Test ojetiny Toyota Land Cruiser 2.8 D-4D
Ještě poměrně nedávno jste si v Evropě mohli pořídit spousty rádoby off-roadů. BMW X5 toho mimo silnici moc nesvedlo a Audi Q7 či Volkswagen Touareg sice zvládli i těžší terén, ale technika při tom poměrně trpěla. Pokud jste tedy nepotřebovali zapůsobit na okolí silným naftovým šestiválcem, moderním vzhledem nebo stavitelným podvozkem, mohli jste si pořídit jednu pořádnou klasiku, Toyotu Land Cruiser nebo Mitsubishi Pajero.
Druhé zmiňované jsem testoval pár týdnů zpět a byl jsem zvědavý, jak bude fungovat Toyota. Nutno podotknout, že jde o poslední generaci z roku 2016, která je s lehkými změnami stále ve výrobě. Pajero skončilo na Evropském trhu v roce 2018.
Stránku vzhledu asi moc smysl komentovat nemá – pro holky je to nepohledná krabice a pro neznalé aut Toyota obřích rozměrů. Jenže ten, kdo má jen minimálně rád jízdu mimo silnici ví, že je to nádherný kus stroje, který byl uzpůsoben k jízdě v terénu. Tomu napovídají krátké převisy, velké nájezdové úhly nebo podvozek s velmi vysokou světlou výškou. Šířka téměř dva metry, výška střechy přes 190 centimetrů…jen kapotu mám ve výšce prsou. Téměř dvě a půl tuny hmoty. Rozhodně bych se nechtěl tomuhle autu postavit do cesty. Ani kdybych byl strom. Tohle nemůže nic zastavit. Auto od prvního pohledu působí nesmiřitelně a robustně. Je jasné, že jeho odhodlání nezastaví žádný terén: jeho vůle dostat se na určené místo bude větší než ta vaše. Půvab auta spočívá v dokonalém podřízení funkci. Současná SUV jsou častěji designovým cvičením, než čímkoliv jiným, a jejich úkolem je oslnit davy ve městě a před školkou, kde z nich vysypete děti. Ale Land Cruiser není SUV, je to jeden z posledních pravověrných off roadů a jeho posláním je podmanit si přírodu – dostat vás na místa, kam byste nedošli ani pěšky a svým lehce barbarským vzezřením je mi mnohem milejší, něž nekonečná řada čím dál tím stejnějších SUV.
Otevírám dveře a najednou chápu smysl bočních nášlapů a madla na sloupcích. Sedačka je opravdu vysoko. Menším lidem by se mělo k Land Cruiseru standardně přidávat štokrle. Vnitřek auta je v podstatě stejný jako vnějšek. Vše musí být v první řadě funkční a robustní. Nemusíte se ale bát, že Toyota nemyslí na komfort cestujících. Land Crusier je vybaven spoustou luxusních prvků, jako vyhřívanými i odvětrávanými sedadly, tempomatem, automatickými světly, velice slušnou hudební soustavou od JBL a kupou dalších věcí. Přístrojová deska má ale úplně jednoduchý tvar, všechna tlačítka mají obří rozměry a celé auto působí, jako by bylo vyrobeno z jednoho kusu žuly. K volbě materiálů v podstatě nemám výhrady. Většina plastů je měkčených, tlačítka mají opravdu poctivý chod a slícování jednotlivých dílů je tradičně japonsky perfektní.
Centrální část palubky si pro sebe zabral displej infotainmetnu, který už působí opravdu letitě, ale svojí práci odvádí, byť jeho reakce nejsou zrovna bleskurychlé. Také by displeji prospělo lepší rozlišení. Při přepnutí do off road režimu se vám na něm zobrazí miliarda informací o pohonu, náklonech, a kdo ví čem, ale kvůli viditelným pixelům jsou některé informace poměrně náročné na rozluštění. Pod ním najdete panel ovládání tepelného komfortu a konzoli pro ovládání pohonu. Bohužel se Toyota nevyhnula pár ergonomickým kopancům. Například nastavování zrcátek, vyhřívání volantu a pár dalších věcí je tak rafinovaně ukryto pod volantem, že pro jejich ovládání se prostě musíte sklonit a hledat. Také moc nechápu, jak je možné, že se v autě velikosti stodoly nenašlo rozumné místo pro odkládání telefonu. Na vše ostatní je místa naštěstí dost. Vepředu je místa tolik, že se mezi sedačka vešla i rozměrná lednice, na zadních sedadlech by neměl problém ani hráč NBA a světe div se, celkem bez problémů jsem se naskládal i do třetí řady. V Land Cruiseru lze totiž převážet až 7 cestujících. Pokud dáváte přednost zavazadlům, po sklopení sedadel se sem vejde téměř 2000 litrů.
Pod kapotou najdeme dieselový čtyřválec o objemu 2,8 litru. Land Cruiser se vyrábí ještě s 5,7 litrovým osmiválcem, ale bohužel není k dostání u nás. Spokojit se tak musíme s polovičním motorem. Jednotka je, stejně jako celé auto, stavěna k dlouhé životnosti. Maximální kultivovanost tedy není jeho nejsilnější stránkou. Po startu má motor povědomě dodávkový zvuk, který se po pár kilometrech změní na celkem snesitelné nýtování. Díky bohu Toyota auto skvěle odhlučnila, takže motor za jízdy téměř neslyšíte (pouze při prudším zrychlování). Motor je charakterem takový ten pracant, který se celý den převaluje kolem volnoběžných otáček a pravděpodobně vydrží do skonání světů. Jeho výkon je 130 kW a 450 Nm. Na tak těžké auto to tedy nejsou zrovna oslnivé hodnoty a auto rozhodně není žádný sprinter.
Kolem dálničního limitu už se k žádné akci nechystejte, protože zrychlování je zde už opravdu vlažné. Land Cruiser zkrátka není primárně silniční auto, a tak výhody motoru oceníte spíše v terénu. Spárován je s automatickou převodovkou, která řadí hodně do pohody a k nějaké větší akci jí nepřemluvíte, prostě za každé situace odvádí svojí práci – nic víc, nic míň. Pokud se podíváme na apetit auta, můžeme se občas zhrozit. Po městě se mi ukazovalo i 17 litrů, mimo něj se s lehkou nohou dá jezdit lehce přes 8, v terénu se mi ukazovaly hodnoty atakující 30 litrů na sto kilometrů! Naštěstí výrobce osadil Land Cruiser nádrží o objemu 86 litrů, tak se nemusíte bát, že budete hledat benzinku každých 200 kilometrů.
Pokud čekáte dálniční koráb a denní přibližovadlo, možná budete zklamaní. Pro jízdu na běžných silnicích totiž najdete desítky lepších aut. Land Cruiser působí hodně těžkopádně, v zatáčkách se dost naklání a je cítit jeho velká hmotnost. Ani komfort podvozku není kdovíjaký. Větší výmoly nedokáže filtrovat, a tak se do interiéru dostává dost rázů a občas umí posádku naklepat víc, než by se mi líbilo. Moderní SUV tuto disciplínu prostě zvládají lépe a pokud hledáte auto především na běžné ježdění, sáhněte raději po něčem jiném. Ale odsoudit Land Cruiser kvůli tomu, že není dokonalý na silnici je asi jako odsoudit psa za to, jak umí hrát na flétnu. Pokud hledáte nezmar a pořádného pracanta, který se občas prostě musí přepravit po silnici, možná jste našli to pravé. Land Cruiser si stále zachovává koncepci ocelového žebřinového rámu a tří diferenciálů se středovým torsenem.
Volit můžete uzávěrku středového diferenciálu, režim pro písek, sníh, bláto. Dokonce je zde i režim samochodu, kdy auto samo drží ustálenou rychlost a bez zastávky se sune terénem. Terénní vlastnosti jsou opravdu úctyhodné, nájezdový úhel je 31 stupňů, boční náklon a stoupání zvládne šílených 42 stupňů a pokud by se vám náhodou stalo, že někde škrtnete, dá se ještě manuálně upravit světlá výška. Nejúchvatnější ale na Land Cruiseru není to, co všechno projede, ale jak to projede. Auto se hrne terénem s takovým sebevědomím, že i vy sami se začnete cítit absolutně neporazitelní. Najednou auto doslova ožije, konečně se začne cítit jako doma a chce zdolávat pořád horší překážky…a vy s ním. Přiznám se, že se mi nepodařilo najít takový terén, kde bych Toyotu dostal alespoň trochu do úzkých. Zkrátka ideální parťák pokud potřebujete něco, co vás nenechá na holičkách, protože práce se nebojí. Auto uveze téměř 700 kilo nákladu a utáhne až tři tuny!
Na konci článku ojetiny většinou zmíním pár problémů, které daný vůz po mnoha ujetých kilometrech trápí, ale tady prakticky žádné vážně závady nenajdete. Vůz, zapůjčený od AAA Auto, měl najeto lehce přes 130 tisíc kilometrů a vyroben byl v roce 2016, takže se stále jedná spíše o zánovní auto. Kvalitní je motor, převodovka i podvozek. Jsou známé i případy, kdy bez sebemenších závad L.C. najezdily i milion kilometrů. Problém může být zůstatková hodnota, ale v opačném smyslu. Land Cruiser si totiž ceny drží hodně vysoko a velmi dlouho. I o generaci starší modely se prodávají klidně za čtvrt milionu korun. Testovaný čtyřletý kus stál 800 tisíc. Přičemž kupní cena nového vozu činila v základu přes jeden milion korun, s testovanou výbavou pak zhruba milion a půl.
Land Cruiser tedy není levný, na začátku zmiňované Pajero koupit mnohem laciněji, ale také tomu Mitsubishi odpovídá. Má horší interiér, podvozek není tolik komfortní, na silnici je zcela k ničemu a v terénu působí oproti Toyotě nervózně. Ano, Land Cruiser je mnohem lepší volba, ačkoli si za ni budete muset připlatit.
« Toto je nejkrásnější Hyundai, který v Evropě nikdy nekoupíme Test Harley-Davidson LiveWire »
