Test Opel Corsa: Městský mazák
V tomto testu jsem měl možnost se přesvědčit, že na trhu stále existují auta, která jsou jednoduše sympaticky obyčejná. Do ruky se mi totiž dostala Opel Corsa, a já musím konstatovat, že soužití s ní bylo po všech stránkách příjemné.
Corsa už je jeden z posledních modelů značky, který ještě nedostal unifikovanou příď Opel Visor. Tento nový design je mnohými opěvován, někomu se pro změnu nelíbí. Já osobně jsem rád, že Corsa prozatím zůstala takovou jaká je, a je od ostatních Opelů snadno rozpoznatelná. Nekřičí do světa svojí extravagancí, přesto vypadá moderně, svěže i elegantně.
Tak jak se drží Corsa svého konzervativnějšího designu navenek, na stejnou notu hraje i v interiéru. Jsem zastáncem nejmodernějších technologií a technologický pokrok beru jako nedílnou součást naší doby, ale přehnaná modernizace někdy zejména interiérům a ovládacím prvkům prostě neprospívá. Asi největší přešlap se v tomto směru za poslední dobu povedl značce Volkswagen s jeho dotykovým ovládáním volantu, Škodě s jejím ještě nedávno tragickým infotainmentem, nebo některým Francouzům s ovládáním teploty ne jinak než v menu displeje. Opel Corsa vás všech těchto věcí ušetří, a jakoby v pozadí vyčkávala na nejosvědčenější systém, který pak opatrně zavede do svého repertoáru. Prozatím se stále může chlubit dokonale ergonomicky zvládnutým ovládáním.
Po nalezení správného místa za volantem tady není moc co řešit. Stačí pár letmých pohledů po kabině a hned zjistíte, že je všechno na svém místě. Volant je poměrně velký a příjemně se drží. Přístrojovka je přehledná i díky svým analogovým budíkům a malý displej uprostřed informuje o nejpodstatnějších věcech jako je spotřeba, dojezd nebo čas jízdy. Po pravé straně je integrovaný displej infotainmentu, který netrčí nad palubní desku a jehož ovládání je přívětivé.
Menu je jednoduché, s hezkou grafikou a nastavíte si zde opravdu jen věci, které vám už nejspíš vydrží napořád a dál jej budete používat už jen jako navigaci nebo rádio. Ostatní funkce, které budete používat častěji, dostali svá klasická tlačítka, a tak by to také mělo být. Najdete tak uprostřed středového tunelu vedle elegantně malého voliče automatické převodovky například tlačítko START/STOP systému, nebo tlačítko pro aktivaci a deaktivaci asistenta jízdy v pruzích. Ten navíc zůstává deaktivovaný i po chcípnutí motoru. Díky! Klasické ovládání klimatizace má svůj přehledný panel a staré dobré otočné knoflíky s tlačítky pro volbu zón. Nejpoužívanější funkce tak nadále zůstávají nezmršené moderní dobou.
Za volantem Corsy se cítím pohodlně. Posez je příjemně nízký, výhled mi vyhovuje a i se svojí vysokou postavou nemám problém se tady uvelebit. Ohlédnutím za sebe sice zjištuji, že za mě už si nikdo nesedne, ale Corsa není limuzína, je to městská štika. Zvědavost mi přece jen nedá a jdu si sednout za sebe. Dobře, koukám že na to můžu hned zapomenout. Posunu tedy sedačku řidiče víc dopředu a zkouším nastoupit. Otvor po otevření zadních dveří je opravdu hodně malý a skládám se do Corsy trochu jako do tanku. Usadím se a zjišťuji, že se na výšku bohužel nevejdu a se svými 189 cm jsem opřený hlavou o čalounění stropu. Corsa není samozřejmě rodinné auto a zlobit se na ní za to nemůžu. Sedám si tak zpět dopředu a tady je to prostě jiná liga. Místa je všude dost, ale v mém případě je pak Corsa prostě už jen třímístná.
Výkonové parametry na první pohled nemusí vypadat nijak oslnivě. Tříválcová přeplňovaná benzínová dvanáctistovka o výkonu 74kW se nezdá být trhačem asfaltu. Je pravda že vám sice oči do hlavy nezatlačí, Corse ale dává dynamiky tolik, než by mohla ve skutečnosti vůbec potřebovat. Ano, klidně se můžete smát, ale tříválec nezní vůbec špatně. Dokonce v nižších otáčkách sportovně bručí, než se bohužel jeho zvuk ve vysokých otáčkách stane více vysavačový. Na sportovní zvuk tu jsou ale samozřejmě jiní odborníci a tím Corsa není. Mnohem více zajímavý je elán jakým Opel Corsa disponuje. V tomto případě je navíc pohonná jednotka spojena s osmistupňovým automatem, o což je to ještě zajímavější a motor si s ním náramně rozumí. Na automat nemohu říct křivého slova. Nenachytal jsem ho ani jednou na švestkách kdy by si škubnul, a to ani za studena.
K dispozici jsou u Corsy tři jízdní módy. Nejzábavnější je jednoznačně “SPORT”. V tomto režimu jsou reakce na plyn okamžité a ochota rychle roztáčet tříválec překvapivá. Převodovka nechává motor točit až do červeného pole a Corsa upaluje tak, že kdyby jste svezli tímhle stylem babi do Kauflandu, budete za chvíli muset otevírat okénko. Řízení sice neposkytuje tolik zábavy jako pohonná jednotka, stabilita Corse ale nicméně nechybí ani ve vysokých rychlostech, v zatáčkách není záludná a řízení je příjemně naladěné bez známek přeposilovanosti. I se svižnou jízdou si neřekne o víc jak 6,5 litru Naturalu a s lehčí nohou není problém se hned dostat pod 6 litrů. Je ale pravdou, že mi to moc nešlo, protože mě Corsa svým hravým motorem neustále poňoukala.
K dispozici jsou ještě další dva režimy jako “NORMAL” a “ECO”. Rozdíly mezi nimi jsou překvapivě značné. A to se mi popravdě líbilo. Často i u násobně dražších aut přepínám režimy a nemůžu se dopátrat jakékoliv změny. Corsa se ale opravdu promění výrazně. Směrem k módu “ECO” přes kompromisní “NORMAL” samozřejmě ubývá zábava, ale klesá i spotřeba. Definici zvoleného režimu nemá na starosti ale jen automatická převodovka, která nenechává motor tolik vytáčet. Motor samotný výrazně méně tahá a plynový pedál zdechne do hluboké letargie, čímž se brání těžké noze. Jiní výrobci často změnu režimu doslova jen ojebávají změnou logiky řazení, ale na Corse se mi líbí, že prostě upraví všechno.
Jak už jsem se zmínil o podvozku, není na něm nic, co by mě nutilo na Corsu vzpomínat ve zlém. Je přirozený malému hatchbacku. Nečekejte limuzínu ani sportovní pryčnu. Corsa si naopak poradí i s poměrně rozbitou cestou, ale projev má pŕirozeně jako malé auto s hmotností kolem tuny. Tahle malá auta svoje zákazníky budou mít vždycky. I když se svojí výškou v takových modelech jako je Corsa vypadám asi dost blbě, vlastně mi vůbec nevadí. Její cenovka ještě naštěstí není přehnaná a kdyby mi stála doma jako denní přepravník na cesty do centra Prahy vůbec bych se nezlobil. S tímhle sympaťakem bych si určitě rozumněl. Je to už za těch několik desítek let městský mazák a stará dobrá škola.
Plusy
– živý motor
– příjemná spotřeb
– ergonomie
– dobře fungující automatická převodovka
Mínusy
– málo místa pro cestující vzadu
– malý nástupní prostor zadních dveří
« Představení Auto Podbabská ŠKODA MOL rally týmu Test Toyota GR Supra M/T: Manuál nad zlato »
