Test Opel Insignia Country Tourer 2.0 CDTI BiTURBO. To nejlepší na konec
Opel vždy uměl své vlajkové lodě. Ať se jednalo o Senator, Omegu nebo Insignii, pokaždé šlo o majestátní auta, která své majitele rozmazlovala komfortem a skvělou výbavou. Bohužel ne vždy se jim podařilo bodovat u zákazníků a příkladem toho byla i předchozí verze Insignie, která byla velice dobrá, ale neprodávala se tak, jak by si zasloužila. Mně se do rukou dostala omlazená verze v tom pro našince nejzajímavějším balení, a to dvakrát přeplňovaném dieselu s pohonem všech kol. Současně se jedná o tak trochu labutí píseň automobilky, protože je to poslední model, který vznikl bez přispění koncernu PSA a dá se tak mluvit o posledním opravdovém Opelu. Pojďme se podívat, jak si toto gigantické kombi vedlo.
Začněme klasicky u designu. Opel se v posledních letech trochu hledal. Jeho autům chyběla nějaká identita. Možná to bylo spřízněností s americkým Buickem – design byl robustní a někde na pomezí USA a Evropy. To již neplatí. Nová Insignia působí i přes svoje rozměry svěže a dynamicky. Chromové lišty v masce přímo navazují na linku LED světlometů. Dlouhatánská kapota s krásným prolisem vypadá z pozice řidiče jak příď lodi. Country Tourer je oproti klasickému kombi oplastován, ale jedná se především o designový prvek. Auto bylo zvýšeno pouze o 25mm. Světlá výška tak činí pouhých 93 mm (konkurenční Passat Alltrack nabízí 174 mm), na radovánky v terénu tak zapomeňte. Rozdíl oněch dvou a půl centimetrů je ale tak akorát, aby vás nepřekvapila žádná nástraha našich měst a silnic. Jediný prvek, se kterým jsem trochu bojoval je chromová linka táhnoucí se od zrcátek až do zadních světel. Při pohledu šikmo zezadu celé auto trochu zužuje. Celkově je ale Insignia nádherné auto! Přistihl jsem se, že když odcházím od zaparkovaného auta, nedá mi to, a vždy se za ním otočím. Je to zkrátka majestátní kus, který všude sklízel pochvaly. Již několikrát jsem zmínil rozměry a věřte, že Country Tourer a je opravdu pořádný. Na délku přerostl pět metrů a šířka se zrcátky je téměř dva metry a deset centimetrů. Její rozměry skutečně vyniknou až při setkání na živo.
Není tedy překvapením, že po usednutí do interiéru máte kolem sebe záplavu místa. Všechny své údy můžete rozhodit do té nejpřirozenější pozice, rozvalit se v sedačce jak na gauči a nikoho z posádky ani minimálně neomezíte na prostoru. I se svými 190 centimetry jsem při usednutí „za sebe“ měl před koleny stále 10 centimetrů rezervu. Takhle královsky nerozdává snad ani BMW řady 7. Interiér navíc přetéká odkládacími prostory. Pozice za volantem je příjemně nízká a do interiéru doslova zapadnete. Spodní hranu okna jsem měl téměř na úrovni brady, vysoký středový tunel vás doslova obejme a v autě se tak cítíte neuvěřitelně bezpečně a příjemně. Zpracování interiéru je na skvělé úrovni, za žádných okolností se neozývá vrzání ani jiné nežádoucí zvuky. Veškeré materiály jsou kvalitní, na tvrdý plast nenarazíte a vše je perfektně slícováno. Vrchní část palubní desky je pošita kůží a mírné předsazení oproti spodní části vypadá opravdu skvěle. Začínám si připadat jako v prémiovce. Celá středová konzole byla pečlivě uklizena a zbylo jen nejnutnější množství tlačítek. Všechna jsou navíc dostatečně veliká a nemusíte je hledat, jako kouzlem jsou také vždy přesně tam, kde je čekáte. Opel tak potvrzuje to, že jeho auta jsou uživatelsky opravdu příjemná. Trochu jsem jen zaváhal nad zapnutím tempomatu. Nakonec mi musela pomoci přítelkyně, která ani nemá řidičák. No, každý máme své dny.
Auto s vámi komunikuje pomocí dvou velkých displejů. Hlavní displej je dobře na očích a je krásně čitelný za všech světelných podmínek, jen jeho rozlišení a grafika v dnešní době lehce pokulhává. Ovládání je naštěstí dobré. Líbilo se mi, že nebylo nutné vždy se vracet na domovskou obrazovku. V horní liště totiž zůstali vždy záložky se všemi aplikacemi a stačilo tedy jen přepínat. Snadné, jak když máte v internetovém prohlížeči otevřených více oken. Jedinou výraznější slabinou systému bylo hlášení kolon. Ani jednou v průběhu hlášení se mi nestalo, že bych do nějaké kolony opravdu dojel. Druhý displej zaujal své místo na přístrojovém štítu. Ten se povedl mnohem víc. Má hezkou grafiku a umí zobrazit všemožné informace od navigace až po zobrazení uspořených litrů při ekonomické jízdě. Jeho ovládání je opravdu snadné, vystačíte si dvěma tlačítky na volantu. Za co musím Opel pochválit je množství zobrazených informací o motoru. Nepamatuji si auto, které by mi zároveň ukázalo teplotu vody i oleje takhle přehledným způsobem, dokonce je tu voltmetr. Tady by se mohli učit i výrobci sportovních aut.
Nakonec si nechávám perličku v podobě head up displeje. Jeho zpracování si nezadá s provedením od BMW, které je špička na trhu. Je promítaný přímo na sklo, má nádherné rozlišení a barvy. Je perfektně čitelný i proti přímému slunci a dokáže vám zobrazit vše od navigace, přes značky až po přehrávanou skladbu. Jeho ovládání je navíc dokonale vyřešeno třemi tlačítky vedle volantu. Nechápu, že dnes toto nemá každé auto. Vše máte přímo na očích. Abych ale pouze nechválil i zde se najdou maličkosti, které mě štvaly. Je to chromový kryt kolem voliče řadicí páky. Umí házet nepříjemné odlesky a za slunečného dne je to opravdu nepříjemné- 9 z 10 tunerů doporučuje polepit folií. To už ale opravdu rýpu, jinak je interiér opravdu skvělý a ergonomicky téměř dokonalý.
To nejzajímavější z celého auta se ale ukrývá pod kapotou. Je to nový dvakrát přeplňovaný vznětový čtyřválec o výkonu 154 kW a 480 Nm. Papírově dokáže motor tento kolos rozhýbat na sto kilometrů v hodině pod osm sekund, a to už je velice slušné. Při studeném startu se jednotka projevuje poněkud jadrně, ale jakmile se zahřeje na požadovanou teplotu, krásně ztichne a není jej nijak výrazně slyšet ani se staženými okny. Motor má díky dvojici turbodmychadel velice plynulý nástup výkonu a turboefekt je téměř cizí pojem, navíc je ukázkově kultivovaný a o jeho chodu nemáte na palubě téměř tušení. Jak již naznačují papírové hodnoty, výkon mu opravdu nechybí. Nechybí mu prakticky v žádných rychlostech a mamutí porce krouťáku je vždy připravena vystřelit vás vpřed. Díky lineárnímu nárůstu výkonu není akcelerace tak dramatická, jak jsem čekal, ale příjemného tlačení do sedaček se dočkáte.
Motor může pracovat ve dvou režimech. Tím prvním je Tour, kdy převodovka drží otáčky nízko v zájmu nižší spotřeby. Druhým režimem je Sport, kde se naopak motor nechá více vytáčet a reakce na plyn je ostřejší. Uvítal bych ještě jakýsi ECO režim, který by mohl o něco srazit spotřebu ve městě. Po přibližně tisícovce testovacích kilometrů se apetit motoru zastavil na 7,8 litrech. Ve městě si řekne o nějakých 9 a při delším cestovaní se budete pohybovat na hranici sedmi litrů. Při výkonu agregátu a hmotnosti vozu je spotřeba dle mého odpovídající. Motor byl v našem případě spřažen s osmi stupňovým automatem s možností řadit pádly pod volantem. Převodovka patří spíš mezi průměr. Změny rychlostí nejsou nejrychlejší a občas trochu zaváhá.
Co určitě nepřekvapí je dokonalý komfort jízdy. Adaptivní podvozek FlexRide se podařilo odladit k dokonalosti. Opel se na vyšším podvozku jakoby vznáší těsně nad silnicí. Jízda je krásně plavná a ukázkově tichá. Troufnu si říct, že komfortem se téměř rovná prémiové třídě. Zásluhu na tom má také volba kol. Opel nešel cestou co největšího ráfku, který má pneumatiku jen natřenou, ale má obutí s padesáti procentním profilem, které společně s podvozkem doslova vysává výmoly na cestě. Při průjezdu Prahou jsem měl pocit, jak kdyby někdo přes noc opravil všechny silnice. Jakmile jsem najel na dálnici, nastavil adaptivní tempomat na požadovanou rychlost a rozestupy, jízda se proměnila v let první třídou. Do kabiny nepronikal žádný zvuk zvenčí, asistent jízdy v pruzích mi lehce postrkoval auto správným směrem a já si pořádně vychutnával dokonale nerušeného přesunu. První pauzu jsem vykonal asi po třech hodinách a necítil jsem jedinou známku únavy. To už jsem se ale blížil k úzkým silničkám v okolí Mikulova.
Od pětimetrového kombi jsem nic nečekal, ale dal jsem mu šanci. Celé auto jsem nastavil do režimu Sport, řízení i podvozek okamžitě citelně ztuhly a převodovka si odřadila o dva stupně dolu. Při průjezdu prvních pár zatáček mě překvapilo, jak moc je řízení přesné a strmé. V kombinaci s krásně čitelným podvozkem umí být Insignia opravdu rychlá. Navíc se auto při průletu okreskami chovalo dost agilně. V zatáčce zakleklo a drželo se zvolené stopy jak klíště, sedadla navíc umí slušně podržet. Samozřejmě nečekejte čilost Hot Hatche, ale oproti konkurenčnímu Passatu nebo Superbu se můžete za volantem Insignie dostat na hranu toho, co se dá považovat za zábavu za volantem. Svojí roli na tom také hraje pohon všech kol. Asistence zadní nápravy je opravdu znát. Bohužel jsem měl celý testovací týden krásné počasí, takže jsem ho nemohl vyzkoušet ve zhoršených podmínkách, ale v našem zimním testu benzínového Grand Sportu se jevil opravdu dobře.
Opel využívá systému tří spojek, který nazývá Twinster. Jeho výhoda je v rychlé reakční době a nízké hmotnosti. Umí také rozdělit výkon mezi zadními koly a v extrémním případě může až 100% točivého momentu přenést na jedno kolo. V praxi to znamená, že více síly putuje na vnější kolo a auto tak tlačí dovnitř zatáčky, čímž přirozeně eliminuje nedotáčivost. Insignia Country Tourer tak jezdí opravdu skvěle a oproti konkurenci umí řidiči poskytnout i dobrý zážitek z řízení. Jedná se o opravdu povedené auto. Zahrne vás luxusní výbavou, na dlouhých cestách rozmazluje komfortem, na okreskách umí být řidičská a motor má vždy dostatek výkonu. S cenovkou kolem jednoho milionu korun se jedná o velice zajímavé auto.
Nový Opel Insignia Country Tourer je auto, na kterém se slabá místa hledají opravdu těžko. Skvěle jezdí, skvěle vypadá, má povedený motor a umí nalákat i cenou. Konkurence by jí měla brát hodně vážně, protože lepší auto s cenovkou kolem milionu budete hledat těžko.
Plusy
– Atraktivní design
– Zpracování
– Silný a kultivovaný motor
– Výbava
– Podvozek
– Řízení
– Jízda
Minusy
– Pomalejší převodovka
– Chybující hlášení dopravní zácpy
« Toto jsou 3 nová auta, která nás překvapila absurdně nízkou spotřebou Peugeot stvořil nejhezčí kombi současnosti. Shooting Brake 508 SW má bezrámové dveře a svalnatý design »
