Test ojetiny Toyota Avensis Combi 2.2 D-CAT: Óda na spolehlivost
Toyota si s třetí generací modelu Avensis opravdu pohrála a od posledního typu ušla s vývojem nečekaný kus cesty. Modelovou řadu Avensis, u nás po Yarisu snad toho oblíbenějšího ze všech nejoblíbenějších z produkce japonské automobilky, není nutné nadále představovat. Třetí Avensis prostě vypadá k světu. Prošel řadou změn, vylepšení a celkový dojem je tak nějak prostě lepší.
Na první pohled zaujme designem. Světla a příď Toyoty jsou ostřeji tvarované a celkový design zpřísnil dojem, ale pořád je to taková ta klasická Toyota, co nenadchne ani neurazí. Ostatně, koukněte se a zhodnoťte sami. Interiér stylem v podstatě pokračuje v práci započaté venku. Toyota opět ničím nepřekvapí ani nenadchne. Falešný dřevěný dekor doplňují šedé plasty na středové konzoli a vroubkovaná palubní deska. Horní díl je měkčený, zbytek je tvrdý a místy působí trochu levně. Řadící páka má klasickou zubatou kulisu a kousek od ní je trochu zbytečné tlačítko Sport. Nic výrazného od něj nečekejte, skoro bych řekl, že jenom zabírá místo.
Sedadla jsou potažena kombinací kůže a alcantary a jsou pohodlná i na dlouhé cesty. Vzadu je místa dostatek i pro vyšší postavy, evropským požadavkům tak japonec vyhovuje bez problémů. Zavazadlový prostor o objemu 543 litrů je maximálně skladný a vyhoví většině zákazníků, i když do rekordu třídy má daleko. Shrnuto jde o japonskou školu se vším všudy, strohost je hlavní jmenovatel a maximální důraz na funkčnost je cítit všude.
Po nastartování se v interiéru více ozývá a větší hluk nezmizí ani po zahřátí. Dynamiku vozu trochu zabíjí letargický šestistupňový měničový automat. Jakmile však naberete rychlost, její udržení již není problém. Jestli se něco Toyotě na tomto autě povedlo, je to podvozek a jeho naladění. Je zároveň komfortní a schopný sportovní jízdy, otázkou je jestli to stačí. Podle tradic značky je stále velice odolný, takže výměnu ramen, čepů či silentbloků nevyžadují ani kusy s třísettisícovými nájezdy. Spotřeba je dalším zklamáním, v průběhu testu se držela mezí 8 a 8,5 litry na 100 kilometrů. Zapůjčený kus od AAA Auto mělo najeto přes 180 000 kilometrů a technicky byl v pořádku. Známky opotřebení nenesla ani interiér.
Na co si dát pozor?
Vzhledem k tomu, že zvláště u nejsilnější verze s točivým momentem 400 N.m se po letech častěji objevují opotřebené dvouhmotové setrvačníky a samotný systém D-CAT není zcela exaktně vychytán ani po stránce spolehlivosti, bude lépe zvolit slabší a jednodušší variantu 2.2 D4-D se 110 kW (doporučujeme s manuálním řazením, neboť stejně výkonná verze s automatem má už systém D-CAT jaká má varanta se 130 kW) nebo rovnou menší dvoulitrový diesel 2.0 D4-D.
Společným neduhem dieselů (mezi 2.0 a 2.2 stále nerozlišujeme, neboť základní konstrukce se shoduje) jsou úniky oleje přes víko rozvodů. V pokročilém stádiu nejde o levnou záležitost, přetěsnění žádá i ve značkovém servisu deset normohodin práce. Je velká škoda, že současný model (před dvěma roky výrazně zmodernizovaný) zánikem varianty liftback násilně nahnal část zákazníků ke kombíku a zbytek ke konkurenci. Servisy na „hardwaru“ avensisu kritizují rychlé opotřebení brzd – zejména na zadní nápravě někdy destičky a kotouče nevydrží ani 50 000 km.
Laky ani chromové doplňky nedosahují někdejší úrovně, nehledě na bídnou protikorozní ochranu. Elektroinstalace je ale stabilní, proto není třeba varovat ani před vrcholnou výbavou.
Benzínových motorů Valvematic se prodalo celkem dost, jsou velmi tiché a spolehlivé, základní šestnáctistovka je však pro Avensis málo pružná. Před bezestupňovou převodovkou Multidrive S (alternativně pro 1.8 a 2.0 Valvematic) bychom varovali spíše preventivně, zatím je spolehlivá, ale její princip je zákonitě choulostivý a s omezenou životností. K dieselu 2.2 šlo mimo manuál získat klasický šestistupňový automat, který je na rozdíl od variátoru pro ojetinu perspektivnější, ale dále zvyšuje spotřebu už tak nijak zázračně úsporného většího dieselu. Navíc i hmotnost, která se u těžších naftových verzí projevuje větší „křaplavostí“ podvozku při přejezdu nerovností, což dále zvýrazňují například velká 18“ kola u verzí v nejvyšších stupních výbavy. Na nekvalitních silnicích se tak Avensis III dokáže „rozvrzat“ o poznání dříve než komfortněji odpružený předchůdce, což platí zejména u verze kombi, která je v krutu méně tuhá než klasický čtyřdveřový sedan.
Třetí generace Toyoty Avensis už není japonským mercedesem. Kvalita některých částí skutečně výrazně poklesla. Rozhodně nepotěší odlupující se chromové části nebo nekvalitní lak se sklony ke korozi. Technika je obecně bytelná a výbava ve srovnání s podobně drahými passaty nadprůměrná. Proti nim je zde také násobně nižší pravděpodobnost šlápnutí do nějaké bazarové pasti.
« Čtvrtletní odbyt Tesly převýšil odhady, firma překonala celoroční cíl Toyota zvýší dojezd vodíkových vozů o 20 procent »
