TEST ojetiny Toyota Land Cruiser 120 - Pan nezastavitelný

TEST ojetiny Toyota Land Cruiser 120 – Pan nezastavitelný

Autor: Adan,

27. 4. 2017 • Novinky, Ojeté vozy, Testy, Toyota

Před více jak deseti lety jste si v Evropě mohli pořídit spousty rádoby off-roadů. BMW X5 toho mimo silnici moc nesvedlo a Audi Q7 či Volkswagen Touareg sice zvládli i těžší terén, ale technika při tom poměrně trpěla. Pokud jste tedy nepotřebovali zapůsobit na okolí silným naftovým šestiválcem, moderním vzhledem nebo stavitelným podvozkem, mohli jste si pořídit jednu pořádnou klasiku, Toyotu Land Cruiser 120. Přesně tento vůz jsem si po jeho 13 letech života a 210 000 najetých kilometrech zapůjčil od AAA Auto. Na konci týdne se mi moc loučit nechtělo a stále jsem se nestačil divit, co tato legenda zvládne.

Stránku vzhledu asi moc smysl komentovat nemá – pro holky je to nepohledná krabice a pro neznalé aut Toyota obřích rozměrů. Jenže ten, kdo má jen minimálně rád jízdu mimo silnici ví, že je to nádherný kus stroje, který byl uzpůsoben k jízdě v terénu. Tomu napovídají krátké převisy, velké nájezdové úhly, jednoduše dostupná rezerva na víku kufru nebo podvozek s velmi vysokou světlou výškou. Zaujmout mohou i 17-palcová kola s velkými pneumatikami 225/70 nebo vysoko od země umístěná mřížka chladiče. Celkový chlapský vzhled L.C. se mi líbí a určitě dnes působí mladším dojmem než třeba prvotní BMW X5 či Mercedes-Benz ML.

Po nastoupení, které usnadňuje nášlapný práh, se uvelebuji v nadmíru komfortních sedadlech, ze kterých je přes mohutnou kapotu výhled jako z Žižkovského vysílače. Posed je opravdu vysoký a přesednete-li z menšího auta, připadáte si jako na rozhledně. Interiér je sestaven z příjemných, ale zároveň odolných materiálů, ergonomie je jednoduchá a na ovládání systémů si rychle zvyknete. O prostoru se asi moc bavit nemusíme, protože to není auto, ale obývák – na předních sedadlech se bez problému rozvalí dva přerostlí jedinci a dozadu je pohodlně usadíte tři. Zavazadlový prostor má objem 668 litrů a vleze se do něj vše, co vás napadne. Překvapivá je kvalita zpracování, protože i po nájezdu přes 200 000 kilometrů v autě nic nevrže a neskřípe, skvěle na tom je i technika, za což dávám palec nahoru.

Někteří se zaseknou u voliče převodovky, páky a přepínače, ale výsledek je jednoduchý. Na voliči převodovky lze nastavit lze zvolit klasickou polohu P, R, N a D, ke kterým je přidaná poloha 3 a 2, při které se nezařadí vyšší než vyobrazený rychlostní stupeň. Druhou pákou lze zařadit redukci převodovky a otočným přepínačem pod volantem uzamknout diferenciál.

Pod kapotou se nachází již legendární čtyřválec o objemu 3.0-litru, který se za svůj vznětový charakter nestydí – zvenku je to taková tišší dodávka, nicméně uvnitř je motor hezky odhlučněný. Jeho výkon je 120 kW při 3400 ot./min. a točivý moment 343 Nm již při 1600 ot./min. Síla putuje na všechna čtyři kola přes čtyřstupňový automat s hydrodynamickým měničem, který se pořádně obouvá do práce, protože do rychlosti 80 km/h pořád nějak upravuje otáčky. Při 50 km/h motor točí 1300-1500 otáček, při 95 to jsou 2000, při 120 jen 2500 a při 140 km/h už 3000 otáček. Zmíněných 120 km/h je takové ideální dálniční tempo, kdy se spotřeba ustálí pod 10 litry a auto je příjemně tiché a plavné. Výrazný zátah od motoru ale nečekejte, vysoké otáčky mu nedělají dobře a potrpí si spíše na klidném tempu. Napovídají tomu i hodnoty zrychlení a maximální rychlosti – stovku udělá za 12.7 sekundy a rozjede to na 165 km/h. Svůj triumf předvede teprve v terénu, kdy oplývá krouťákem v nízkých otáčkách a potěší i spotřebou, která se dlouhodobě zastaví někde u 10 litrů. V neposlední řadě musím pochválit automatickou převodovku, ta řadí hladce a neznatelně.

Samotný podvozek je dokonale komfortní a při jízdě si připadám jako na lodi. Pokud se jede v rámci možností normálně (pomaleji), nemám k němu sebemenší výtku, hravě si totiž poradí i se silnicemi nejhorších tříd a dostatečné pohodlí nabídne třeba i na polní cestě. Svižnější jízdu nemá smysl ani zkoušet, protože karoserie se nepříjemně naklání a dlouhé řízení nemá přesnost ani cit – je to takové kormidlo. Mile mě překvapil slušný rejd a silné nevadnoucí brzdy.

Zbývá poslední část, a tou je jízda v terénu. Čekal jsem, že se dlouze rozepíšu, ale není tomu tak, protože tento odstavec se dá shrnout jedinou větou, respektive dvěma slovy: Projede všechno. A tím myslím opravdu všechno, já jel rozbahněnou lesní cestou, ve které by uvízlo nejedno terénní auto, ale u LC jsem nemusel uzavírat diferenciály ani řadit redukci. Kde mě brzdilo hluboké bláto nebo příkrý kopec, stačilo přidat plyn a tato úžasná legenda se ze všeho vyhrabala sama. Je to stroj, se kterým je i naprosté nemehlo v terénu nepřemožitelné… BRAVO!

Na konci článku ojetiny většinou zmíním pár problémů, které daný vůz po mnoha ujetých kilometrech trápí, ale tady prakticky žádné vážně závady nenajdete. Kvalitní je totiž motor, převodovka i podvozek. Jsou známé i případy, kdy bez sebemenších závad L.C. najezdily i milion kilometrů. Za cenu okolo 300 000 Kč se tak jedná o velmi dobrou koupi pro někoho, kdo potřebuje prostorné a komfortní auto, které se nezalekne většího terénu a má minimální náklady na provoz.