Test ojetiny Renault Talisman Grandtour: Dobývání Německa
Renault Talisman se po letech začíná hojně objevovat i na sekundárním trhu a to především verze před faceliftem. Vůz je to velmi dobrý, pohledný a kvalitní. Není tedy divu, že ojetiny poměrně rychle mizí, navíc se jedná o model, který je stále ve výrobě. Talisman do boje táhne s opravdu silnými zbraněmi – zákazníkům nabízí masážní sedadla, koženou palubní desku nebo systém natáčení zadních kol – ten žádná konkurence nabídnout neumí. K tomu všemu přidává spoustu skvělé výbavy, extravagantní vzhled a přijatelnou cenu. My si v dnešním testu zkusíme verzi Grandtour 1.6 dCi 160 EDC zapůjčenou od AAA Auto.
Exteriér
Zářivě modrá metalíza, mohutná příď s chromovanými doplňky a členitými světly LED Pure Vision, které připomínají sloní kly, působí dynamicky a dravě. Strmě zkosené čelní sklo, nízká střecha, lehce vytažené blatníky tento dojem jen potvrzují. Na zádi jsou elegantně řešené zadní LED svítilny a decentně naznačeny koncovky výfuku.. To vše stačí doplnit o velká 19” kola a z Talismana je nádherné auto, za kterým se leckdo otočí. A není se čemu divit, protože je to opravdu kus! Sladěný vzhled narušuje jen příliš velké logo Renault na mřížce chladiče.
Interiér
Uvnitř jsou parádní kožená sedadla s odvětráváním a masážní funkcí – umí být komfortní a dokáží dobře podržet tělo v zatáčkách, posad v nich je příjemně nízký. Volant s tlustým věncem skvěle padne do rukou a před sebou máte jen povedenou digitální kapličku přístrojové desky a head-up displej. Na exkluzivnějším dojmu dodává podsvícení interiéru LED pásky, vertikální 8.7” displej informačního systému R-Link 2, z části kožená palubní deska a vysoko položený středový panel, který je bohužel pokrytý nepříliš kvalitním plastem. Většina ostatních materiálu je naštěstí kvalitní a dobře zpracovaná.
Po vzoru Mercedesu se po otevření dveří odsune sedadlo řidiče pro snadnější nastupování a vystupování a nutno tento nápad pochválit. Vpředu je místa dostatek ve všech směrech a i dozadu se bez problému vlezou dva urostlí dospělí, avšak z konkurenčních vozů se v prostornosti na zadních sedadlech řadí do té horší poloviny. Zavazadlový prostor má při srovnávání s ostatními nepříliš vysoký objem 492, respektive 1681 litrů, ale přiznejme si, že na denní ježdění do práce, na nákupy a každoroční dovolenou je to absolutně dostačující.
Multimediální systém R-Link 2 zaujme především velkou spoustou nabízených funkcí. Můžete v něm dělat prakticky cokoliv – nastavit si techniku vozu dle vlastní potřeby, zvolit nejpříjemnější barevné osvětlení, vybrat ze třech druhů masáží nebo si jen z nudy měnit vzhled digitálních budíků. Samotné ovládání chce trochu zvyku a ze začátku se zdá mírně překombinované. Velkým mínusem je chybějící otočný ovladač hlasitosti, který je zde v podobě dvou dotykových tlačítek. Na druhou stranu je v dané kategorii výhodou otočný ovladač systému na středovém panelu.
Tím se pomalu dostáváme k volbě jízdních režimů, které jsou celkem čtyři – Eko, Comfort, Sport a Perso. Každý z režimů nastaví pohonnou jednotku, převodovku, adaptivní podvozek a systém natáčení zadních kol 4Control dle aktuální potřeby. Lze si navolit i takové vychytávky, že při zapnutí Comfortu se automaticky zapnou masážní sedadla a podobně. Poslední ze zmíněných režimů Perso nechává vše na řidiči – tuhost řízení, motor, převodovku, podvozek a 4Control si může nastavit zcela sám a kombinovat různá nastavení dle libosti.
Technika
Pod kapotou se objevuje celkem pět pohonných jednotek, z čehož jsou tři vznětové a dvě zážehové. V každém případě se jedná o maloobjemové přeplňované čtyřválce. Základní naftu zastupuje 1.5 dCi 110, která má obligátní výkon 110 koní (81 kW). Střední cestou je 1.6 dCi 130 s výkonem 130 koní (96 kW) a vrcholem nabídky 1.6 dCi 160, jenž nabízí 160 francouzských koní, chcete-li 118 kW. Všechny motory jsou vybaveny šestistupňovým manuálem a za příplatek šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou EDC, kterou nejsilnější verze dostává ve standardu.
Benzíny jsou poněkud silnějšího charakteru, ale ne vyššího objemu. 1.6 TCe 150 má už podle názvu 150 koní (110 kw) a silnější 1.6 TCe 200 nečekaných 200 koní (147 kW). Zážehové jednotky nelze kombinovat s manuální převodovkou a k dispozici je jen sedmistupňová dvouspojková převodovka EDC. Pohon všech čtyř kol budete v nabídce hledat jen marně.
Za příplatek můžete mít adaptivní podvozek a systém 4Control, který dokáže natáčet zadní kola až o 4.5 stupně. Do rychlosti 50 km/h (mění se podle zvoleného jízdního režimu) se zadní kola natáčejí opačným směrem jako přední a zlepšují manévrovatelnost v prudkých zatáčkách a při parkování či otáčení. Nad touto rychlostní hranicí se otáčejí stejným směrem, jako ta přední a maximálně o 1.9 stupně, přičemž napomáhají udržet lepší stabilitu při průjezdu v zatáčkách. S tímto systémem přichází i kratší řízení, kterému stačí 2.4 otáčky na plný rejd, zatímco verze bez 4Control potřebuje 2.8.
Pod naší kapotou se nachází šestnáctistovka dCi 160 koní a 380 Nm, s níž auto váží slušných 1615 kilogramů, zrychlí z nuly na stovku za 9.6 sekundy a udělá až 213 km/h. Papírová spotřeba je 4.5 litru na sto kilometrů a v reálném životě bude o litr až dva vyšší.
Jízda
Daň za šmrncovní design je horší výhled z vozu, a to kvůli hodně zkosenému čelnímu a menšímu zadnímu sklu – To především ženy při městském parkování neuvítají, sportovněji založení jedinci si to naopak zamilují a nebudou si připadat jako v nudném rodinném kombíku, protože to Talisman rozhodně není! Ve městě auto dominuje vynikající manévrovatelností a absolutně dokonalou dvouspojkovou převodovkou EDC, která bleskurychle reaguje na přidání či ubrání plynu přesně tak, jak má. Cukání se od ní nedočkáte a rozjezdy jsou velmi hladké a plynulé. Ačkoliv je podvozek adaptivní, tak při pomalé jízdě neumí vyžehlit větší výmoly a občas propustí nějaký ráz do kabiny. Z části to můžeme svést i na velká 19” kola, jejichž pneumatiky mají velmi nízký profil a neodfiltrují prakticky vůbec nic.
Na dálnici je auto příjemně odhlučněné a jisté. Pokud je silnice hladká, tak i velmi pohodlné a komfortní, jenže třeba taková rozbitá D1 je pro adaptivní podvozek v kombinaci s 19” koly místy smrtelná. Systémy, jako hlídání jízdy v pruzích, adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu a nouzové brzdění, fungují na jedničku.
Co naopak zamrzí, tak je motor. Pokud před sebou nemáte nejlépe nejsilnější benzinovou jednotku, budete zřejmě zklamaní. Na pružnosti motor moc nepobral a při rychlejší jízdě je jeho dynamika slabší. Při rychlostech blížících se 200 km/h se vyloženě trápí. Nechápu tak, proč se naftové agregáty musejí spokojit pouze s šestistupňovým EDC a nelze je mít se sedmistupňovým jako benzinové varianty. Stejně jako u Optimy si nemůžu odpustit připomínku, že nabídce by velmi slušela ještě jedna silnější naftová motorizace – nejlépe o objemu 2.0-litru. Abychom ale motor jen nehanili, musíme velmi vyzdvihnout jeho bezkonkurenčně kultivovaný chod a nízkou spotřebu.
V nejlepším světle se ukazuje na hladké a klikaté okresce. Řízení je sice přeposilované a moc zpětné vazby neposkytne, ale je nádherně přesné a strmé. Podvozek je ve Sportu geniálně nastavený pro rychlou jízdu. Stačí ukázat požadovaný směr volantem a auto se okamžitě vrhne k apexu a s pekelnou jistotou vykrouží ukázkový oblouk. Jen na výjezdu zase chybí trocha toho výkonu. Tady to holt někdo s pravidlem, že podvozek má být dál než motor, trochu přehnal. Brzdy překypují silou a vadnou až při opravdu dravé a dlouhé jízdě, na kterou tato auta stavěná stejně nejsou. Pouze brzdový pedál by mohl být tužší a lépe dávkovatelný.
Jaký vybrat
Talisman se nabízel se třemi benzínovými motory. Už ten nejslabší na pohodové jízdy po městě sice stačí, ale když vyjedete na okresku, hned poznáte jeho limity. Jde o přeplňovanou šestnáctistovku TCe 150 o výkonu 110 kW. Lépe je na tom stejný motor v posílené variantě TCe 200 i výkonu 147 kW, který doporučuji.
Druhým motorem, s kterým se můžete v Talismanu setkat od roku 2018, je malá oturbená třináctistovka TCe 160 o výkonu 117 kW. Ta se v Německu nabízí zhruba od 17500 EUR a většinou jde o zánovní kousky s velmi malým nájezdem. Také tento motor je fajn – hlavně jízdně díky svému poměrně vysokému točivému momentu 270 Nm, což je o 10 Nm více, než nabízí výše zmíněná šestnáctistovka. Svezte se v něm a pokud Vás zaujme, s chutí do něj.
Pokud však trváte na benzínu a zároveň jezdíte často po dálnicích, pak bych se rozhodl pro nejsilnější zážehový motor v nabídce Talismanu. Jde o 1,8 TCe o výkonu 165 kW. Který skvěle jede a jeho jedinou nevýhodou je zatím příliš vysoká cena, která aktuálně začíná od cca 21 tis. EUR. Jednotka musela koncem roku 2020 skončit kvůli příliš vysokým emisím, což je veliká škoda. Pokud byste zvažoval Váš rozpočet o cca 100 tisíc korun přefouknout, určitě verzi označenou jako TCe 225 doporučuji. Věřme, že se tato motorizace časem ve větší míře objeví i v tuzemských autobazarech.
S vyšším nájezdem nedoporučuji základní patnáctistovku dCi 110 o výkonu 81 kW. Pro komfortní předjíždění a svižnější jízdu ve vyšším zatížení potřebujete něco silnějšího. Ani silnější 1,6 dCi 130 (96 kW) není úplně ideální.
Já osobně bych se rozhodl pro dvojitě přeplňované dCi 160 (118 kW), který ve Vaší cenové relaci bez problémů koupíte. Má vždy automatickou převodovku EDC. Tento motor je prozatím spolehlivý – ostatně jako všechny diesely od renaultu. Pokud je někde problém, bývá většinou v EGR ventilu, který se mění. Při zkušební jízdě – při rozjezdu s automatem by auto nemělo trhaně zrychlovat, je to známka opotřebených lamelových spojek. Ostatně pohlídejte si výměnu oleje v automatu po 90 tis. km.
A na závěr zmíním, že po faceliftu od r.v. 2018 dochází k instalaci nových motorů s AdBlue, kterým se budu věnovat v některé z dalších poraden. Jako vždy doporučuji auto dobře vybírat, ideálně si k nákupu přizvat nezávislého odborníka.
« Test ojetiny Volvo XC60 D5: Hlavně pohodlně Test ojetiny Toyota Aygo 1.0 VVT-i »
