Test ojetiny Škoda Octavia II
Za normálních okolností, věnuji tyto první řádky nějakému představení auta. Snažím se zde nadhodit, o jaké auto se jedná a s jakým modelem máme tu čest. Bohužel v případě Škody Octavie je to vcelku bezpředmětné. Na našich silnicích jezdí nejpopulárnějšího českého auta nespočet kusů a její prodeje posílají konkurenci do kolen. Každý Čech, včetně těch, co automobilismu nehoví, si dokáže Octavii vybavit. Aby také ne, když pokaždé, co vyjde ven, jich projede několik okolo.
Škoda Octavia druhé generace se začala vyrábět v roce 2004 a vlastně ve výrobě vydržela až do roku 2012, kdy byla na jeho konci nahrazena novou generací. Vedle praktického liftbacku byla v nabídce samozřejmě verze kombi, ze které je také odvozen stylový model Scout. Samostatnou kapitolou je pak „sportovní“ verze Octavia RS. Pro fajnšmekry byla v nabídce i luxusní verze Laurin a Klement.
Octavia prodělala zásadní modernizaci na podzim roku 2008, kdy vedle trochu pozměněného designu přední části a světel dostala především novou generaci pohonných jednotek. Vedle koncernových dieselů 1.6 TDI a 2.0 TDI s přímým vstřikováním common-rail se pod kapotu podívaly i downsizované přeplňované benzínové jednotky o objemech 1,2, 1,4 a 1,8 litru.
Nám se dostal do rukou kousek, který se od klasických Octavií odlišuje hned v několika aspektech. Jakkoliv to může milovníkům nafty připadat strašné, tato Octavie vozí pod kapotou přeplňovaný zážehový čtyřválec 1,4 litru. Jedná se tedy o verzi po faceliftu. Zvenčí dvojková Octavia nenadchne ani neurazí. Svůj věk už bohužel nezapře, ale modernizovaná verze působí moderněji.
Interiér nesl znaky vozu nižší střední třídy. Zaměřen je především prakticky. Nechybí tak velká spousta přihrádek a odkládacích ploch, ale schází mi zde například pořádná středová konzole. Pokulhává také zpracování některých prvků, většina je v pořádku, ale tu a tam se najde nějaký nehezký detail. Palubní počítač i další palubní přístroje jsou jinak naprosto v pořádku. V případě displeje mezi budíky, se jedná o dobře známý a zaběhlý systém. Hodnoty jsou dobře čitelné a přehledné je i nastavení. Stejně dobře je na tom velký, dotykový displej na středové konzoli, přes který se ovládá audio a hlavně výborná a rychlá navigace. U Octavie je pro vzhled interiéru zásadní, jaký vybavený vůz si vyberete. Testovaný model od AAA Auto byl vlastně holý základ bez multifunkce, radia a s manuální klimatizaci. Vůz tak působil uvnitř velmi fádně a na dnešní poměry zoufale nevybavený. To je však problém základních verzí, určitě volte lépe vybavené modely.
Sedadla jsou sice velmi příjemná na dotek, chybí zde ale výraznější opora stehen kvůli krátkému sedáku, jehož sklon na mých 185 cm nestačil. Dále jsem postrádal také možnost ještě o kousek snížit sedák a nemilá je i absence bočního vedení, ačkoliv o to v Octavii samozřejmě nejde. Pasažéři na zadních sedadlech budou mít pohodlí, ovšem pod podmínkou, že nemají přes 180 cm. Nad tento limit se dostavuje nedostatek místa na kolena.
Vedle již zmíněného prostoru a uživatelského komfortu jsou velkým plusem pro Octavii především jízdní vlastnosti. Díky nezávislému zavěšení vzadu je auto velmi dobře ovladatelné a na své zaměření možná až zbytečně dynamicky schopné. To vynikne hlavně u slabších motorů, kdy má řidič pocit, že by podvozek snesl dvakrát takový výkon. Řízení není kdovíjak upovídané, ale je přesné a i při rychlé jízdě působí Octavia velmi dospělým dojmem. Za výhodu se dá považovat i velmi široká síť autorizovaných servisů a dostupnost originálních dílů i dílů z druhovýroby.
Vynechme teď položku „zábava za volantem“ a věnujme se důležitým věcem. Škoda Octavia totiž, jako každé jiné auto, trpí na nedbalé zacházení a protože je to oblíbené auto u firem, často dostává za uši od lidí, kteří její servis a náklady (tedy i otázku spolehlivosti) neřeší. Také jste už od někoho slyšeli hlášku: „Mě je to jedno, za tři roky nafasuju nové auto…“? Časté problémy s motory jdou tedy na vrub především doslova prasáckému zacházení řidičů. Ale problémy s pohonnými jednotkami mohou potkat i pečlivé majitele. Mezi negativa se dá zařadit také velká oblíbenost Octavie mezi zloději.
Když vyrazíte do bazaru (nebo k soukromníkovi), počítejte s tím, že Octavia prostě bude sem tam odřená a poškrábaná. Zpravidla sloužila jako auto denní potřeby a ne jako veterán na výstavu dvakrát do roka, takže si drobných oděrků nevšímejte. Raději na světle porovnejte odstíny jednotlivých dílů karoserie, můžete tak odhalit lakování po větší nehodě.
Elektronicky ovládaná mezinápravová spojka Haldex u Octavií 4×4 také vyžaduje pozornost. Výrobce doporučoval měnit olej po 60 000 km, ale pamatují na to majitelé? Později tato povinnost odpadla (u vozů s šestistupňovou převodovkou) a zadní rozvodovka patří ke spolehlivým dílům, životnost se počítá na stovky tisíc kilometrů. Přesto doporučujeme při koupi verze 4×4 vyzkoušet, zda v diferenciálu nekřupe – vytočte plný rejd a zkuste popojet dopředu a ihned dozadu. Výjimečně také zlobí řídící jednotka starších Haldexů a nespíná.
Samostatnou kapitolou je výměna oleje v motoru. Škoda sice tvrdí, že u některých verzí lze měnit tzv. „long life“ olej po 30 000 km, ale praxe ukazuje, že je to hloupost. Doporučujeme ve vašem vlastním zájmu měnit olej nejpozději každých 15 000 km.
Asi nikoho nepřekvapí, že právě Škoda Octavia patří mezi auta s často stáčeným tachometrem. Všímejte si proto stavu interiéru, kondice polstrování (tady se dá stáří vozu velmi dobře odhadnout) a okoukněte spodek vozu (také, zda není výfuk silně napadlý korozí). Neměl by být, ale znáte to… Jak poznat, kolik má auto opravdu najeto, když si nejste jisti? Najděte si v bazaru model s největším počtem ujetých kilometrů, nejlépe přes 300 000 km, a řádně ho prozkoumejte. Porovnávejte potom s jinými auty a uvidíte, že některá budou ještě horší… Asi nemusíme připomínat, že naprosto zásadní věcí je kontrola všech dokladů, VIN kódu a prověření vozu, zda se nejedná o kradené auto či vůz svařený z několika totálních bouraček. Tady vás odkážeme na článek Nesedněte na lep podvodníkům s ojetinami po bouračce, kde se dozvíte, jak zle bourané a následně opravované auto poznat.
Co se může pokazit?
Zatímco starý diesel 1.9 TDI patří mezi nejspolehlivější motory, pokud se k němu majitel řádně chová, jednotka 2.0 TDI PD je velmi problémová. Potýká se s vyšší spotřebou oleje, trpí u ní dvouhmotový setrvačník a objevují se i případy s prasklou hlavou válců. Zlobí ale i motor 1.6 FSI, ovšem velký pozor si dejte na nové přeplňované jednotky, hlavně na 1.2 TSI a 1.4 TSI, u kterých se může objevit známý problém s přeskakujícím rozvodovým řetězem. Chtějte doklad, že byla provedena výměna, nebo si nechte auto ihned preventivně zkontrolovat v autorizovaném servisu. Bezproblémový není ani výkonný motor 1.8 TSI, který mohou potkat problémy jako visící ventily a rovněž prasklá hlava válců. Problémy s turbem se mohou objevit u všech motorů, nejčastěji ale u dieselu 2.0 TDI. Verze RS může mít opotřebované turbo, pozor na vyšší spotřebu oleje obou motorizací a počítejte s tím, že tuhý podvozek nevydrží tolik co standardní. Octavie RS také po velkém kilometrovém proběhu občas vržou.
Ještě k tomu dieselu 2.0 TDI… Škoda začala do Octavií dávat motor s šestnácti ventily, ale ten právě patří k nejporuchovějším. Nejčastěji se setkáte s jeho kódem BKD. Trpěl také na problémy s mazáním a zadíráním vačky. Od listopadu 2005 přišel motor s označením BMM, který měl osm ventilů a měl mazání spolehlivější, přesto nezmizely obvyklé potíže s turbem, setrvačníkem a praskáním hlavy válců.
Přeskakování rozvodového řetězu u motorů TSI je konstrukční vadou, ale všechny problémy jako opotřebované turbo, dvouhmotový setrvačník či prasklá hlava válců jdou skutečně na vrub špatnému zacházení majitelů. Motory je potřeba pečlivě ohřát a kdo dává studenému dieselu za uši, ten si koleduje velmi brzy o problém. Rovněž je nutné dávat pozor na teplotu turbodmychadla, které se musí dochlazovat. Dvouhmotový setrvačník zase trpí u lidí, kteří podtáčejí motor a neumí řadit a pouštět spojku. Částečně s ním může vyřešit problém automat DSG, který lépe drží motor v ideálním pásmu otáček, ale převodovky DSG zase trpí na opotřebování a už kolem nějakých 140 000 km mohou začít zlobit. Oprava se pak může hravě vyšplhat přes 30 000 korun. Věci jako opotřebovaný podvozek a zvlněné brzdové kotouče jsou věcí obvyklou, neboť auta mají velký kilometrový proběh a jezdí často po špatných silnicích. Připravte si proto peníze bokem na podvozkové díly a brzdy. U Octavií před faceliftem se zaměřte také na správnou funkci palubní desky a všech displejů, stejně tak na chod klimatizace, ventilace a funkci originálního autorádia. Zkontrolujte také centrální zamykání a chod elektrického ovládání oken.
Méně obvyklý je problém s netěsností zadních pátých dveří, spíše se zaměřte na to, zda nejsou po nehodě zkroucené a dobře pasují. Plynokapalinové vzpěry by měly vydržet, ale jejich pečlivou kontrolou nic nezkazíte. Také prověřte, že funguje rozmrazování zadního okna, elektrické tlačítko otevírání pátých dveří a vyhřívání zrcátek, některá auta mají nefunkční zadní ostřikovač.
Závěrem musím uznat, že obrovská náklonost českého lidu k české Octavii je opodstatněná. Škodě se podařilo sestrojit téměř ideální lidový vůz. Takový, který vás odveze denně do práce a jednou ročně potom s celou rodinou na dovolenou. Vše funguje naprosto přesně, tak jak by člověk čekal a vše je tam, kde by to člověk hledal. Pokud oželíte svoje sportovní choutky a budete vůz využívat tak, jak je zamýšleno, nebude pro vás důvod k nespokojenosti.
« Test Mercedes-Benz V300d XL Odjezd na rodinnou dovolenou: pravidelná zkouška zavazadlového prostoru »
