Autojournal.cz

Výrobce přitom pro úspěch udělal opravdu hodně. Ve srovnání s předchůdcem je tohle auto úplně jiné. I když na pohled zas tak moc ne. Vzhled totiž není vyloženě nový, jde spíše o evoluci designu minulé generace. Ale je dotažená k dokonalosti. Předek působí nepatrně dramatičtějším dojmem a více stylově. Zádi vozu vévodí kromě velkého loga uprostřed také světlomety, které auto opticky rozšiřují. Déčkový sloupek kombíku je velmi zajímavý a se sílící okrasnou lištou tvoří nápaditou souhru. Transformace hatchbacku do podoby kombi dopadla na výbornou a auto vůbec nepůsobí obtloustle nebo příliš nataženě. Naopak nabízí velmi elegantní vzhled.

Z pohledu posádky to ale uvnitř není poznat. Astra je dostatečně prostorná nejen vpředu, ale i vzadu. Na zadních sedadlech teď mají pasažéři k dispozici o 35 milimetrů více místa v podélném směru pro nohy. V pohodě se tam usadí dva dospělí cestující, s výškou do 190 centimetrů by neměli mít ani potíže s místem nad hlavou. Prostřední “flek” pak uspokojí spíše méně vzrostlé jedince.

Mimochodem, zadní sedadla mohou být vyhřívaná. Potěší i možnost vybavit druhou řadu dvěma USB konektory, což ocení pasažéři s vybitými mobily. Tedy pokud u sebe mají kabel. Už minulá generace se zrovna nemohla chlubit velkým kufrem a k výrazné změně nedošlo ani u novinky. Kufr se zastavil na průměrných 540 litrech, ale velkým plusem je jeho přísně pravidelný tvar a tím dokonalá využitelnost.

Zadní sedačky se snadno sklopí stlačením tlačítka na boku kufru, v takovém případě objem zavazadlového prostoru vzroste na 1.630 litrů. Základem jsou sedadla dělená v poměru 60:40, za praktičtější sedačky s možností sklopení v poměru 40:20:40 se připlácí 6.000 korun. Dnes už samozřejmostí jsou praktické prvky usnadňující upevnění zavazadel, které se v případě Opelu ukrývají pod označením FlexOrganizer. Tato sada zahrnující mimo jiné boční kolejnice a dělicí sítě přijde na 3.500 korun.

Jestli v oblasti prostoru nedošlo v interiéru k výraznému posunu, po vzhledové stránce je skoro všechno úplně jinak. Palubní deska působí přehledněji, ztratila řadu tlačítek a s výjimkou nejnižší výbavy jí dominuje velký barevný displej.To samozřejmě ovlivnilo způsob ovládání vozu. Ale na nový si nelze stěžovat, je intuitivní a nejčastěji používané prvky – například klimatizaci – lze i nadále ovládat fyzickými tlačítky. Samotná obrazovka pak na dotyk reaguje spolehlivě a svižně. Líbilo se mi i prostředí multimediálního systému Navi 900 IntelliLink s navigací. Práce s ním však vyžaduje trochu cviku.

Interiér nové Astry je prostě příjemný – nejen na pohled, ale i prakticky. A pokud si připlatíte, může být skvěle vybavený. Opel pro Astru přichystal řadu prvků známých jen z vozů vyšších tříd. Zmínit musím hlavně ergonomická přední sedadla s certifikátem německé asociace lékařů-ortopedů. Stojí sice 15 tisíc (9 tisíc jen v případě sedadla pouze pro řidiče), ale jsou fantastická. Dají se nastavit v 8 směrech, takže najít si dokonale pohodlnou polohu za volantem musí snad každý.

Kromě vyhřívání mohou být navíc vybavena ventilací a masážní funkcí. Dále lze přikoupit například inteligentní parkovací asistent se zadní parkovací kamerou a hlídáním slepého úhlu (20 tisíc), automatickou dvouzónovou klimatizaci (15 tisíc, pro nejvyšší výbavu standard), kožené čalounění (35 tisíc), nezávislé topení s dálkovým ovládáním (30 tisíc) nebo řadu elektronických a bezpečnostních asistentů. Fajn je vyhřívaný volant.

Dále nechybí ani možnost internetového připojení prostřednictvím sítí LTE. Šikovné jsou adaptivní LED Matrix světlomety (za 35 tisíc korun; případně s navigací v paketu Inovace za 40 tisíc), které nejen parádně osvěcují prostor před vozem, ale umí automaticky regulovat svit dálkových “lamp” tak, abyste neoslnili řidiče v autě, které jede proti vám. V tu chvíli totiž některé z osmi diod zhasnou.

Zajímavých novinek je tedy spousta, ale na povedené auto je to pořád málo. Zbývá ještě jedna zásadní otázka: jak nová Astra jezdí? Že by nemusela být marná, naznačuje už zmíněná redukce hmotnosti. Podle výrobce je aktuální generace ve srovnání s předchůdcem až o 200 kilogramů lehčí, samozřejmě v závislosti na výbavě a motorizaci. Jak Opel kila shazoval, snad není nutné detailně popisovat, věřím, že postačí jen shrnutí. Ve srovnání s předchůdcem je o 77 kilogramů lehčí skelet karoserie, o 55 kilogramů lehčí podvozek a méně váží i kola, brzdy či výfukový systém.

Je to opravdu znát, nová Astra během jízdy působí hbitě a agilně, ochotně mění směr a hezky poslouchá. Zásluhu samozřejmě má také výborný podvozek. Opel stejně jako u předchozí generace použil zadní nápravu tvořenou torzní příčkou doplněnou o Wattův přímovod, tedy o dvojici pák upevněných na středový čep. Tento mechanismus zdokonaluje ustavení kol zadní nápravy a výrobci umožňuje použít měkčí pouzdra, která zvyšují jízdní komfort, aniž by utrpěly jízdní vlastnosti a ovladatelnost.

Pro úplnost je potřeba dodat, že Wattův přímovod ale mají jen Astry s motory 1.4 Turbo, 1.6 Turbo (zatím není v Česku k dispozici) a nejvýkonnější varianta naftové jednotky 1.6 CDTi. Mimochodem, v nové generaci Astře zcela chybí adaptivní tlumiče, i když u předchůdce v nabídce byly. I bez nich ale auto jezdí vážně dobře. Skvěle zatáčí, v oblouku se přesvědčivě drží stopy a spolehlivě si poradí i s rozbitým povrchem. Jen hluboké nerovnosti mohou způsobit krátkou ztrátu kontaktu zadních kol s vozovkou. Jinak ale Astra působí jistě a komfortně, současně však i docela hravě. K tomu přispívá také povedené řízení.

Snad jedinou výtku k podvozku lze mít k jeho odhlučnění. Do kabiny od kol bohužel proniká více hluku, než bych očekával, typicky na městské dlažbě. Není to nic hrozného, ale konkurence umí být tišší. Nižší míra odhlučnění je zřejmě obětí drastického škrtání kilogramů.

Opel samozřejmě k Astře nabízí hned několik agregátů, novinkou je třeba benzínový litrový tříválec, příznivci nafty zase mohou sáhnout po “šeptajícím” dieselu o objemu 1,6 litru ve třech výkonových variantách. Testovaná verze disponovala prostřední naftovou motorizaci 1.6 CDTi s výkonem 81 kW.

Tento motor umí být tichý, klidný a úsporný, ale když je potřeba, dokáže máknout a auto slušně rozpohybovat. Možná postrádá charakter a také by mohl pohotověji reagovat na pokyny od plynového pedálu – zvlášť v nízkých otáčkách působí trochu letargicky – ale jinak nemá výraznou slabinu. Dokonce je mnohem lepší než konkurenční 1.6 TDI, a to ve všech ohledech.

Důležité je, že výkonu má dostatek na to, abyste se nemuseli modlit před každým předjížděcím manévrem a snese i tvrdší zacházení. Nejde o vyloženého dravce, ale občasné “sportovní” choutky uspokojí. Pomáhá mu i dobrá šestistupňová automatická převodovka, která řadí plynule a necuká. Navíc se ji daří plně překrývat prodlevu přeplňování. Tato kombinace motoru a převodovky je pro každodenní použití naprosto ideální.

Jednotka navíc potěší také slušnou spotřebou paliva. S trochou snahy lze mimo obce v průměru jezdit za méně než 5 litrů na 100 kilometrů, i s občasným využitím potenciálu motoru a pohybem po dálnici byste se měl vejít pod 6 l/100 km.

Opel vážně odvedl dobrou práci a postavil zajímavé auto, které se může směle poměřovat s nejlepšími konkurenty nižší střední třídy. Dobře vypadá, má příjemný a dostatečně prostorný interiér a hlavně se skvěle řídí. Výborně splňuje všechno, co od podobného vozu chtít.

Plusy

- Jízdní vlastnosti

- Interiér a jeho zpracování, výbava

- Komfortní podvozek

- Sedadla

- Manuální převodovka

- Spotřeba

Mínusy

- Pomalé reakce motoru

- Horší odhlučnění