Autojournal.cz

TEST Opel Ampera – Budoucnosti na dohled

3. 2. 2013 • Novinky, OPEL, Testy

Venku mrzne až praští, pro prosolenou břečku na silnicích není kam plivnout a já se brodím sněhem směrem k červenému Opelu. Již na první pohled je jasné, že je tady něco jinak. Kosmický vzhled dává napovědět, že vůz se diametrálně liší od všeho, co jsem měl doposud možnost testovat.

Je to právě vzhled, který upoutá pohledy kolemjdoucích Vaším směrem, budete-li brázdit krajinu (nebo spíše ideálně město – viz dále) v Opelu Ampera. Vzhled a ještě fakt, že většinu městských přesunů absolvujete za naprosté tichosti, doprovázené akorát hučením zimních pneumatik a tlumeným hvízdáním měniče elektromotoru. V podstatě na nic jiného ani Ampera nejezdí, veškerou hybnou silou vozu je elektromotor o solidním výkonu 150 koní. Šťávu pro něj obstarávají dva různé zdroje. Na prvních 40-80 km od plného nabití máme k dispozici baterie umístěné pod podlahou vozu a zadními sedačkami, po nich přichází na řadu zážehový motor 1.4 o výkonu 86 koní, fungující jako generátor.

Zevnějšek Ampery, jak jsem již řekl, hodnotím jako futuristický a velmi zajímavý. Jestli se líbí nebo ne, je na posouzení každého zvlášť, ale ve mně osobně zanechala Ampera dobrý dojem způsobený svojí neokoukaností a některými neobvyklými prvky a řešeními. V dnešní módě protahování světel spíše dále do blatníků, rozhodli se designéři Ampery zajít ještě o něco dále a světla opticky protáhli až do spodní části masky. Vzniká tak jakýsi bumerang, který se nemusí sice líbit úplně každému, ale rozhodně se nad ním každý pozastaví. Dalším takovýmto řešením je například linie kufru, vyčnívající nad spodní siluetu oken. Ta je navíc ještě snížená černou lištou, ukusující část dveří. Jako zlatý hřeb jsou tu zvláštní litá kola, mezi jejichž paprsky našla v rámci aerodynamiky svoje místo i černá výplň. Aerodynamika zabírá v designu Ampery svoje zásadní místo, aby také ne, když má být vůz při jízdě na elektřinu co nejtišší. Pozornost nejednoho zvědavce tedy kromě zmíněného upoutá třeba i tvarování zadního nárazníku, vypadající na první pohled dost sportovně. V tomto případě se ovšem nejedná o pozlátko, nýbrž o zcela funkční prvek.

V podobném duchu jako je exteriér, nese se i interiér vozu. Po usednutí do příjemně tuhých kožených sedadel si poměrně rychle hledám svou pozici za volantem a jsem opravdu velmi mile překvapen možností nechat se zcela obejmout interiérem. Ampera nechá svého řidiče sedět opravdu nízko, o hodně níž než velí trend. Bohužel daní za to je výhled ven z vozu. Řidiči, kteří mají rádi přehled, si na své opravdu nepřijdou. Problémem je nejen klasický výhled vzad, ale i dopředu, například při parkování. Ani když jsem zarazil hlavu do světle čalouněné stropnice, neviděl jsem na poměrně dlouhou, aerodynamicky se svažující kapotu a nemohl jsem tak pořádně odhadovat prostor bezprostředně před autem. Ve výsledku se tak z Ampery stalo historicky první auto, u kterého jsem byl rád za přední parkovací senzory.

Za přední řadou sedadel se nachází trochu netradičně pouze dvě plnohodnotná sedadla. Konfigurace Ampery tak opravdu nabízí jen 4 místa k sezení, zato pokud nebudou vzadu sedět vysloveně dlouháni, nemusí ani zadní cestující absolvovat cestu otlačených kolen. Slušný je také nákladový prostor. U něj chválím hlavně obří víko kufru, kterým se lze z vrchu dostat do celého prostoru a to i v případě sklopených zadních sedaček. Nabíječka baterií je rafinovaně ukrytá pod podlážkou kufru,, spolu s lepící sadou na pneumatiky a kompresorem.

Rozhraní mezi vozem a řidičem obstarávají dva displeje. První, umístěný místo klasických palubních přístrojů, jako již tradičně přenáší informace týkající se jízdy a vozidla. Je přehledný a hlavně ve vysokém rozlišení. Zobrazuje vše potřebné a málokdy se řidiči zasteskne po klasických ručičkách. Navíc jeho ovládání probíhá pomocí kolečka vlevo od řidiče. O poznání hůře je na tom infotaiment displej na středovém panelu, jenž je dotykový, také velmi kvalitní, ale jeho ovládání je kombinace displeje samotného a velké spousty nelogicky rozmístěných dotykových tlačítek pod ním. Tady totiž začíná ten problém. Opravdu velmi dlouhou dobu trvalo než jsem si alespoň rámcově zvykl, co kde je. Jakákoliv akce od nastavení vyhřívaní sedadel až po rozsáhlejší ladění hudby, vyžaduje plnou koncentraci a distrakci od řízení. Nelogické je i samotné schéma ovládání. Většina akcí jde zvládnout pouze za pomocí dotykových tlačítek, bohužel občas je řidič nucen sáhnout i do samotného displeje, což ještě více nutí nevěnovat se cestě.

Přeskočme ale nyní k pohonnému ústrojí, které Amperu tolik odlišuje. Srdcem Ampery jsou celkem tři různé motory, tři spojky a planetová převodovka. První, trakční elektromotor slouží jako hlavní a má nemalý výkon 150 koní a točivý moment 370 Nm. Slouží jako hlavní pohon pro vůz a jak v režimu na baterie, tak v režimu prodlouženého dojezdu má vždycky hlavní podíl na hnací síle. Ve vyšších rychlostech nebo prudší akceleraci přijde ke slovu i menší elektromotor o výkonu 72 koní, jehož kroutící moment se setkává v planetové převodovce, kam je připojen přes spojku, spolu s momentem hlavního motoru. Ve chvíli, kdy klesne napětí v 16kWh baterii na předem určenou hodnotu, spouští se benzínový motor, generující elektrickou energii skrze druhý, 72 koňový elektromotor.

Nutno uznat, že trakční elektromotor se svým solidním výkonem poskytne pro Amperu velmi příjemné zrychlení a v prachu tak necháte stát mnohdy i silnější vozy se spalovacími motory. Slušná akcelerace je samozřejmě dána hlavně faktem, že elektromotor disponuje plným kroutícím momentem již od prvních otáček. Na druhou stranu absence výkonové křivky zapříčiní, že zrychlování o sobě nedává příliš znát. Vůz zrychluje velmi plynule a komfortně, což je velké plus pro posádku. Opel udává dojezd čistě na baterie 40-80 km. Nevím, zda bylo testování dojezdu ovlivněno velmi chladným počasím, ale po plném nabití baterie, které probíhá skrze klasickou zásuvku zhruba 6 hodin, poskytla baterie málokdy více než 45 km.

Potom, co ukazatel dojezdu u baterie ukáže nulovou hodnotu, nastartuje systém benzínový čtyřválec 1,4. Jeho kultivovanost není z nejlepších, ale není ani vysloveně špatná. O tom, že motor běží sice víte, ale jeho chod neobtěžuje. Situace se zhoršuje ve chvílích, kdy chcete vyšší výkon a motor zvyšuje otáčky, aby zvládal zátěž. V tu chvíli se z poměrně klidného volnoběhu stává nepříjemné vrčení. Rozdíl ve výkonu je znatelný jen pramálo, jediné zaváhání jsem zaznamenal ve chvílích, kdy jsem potřeboval prudce akcelerovat a energie se náhle nedostávalo. Systém nejdříve musel přidat otáčky benzínového motoru a teprve potom se mohlo vyrazit tak, jak bylo zapotřebí. Zatímco při jízdě na elektropohon nespotřebovává Ampera logicky žádný benzín, obsah 35-ti litrové nádrže přijde ke slovu až při prodlouženém dojezdu. Hodnoty spotřeby se pohybují okolo příjemných pěti litrů po městě, o něco horší vír v nádrži potom udělá jízda po dálnici, kde hladina klesá o zhruba 6.5 litru na sto kilometrů. Tato spotřeba, ačkoliv se nedá říci, že by byla rozhodně vysoká, tak spolu s poměrně nízkým dojezdem na baterie předurčuje Amperu hlavně do městských zástaveb. Absolvoval jsem během testu pět set kilometrů dlouhou a převážně dálniční trasu, na jejímž konci svítila průměrná spotřeba od posledního nabití 6,7 litru a neustále běžící benzínový motor vysával již druhou náplň nádrže. Dlouhodobou průměrnou spotřebu ovšem tvoří především to, jak často budete nabíjet a využívat baterie.

Ampeře bývá často v různých textech vytýkána její hmotnost, která se díky velkým a těžkým bateriím vyšplhala na nelichotivých 1732 kilogramů. S klidným svědomím mohu naštěstí prohlásit, že díky dobře nastavenému, příjemně tuhému, ale zároveň komfortnímu podvozku, maskuje vůz svojí hmotnost velmi dobře. Poněkud zvláštní dojem zanechávají brzdy, většinu brzdného účinku přebírá rekuperace a konvenční kotoučové brzdy se ozvou až při silnějším sešlápnutí pedálu. Rozhodně nelze říci, že by auto snad špatně brzdilo, jen nástup a dávkování je špatně čitelné a jeho zvládnutí vyžaduje dost zvyku.

V součtu všech pro a proti ve mně Ampera zanechává zvláštní dojem. Vůz je citelně ve svém živlu při pohonu na baterie, o něco horší je to v režimu prodlouženého dojezdu. Když vrčí benzínový motor, jízda už náhle není tak příjemně klidnou a plavnou, nemluvě o spotřebě při rychlejší jízdě. Tyto vlastnosti tak předurčují poměrně velký, dobře vypadající a dobře vybavený liftback pro jízdu hlavně ve městě, což je ovšem velká škoda. Pokud tedy zvažujete nákup hybridního automobilu, doporučuji ještě nějakou dobu počkat. Trh se stále vyvíjí, zatím jen nejsou ty správné technologie, které by umožňovaly hybridům využívat jejich výhod i na delší cestování. Nicméně ze všeho, co jsem měl doposud možnost vyzkoušet, je Ampera slunné budoucnosti zatím nejblíž.

Plusy:

• výkon elektromotoru
• tichý provoz na baterie
• výbava
• pozice za volantem
• podvozek

Mínusy:

• ovládání infotaiment systému
• výhled z vozu
• dávkování brzd
• kultivovanost spalovacího motoru

Foto: Lucie Miláčková

« První jízda: Range Rover SDV8 – Všeho král Nové modely BMW na jaře 2013 »