Test ojetiny Volvo S60 2.4 D5 R Design. Pětiválcový dravec
Volvo S60 nedávno prodělalo facelift v rámci oživení v polovině životního cyklu produktu, a tak se původní, neomlazená, verze začala prodávat za velmi solidní peníze. Volvo navíc patří mezi vyhledávané zástupce na poli ojetých vozů kvůli vyhlášené spolehlivosti a také bezpečnosti. Do testu jsem si tedy vybral to nejlepší, co řada S60 v naftové motorizaci nabízela – pětiválcovou 2,4 D5 a navíc s paketem R Design.
Za svých 430.000 korun dostanete vůz z roku 2011 s nájezdem poctivých 85.000 km a s velmi bohatou výbavou, kde nebude nic scházet. Méně vybavené a slabší motorizace se dají koupit zhruba o padesát tisíc levněji, nezapomínejme však, že tady máme opravdu vrcholnou dieselovou motorizaci, která nabízí nadprůměrnou dynamiku za velmi rozumnou spotřebu. K tomu se ale dostaneme později.
Po předání vozu nejprve kontroluji a zkoumám zevnějšek a nenacházím téměř nic, krom pár decentních škrábanců na zadním nárazníku. Jinak je karoserie a lak ve velmi dobrém stavu, vše lícuje jak má a lak má stejnou vrstvu po celém voze. Atraktivitu auta podtrhuje rudý lak a sportovní paket R Design. Ten se skládá z šedých 18″ kol, sportovních nárazníků, nástavců prahů a zadního difuzoru z většími postranními koncovkami výfuků. V kontrastní stříbrné jsou pak lakována zpětná zrcátka a některé prvky v náraznících. Jo, tohle vypadá sakra dobře!
Svěží a originální skandinávský design pak pokračuje i uvnitř vozu. Interiér je prostě svůj a nabízí nádech něčeho speciálního. Volvo je samozřejmě auto prémiové třídy, a tak je vše vyvedeno z prvotřídních materiálů a dokonale sestaveno dohromady. Sportovní sedadla v rámci paketu R Design nabízejí výbornou oporu a vypadají naprosto fantasticky, kombinace látky a kůže pak zaručuje praktičnost. Nechybí samozřejmě jejich vyhřívání. Středový tunel nabízí množství tlačítek a tradičně se za ním nachází průchozí přihrádka.
Středu pak dominuje display multimediálního systému, který je na dobu svého vzniku vyveden v hezké grafice a má rychlou odezvu. Hliníkový dekor celého tunelu je opravdu pravý hliník a vypadá fantasticky. Originální je i samotná kaplička budíků, kde nalezneme jen otáčkoměr a rychloměr, uvnitř každého je pak digitální display zobrazující ostatní údaje a palubní počítač. Pochválit musím i věnec volantu s dvojitým obšitím kůží a s velmi příjemnou tloušťkou. Padne skvěle do ruky a jemná kůže je moc příjemná. Volvo je stavěno opravdu kvalitně a bytelně, a tak interiér nenese ani po 4 letech a nájezdu 85.000 km žádné známky opotřebení.
Pod kapotou se nachází v dnešní době naprosto ojedinělý pětiválcový diesel 2.4 litrů s výkonem 151 kW a točivým momentem 420 Nm. To jsou samozřejmě solidní údaje a 1550 kg těžký vůz dosprintuje na stokilometrovou rychlost za 7.8 vteřin a zastaví se až na 230 km/h. Po faceliftu Volvo už dále pětiválce nenabízí, a tak je toto takové příjemné připomenutí dob, kdy byl automobilový svět ještě v pořádku a pokud bych chtěl ojeté Volvo, tak toto by byla má jasná volba motorizace. Už jen z nutného rebelství. V autě není žádný systém start/stop, žádný volič jízdních a výkonnostních režimů… motor je prostě pořád stejně ostrý a auto stále nastartované. Krása!
Pětiválec je po nastartování trochu hlučnější a přenáší drobné vibrace, což k jeho chuligánskému projevu prostě patří. Po náhledu do servisní historie zjišťuji, že za sebou nemá žádnou závadu a podle pravidelného běhu a absence jakéhokoli klepání, kolísání atp. ani dlouho potřebovat doktora nebude. Tyto motory ostatně patří mezi ty spolehlivější. Po zahřátí jakékoli vibrace přestávají a motor běží zcela sametově. Když poprvé posílám plyn na podlahu, začínám se lehce usmívat.
Motor zatáhne, letí do otáček a vydává při tom velmi příjemný zvuk tolik typický pro pětiválce. A to je to diesel, v tom se většinou moc neusmívám. Dynamika je velmi slušná a auto je to opravdu rychlé. Zejména pak pružné zrychlení je výborné. Pochvalu si zaslouží i manuální převodovka, která je velmi přesná ve svých drahách, které jsou navíc krátké a kladou příjemný odpor. Kožená hlavice R Design navíc ideálně padne do ruky a řazení mě v tomto autě opravdu bavilo. Na ojeté auto to fungovalo brilantně.
Ne jinak tomu bylo u podvozku. Ten je na velkých kolech v kombinaci se snížením trochu tvrdší, nicméně se vůz nenaklání a drží skvěle stopu. I na opravdu rozbitých silnicích neodskakuje a je stabilní. Samozřejmě to není čistokrevný sporťák, a tak je charakteristika podvozku nastavena na nedotáčivost, která se dostaví zcela předvidatelně a naštěstí až v opravdu vysokých rychlostech. Přední pohon nemá problém přenést výkon na silnici a tahání za volant se nekoná, řízení je obecně příjemně tuhé a relativně přesné. Chybí mu jen citlivost a zpětná vazba.
Jízdně je však Volvo S60 nadmíru příjemné auto, které adekvátně kombinuje komfort se sportovním akcentem. Podvozek na tomto konkrétním autě nevykazoval žádné závady, auto nikam netáhlo, nic nebouchalo a nehlučelo.
A jak je na tom spotřeba? Týdenní průměr se zastavil na 7.5 litrech a to jsem nejezdil moc citlivě. Pokud se člověk zklidní, nebude problém jezdit kolem šesti litrů a to je na tak silné auto velmi dobrý výsledek.
Volvo S60 je na poli ojetých vozů velmi silný hráč. Obecně vychází levněji na pořízení, než obdobně stará německá konkurence, přičemž nabídne rozhodně bohatší výbavu a silnější agregát. O charakteru a nevšedním designu jsem se zmínil výše, nicméně to je subjektivní záležitost. Tak či tak je Volvo S60 velmi kvalitní auto, které stárne pomalu a díky poctivé konstrukci nenese větší známky opotřebení. Počítat se musí jen s relativně dražším servisem a díly v případě poruchy. Volba je na Vás.
« Test ojetiny Hyundai ix35 2.0 CRDi. Měšťák do terénu Rodinná Octavia kombi s výkonem 470 koní? V Česku jedna taková je »
