Test Opel Grandland X 1.6 CDTI. Když je víc prostě víc
Peugeot střílí do vlastních řad a proti své 3008 vypouští konkurenta z vlastní stáje. Týden jsme zjišťovali jaké je největší SUV od Opelu, které tak úplně není Opel. Po překvapivě příjemném týdnu ve společnosti Opelu Crossland X mi přistála zpráva, že mám vyzvednout Grandland X a začala mě jímat hrůza o čem vlastně budu psát. “Vždyť je to stejné auto, jen větší“ znělo mi v hlavě. Uklidňoval jsem se alespoň myšlenkou, že to bude ta parádní modrá barva, kterou vídám na všech poutačích.
Přijíždím na zastoupení Opelu, přebírám klíče a vidím „Barva: zlatá“. Panenky letí vzhůru, nadšení dolu. Představa týdnu ve zlatém SUV mě zrovna nerajcuje. Majitelky kabelkových psíků jistě prominou. Po příchodu k autu se naštěstí obavy rozplynuly. Ono to nakonec nebylo tak jednoduché ani s výše zmíněným tvrzení o stejnosti s Crosslandem, ale pěkně popořadě.
Jak jsem naznačil, zlatá autu sluší. Vlastně mu sluší zatraceně hodně. Dává vyniknout všem linkám a prolisům karoserie a má ještě jednu obrovskou výhodu. Pokud nejste člověk libující si v péči o exteriér automobilu bude pro vás tento odstín nejlepší volbou. Téměř na něm není vidět špína. Zepředu na vás hledí zamračené LED světlomety, které s ostře řezaným nárazníkem propůjčují autu dominantní vzhled. Oproti divoce tvarované přídi Peugeotu 3008 příjemná měna. Na boku jsou dvě výrazné linky, díky kterým se rozbíjí hmota dveří a auto tak nevypadá z boku jako bublina. Horní linka přechází až do zadních svítilen, které mají podobný design jako ty přední. Zadní část působí krásně uhlazeným dojmem. Kolem celého auto je hráz ochranných plastů ale ne, ani Grandland X nedostal pohon všech kol. Časem by tato možnost měla přibýt spolu se silnějším vznětovým dvoulitrem. Jedná se tak o čistě estetický prvek. Auto jako celek vypadá zatraceně dobře. V dané kategorii je to dle mého jedno z nejhezčích a nejvyváženějších aut.
V interiéru je Grandland X oproti dárcovské 3008 překvapivě staromódní. Nalezneme zde klasickou kapličku s budíky namísto digitálního i-Cockpitu francouzského bratrance. Klimatizaci zůstalo tradiční ovládání a rádio má léty osvědčený kulatý knoflík. Jsem za to rád. Myslím, že věci, které fungují není potřeba za každou cenu měnit. V interiéru se ihned cítíte jako doma a jeho ovládání je čistě intuitivní záležitost. Kam oko dohlédne jste obklopeni kvalitními materiály. Všechny plasty jsou měkčené, příjemné na dotek i na pohled, palubce nechybí efektní prošívání. Nikde nic nevrže, ani se nehýbe. Zde Opel odvedl velice dobrou práci. Prémiový pocit je vyhnán na maximum.
Na místě řidiče se sedí velice dobře. Máte před sebou vyhřívaný volant, který skvěle padne do ruky a má všechny potřebné ovládací prvky na dosah palce. Sedadlo má možnost prodloužení sedáku a dostalo dokonce certifikát AGR (asociace specialistů v oblasti bolesti zad). Nalezení příjemné polohy je věc okamžiku. Trochu nepochopitelně je spolujezdec ochuzen a má k dispozici pouze běžnou sedačku, certifikovaná je za příplatek. Vzadu je místa poměrně dost, jen by mohl být delší sedák. Vyhřívané jsou všechny sedačky, i ty zadní, ale nejspíš mám citlivé pozadí, protože i na nejnižší stupeň mě pálily. Ten nejvyšší mi pak připomněl jeden incident z léta roku 1415 ve švýcarské Kostnici.
Mezi sedadly naleznete otočné tlačítko jízdních režimů suplujících absenci pohonu všech kol. Na výběr jsou režimy sníh, bahno a písek. Ozkoušel jsem je jen krátce. Výkon na zadní nápravu stejně nedopraví a jedná se tak hlavně o marketingovou záležitost. Co mě trochu štvalo je malý rozsah nastavení volantu. Ať jsem se snažil sebevíc číslice od 80 Km/h výš mi zůstaly skryty. Díky bohu za přehledný displej mezi budíky, který aktuální rychlost umí zobrazit. Více bych ale uvítal head-up displej, méně odvádí pozornost od jízdy. Středobod interiéru tvoří dotyková obrazovka vybavená svižným a intuitivním systémem. Naštěstí se Opel i zde drží klasické koncepce a vyhnul se použití trčícího tabletu.
Výčtem výbavy vás tu nebudu trápit, vydalo by to na samostatný článek. Je tu zkrátka všechno od parkovacích kamer, přes asistent jízdy v pruzích (který se dá na rozdíl od Crosslandu trvale vypnout) až po hlídání únavy řidiče. Potěší maličkosti jako bezdotykové otevírání i zavírání pátých dveří. Konec nehygienickému prstokladu pod poznávací značku s balancováním nákupu v jedné ruce. Opel na výbavě zkrátka nešetří a jediným limitem bude váš rozpočet. Grandalnd X může být váš v základu již od nějakého půlmilionu, ale s přidáváním hračiček se může vyšplhat mohem výš. V případě testovaného exempláře přes 800 tisíc. V rámci dané kategorie se stále jedná o fér nabídku. U konkurenční Škody Karoq si za podobnou výbavu připlatíte několik desítek tisíc.
Motory jsou v současné době na výběr tři. Benzínová 1,2 96 kw, dieselová 1,6 o výkonu 88 kW a dieselový 2,0 se 130 kw. Právě slabší vznětové srdce bušilo v útrobách námi testovaného kousku. Při studených startech o sobě dává poměrně výrazně vědět, ale jakmile se ohřeje na provozní teplotu jediné, co připomíná jeho přítomnost je vzdálené dunění ve vyšších otáčkách. Odhlučnění je vážně skvělé. Překvapila mě taky kultivovanost agregátu. Šestnáctistovka má velice tichý chod, prostý jakýchkoliv vibrací, s úplně eliminovaným turboefektem. Není to žádný silák, ale pro běžnou jízdu je výkon naprosto dostačující. Až do dálničních rychlostí zrychluje zcela bez problému. V průměru si vystačí s pěti a půl litry, po městě počítejte s hodnotou lehce pod sedm. Jedná se o takovou volbu rozumu. Autu zkrátka stačí a je velice úsporný. Komu je to málo bude muset sáhnout po nejsilnějším naftovém dvoulitru.
Motor byl v našem případě spojen s manuální šestistupňovou převodovkou, a tady vidím asi jedinou výraznou slabinu Grandlandu. Nebudu chodit kolem horké kaše. Je vážně hrozná. Práce s ní vyžaduje poměrně velké úsilí. Často se mi stalo, že jsem si ani nebyl jist, jestli rychlost zapadla a chod celkově bych přirovnal ke kvedlání vařečkou v kýblu pudinku. Kulisa je navíc dost hlučná a v hrobovém tichu interiéru mě to vyloženě obtěžovalo. Zde rozhodně doporučuji investici cca 40 tisíc do automatu. Nebudete litovat.
Pokud se odprostím od věčného souboje s ozubenými koly převodovky je jízda perfektní. Do volantu se samozřejmě nedostane ani zrnko informací od kol, ale od toho existuje zcela jiná kategorie aut, než městská SUV. V nich má být jízda především příjemný relax. A to zde platí dvojnásob. Takové ticho jsem v autě dlouho nezažil. Od motoru, ani podběhů se do kabiny nedostává téměř nic. Ani v rychlostech kolem stotřicítky se neozývá aerodynamický hluk. S posádkou na zadních sedadlech můžete mluvit bez zvyšování hlasu, nebo si můžete vychutnávat svoji oblíbenou hudbu bez rušení okolním hlukem. Hudební soustava hraje mimochodem velice dobře.
Před nastavením podvozku musím smeknout. Za všech okolností je nadmíru komfortní, i na osmnácti palcových kolech požírá veškeré výmoly. I přes všechnu jeho poddajnost se karoserie v zatáčkách naklání jen minimálně a nedotáčivost se dostavuje až v rychlostech, kdy by si manželka raději vystoupila. Tady se pánové z Opelu vážně vytáhli. Jediné, kdy auto lehce znervózní, jsou přejezdy příčných nerovností v zatáčkách. Brzdy mají vynikající účinek, ale brzdový pedál mi připadal trochu přecitlivělý. Za celý týden jsem si na něj pořádně nezvykl a dávkování brzdného účinku, hlavně v malých rychlostech, je poměrně oříšek. Celkově se ale jedná o skvělého společníka na cesty.
Po týdnu mi Grandland X přirostl k srdci. Opelu se podařilo postavit fantasticky vypadající auto s výbornými jízdními vlastnostmi a neuvěřitelně tichou kabinou. Trochu mě potrápila jen převodovka. Celkově se mi potvrdilo, že s novými Opely musí konkurence vážně počítat.
Plusy
Kultivovaný motor
Nízká spotřeba
Bohatá výbava
Komfortní jízda
Slušná spotřeba
Ceníková politika
Minusy
Chod manuální převodovky
Absence čtyřkolky
« LEXUS odhalil nový crossover UX. Jde po krku BMW X1 Audi představilo novou A6. Všechny motorizace jsou hybridní »
