Test ojetiny Škoda Yeti 1.2 TSI. Podivín
Škoda Yeti už na trhu působí opravdu dlouhou dobu a prošla jen jedním faceliftem, který přinesl malinko odlišné pohonné jednotky a pár změn ve vzhledu a několik detailů v interiéru. Oblíbené české SUV tak pomalu stárne a blíží se svému závěru výroby, co nevidět jej totiž nahradí nová verze. Proto se dnes podíváme na jeden ojetý kousek. Do parády jsme si vzali základní motor 1.2 TSI doplněný o dvouspojkovou převodovku DSG.
To, že se jedná o nejstarší model v nabídce je znát zejména na tvaru karoserie a zadních světlech. Největším rozdílem oproti novým vozům Škoda je zastaralý interiér, který sice nabídne kvalitní materiály, solidní zpracování a dobrou ergonomii, ale oblé tvary bez přímých linek už nepůsobí zrovna moderně.
Posed za volantem je v dané kategorii menších SUV průměrný, ale nemůžu se zbavit pocitu, že sedím jako na záchodové míse. Líbí se mi vzdušnost a celková ergonomie, všechny ovládací prvky jsou tam, kde je očekáváte a žádná ztráta času hledáním tlačítka na zapnutí navigace nehrozí, protože v naší základní výbavě žádnou nenajdete. Na zadních sedadlech je dostatek místa i pro vyšší osoby nebo děti v sedačkách a Yeti se tak zdá být skvělým společníkem pro maminky vozící ratolesti do školy a zvládnout by měl i dovolenou v Chorvatsku. Tady však přichází problém v podobě menšího zavazadelníku, který je v případě zaškrtnutí rezervy v příplatkové výbavě opravdu žalostný. Papírově má jen 321 litrů.
Ve městě, tam kde SUV této velikosti stráví nejvíce času, se Yeti chová velmi dobře. Chod 77 kW benzinového čtyřválce je docela kultivovaný a s průměrnou spotřebou kolem 8 litrů mu nelze nic vytknout, ehm lze mu vytknout úplně všechno. Je slabý a nutí využívat veškerý jeho potenciál, to v závěru znamená vyšší spotřebu. A turbodíra? Ta je gigantická. Dalším nepochopitelným mínusem je špatně naladěná převodovka. Cuká při rozjezdu, nechá dlouho prokluzovat spojku, podřazování je doslova strašlivé a její nerozvážnost ještě horší. Tady bych určitě volil manuál. Alespoň lehce to vynahrazuje dobrý výhled do všech stran.
Na dálnici musím pochválit komfortní podvozek, který si s naší D1 bez problému poradí a do rychlosti 130 km/h dostává palec nahoru i odhlučnění. Ve vyšších rychlostech už se projevuje aerodynamika dlažební kostky a hluk od čelního okna a zrcátek je znatelný, i spotřeba pak překročí 8 litrů na sto kilometrů. Pokud pojedete přes 150 km/h, spotřeba dokáže přelézt i 10 litrů.
Na okreskách jde jasně vidět, na co je Yeti stavěný. A tím je pohodlná jízda s dětmi za zády. Jízda je klidná a řízení tak akorát tuhé. Hrubší šlápnutí na plyn znamená mírné zklamání, protože Yeti se houpe, naklání a nedotáčivost přichází opravdu brzy, ale kdo by od městského SUV čekal něco jiného, že ano. Na okresce tak zůstává pořád na vrcholu Ford Kuga či Mazda CX-5.
Škoda Yeti je výborným společníkem na každý den a takovou tu běžnou rutinu – odvézt děti do školy, sebe do práce, zajet na velký nákup, vyjet si v létě na chatu, v zimě dojet k lyžařské sjezdovce a o prázdninách s rakví na střeše bez problému zvládne i moře v Chorvatsku či Itálii. Takže pokud vám jde pouze o komfortní přemístění z bodu A do bodu B, příjemné ovládání všech systémů a reprezentativní vzhled, tak je Yeti jasnou volbou. Vyhněte se však malé jedna-dvojce v kombinaci se sedmistupňovým DSG.
Plus
Komfortní podvozek
Prostornost interiéru
Kvalita zpracování
Ergonomie
Spotřeba
Mínus
Na první pohled starší interiér
Malý objem kufru
Naklánění v zatáčkách
Chování podvozku při rychlé jízdě – brzká nedotáčivost
« Automobilky našly geniální způsob, jak obejít emisní testy Rodinná Octavia kombi s výkonem 470 koní? V Česku jedna taková je »
