Test Opel Insignia Sports Tourer 2.0 CDTi: Tady je svět ještě v pořádku
Opel Insignia je již poměrně dlouho vlajkovou lodí této německé značky. Už první kusy sklidily nebývalý úspěch a není proto divu, že továrna se až tolik nesnaží měnit něco, co funguje. U modernizované Insignie proto došlo jen k některým menším změnám a do testu dorazila opět v plné síle s pořádným naftovým dvoulitrem.
Už na první pohled je to hodně dlouhé kombi. Její štíhlé linie tento pocit ještě umocňují a při pohledu na tabulkové rozměry se vlastně ani není čemu divit. Je například o 1cm delší než Škoda Superb. Skutečné pohodlí nabídne minimálně čtyřem pasažérům a s obrovským 560 litrovým kufrem se není potřeba obávat toho, že se na dovolenou nevejdete i se všemi krámy. Pokud byste pak necestovali v plném obsazení, sklopením sedadel docílíte plochy bez schůdků o velikosti až 1665 litrů, kterou vytvoříte i zevnitř a pak už se dá v Insignii i pohodlně přespat.
Menším faceliftem exteriéru jsou pozměněná a vylepšená Matrix LED světla. Zahnutý profil denního svícení nahradila přímá linka. Každý světlomet obsahuje 84 jednotlivých diod, které se starají o dokonalou viditelnost za každých okolností. Nasvítí vám příkop, ale nenakrmí lumeny auto před vámi. Stejně tak si umí odstínit i protijedoucího řidiče, ale vám nechat jasný výhled na krajnici, kde by se mohl někdo procházet. Mají i speciální dálniční režim a do zatáčky vám posvítí samozřejmě také hned, jak do ní vjedete.
Nejenom že je podle mě Insignia jedním z nejhezčích kombi zvenku. Ještě větší dojem na mě udělala totiž ve svém interiéru. Při pohledu na fotky si možná můžete říct, co světoborného na ní vidím. Jenže není to jen o tom nasekat do palubky co největší displeje a vyházet všechny tlačítka. Při tvorbě interiéru je to také o tom přemýšlet nad ergonomií a přívětivostí pro řidiče. Chápu trend dnešní doby, že to co není dotykové je pravěk. Ale než jsem mnohdy v hypermoderních kokpitech něco našel, jen abych si nastavil teplotu nebo vypnul Start-Stop, jel jsem skoro příkopem nebo projel červenou.
Insignia pro mě byla doslova pohlazením na duši. Rozhodně se nebrání moderním technologiím, ba naopak. Středový displej infotainmentu (mimochodem, tady je stále systém od Opelu, který je prostě lepší než ten od PSA) hraje veselými barvami, je velmi přehledný s dobrou grafikou a jak jinak než dotykový s perfektní senzitivitou. Ale pravá odměna přichází pod ním a nebo pak vedle volantu vlevo. Zde všude jsou umístěná klasická hardwarová tlačítka, která poskytují okamžitý přístup k nejpoužívanějším funkcím. Celý Opel Insignia pak můžu ovládat jen po letmém pohledu na přístrojovku a věnovat se řízení.
Vrcholný naftový dvoulitr bude asi nejrozumnější volbou. Není z říše snů a králem Miroslavem ze země jemnosti, ale k Insignii sedí. Svým výkonem 128 kW a kroutícím momentem 380 Nm poskytuje slušnou dynamiku. Reakce motoru jsou spíše rozvážnějšího charakteru a ve spojení s měničovým osmistupňovým automatem AISIN předpokládá pohodové naladění řidiče. K dispozici může být i s šestistupňovým manuálem a sáhnete-li hlouběji do kapsy, je možná i varianta s pohonem 4×4. Do takového korábu, jakým Insignie bezesporu je, bych si přál motor o trochu více odhlučněný a jemnější. Ford nebo VW jsou se svými, kdysi tradičně hrubšími, naftovými dvoulitry už o krok dál. Spotřebou 7,2 litrů za testovací týden bych Insignii zařadil do průměru. Není to samozřejmě hodnota špatná, ale naftové dvoulitry o podobném výkonu dokáží být úspornější i o litr.
Insignia sice nemá, jak bývá zvykem, na středovém panelu možnost přepínání jízdních režimů jako ECO, COMFORT, SPORT…, ale nemám pocit, že bych si z toho urval límec. V mnohých konkurenčních modelech je totiž rozdíl mezi jednotlivými módy stejně takový, že není moc poznat a nebo v režimu ECO auto tak zdechne, že s ním není skoro možné jet. Mohutnému tunelu tady vládne ještě klasický volič automatu. Joystick si zde ještě místo nenašel a to i díky tomu, že Insignie stojí na svojí vlastní Opel platformě. Není to jen převlečený kabát na sdílených platformách modelů od koncernu PSA.
Nemá ani nastavitelný podvozek do stovek úrovní, žádné pneumatické měchy, hydročepradla nebo nastavování strmosti řízení. Přesto je Insignia obrovsky pohodlná a jako zrozená k hltání dálek. Do kabiny se práce podvozku nijak neprojevuje. Svým plavným pohybem po silnici si mě získala a nebýt ryze dieselového zvuku motoru, ani bych si nevšiml, že jedu.
Nemusíte hned pokukovat po našlapané testované verzi Ultimate za necelých 830.000 Kč. Její levnější varianta může být i za necelých 650.000 korun a to je za tak pořádný kus auta pěkná cena. Nebude se ani jednat o žádnou holotu. Už v této verzi vám poskytne např. Bluetooth handsfree, dešťový senzor, Matrix LED světlomety, automatickou dvouzónovou klimatizaci nebo parkovací senzory. Ustoupit sice budete muset v motorizaci, protože za tuhle cenu vám ubyde 500 kubíků, ale dokážu si Insignii představit i s motorem 1,5 CDTi o výkonu 90 kW.
Opel Insignia je rozhodně velmi povedeným rodinným kombi. Zasloužila by si více pozornosti od zákazníků, protože někteří její konkurenti si ve výsledku mnohdy hrají na to, co nejsou a do popředí se tlačí hlavně díky masivní reklamě. Ve výsledku prostě není vlajkové lodi Opelu moc, co vytknout. Tady je jednoduše svět ještě v pořádku.
Plusy
– Velký vnitřní prostor
– Skvěle zpracovaná ergonomie ovládání
Mínusy
– Hrubší chod dieselu
« Odškodnění pro oběti nehod je širší, než se zdá: Mají nárok na náhradu výdělku i propadlých vstupenek Nákup auta během tvrdého lockdownu? Jedině online »
