Test Opel Grandland GS Line 1.5 CDTI
Podobně jako crossland po faceliftu či mokka v nové generaci se i grandland zbavuje písmena X v názvu. Rovněž designové změny jsou v rámci faceliftu obdobné. Řeč je o přídi zvané Vizor, která má svou černou plochou s „ukrytými” LED světlomety, nově s technologií vykrývání provozu v dálkovému režimu, připomínat motocyklovou přilbu. Zadní svítilny mají odlišnou grafiku a pod logem se objevuje rozměrný nápis.
Světlomety spojuje lesklý černý pruh s černým logem „Opel Blitz“, funkční otvory umožňující proudění vzduchu na chladič jsou pod evidenčním číslem. Tato elegantní černá plocha je náchylná ke znečištění muškami, tedy se domnívám, že povinnou výbavou tohoto vozu bude i sprej na odstraňování hmyzu a utěrka. Mimochodem, černé logo Opel je k dostání ve stupni výbavy GS Line.
Samotné světlomety používají vyspělou osvětlovací techniku IntelliLux LED Pixel Light s celkem 168 zdroji světla (dříve jich bylo 32). Jejich inteligence spočívá v tom, že jsou schopna samočinně vykrojit protijedoucí vůz. Podporují také statické přisvěcování do zatáčky a přední mlhovky jsou nenápadně zakomponovány do spodní masky chladiče. Ta černá plocha pod evidenčním číslem je radar adaptivního tempomatu s funkcí Stop & Go, další senzory potřebné k udržování vozidla v jízdním pruhu naleznete na tradičním místě na čelním skle.
Díky koncepci přední masky Opel Vizor nyní Grandland, tedy největší SUV od výrobce, působí podstatně kompaktněji než doposud. Z hlediska proporcí a celkových rozměrů si ale nadále zachovává, na svoji kategorii a třídu, přiměřený vnitřní prostor, velký kufr a poměrně robustní celkový charakter. Světlá výška dosahuje 188 mm.
Zatímco inovace na přední části jsou evidentní už na první pohled, vzadu je to skoro o tom samém. Opel modernizoval vnitřní grafiku světel a změnil polohu názvu „Grandland“ tak, aby byl nápadný a dobře čitelný, dosud byl umístěn vlevo dole. Pokud se vám líbí ty dvě koncovky výfuku, vězte, že jsou falešné. Pravý výfuk je (alespoň v této verzi) vyveden dolů, zdánlivé koncovky výfuků jsou dokonce zcela zaslepeny a při lepším pohledu zjistíte, že se ani nesnaží tvářit jako aktivní.
Rovněž uvnitř se už Grandland může hlásit k nové vlně značky. Stejně jako všechny nejnovější modely dostal černý panel spojující digitální přístrojový štít s dotykovým displejem infotainmentu, přičemž oba displeje mají úhlopříčku 10 palců. Jedná se o systém poslední generace. Změny v interiéru jsou méně významné, ačkoli v Opelu by tvrdili, že sdružené displeje Pure Panel mění všechno. Doposud měl Grandland spíše konzervativní provedení přístrojového panelu a středového displeje, nyní jsou spojeny do jednoho celku, avšak funkčně i viditelně odděleny.
Když Opel představoval tento nový prvek svých aut, měl jsem dojem, že to bude řešení, jaké známe například ze značky Mercedes-Benz. Jenže zatímco Mercedes tyto displeje spojil do opravdu úhledného panelu pod jedno sklo, Opel displeje pouze upevnil do plastové černé konzole. Uznávám, že je to stále pěkné řešení, určitě moderní, jistě je to pokrok, ale na místě designérů ve značce Opel bych se nebál omezit tu členitost reliéfu a úplně jej vyrovnal. Druhou stranou mince je výborné vypracování grafiky na přístrojovém panelu. Není to klasika snažící se o napodobení analogových ukazatelů, ale informačně bohatý palubní počítač ve standardním černo-bílo-červeném barevném schématu.
Co se nezměnilo, a pokud, tak v malé míře, je výše zmíněné materiálové provedení. Volant je naprosto stejný, středová konzola s pákou automatické převodovky také. Jedná se o stejnou páku, kterou nacházíme v automobilech značek Citroën, DS a Peugeot. Plastové dílce nemusí být problémem, je-li tento plast příjemný na dotek, Opel Grandland stojí někde na hranici, spíše inklinuje k tomu lepšímu. Luxusnější interiér však od faceliftu určitě neočekávejte, hlavní změna spočívá právě v použití sdružených displejů Pure Panel. Rozhodně oceňuji zachování tradičního mechanického panelu ovládání klimatizace, takto si představuji ergonomický standard. Přímo v panelu ovládání klimatizace jsou i vyhrazená tlačítka pro třístupňové vyhřívání předních sedadel. Grandland nově může mít i noční vidění, 360stupňovou kameru, asistent parkování nebo vylepšený systém semi-autonomního řízení, který drží vůz uprostřed pruhu a sám se umí zastavit a rozjet i v koloně.
Pohonu se modernizace výrazně nedotkla. Nabídka nadále čítá zážehový tříválec o zdvihovém objemu 1,2 litru či plug-in hybridní variantu se čtyřválcovou šestnáctistovkou, pohonem všech kol a výkonem 300 koní. Alternativou zůstává vznětová patnáctistovka.
Grandland jsem měl možnost testovat ve verzi s naftovým motorem 1.5 CDTI s výkonem 96 kW (130 koní) a točivým momentem 300 Nm. Převodovka je automatická, osmistupňová, umožňuje i manuální řazení pákou a páčkami za volantem, logiku řazení ovlivňují také jízdní režimy Sport, Normal a Eco. Rozdíly mezi těmito jízdními režimy jsou evidentní, na druhé straně uznávám, že i v ekonomickém režimu si SUV zachovává dobrou dynamiku a velmi slušně reaguje na stlačení akceleračního pedálu.
Studený start je překvapivě tichý, do interiéru nepronikají skoro žádné vibrace ani při rozjezdu z nízkých otáček. Zvukový projev motoru zůstává velmi slušný i při dálničních rychlostech a rozhodně oceňuji jeho pružnost, připravenost na náhlou akceleraci a sílu předjíždět na dálnici i do kopce. Vznětový agregát sice nepatřil mezi ty nejvýkonnější, ale k charakteru německo-francouzského SUV skvěle seděl. Dobře si rozuměl i se samočinnou hydrodynamickou převodovkou, která měnila kvalty svižně a bez škubání. Nižší dynamiku motor vykompenzoval nízkou spotřebou paliva. Průměrně si řekl o šest litrů nafty na sto kilometrů.
Grandlandu X jsem fandil pro dobře naladěný podvozek a tuto pochvalu musím přenést i na nový Grandland. Je nastaven doslova ideálně – je správně tuhý, aby řidiči uměl zprostředkovat autentický kontakt s vozovkou, ale zároveň filtruje drobné nerovnosti a drží celé vozidlo stabilní i na velmi poškozené nekvalitní silnici. Krom toho “SUVčko” s tužšími tlumiči a lehčí zádí při zatáčení na rozbité silnici občas odskakovalo. Celkově se ale s Grandlandem jezdilo výrazně lépe, než se sesterskými francouzskými modely. Opel byl tak nějak lépe vyladěný a příjemnější na řízení, a to převážně kvůli podvozku s lehce sportovním charakterem.
Plusy
– Atraktivní design
– Motor
– Výbava
– Podvozek
– Jízda
– Odhlučnění
– Spotřeba
Minusy
– Horší výhled z vozu
– Špatně zpracovaná navigace
« Test Citroën C5 AirCross Hybrid: Rodinná pohoda do zásuvky Test ojetiny Mazda CX-3: Dost možná nejlepší crossover na trhu »
