Test Peugeot 308 1.2 PureTech M/T: Lev v základu
Když se narodíte krásní, máte to v životě o kus jednouší. Dokonalý úsměv vám otevře každé dveře a životem se vcelku spokojeně protloukáte jen za pomoci svého šarmu. U aut by ale neměla stačit jen hezká tvářička, ne? Nový Peugeot 308 je jedním z těch aut, jejichž charisma vás nutí jim odpouštět drobné chyby. Bude tak okouzlující i s jedním ze základních motorů a nižší výbavou?
Nová „tři-sta-osmička“ je skutečně hezké auto. Ještě jsem se nesetkal s nikým, komu by se nelíbila (minimálně naživo). Ve správném poměru míchá sportovní šmrnc a eleganci. Je to auto, které vás doslova vyzývá k tomu, abyste se šli projet. Oproti předchozí generaci se novinka o 11 centimetrů natáhla a o dva snížila. Také se posunuly A sloupky o 10 centimetrů víc dozadu, čímž vznikla na hatchback až překvapivě dlouhá kapota, která dokresluje jeho atletický charakter. Design auta je tak důmyslný, že ani na malých kolech nevypadá nepatřičně. Většina moderních aut má tak těžkopádný design, že musí jezdit alespoň na dvacítkách, aby to nevypadalo jak kolečka od nákupního vozíku, ale testovaná 308 si díky atletickým tvarům vystačila i se sedmnáctkami a stále vypadala skvěle. Je to zkrátka krásné auto, kterému až na falešné koncovky výfuků nemám co vytknout… ale klidně se mnou nesouhlaste.
Interiér bude tradičně asi zdrojem sporů. Zaprvé je velice extravagantní, zadruhé je tu iCockpit, kterému řada lidí nemůže přijít na chuť. Tak s ním rovnou začněme. Uznávám, že od uvedení konceptu „budíky nahoře, volant dole“ se objevilo několik aut, kde to přinášelo jen utrpení. Nová 308 ale byla od počátku navržena pro tento koncept a je to znát. Sám měřím 190 centimetrů a nemusel jsem volit žádnou krkolomnou polohu, nebo si volant nepřirozeně spouštět do klína, abych na budíky umístěné navrchu palubky viděl. Přístrojový štít má navíc moc hezké zobrazovací schopnosti a nekonečné možnosti individualizace. Ve finále pak zastupuje funkci head-up displeje. V kombinaci s výbornou pozicí za volantem a palubní deskou natočenou k řidiči si ze sedadla připadáte jak pilot bojového letadla.
Zcela nový je pak infotainment – nutno říct, že už bylo skutečně na čase. Zaprvé displej – ten patří mezi nejlepší, co jsem viděl. Má jemné rozlišení, krásné barvy. Třeba černá je tak sytá, že pomalu není vidět, kde přechází displej v rámeček. A systém samotný je také oproti tomu staršímu nebe a dudy. Je svižný, mnohem intuitivnější a také toho víc umí – přivítejte bezdrátové CarPlay. Některé věci jsou zbytečně složité. Například kvůli vyhřívání sedaček musíte do podmenu klimatizace a nejdřív sedačku „zapnout“ a až pak volit intenzitu vyhřívání. Ale určitá dávka chaosu k Francouzským autům zkrátka patří. Druhou novinkou je druhý dotykový displej umístěný pod tím hlavním. Na něj si můžete nastavit oblíbené zkratky a usnadnit si tak ovládání auta. Dané dlaždice jsou navíc dostatečně velké, takže ani za jízdy není problém je používat. Z počátku jsem byl k přínosu takové lišty skeptický, ale po týdnu musím říct, že je skutečně povedený – a funkční – pomocník.
Kapitolou samo o sobě je kvalita zvolených materiálů a zpracování. V mainstreamu není asi nikdo krom Mazdy, kdo by se mohl nové 308 rovnat. V celém interiéru prakticky nenajdete tvrdý plast, ba dokonce ani po klavírovém laku ani stopy. Namísto toho je tu příjemný textilní dekor, kvalitní materiály a všechno drží perfektně pohromadě. A to si ve vyšších výbavách můžete zvolit i jakostní kůži Nappa. Tady se automobilka skutečně vytáhla a co do kvality se může 308 rovnat i těm nejlepším z prémiového segmentu. Kabina působí skutečně draze. Nicméně chápu, že až téměř kubistický design nebude sedět každému. Dle mého ale dobře doplňuje výrazný exteriér.
Jednu z hlavních slabin předchozí generace – místo vzadu – se také podařilo vyřešit. Tedy tak trochu. Zatímco dosluhující verze byla vzadu skutečně klaustrofobní, tak u té nové je situace po prodloužení rozvoru o 5.5 centimetru výrazně lepší. Stále jde ale spíš o lepší průměr. Za sebe se tak nějak vejdu, místa ale není v žádném směru zrovna přebytek. Maximální příjemná výška pro druhou řadu je dle mého do 185 centimetrů. Alespoň to kompenzuje nadprůměrný kufr. Ten má v základu 421 litrů.
Pod kapotou Peugeotu 308 můžete mít všechno. Doslova. Na výběr je diesel, benzín, hybrid a časem bude i čistá baterka. Automobilka razí filozofii toho, že každý by měl mít na výběr. No a já si vybral jednu ze základních verzí, protože ruku na srdce – nejsilnější plug-in hybrid jezdí skvěle, ale většina zákazníků stejně sáhne po běžnějších variantách. U mě tedy šlo o přeplňovaný tříválec o objemu 1.2 litru a výkonu 96 kW a 230 Nm. Což pro auto vážící jen 1.3 tuny bezpečně stačí. Motor je na tříválec navíc skvěle odhlučněný a kultivovaný. Většinu času ani nebudete tušit, že vám pod kapotou jeden válec chybí. I dynamika je naprosto uspokojivá. Motor je navíc takový příjemně čiperný. Pro podobné auto jde skutečně o rozumnou volbu. Párovaný byl se šestistupňovým manuálem, k jehož funkci také nemám zásadní výtky. Spárovaný je s motorem dobře, má krátké a relativně přesné dráhy. Osobně bych asi volil automat, ale jestli vás lákají víc tři pedály, nemůžu vám to rozmlouvat. Pokud jde o spotřebu, tak se pohybuje někde mezi 6-8 litry, podle toho jak a kde jezdíte.
Pojďme jezdit. Rovnou z kraje bych ale rád vyřídil jeden tradiční bod internetových diskutérů – tuhá zadní náprava. Ano, je tu a to ve všech verzích. A ano, rád bych viděl alespoň u silnějších variant víceprvek, ale ono se toho vlastně až tolik neděje. Technika pod sukněmi je stejně důležitá jako její ladění, a i nejlepší hardware na světě nemusí fungovat, když ho neumíte ušít na míru danému autu a obráceně. A Francouzi dokázali z jednodušší techniky vymlátit maximum. Skutečně se nemusíte bát nejistých jízdních vlastností nebo odskakování zádě na nerovnostech. Auto je stabilní, jisté a především kultivované. Je možné, že část komfortu nesou na svých ramenou menší kola s vyšším profilem, ale schopnost filtrovat nerovnosti je skutečně vynikající. Ani záplatované rozbité silnice v centrech se nijak výrazně nepodepíšou na pohodě uvnitř. Solidní je i odhlučnění. Peugeot 308 se tak ukázal jako mrštný městský pomocník, zároveň ale také rád jezdí na výlety. Na dálnici je klidný, směrová stabilita výborná a cesta v něm hezky utíká.
Drobného zklamání jsem se dočkal jen na okreskách. No, i když zklamání je asi silné slovo. Spíš bych řekl, že se auto nepotkalo s mým očekáváním. Podle sportovního kabátku jsem totiž očekával i sportovní ladění podvozku. 308 ale hraje možná až moc na jistotu a chce být přístupná všem. Je uhlazená, předvídatelná a zcela nekonfliktní. Ať se k ní chováte jak chcete, je neutrální a možná až moc vážná. Tomu ještě nahrává přeposilované řízení, které k vám nepustí ani smítko informací od předních kol. Uměl bych si představit trochu odvážnější ladění. Přitom základ auta tomu nahrává. Karoserie je pocitově opravdu velice tuhá, přední náprava má spoustu mechanického gripu a auto ochotně mění směr. Jen je to celé až moc … dokonalé. Je zkrátka vidět, že Peugeot novou 308 přibližuje spíš k prémiové třídě. To se odráží na odvážném zevnějšku, kvalitním interiéru a ve finále i na jízdě, která je zkrátka maximálně ukázněná. Je to zkrátka velké dospělé auto v těle kompaktního hatchbacku. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na vás.
Peugeot 308 chce hrát vyšší ligu než jeho předchůdce. Má mnohem výraznější design, interiér patří kvalitou k tomu nejlepšímu v segmentu a jízdní vlastnosti jsou velice dospělé. Při premiérových jízdách (samozřejmě s nejvyšší specifikací) na mě udělalo auto vynikající dojem a jsem rád, že to potvrdilo i při klasickém týdenním testu – navíc v jedné ze základních verzí. Otázka je, jestli tradiční zákazníci automobilky budou umět ocenit trochu prestižnější zboží, ale to ukáže až čas. Já si společný čas s Peugeotem 308 skutečně užil.
Plusy
– Design
– Kvalitní interiér
– Komfort
Mínusy
– Průměrné místo vzadu
« Test Suzuki S-Cross 1.4 BoosterJet 4×4: Čtyřkolka do každé rodiny Vysoké teploty mohou být pro řidiče nebezpečné »
