pod zadkem něco, na co je spoleh a z A do B se přepravíte velice efektivně, ale funguje to.
Zajímavé pro mě bylo chování hybridu ve sportovním režimu. Auto totiž kašle na ekologii a zaměřuje se na čistý výkon. Zároveň ale dokáže s energií pracovat tak efektivně, že vám baterie prakticky nikdy nedojde. Při rychlé jízdě totiž auto tak urputně sbírá energii zpět, že se nemusíte bát, že vám během radovánek na okreskách dojde, a vy tak jen budete tahat těžké baterie – jako třeba u Škody Octavie RS iV. Neustále tak můžete využívat plný potenciál trojice motorů. Auto tak ukazuje, že i sportovní plug-in může fungovat.
Otázkou zůstává už jen proč teď a pro koho? Proč teď je snadné. Peugeot se vrací do světa vytrvalostních závodů s hybridním hyper sportem 9×8 (za tak nesympatickým názvem se ukrývá neuvěřitelně krásný závoďák) a 508 PSE funguje jako takový propojovací můstek mezi závodním programem a skutečným světem. Asi by se vám líbil víc nějaký homologační speciál, ale ruku na srdce – na to teď ve Stellantisu není ani chuť ani peníze. Celý koncern se prakticky proměnil v účetní oddělení a jen auta v zelených číslech mají povolení žít.
Vzít tedy existující techniku a existující auto byla asi jediná cesta, jak aspoň trochu propojit závodní svět s něčím, co můžete vidět na showroomu. No a pro koho? Sám si nejsem jistý. Auto se oficiálně v Čechách ani neprodává. Zastoupení značky je vám ale ochotné ho zajistit tak trochu „na šedo“ když najdou slot ve výrobě. I díky tomu se cena vyšplhala k nějakým 1.7 milionům. Jde tak čistě o záležitost pro fandy značky, kteří chtějí to nejlepší se lvem ve znaku. A že to skutečně to nejlepší aktuálně je. Širší úspěch se ale očekávat asi nedá. A vlastně to ani nevadí. Není to auto pro každého.
Peugeot 508 PSE se hodnotí skutečně hodně těžko. Je to krásné auto, které má luxusní interiér, skvěle slouží na každý den a také má velice potentní pohonné ústrojí. Podvozek je vyladěný téměř k dokonalosti, ale převodovka jako by zapomněla, k čemu tu vlastně je. Jde o exkluzivní auto, které vlastně není ani tak úplně sportovní, ani tak úplně „zelené“. Zákazník toužící po plug-in hybridu nejspíš nedokáže ocenit schopnosti podvozku a přidaný výkon a skončí v běžné hybridní 225. Zákazník toužící po sportování zase nebude hledat dvoutunový hybrid. Je to tak auto, které koupíte, protože prostě chcete. Stále má co nabídnout, ale stojí tak nějak každou nohou v jiném světě.
Peugeot 508 PSE je výkladní skříň automobilky a jakási ukázka budoucnosti sportovních aut. Chce kombinovat styl, rychlost a ekologii. Většinu času se mu to i daří, ale jak už to bývá, když děláte víc věcí naráz, nic pak není na 100 %. PSE má svoje mouchy, rozhodně je to ale zajímavý počin.
Plusy
– Design
– Vynikající podvozek
– Výkon
– Fungování hybridu ve sportovním režimu
Mínusy
– Převodovka
« Jak na úspornou jízdu? Osvojte si několik řidičských zásad a šetřete svou peněženku Test Fordu Ranger Raptor: Monstrózní zvíře, se kterým chcete jezdit hlavně mimo silnice »
