Test ojetiny Suzuki Swace: Levnější Toyota, přitom stejně dobrá
Jiné je někdy stejné. A když dva dělají totéž, je to občas totéž. Jako v případě Suzuki Swace, které vlastně není Suzuki. Záleží na tom ale, když z toho těžíme především my – zákazníci?
Žádná automobilka není imunní vůči masivnímu nástupu elektrifikace na evropské půdě – ani Suzuki. A jelikož u Suzuki nejsou zrovna velmocí elektrických vozů (sami mají v nabídce pouze mild-hybridy, které se do snižování flotilových emisí příliš silně nepodepisují) rozhodli se vyhledat pro tento účel parťáka. A koho jiného než nejzkušenějšího hráče na tomto poli – Toyotu. Zákazníci od Suzuki ale očekávají především tradiční dostupné vozy, plně elektrický model tak zatím nepřicházel v úvahu. Z polic Toyoty tedy sáhli po tom nejekologičtějším, co bylo k dostání – po Corolle TS s hybridem o objemu 1.8 litru, který má normovanou produkci CO2 jen těsně nad 100g na kilometr. Vzrušující, že?
Tady ale nešlo o vzrušení. Bylo potřeba začít někde elektrifikovat nabídku a hybridní Corolla je skvělý odrazový můstek. Mimo vytouženou techniku ale taky Suzuki získalo po dlouhé době do nabídky praktické rodinné kombi. Tento tradiční Japonský výrobce se zaměřuje hlavně na kompaktní SUV s pohonem všech kol – ale moci nabídnout něco, co má v základu šesti-set litrový kufr, určitě není k zahození. A rozhodně se Swacu ani nedá upřít, že vypadá opravdu dobře. On samozřejmě dárcovskou Corollu nijak zásadně nemění – krom předního nárazníku – ale ono to vlastně ani není potřeba.
To platí i o kabině. Paradoxně tak nejhodnotnější interiér v řadách Suzuki nepatří Suzuki. Materiály jsou zvoleny velice dobře, zpracování je precizní a k ergonomii nemám zásadní výtky. Testované auto sice není nové, do testu nám ho zapůjčila Mototechna, ale nejeví na sobě sebemenší známky používání a interiér ani pod nátlakem nevydává jedinou hlásku. Je pravda, že má najeto teprve 30.000, ale jak ukázala nedávno testovaná bazarová Fabie čtvrté generace, u nových aut se už na takto nízkém nájezdu můžou začít projevovat jisté neduhy spojené s kvalitou.
Jenže tohle je Toyota a u té jsou kvalitou posedlí. Interiér tak možná nepůsobí nejmoderněji, infotainment není z nejlogičtějších (naštěstí podporuje CarPlay), ale určitě bych dal ruku do ohně za to, že i za dalších sto tisíc tu bude vše v perfektní kondici. Jedinou slabinou je výhled šikmo vpravo, který příliš blokuje sada čidel usazených za velkým krytem u zpětného zrcátka. Ve všech ohledech jde jinak o povedené, chytře vymyšlené auto. Sedačky jsou velice komfortní, posaz přirozený, vzadu je místa dost i pro dospělého a kufr – jak již bylo zmíněno – je opravdu velký.
Pod kapotou ojetiny od AAA Auto se tedy nachází atmosférický čtyřválce o objemu 1.8 litru s elektrickou asistencí, který všech svých 120 koní posílá skrze planetovou e-CVT převodovku na přední kola. Na ladění se nezměnilo vůbec nic – proč taky, když je to léty prověřený systém, který funguje. Jeho hlavní výsadou je kultivovanost, skvělé odhlučnění a díky hybridu taky plynulost. A samozřejmě i spotřeba. Po městě se mi dařilo jezdit pod 4 litry, na dálnici asi za 6.5, v týdenním průměru jsem se ale ani nepřiblížil pěti litrům.
Samozřejmě je to auto, které bude sedět hlavně klidným řidičům. I přes nízkou hmotnost 1.3 tuny totiž není síly zrovna na rozdávání. Skromný výkon se projeví hlavně na dálnici, kdy se už osmnáctistovka nemůže tolik opřít o doping elektromotoru. Při ježdění mimo dálnice je na tom ale dynamicky vlastně relativně dobře. Žádný divočák to není, ale pokud od takového auta čekáte tlačení do sedačky, není problém v něm. Pro ježdění město/příměsto je to ale naprosto snesitelné. To je z části zásluha neoblíbené e-CVT převodovky.
Ta totiž díky absenci fyzických rychlostí umí okamžitě přistoupit k ideálnímu výkonu. Jakmile se dotknete plynu, nemusí hledat správnou rychlost, ale hned „skočí“ do správných otáček. Navzdory názoru řady „specialistů“ na internetu je tak tohle ideální řešení pro motor s tak omezeným výkonem. Vedlejším produktem je bohužel fakt, že motor při akceleraci sedí v konstantních otáčkách, což zní nepřirozeně. Chvála bohu za jeho dobré odhlučnění. Pořád je to ale něco, co řada řidičů nedokáže akceptovat. Jestli ale netrávíte spoustu času na dálnici, vůbec se tím nenechte odradit. V prvé řadě získáte naprosto jemné pohonné ústrojí, které neřadí, je spolehlivé a nic nebaští. A ruku na srdce – kolik času trávíte s nohou na plném plynu?
Tady by tradičně bylo okénko se spolehlivostí a servisem. Na planetě ale budete těžko hledat spolehlivější auto. Nekazí se na něm nic a věřit mu můžete snad víc než vlastní matce. Jen při dodržení pravidelného servisu se můžete spolehnout, že vám bude krýt záda za každé situace a vydrž statisíce kilometrů.
Podvozkově – teď vás určitě nepřekvapím – se taky nezměnilo vůbec nic. A ani tady to nevadí, protože Toyota Corolla TS má podvozek naprosto vynikající. Pro denní ježdění poskytuje prvotřídní komfort, a ani při poskakování ve městě vás nebude otravovat dupáním od přejíždění krátkých nerovností. Na těch velkých naopak nedovolí karoserii houpání, protože si i přes svoji poddajnost dokázal udržet správnou dávku tuhosti. Dokáže vám tak zatajit stav našich silnic, zároveň ale skvěle podržet, když na něj zatlačíte.
Přední náprava překypuje jistotou a auto je příjemně stáčivé a nezáludné. Navíc se nenechá rozhodit ani nerovnostmi: i ve chvíli, když zaklekne do tlumičů, si nechává jistý prostor pro dýchání a skutečně umí překvapit s jakou jistotou se drží v oblouku. Ani rychlé změny směru mu problém nedělají. Podvozek je skutečně výborně naladěný a když se před vámi objeví klikatý úsek, můžete se skutečně dobře povozit. Rozhodně bych ale ocenil jeho lepší odhlučnění. Především za deště nebo na hrubém povrchu se do kabiny dostává víc hluku, než by se mi líbilo.
Suzuki Swace je po všech stránkách povedené auto. A to především kvůli tomu, že automobilka vzala jiné (po všech stránkách povedené) auto a prozíravě na něm nezměnila absolutně nic. Je tak pohledné, praktické, výborně jezdící, neprůstřelně spolehliv a z nádrže jen tak ucucává. Pokud hledáte za volantem vzrušení a výkon je pro vás priorita číslo jedna, hledejte dál ale pokud vaše ideální auto zahrnuje něco – nebo všechno – z předchozí věty, našli jste, co jste hledali. Možná se ptáte, proč si tedy rovnou nekoupit „originál“.
Proč se vůbec obtěžovat s tímhle produktem „badge-engineeringu“. Odpověď je snadná – peníze. Nový Swace je vždy o pár desítek tisíc levnější než odpovídající Corolla TS a v bazarech je situace stejná. Lidé zkrátka dávají přednost prestižnějšímu znáčku. Znáček je totiž reálně ta jediná věc, která dvě zmíněná auta dělí. A pokud vám o něj nejde, můžete získat 100 % legendární spolehlivosti, 100 % jízdních vlastností a ušetříte přitom slušnou sumu peněz. A jelikož já na značky nikdy příliš nedal, přijde mi Suzuki Swace jako ideální cesta k … Toyotě.
Suzuki Swace je utajený bazarový poklad. Vlastně kupujete jiné legendární auto, jen za něj nedáte tolik peněz, pokud jste ochotni oželet prestižnější znáček.
Plusy
– Spotřeba
– Podvozek
– Spolehlivost
– Praktičnost
Mínusy
– Průměrný výkon
– Odhlučnění podvozku
« Test Subaru Forester e-Boxer: Nezavděčíš se všem První jízda s novým Subaru BRZ: Řidičská nirvána »
