Test Opel Insignia Grand Sport GSi. Milovnice zatáček
Ne, nedělám si z vás legraci. Testovaná Insignia má skutečně takto dlouhý název, který podrobně rozklíčovává hned několik zásadních informaci. Tak ještěže název neubírá autu na kvalitě. Pojďme si ho rozebrat!
Tři grácie
V první řadě je tu neopomenutelný fakt. Testované GSi je totiž diesel. A dieselem už přiostřená Insignia zůstane. Benzinové provedení v nabídce skončilo stejně rychle, jako se objevilo, a i když možná zoufáte, věřte mi, že Opel nechal v nabídce tu lepší z obou variant. Jako diesel ale tohle auto přesto nevypadá. Tipli byste mu minimálně 350 koní a šestiválec. Jdeme dál.
Druhou zásadní věcí je převodovka. V útrobách modelu Insignia GSi se nachází jen a pouze osmistupňový automat s hydroměničem od výrobce Aisin, který, ačkoliv si s benzínovým dvoulitrem moc nerozuměl, funguje v naftě perfektně. Body k dobru.
A třetím klíčovým aspektem, je zkratka 4×4. Insignia GSi může být totiž vybavena pouze pohonem všech kol. Ovšem ne ledajakým. Jde o fenomenální čtyřkolku. Ta ačkoliv funguje na principu systému haldex, tedy že v milisekundách připojuje do hry zadní nápravu, má po stranách zadního diferenciálu ještě vychytávku jménem Twinster. Přičemž u verze GSi je v porovnání s civilní verzí chování Twinsteru citelně přiostřené. A to byste se divili, jak dobře tato věcička funguje.
Twinster totiž umožňuje šikovně vektorovat točivý moment mezi zadními koly, což v praxi znamená, že řídicí jednotka při průjezdu obloukem posílá vždy více síly na zatížěnější vnější kolo. Insignia se tak nádherně stáčí do zatáčky, a když se nehlídáte, doženete ji až na hranici samotné přetáčivosti. Ale to možná předbíhám. Pojďme si GSi ještě před pořádným svezením maličko představit.
Vypadá jako OPC, jezdí jako „GéTé“
Nový Opel Insignia Grand Sport je krásné auto. Bez nadsázky patří k nejelegantnějším strojům ve třídě. Honosí se éterickým vzezřením přední části, subtilními, avšak přitažlivými LED světlomety a nádherným profilem, díky kterému by se člověk snad ani nebál auto přiřadit do kategorie pětidveřových kupé. Ale přesto… Když se na Insignii díváte delší dobu, začnou vás napadat blázniviny.
„Co takhle větší kola? A proč ta odtrhová hrana na víku pátých dveří není trochu výraznější? Vážně ten přední nárazník musí mít nudný tvar? Vždyť z takového základu by se dalo vytěžit ještě krásnější auto.“
Lepidlo na oči
A podobně to vidělo i grafické studio v Rüsselsheimu, které dostalo jasné zadání. „Udělejte z Insignie lepidlo na oči. Vytvořte verzi GSi, která bude zatraceně sexy.“ Nutno podotknout, že designéři to vzali doslovně.
Bože, to snad ani není možné, jak je Insignia Grand Sport GSi v karmínově zářivém laku krásná. Při jejím předávání by majitelé měli okamžitě dostávat zbrojní průkaz, aby pak mohli vysvětlovat, proč Insignia odzbrojuje všechny kolemjdoucí.
Dvacetipalcové ráfky, brzdové třmeny Brembo, nádherný přední nárazník s chormovými prvky, nefalšovaná dvojice koncovek výfuků, nebo již zmiňovaná odtrhová hrana (+ 2700 Kč – nechápu, že se za ni u GSi připlácí), která celé prdelce dodává sexy vzhled. Tohle auto by mi opravdu smělo domů. A je jedno, že to není Maserati nebo Jaguar. Vypadá totiž ještě lépe a mohlo by okamžitě nosit znak kteréhokoliv honosnějšího výrobce.
Sedadla od německých bohů s diplomem z medicíny
A po otevření dveří? Palubní deska zůstala nezměněna, ovšem zajímat vás nebude. Pozornost okamžitě upoutají přední sedadla, která člověku vyrazí dech, přičemž jakmile se do nich posadí, je Insignií tak nějak automaticky unášen do jiného světa. Že jsou taková sedadla v automobilu s dvoulitrovým dieselem zbytečná? To si pište, že ne!
Opel je totiž vyvíjel ve spolupráci s předními německými ortopedy, a mohu se vám zaručit za skutečnost, že to nebylo marné snažení. Ani po sedmi hodinách sezení v kuse mě záda, hýždě, …no zkrátka mě nebolelo vůbec nic. A kromě horšího výhledu ze zadních sedadel (kvůli masivnosti těch předních) se v Insignii GSi oproti klasice vlastně nic nemění. Stále zůstává praktickým autem, které bez problému osedlají čtyři dospělí i se zavazadly, nebo celá rodina a všichni si budou pochvalovat, že jim před koleny na zadních sedadlech zůstává dostatek místa. Proto už nebudu zdržovat a jdeme na to, co je pro verzi GSi zásadní.
Pomalejší, než jak vypadá? Úplně ne.
Člověk se jednoduše nesmí nechat zmást daleko rychlejším vzhledem. Insignia GSi je normální, i když nebývale krásné auto s lepším podvozkem, ostrými brzdami a sex appealem, který neustále rozdává po okolí. Když ale zatlačíte na pilu, pochopíte, proč se tohle auto nejmenuje třeba „sportedition“, ale proč Opel znovu sáhl po ikonickém pojmenování. Insignia GSi totiž dokáže neuvěřitelným způsobem měnit tváře.
Zatímco při klidném cestování vás díky adaptivním tlumičům v měkkém režimu Tour nechá zapomenout na dvacetipalcové ráfky a uchvátí vás perfektně hrajícím audiem BOSE (+17 700 Kč), po stisknutí tlačítka Sport se v rodinném liftbacku projeví překvapivě zmutované sportovní geny. Motor se dvěma turbodmychadly a výkonem 154 kW sice není ohromujícně silný, když ale ve druhé zatáčce zjistíte, kam až můžete s tím geniálním (a teď i přitvrzeným) podvozkem zajít, pochopíte, že s tímhle autem byste byli rychlí, i kdyby mělo těch koní 70.
Jako pírko
V technických údajích se dozvídám, že GSi by mělo vážit 1697 kg. Jenomže ono zatáčí, jako kdyby na začátku toho čísla chyběla jednička. Je obratné, čiperné, ale hlavně mění směr neuvěřitelně ploše bez výraznějších náklonů a se stoickým klidem. Stačí jen drobný pohyb zápěstími a Insignia vás na milimetr poslechne. Utáhněte oblouk trochu víc a auto doslova nařídí zimním pneumatikám, že i přes sníženou přilnavost na teplém jarním asfaltě prostě zatočíte tam, kam chcete. A to klidně s takovou měrou, že ve vteřině přerovnáte veškerý obsah svého zavazadelníku a dostanete vynadáno od spolucestujících. Tohle skutečně není chování obyčejného rodinného liftbacku.
A když se náhodou stane, že už jedete fakt moc rychle (skoro to nejde), přijdou na řadu brzdy. A zase jsme u jednoho z klíčů k pochopení verze GSi. Vy totiž můžete brzdit až v místech, kdy už vám spolujezdec strachy produpnul podlahu, zatímco jste stále přidávali. Brzdová soustava Brembo na přední nápravě bez nadsázky brzdí tak, jako kdyby Insignii někdo zezadu chytil za flígr a skokově její rychlost vyhodil nekompromisní silou z okna. Brzdí tak, že je to vlastně až zábavné. Ale především brzdí tak, že se na ni můžete za všech okolností spolehnout. A toho si u manažersky/rodinného auta cením nejvíc.
Chování podvozku i brzd je skvěle předvídatelné a dávkovatelné, a věřte tomu, že než abyste Insignii v zatáčkách unavili a skutečně se dostali až na pomyslnou hranu jejích schopností, budou vás spolucestující nenávidět. Ne, jinak. Musíte v ní prostě jet sami. Lidé s vámi nic podobného zažít nechtějí. Vašemu spolujezdci vpředu by bylo přinejmenším nevolno. Ale díky sedadlům s perfektním bočním vedením by vám alespoň nevypadl oknem. Nedej však, abyste chtěli schopnosti GSi ukazovat někomu, kdo sedí vzadu. Vyndavali byste ho po kouskách.
Předchozí řádky berte samozřejmě s mírnou rezervou, nicméně schopnosti vozu demonstrují perfektně. A já pevně věřím, že GSi budu moci projet také na letních pneumatikách. On ten ostřejší podvozek a skvěle dávkovatelné brzdy totiž z toho auta udělaly úplně jiný nástroj. Nástroj, který se původnímu autu podobá jen v klidném režimu. Jakmile dvakrát stisknete ESC, zapne se pomyslný čtvrtý jízdní režim, režim Competitive, který vám na mokré vozovce dovolí s autem dokonce provádět skopičiny připomínající Focus RS (obě auta mají velmi podobný systém pohonu všech kol). Jasně, ta síla a surovost 2.3litrového EcoBoostu ve Focusu tady chybí. Ale podvozek a dokonce ještě o chlup lepší brzdy? Není co dodat. A nezapomínejme, že je stále řeč o především manažersky směřovaném automobilu.
Závěr
I když mám ze standardního modelu Opel Insignia trochu rozporuplné pocity, a to především kvůli vrzajícímu head up displeji, za který po vás v Opelu chtějí 25 000 Kč navíc, maličko chudším plastům v interiéru a hůř odhlučněnému podvozku, verze GSi mě uchvátila. A to hlavně v zatáčkách! Zde je schopna vytěžit ze svého podvozku, brzd i pneumatik maximum, a to bez toho, aniž by vás otravovala svojí hmotností.
Má také poměrně přesné a citlivé řízení, které je nadále podpořeno dostatečnou strmostí, takže nemusíte máchat rukama jako o život. Když na to přijde, z pohledu jízdní zábavy vlastně nešlo čekat o moc víc. Papírové údaje jsou daleko za realitou, a i když ten motor není zrovna nejsilnější a schopnosti podvozku celou pohonnou soustavu jasně převyšují, napadá mě jediná myšlenka – nemá to tak nakonec být vlastně správně?
Opel Insignia Grand Sport GSi není sportovní automobil střední třídy. Je to však moc příjemné „GéTé“, které vám ukrátí dlouhé cesty, a i když asi nebudete nejrychlejším autem na německé dálnici, nenechá vás díky geniálním jízdním vlastnostem zapomenout na to, že máte rádi řízení. A to je její hlavní poselství.
« 8 největších zajímavostí z historie Toyoty RAV4 Reportáž: 38. ročník KOWAX Valašská Rally ValMez »
