Test ojetiny Škoda Octavia III: Průměrné auto s velkým kufrem
Škoda Octavia je bestseller a většina na ní nedá dopustit. Nebudu řešit, jestli je to objektivní přístup nebo ne a rovnou se vrhnu za volant. O Octavii jsme toho na našem webu napsali stohy a testem prošly veškeré možné motorizace, a tak nebudu dlouze popisovat, jak auto vypadá a jaký je interiér. Každý si udělá obrázek v přiložené galerii nebo kdekoli na silnici kolem sebe, jezdí jich mraky. Jak ale bude jezdit základní motorizace v téměř základní výbavě z prvních let výroby a 190 tisících kilometrech?
Za sebe musím konstatovat, že třetí generace, před současným faceliftem, vypadá dobře a míchá v sobě elegantní vzhled s praktičností. Není to nic extravagantního, evoluční design je tradičně usedlý, což je záměr nikoho nešokovat a nepobouřit. Neutrální vzhled se líbí většině a Octavia působí mnohem vyváženějším dojmem, než kdy dříve. Je však nutno pamatovat na výbavu – základní verze s halogenovými světly, nelakovanými částmi karoserie už tak dobře nevypadají, natož elegantně. V testu máme úplný průměr, který na silnicích potkáte nejčastěji.
Stejné je to s interiérem. Je prostorný, kvalitně udělaný z měkčených materiálů, ale občas se objeví i pár podprůměrných plastů. Na základním radiu bez dotykového displeje už je stáří znát a nenabídne prakticky žádné funkce a jeho rozlišení je v dnešní době spíše vtipné. Navíc je celý umístěný moc nízko na středovém tunelu, takže stahuje pozornost od silnice a je hůře dostupný. Jinak je vše v pořádku, čtyřramnný volant sice není příliš hezký, ale dobře se drží. Na pohled vypadá interiér jako celek dospěle a kvalitně.
Sedadla jsou pohodlná a na své nesportovní ambice dokáží i dobře podržet tělo v zatáčkách. Kolem sebe mám navíc dostatek místa, výhled z auta je také dobrý a nezbývá už nic jiného, než nastartovat. Základní benzínová jednotka 1.2 TSi je rozhodně lepší volbou než základní diesel 1.6 TDi, který je nesnesitelně nekultivovaný a mdlý. I tady je však problém v naladění průběhu výkonu a spojení s manuální šestistupňovou převodovkou. Motor má odspodu velkou prodlevu a turbo citelně zakročí až kolem 2.200 otáček.
Výkon 77 kW a krouťák 175 N.m – žádná raketa, řeknete si, ale pokud s gangstery nepotřebujete ujíždět české Užovce 11, překvapí vás svou neúnavností a hlavně spotřebou, která se běžně pohybuje mezi šesti a sedmi litry na sto kilometrů. Mám totiž pocit, že se Škoda snaží vnutit řidičům lásku k tomu „správnému“ palivu a pokud si porovnám reálné vlastnosti 1.6 TDI a 1.2 TSI, volil bych jednoznačně zelenou tankovací pistoli. Diesel pomalu ale jistě přichází o svou jedinou výhodu. Zážehovým motor je také do budoucna lepší platformou pro alternativní paliva, takže se asi není příliš čemu divit.
Jasně, není to motorizace pro každého, spíše pro opravdu klidné řidiče, kteří nikam nespěchají a podle toho k ní člověk musí přistupovat. Řazení je v ”nové” Octavii rozhodně povedené a patří k těm lepším, co u rodinných vozů můžete mít. Dráhy řadící páky jsou přesné, ideálně dlouhé a řadí se velmi lehce. Jednotlivé stupně zapadají přesně tam, kam mají, ale pro mě to není žádným překvapením. Škodovka umí udělat řazení velmi dobře. Výtka putuje jen k tomu, že je až příliš lehké a přeposilované. Auto však vždy reaguje na pohyby volantem velmi ochotně, což samozřejmě vítám.
Co se podvozku týká, ten u mě neposbírá mnoho plusových bodů. Relativně tvrdší naladění není úplně ideální volbou v oblasti komfortu a přitom ani v zatáčkách nebudete žádným králem silnice. Podvozek vůbec špatný není, dokud nezačnete zkoušet své sportovní choutky, které budou za volantem Octavie naštěstí vždy potlačeny. Míra nedotáčivosti a náklony karoserie jsou o malý kus citelnější, než bych s tvrdším naladěním očekával, ale pokud nechcete jet vyloženě rychle, ničemu to nevadí. A pak je tu ještě zadní vlečená náprava, o které jste již určitě slyšeli mnohé. Rozdíl v jízdních vlastnostech mezi ní a víceprvkovou nápravou je samozřejmě rapidní, ovšem běžný uživatel a řidič tento rozdíl buď nepozná, nebo mu to bude jedno. Její jediný výraznější neduh, který zaznamená každý, je akustický komfort. Při jízdě je totiž zadní náprava hlučná a zezadu jsou cítit i nepříjemné vibrace.
Na to, abych vám tady vypsal věci, na které si dát u Octavie třetí generace pozor, je příliš brzy. Je to poměrně nové auto a časté závady se zatím příliš neprojevily. Určitě se však vyhněte příliš ojetým kusům, protože šestnáctistovky nebudou takové držáky jako legendární 1.9 TDI. Určitě se vyhněte autům s příliš opotřebovaným interiérem, podle čehož poznáte, že v něm zrovna slušný a starající se člověk nejezdil. O všech ojetých škodovkách platí, že jsou takové, jak se o ně staráte. Dávejte Octavii III servis a bude spolehlivě sloužit. Jistě, budou mít více najeto a jejich život nebude mnohdy jednoduchý, ale když si dáte záležet s výběrem, nemůžete udělat chybu. U motorů TSi ze začátku výroby pozor na rozvody, 1.4 TSi jsou vybavenější odolnějšími.
Škoda Octavia se s třetí generací skutečně o mnoho zlepšila. Prostor uvnitř je nadprůměrný, vzadu je až královsky místa a v kufru odvezete více věcí, než se vůbec může zdát. Octavia je tedy dobré auto – ale nic víc, nic míň. Stále spadá do průměru a pokud někdo bude tvrdit, že se dá srovnávat s prémiovými vozy, nevěřte mu! Pokud chcete něco originálnějšího, doporučit můžu Seat Leon, který je s vozidlem příbuzný technicky.
Plusy
– Nízká spotřeba
– Prostorný interiér
– Objemný a dobře přístupný zavazadlový prostor
– Možnosti dovybavení (např. vyhřívání zadních sedadel)
– Vysoké užitečné zatížení
Minusy
– Valivý hluk
– Hluk zadní nápravy
– Tvrdší podvozek
– Turbodíra a malé spektrum použitelných otáček
– Slabší dynamika
« Toyota bude financovat vesmírný program Kouř z výfuku: Co prozrazuje jeho barva? Může naznačovat i vážný problém »
