Test Opel Grandland X 1,2 Turbo. Dobře je za tři
Jak moc dnešní doba přeje segmentu SUV, tak moc nepřeje vznětovým motorům. Můžeme se dnes tak setkat s věcí, která by před pár lety byla ekonomickou sebevraždou pro automobilku: střední SUV s tříválcovým benzínem. A aby toho nebylo málo, tak si Němci pustili pod sukně Francouze. Jak tato kombinace může fungovat, jsem zjišťoval uplynulý týden ve společnosti Opelu Grandland X.
Grandland X se nám představil minulý rok jako jeden z prvních produktů vzniklých pod křídly PSA. Byť by to z venku řekl jen málokdo, je to v podstatě dvojče extravagantního Peugeotu 3008. Ale jediným společným znakem je střecha, jinak nezůstal kamen na kameni. Opel zkrátka vzal základ z Francie a dělal, co mohl, aby z něj vytvořil co možná nejnormálnější auto. Výsledek je dle mého opravdu zdařilý. V segmentu patří rozhodně k největším krasavcům, hlavně když zvolíte správný odstín laku – to pak z žádného úhlu nevypadá neohrabaně, nebo disproporčně.
Snaha být co nejnormálnější pokračovala i v interiéru. Nenajdete zde několik displejů a přepínačů jak z mezihvězdného korábu, jako je tomu u 3008. Místo toho jde zde klasický interiér, ve kterém se ihned cítíte tak nějak domácky a víte, kam sáhnout. Opel se nedopustil chyby jako Hyundai u Tucsonu a celému interiéru vládnou dobře zvolené materiály. Palubní deska má ozdobné prošívání, středový tunel je obšit kůží a veškeré materiály, včetně výplně dveří, jsou měkčené. Tradiční ovládací prvky, jako je rádio a klimatizace, jsou tlačítkové a o vše ostatní se stará dotyková obrazovka se systémem IntelliLink.
Ten se bohužel před Francouzi ochránit nepovedlo. Na první pohled je to operační systém od Opelu, ale pod grafickou nadstavbou je systém francouzský. Za následek to má pomalejší reakce a oproti Insignii (která má stále systém Opelu) o poznání horší navigaci. Uvítal bych zde head-up displej z Insignie – Grandland je pro Opel důležitý model, tak proč ho nevyzbrojit vším, co se doma najde. Protože jinak je výbava ukázková: full LED matrixová světla, vyhřívaná všechna sedadla, vyhřívaný volant i čelní sklo, asistent jízdy v pruzích, systém varující před srážkou, kameru vpředu i vadu – prostě vše, co moderní Evropan od svého auta očekává.
Pochvalu si také zaslouží sedadla. Jsou velice pohodlná a umožňují dofouknout bederní část tak, aby vás ideálně podpírala. V Grandlandu tak můžete trávit hodiny bez nutnosti protáhnout tělo. Škoda jen, že nejsou ukotvena o něco níž. Vzadu je dostatek prostoru i pro dva dospělé, jen dveře jsou poměrně úzké – korpulentnější postavy by tak mohly mít problém nasoukat se do vozu. Kufr v základu nabízí 514 litrů, což ho řadí na špičku své třídy.
Pojďme se konečně mrknout pod kapotu. My Evropané máme tak nějak zažito, že do SUV patří diesel. Ale v našem případě zde najdeme přeplňovaný benzín o objemu – držte se – 1,2 litru ve třech válcích. Pohled do techničáku prozrazuje maximální výkon 96 kW a 230 Nm. Dále zjišťuji, že Opelu se nějak podařilo hmotnost 4,5 metru dlouhého SUV udržet pod 1400 kilogramů, což působí skoro jako zázrak. Počáteční strach z pohonné jednotky pomalu odpadá. Po nastartování se stane něco, co je pro tříválcové jednotky zcela netypické – rozhostí se absolutní ticho, po vibracích není stopy. Ani po vystoupení z auta mi k uším nedoléhá klasické vrčení. Opět se mi potvrzuje, že tento motor je zkrátka nejlepší tříválec na trhu.
Nechybí mu pružnost a do kabiny neproniká nepříjemný zvuk ani při prudším zrychlení. Projev jednotky je navíc příjemně lineární a není nutné ji vytáčet do bezvědomí, aby ze sebe vydala to nejlepší. Ve finále si tak užíváte svižnější jízdu, než se vznětovým čtyřválcem a celé auto působí mnohem obratněji. Stačilo pár kilometrů a měl jsem jasno – tento motor je rozhodně lepší volbou, než 1,6 diesel, díky kterému celé auto působí hodně ospale. Ani spotřeba zde nehraje ve prospěch nafty. Benzínový tříválec umí jezdit kolem sedmi litrů, ani ve městě se moc přes osm nepodíváte.
Jednotka byla spárována s automatickou šestistupňovou převodovkou od Aisinu. Jedná se o klasickou měničovou skříň. Převodovka řadí sametově a na cukání dvojspojek můžete zapomenout. Sladění s motorem je také v pořádku. Většinu času drží otáčky pod dvěma tisíci a o změně rychlostí ani nevíte. Jediné, co chce trochu zvyku, jsou rozjezdy. Při puštění brzdy se auto dá samo do pohybu (což je v pořádku), ale po sešlápnutí prvních několika milimetrů plynového pedálu se nic neděje, automaticky jsem si tak přidal víc a auto se vydalo kupředu zase moc rychle. Je to o zvyku, časem člověk dostane ten správný cit, ale pozor až budete odjíždět od dealera se svým novým Grandlandem. Nicméně automat do Grandlandu rozhodně doporučuji, manuální převodovka je totiž opravdu špatná a zbytečně kazí celkový dojem z auta.
Podvozek je jedna z dominant Grandlandu. Spousty nový SUV se snaží maximálně přiblížit jízdou běžným hatchbackům, ale vyjma prémiových značek se to málokomu povede a výsledkem jsou dost nepřesvědčivé jízdní vlastnosti a zbytečně tuhý podvozek. Grandland si je vědom, kde je jeho místo, a tak je podvozek laděn především s ohledem na komfort. V městě dokáže vysát téměř všechny výmoly, tlumiče odedřou obrovský kus práce, protože ani při překonávání opravdu rozbité vozovky nehází s posádkou jak na lodi. Dokonce mě překvapilo, jak je auto obratné…jen výhled z něj by mohl být lepší. Mimo město je situace stejně dobrá.
Díky nízké váze a miniaturnímu motůrku nad přední nápravou je auto ukázkově neutrální a opravdu mě překvapilo, jak odhodlaně se drží stopy. Pokud se vám podaří najít limity nedotáčivosti, nejspíš to bude až v bodě, kdy bude manželka vyplňovat rozvodový formulář. Vzhledem k měkkému podvozku jsem čekal také mnohem větší náklony karoserie. Namísto toho se Grandland jen mírně zhoupne, zaklekne a drží. Jediný problém jsou příčné nerovnosti v zatáčkách, na kterých se auto umí lehce svézt, ale není to žádné drama, spíš vlastnost koncepce. Samozřejmě nečekejte žádné sportování, nebo zábavu. Na to je řízení zbytečně přeposilované a mrtvé ve středové poloze, ale pokud se s partou SUV kamarádů dohodnete na společném víkendu tráveném u jezera a vsadíte se, že poslední, kdo dorazí na místo určení, bude celý víkend vařit, tak si můžete být jistí, že u sporáku moc času nestrávíte.
Velice dobré je i odhlučnění interiéru. Dovnitř neproniká hluk od kol, ani vzduchu a ani na dálničním limitu nebude muset nijak zásadně zvedat hlas, abyste si popovídali s ostatními členy posádky. Pokud si k výše popsanému přičtete, že za testovaný kousek zaplatíte jen malinko přes 600 tisíc, máte tu nabídku, na kterou bude konkurence těžko hledat odpověď.
Opel Grnadland X se s benzínovým tříválcem ukázal jako nečekaně povedená kombinace. K líbivému designu přičtěte skvělé jízdní vlastnosti, výbornou výbavou a příjemnou spotřebou. Při pohledu do ceníku se z něj stává ještě zajímavější auto.
Plusy
Atraktivní design
Motor
Výbava
Podvozek
Jízda
Odhlučnění
spotřeba
Minusy
Horší výhled z vozu
Špatně zpracovaná navigace
« Tvrdý brexit může ohrozit přes 15 tisíc pracovních míst v českém automobilovém průmyslu Čerpací stanice v Česku plní láhve propan-butanem. Porušují tím zákon a vystavují uživatele nebezpečí »
