Test ojetiny Škoda Superb: Radost i starost
Třetí generaci modelu Superb není třeba představovat, zejména v našich končinách, je to velmi hojně zastoupené auto. Přiznám se bez mučení, Superb třetí generace se mi moc líbí, zejména má-li výraznou barvu a hezká kola. Výrazná maska chladiče, ostře řezané světlomety a níže protažená architektura přídě opticky přidávají vozu na šířce. Kapotu charakterizují výrazné prolisy a eleganci vyzařuje i boční pohled. Sebevědomá a mohutná je i záď. Také zde je kladen důraz na horizontální orientaci. Dvoudílné, široké a zároveň nízké zadní svítilny jsou standardně vybaveny technikou LED a samozřejmě se v nich uplatní typický světelný pruh ve tvaru písmene C. Zajímavým detailem koncových svítilen jsou elementy odkazující na český křišťál.
Superb v roce 2018 prošel modernizací interiéru a dost to pomohlo. Hlavní změnou je zvětšení displejů multimediálního systému. Systém Columbus s původně osmipalcovým displejem má nyní 9,2 palce a skleněnou obrazovku. Zmizela tlačítka po pravé straně, nyní jsou jen vlevo a je jich pět. Hlavní funkce se ovládají tlačítky vedle displeje (nebo na volantu), ostatní funkce pak provedete dotykem na barevném displeji. Libí se mi lehce vystouplý design infotainmentu, který naznačuje tvar tabletu a nechybí ani dekorační lišta. U navigačního systému Swing se displej zvětšil z 5 na 6,5 palce.
Sedadlo řidiče nově dostalo masážní funkci, což zatím žádný jiný model od Škody nenabízí. Sedačka řidiče má rovněž vyhřívání i odvětrávání. Subjektivní dojem mi jen kazí přílišná podobnost interiéru s menším modelem Octavia, ale to obecně není špatně, možná tu mohlo být jen více invence. Tak, či onak, interiér je ergonomicky naprosto perfektní, zpracování je na úrovni a v ohledu prostornosti konkurenci naprosto převyšuje. Sem tam se objeví levnější plast, ale není to nic hrozného.
Moc se mi líbilo ambientní podsvícení a atmosféra na palubě jako taková. Člověk se tu cítí dobře a pohodlně, vše je po ruce. Příjemný je i posed za volantem a samotná sedadla, která jsou velmi pohodlná. Posádka vzadu má už tradičně místa na rozdávání.
Celkový vzhled a provedení auta je v naprostém pořádku. Testovaný model od AAA Auto byl vybaven motorizací 2.0 TDi o výkonu 110 kW a s točivým momentem 340 N.m. Dle mého názoru se jedná o nejrozumnější motorizaci pro tento vůz. Motor totiž vyniká zcela dostačujícím výkonem, solidní dynamikou a velmi nízkou spotřebou. Ani jednou jsem si neřekl, že bych potřeboval více koní. Jednoduše řečeno, je to přesně akorát.
Svým projevem je to tradiční diesel od koncernu Volkswagen a ve své podstatě mu není, co vytknout. Od volnoběhu má menší turbodíru a v nízkých otáčkách, či pod zátěží, má mírně hrubější zvukový projev a to je asi jediné, co by se dalo zlepšit. Na druhé straně jednotka ráda letí do otáček a má vcelku příjemnou odezvu na plyn. Její hlavní devíza je však spotřeba – po testování, řekněme s nadprůměrnými dynamickými nároky, se odběr paliva ustálil na 5.5 litrech. Když jsem zkoušel jet uvolněně a nenuceně, tak si Superb řekl o 4 litry paliva. A ne, nebrzdil jsem provoz a určitě by to šlo ještě za méně.
Jako ideální parťák se ukázala i převodovka DSG, která v tomto případě řadila naprosto ukázkově. Za svou kariéru jsem řídil veškeré dostupné varianty tohoto auta a právě toto je ta nejvhodnější kombinace, pokud auto budete používat denně nebo na delší trasy. Může za to zejména sladění s motorem a konkrétní druh DSG (DQ 381 7F).
Podvozek pak dostal jasné zadání – maximální komfort. Vůz byl vybaven příplatkovými adaptivními tlumiči DCC, které odváděly výbornou práci a vždy jste si mohli najít ideální nastavení, podle aktuálního povrchu nebo chuti. Možná jen režim Comfort byl komfortní až příliš a auto se zbytečně pohupovalo, tady bych určitě ubral. Superb však nabízí velmi dobrou ovladatelnost, stabilitu a pocitově se s ním jezdí jako s mnohem menším autem.
Ve sportovním režimu podvozek citelně ztuhne a dovolí rychlejší průjezdy zatáčkami, ale sporťák se z něj samozřejmě nestane. Přilnavost je však velmi dobrá a zadní náprava navíc vykazuje známky řidičské zábavy – pokud odstavíte plyn, auto krásně utáhne stopu. Superb mě vážně potěšil, jako auto na každodenní jezdění je téměř bez chyby a moc příjemné, až se mi ho nechtělo vracet. A to myslím hovoří za vše.
Na trhu ojetin je samozřejmě Superbů dostatek a velice slušná je zásoba aut s tuzemským původem. Především o taková by se měl kupující zajímat, neboť mívají zpravidla zcela jasnou historii a původ. Nevylučujeme, že ani dovoz třeba z Německa nebude atraktivní, ale už roste riziko, že si někdo s historií auta před přihlášením v Česku hrál. A jak asi víte, kupovat auto od dealera značky v Německu, kde snad falšování historie nehrozí, nebývá výhodnější než u nás. Ceny začínají někde u 350 000 Kč a naprosto převažují diesely (přes 80 % nabídky), hlavně pak verze 2.0 TDI 110 kW. Počítejte ale s tím, že Superb z nejnižšího spektra cenové nabídky bude mít najeto přes 150 000 km, případně bude mít méně, ale velmi chudou výbavu. Na superba s motorem 2.0 TDI a nájezdem do 100 000 km pořád potřebujete minimálně 420 000 Kč, spíše se taková auta s nižším nájezdem a lepší výbavou pohybují pořád v relaci 450 až 500 000 Kč. Motor 2.0 TDI s automatem a nájezdem do 50 000 km je stále záležitost minimálně za 550 000 korun.
Proč do něj jít:
1. Slušný výběr na trhu ojetin. Je to škodovka, takže si z nabídky tuzemských prodejců zákonitě musíte vybrat. Na TipCars.com je aktuálně k dispozici přes 700 superbů III, a to beru jen dvoulitrové diesely. Ceny začínají od cca 350 tis. Kč.
2. Praktický a prostorný interiér. Dostatek místa na nohy pro cestující vzadu? Ano, to známe. Jenže také mezigeneračně narostla šířka interiéru o celých 9 cm. U liftbacku se do kufru o objemu 625 litrů dostanete rozměrnými pátými dveřmi.
3. Skvělé dieselové motory s nízkou spotřebou. Oba jsou dobrou volbou a doporučuji je. Slabší 2.0 TDI má výkon 110 kW, má menší turbodmychadlo a nemá takový záběr jako silnější verze. Pokud budete vybírat z předokolek, některé z nich nedisponují složitým vstřikováním močoviny. Jako ojetá může mít tato jednodušší verze po letech vyšší spolehlivost. U pohonu 4×4 pak bylo AdBlue použito vždy. Motor sám o sobě je zatím velmi spolehlivý, což ostatně platí i o výkonnější verzi s výkonem 140 kW. Tu doporučuji zvolit v kombinaci se šestistupňovým manuálem, který nebrání motoru plně ukázat svůj výkon.
Proč ho nechat být:
1. Zájem zlodějů. Bohužel je to tak. nejvíce je mezi nenechavci oblíbená aktuální generace Octavie, Superb je však spolu s Passatem hned v závěsu. Toto riziko se promítá i do zvýšených cen za pojištění.
2. Hlučnost podvozku při jízdě. To je věc, s kterou nic neuděláte. Při výrobě jsou použity za tepla tvářené plechy, které při jízdě vydávají specifický zvuk. Díky nastavení tlumičů je superb hlučný i při jízdě po nekvalitní vozovce a nepomůžou vám ani příplatkové tlumiče DCC. Není to ale žádná katastrofa, většina majitelů to řešit nebude.
3. Zanedbaný servis. Je to tak, většina ojetin sloužila ve firmách, které si auta ve většině případů pronajímají od leasingových společností. No a ty se drží při servisu striktně servisního plánu, který pro ně automobilky upravují v podstatě na míru tak, aby byly provozní náklady prvních x let co nejnižší. V praxi to znamená prodloužené servisní intervaly pro výměnu oleje i dalších provozních dílů, které podléhají rychlému opotřebení, ale dá se s nimi dál jezdit. Příkladem může být třeba převodovka DSG. Automat s označením DQ250 sice není vyloženě špatnou volbou, ale může být po čase poruchovější – zvláště pokud předchozí majitel zanedbal její údržbu. Dvouspojka je u šestistupňového automatu sice trvale ponořena v olejové lázni, je ale třeba měnit v ní pravidelně po 60 tis. km olej předepsané specifikace v množství 5,8-6 litrů. Zlem jsou i neabsolvované svolávací akce předchozím majitelem/provozovatelem, což si vždy zjistěte předtím, než auto koupíte. Svolávací akce už na daný problém v době koupě většinou neplatí, a tak si je musíte uhradit z vlastní kapsy.
« Test přestavěné Škody Octavia 1,5 TSI na LPG: Plyn se vyplatí Test ojetiny KIA Cee’d: Jedno z nejspolehlivějších aut z druhé ruky »
