Test ojetiny Škoda Octavia RS: Praktická vstupní brána mezi sportovní vozy
Přemýšlíte o koupi Škody Octavia? Rozhodně se vyplatí zvážit model RS, který nejen, že stále ctí praktičnost Octavie, ale současně nabízí i velkou radost z dynamické i bezpečnější jízdy.
Škoda Octavia RS patří dlouhodobě mezi oblíbené vozy českých řidičů a s každou novou generací přináší o stupeň zajímavější sportovní jízdní vlastnosti. Pojďme se spolu detailně podívat na Octavii RS kombi třetí generace po faceliftu.
Model, který se mi dostal do rukou, je benzínový dvoulitr s označením 2.0 TSi RS 245 s automatickou převodovkou. Číslo 245 definuje výkon vozu v koních (jinak též 180 kW), což je hodnota, která jasně hlásá, že se jedná o dosud nejsilnější sériově vyráběnou Octavii.
Pěkné zrychlení a tvrdý podvozek
Tohle RS dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za příjemných 6,6 vteřiny a konečně dostalo do vínku oproti předchozím generacím také výrazně přesnější řízení. Stále se nejedná o sportovní vůz v pravém slova smyslu, ale jakousi vstupní branou do rodiny sportovních vozů bychom ho nazvat mohli. A to i navzdory tomu, že se jedná o kombi. Tento vůz má totiž kromě zajímavého výkonu i poměrně nízkou váhu (pohotovostní hmotnost je 1 462 kg), dosti tvrdý podvozek s výraznou odezvou a konečně také citlivé a poměrně přesné řízení. A to je přímo výborná zpráva, protože právě poslední zmíněné atributy jsem u starších modelů Octavie RS doslova postrádal.
RS 245 je doslova radost řídit. Přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec má nejen velmi dobrý tah, ale také přímo výbornou zvukovou kulisu, která nemá tendenci řidiče omrzet. Malá turbodíra tu po sešlápnutí plynu znát je, ale není nijak dramatická. Ono to spíše působí jako rychlé nadechnutí se vozu před akcelerací, než klasická turbodíra. A rozhodně se na tento efekt dá během krátké chvíle zvyknout. Samotné zrychlení RSky je natolik efektivní, aby vám dávalo při jakémkoli předjíždění dostatečně bezpečný, nebo řekněme sebevědomý pocit.
Výborný formát kol
Vůz drží velmi dobře stopu v zatáčkách a současně vás dostatečně informuje o nerovnostech vozovky. Podvozek je tuhý až tvrdý, což potěší toho, kdo preferuje skutečně sportovní jízdu. Méně už ovšem toho, kdo dává přednost komfortnímu cestování. Výrazný podíl na tom má i formát kol, což jsou v tomto případě 19ky. Vozu sluší náramně, ale logiky se podepisují na jeho celkové tvrdosti. Ani v režimu Comfort nečekejte od tohoto auta žádný skutečně výrazný posun ke změknutí podvozku. Právě z pohledu podvozku totiž u této Octavie RS v rámci různých jízdních režimů žádné dramatické rozdíly nenajdete. Pouze drobnější.
Na dlouhé cesty? Určitě ano
A tak tu máte v jednom balení auto se zábavně sportovním charakterem, velmi pěkným zvukem motoru a navíc s dostatečně velkým prostorem v interiéru a především v rámci zavazadlového prostoru (objem „kufru“ je úctyhodných 590 litrů). A to už je hodně příjemný univerzál, díky kterému jsou Octavie RS právě tak oblíbené. Je to prostě vůz na denní ježdění, který vás baví a navíc z pohledu prostoru nezklame, když s ním budete chtít vyrazit s celou rodinou do kempu po naší krásné vlasti, nebo dokonce na dovolenou přes půl Evropy.
Dokonce i spotřeba je dlouhému cestování s tímto vozem pozitivně nakloněna. S klidnější nohou na plynu jsem ujel v režimu Eco 150ti kilometrovou trasu za 7,1 litru, což mě hodně mile překvapilo. Ovšem při svižnější jízdě je samozřejmě nutné počítat s vyššími hodnotami. Pokud pojedete vysloveně sportovně brzda/plyn, nebo vysokou rychlostí po dálnici, pak si určitě sáhnete na spotřebu přes 10 litrů (dokonce 11 – 12 litrů) na 100 kilometrů. Nicméně já jsem měl konkrétně za celou dobu testování vozu průměr na 8,8 litrech, což musím pozitivně kvitovat.
Stále ten pěkný RS kabát
Z exteriérového pohledu je třetí generace Škody Octavie RS velmi povedená. Čtveřice předních světlometů sice dokázala při jejím uvedení na trh vzbudit opravdu hodně emocí, ale nakonec jsme si na toto designové „rodeo“ rychle zvykli, až se nám začalo v konečném důsledku líbit. A třeba mně se líbí moc. Stejně jako nízká černá maska a výplň nárazníku s profilováním ve tvaru včelí plástve. Také z boku mě RSko baví. Má elegantně jednoduché linie, které působí dostatečně moderně. Zesílení spodních částí dveří navíc dávají vozu lehce osvalený dojem, který si zaslouží.
Jen záď této Octavie RS mohla být designérsky uchopena trochu lépe. Slušelo by jí oživení v podobě zajímavěji zpracovaných zadních světlometů a také tvarově výraznější difuzor. Chválím alespoň spojler nad zadním oknem, bez kterého by záď tohoto auta působila vysloveně chudě a ne příliš sportovně. Dvě tmavé koncovky výfuků také nevypadají vůbec špatně.
A co kola, ptáte se? No, tak to je velmi kontroverzní kapitola. Jejich formát (19 palců) je přímo vynikající a k vozu padnou jako ulité. Ale jejich design v podobě pěti osmihranů, tak ten se třeba mně moc nelíbí a dokázal bych si představit hezčí variantu. Ale na druhou stranu zase musím uznat, že jsou tato kola dosti unikátní a je to na Octavii RS třetí generace opravdu nezaměnitelný identifikační prvek. A o to designérům tohoto auta přeci šlo.
Slabší interiér
Interiér je v případě této Octavie RS další zajímavé téma, v rámci kterého se ovšem mnoha pozitivních hodnocení ode mě nedočkáte. Celkově totiž působí velice puristicky. Palubní deska není žádná vizuální hitparáda, spíše předvádí dohromady s vnitřní stranou dveří sbírku prajednoduchých tvarů a laciných plastů. A také si sem tam nějaký ten plast při jeho dotyku zavrže. A to mi v případě Octavie RS vůbec nedává smysl. Tohle není auto na čistě víkendové ježdění, ale naopak. Je to daily auto, ve kterém tráví jeho majitelé spoustu času. A právě proto by si zasloužilo větší pozornost vývojářů a designérů.
Proč si zasloužilo v případě řešení interiéru takovou nedotaženost? Má to snad být důkaz sportovnosti vozu? Nebo potřeboval výrobce někde ušetřit a vybral k tomuto účelu právě interiér? V každém případě je to velká škoda.
Hodně prostoru a prima sedačky
Ale zase ne, že by nebylo vůbec v interiéru, co by bylo možné pozitivně hodnotit. Třeba kožené sedačky v námi testovaném voze jsou velmi dobré. Jsou opravdu pohodlné, mají solidní boční vedení a i jejich design k RSku výborně sedne. Elektronické polohování, tři paměti nastavení u řidiče i zpracování – to všechno na nich vypadá velmi dobře.
Také prostoru je v kabině vozu dostatek, a to v předu i vzadu. Jediná věc mě tu v rámci prostoru irituje, a tou je zkosená hrana středové konzole vedle pravého kolene řidiče. Ta mě celé testování trochu tlačila, což mě párkrát dokázalo rozčílit. Ale možná mám nohy při řízení moc od sebe a jiného řidiče by toto vůbec netrápilo.
Velmi dobrý infotainment i hudba
Také infotainment se mi v Octavii RS líbí. Ta pěkná a čistá grafika, rychlost reakce na dotykové povely na středovém displeji, nebo tlačítkové v případě multifunkce volantu, slušná parkovací kamera, sportovně vyhlížející analogové „budíky“ rychloměru a otáčkoměru – to všechno je vynikající. Také zásoba odkládacích prostor ve voze je velmi dobrá. Schránky ve dveřích, pod pravým loktem i proti spolujezdci jsou dostatečně prostorné. Vstupy USB, 12V, bezdrátové nabíjení telefonu, to všechno tu je a na praktických pozicích. Stejně jako manuální ovládání klimatizace, které funguje bezvadně.
Sound systém Canton, který najdete v nejedné Škodovce, hraje také velmi uspokojivě. Co mě ovšem zděsilo, tak dotykové ovládání jeho hlasitosti vlevo od centrálního displeje na palubní desce. Jak je toto řešení nepraktické, pomalé a jak okáže odvádět pozornost od řízení. Ještě, že jde hlasitost hudby tak příjemně ovládat otočným válečkem v rámci multifunkcí volantu.
Nepraktický volant, řazení bez chyby
A co jsem si nechal úplně na konec, to je hodnocení samotného volantu a řadiče převodovky. Začněme volantem. Přátelé, ten dole zploštělý tvar volantu, to je něco, co se mi jednak vůbec nelíbí, ale ani uživatelsky mi to nedává smysl. Zlatý klasický kruhový formát, se kterým se pracuje daleko lépe. Ale jinak je volant pěkně citlivý a tím dokresluje celkově velmi dobré řízení vozu. Také jeho zpracování vypadá dobře. Věnec je tuhý a perforovaná kůže je do rukou příjemná.
Řadič převodovky má příjemný tvar, dobře sedne do ruky a DSG šesti stupňová převodovka funguje výborně. Vůbec jsem jí v průběhu testování tohoto auta neměl tendenci pomáhat pomocí pádel pod volantem, byť tu ta možnost samozřejmě je. Škoda jen, že nejsou lépe řešená, jak by se na vůz se sportovní potenciálem slušelo. Pracují dobře a rychle, ale jsou to takové ty malé plasťáčky, na jejichž polohu je třeba si zvyknout.
Zábavná i praktická zároveň
Celkově mám ovšem z Octavia RS kombi velmi dobrý dojem. Řídí se opravdu velice dobře, je dostatečně výkonná, dynamická, ale současně i poměrně úsporná. V interiéru je hodně místa a zavazadelník dokáže pojmout velkou nálož věcí. Sedačky jsou pohodlné i sportovně koncipované a infotainment je moc dobře řešený. Zvenčí je auto pohledné, působí sportovně a šedá barva mu vysloveně sluší. Jen ten interiér postrádá určitou dávku prémiovosti, kterou by si zasloužil.
Testovaný vůz Škoda Octavia RS kombi přehledně:
Motor: 2.0 TSi, 1 998 ccm
Výkon: 180 kW/245 koní
Točivý moment: 370 Nm
Zrychlení: 6,6 vteřiny
Maximální rychlost: 250 km/h
Pohon: přední kola
Karosérie: kombi
Převodovka: automatická DSG 6ti stupňová
Objem zavazadlového prostoru: 590 litrů
Hmotnost pohotovostní: 1 462 kg
Rozměry: 4 689 mm (délka) x 1 814 mm (šířka) x 1 448 mm (výška)
Rozvor: 2 680 mm
Jízdní režimy: Eco, Comfort, Normal, Sport, Individual
Tažné zařízení: ANO
Reálná spotřeba: 7 litrů kombinovaná
Uvedení do provozu: 2018
Najeté kilometry: 53.500
Cena: 689.900 Kč
.« Škoda jako montovna? Automobilka naopak vyvíjí motory a převodovky pro celý koncern Test ojetiny Volvo S60 2.5T AWD: Švédský tank »