Test ojetiny Renault Grand Scenic: Rodinný kompromis
Čtvrtá generace Renaultu Grand Scenic je konečně rodinné auto, jak má být. Když se z modelu Espace stalo něco jako poloSUV, co ovšem s původním velkým espacem má málo společného, je tohle jasně lepší rodinná volba.
Naštěstí se Grand Scenic nezměnil tolik jako jeho větší sourozenec. Prakticky je to stále stejný vůz – stejná koncepce, stejné tvary karoserie. Jen všechno je modernější, zajímavější, elegantnější a samozřejmě technicky dokonalejší. Z nudného scenicu se stal najednou zajímavý vůz. Karoserie je elegantní a efektní. Samá křivka a vlnka. Podivné prohnuté linie oken? Zajímavé, ale pro děti, které sedí vzadu nevhodné.
Prohlídku interiéru začneme odzadu, tedy od kufru. Ten má celkem vysokou plochu, ale to je proto, že pod podlážkou jsou schované dvě skládací sedačky. Samozřejmě že nejsou nijak extra luxusní a prostorné, ale vzhledem k posuvné druhé řadě sedadel se na nich sedět dá. Bohužel ubírají kufru docela dost litrů. Vždyť bez nich lze dozadu naložit 718 l, s nimi 533 l. Samozřejmě mluvíme o hodnotě, že sedadla jsou zaklapnutá do podlahy. Velkou výhodou je možnost sklopení všech sedadel první a druhé řady z kufru. Takže když je něco dlouhého a rozměrného, jde to rychle a bez námahy.
Přejděme do druhé řady sedadel. Ta jsou luxusní. Ano, jsou moc pohodlná a moc si nezadají s těmi vepředu. S nimi jsme moc spokojeni a především velké opěrky hlavy jsou opravdu fantastické. Možnost posunu sedadel je velká, prostor před koleny je opravdu královský, a to i když je na opěradle řidiče a spolujezdce sklápěcí stoleček.
Jenže zkouška sklápění sedadel odhalila, že Renault sloučil v druhé řadě sedadel střední a levou sedačku do jedné. Proč? Také sedadla nejsou vyndavací. Proč? A hlavně – prostor v ramenech se výrazně zmenšil. Poznali jsme to na první bouchnutí dveří.
Scénic v minulé generaci byl známý svými přístroji uprostřed přístrojové desky. U čtvrté generace je konstrukce už klasičtější – budíky jsou za volantem a uprostřed vévodí velikánský multimediální displej. Kdo má sbírku CD, může si je tak maximálně stáhnout na USB. Kdo má rád jednoduché ovládání, bude zklamán. Ovládání je složité, komplikované a zdlouhavé. Naladit stanici je úkol pro zastavení na odpočívadle.
Rozměrné schránky v interiéru jsou dobré, dají se solidně využít, ale to, co nám chybělo, byly přihrádky na mobil na přístrojovce. Ne každý chce mít mobil v loketní uzavřené opěrce, kde na něj snadno zapomene. Jinak je interiér na pohled atraktivní a moderní, kvalita plastů je samozřejmě různorodá a rozhodně ne prvotřídní. Nicméně v této cenové kategorii je to v pořádku.
Testovaný zánovní exemplář od AAA Auto měl pod kapotou základní benzínovou dvanáctistovku. Nad tou jsem původně trochu ohrnoval nos, to ale pouze z toho důvodu, protože scénic hodně klame tělem. Působí obrovsky, ale ve skutečnosti dosahuje rozměrů běžných kompaktů, u kterých už i čtyřválcové motory pomalu začínají ustupovat. S verzí o výkonu 96 kW a točivým momentem 205 Nm. mám velmi dobré zkušenosti už z méganu, po stránce kultivovanosti a zvukového projevu jí není vlastně co vytknout.
Trochu jsem se obával kombinace dvacetipalcových kol a malého motoru, nakonec se ale obavy ukázaly jako zbytečné. Jistě, Grand Scénic 1.2 TCe 130 není žádný sprinter, z místa se ale odlepuje svižně a dokáže také velmi solidně pružně zrychlovat. Stačí si pouze najít to správné nastavení systému Multi Sense, přičemž mou volbou byl jednoznačně Sport. Dočkáte se příjemně ostrých reakcí na sešlápnutí plynu a překvapivou chutí motoru se vytáčet, naopak v režimu Eco vůz působí, jako by měl pod kapotou tak maximálně 50 koní. Reaguje laxně, musíte často podřazovat a odpovídající dynamiky se nedočkáte ani ve středním pásmu otáček, kde je jindy motor velice živý. Pokud Eco, tak jedině na dálnici při jízdě na tempomat. Tehdy dvanáctistovka točí 2900 otáček a bere si přibližně sedm litrů na sto kilometrů.
Agregát je nabízen výhradně se šestistupňovým manuálem, a to je možná to nejlepší, co jej mohlo potkat. Výrobce totiž naladil zpřevodování tak, abyste měli potřebnou sílu dostupnou bez čekání, ale zároveň mohli čtyřválec vytáčet až k červenému pásmu otáček, kde má velmi příjemný zvuk. Spotřeba? Po týdnu se zastavila na rovných 7 litrech kombinovaného provozu.
Bohužel jsem nezkusil, co se stane, pokud auto naložíte celou rodinou, bagáží a vydáte se na dovolenou. To už bude na maličký motor zřejmě hodně a projeví se to na výsledné spotřebě i dynamice. Do rodinného MPV bych rozhodně doporučil naftový motor dCi, na trhu jsou buď o objemu 1,5 nebo 1,6 s výkonovým rozptylem 70 až 118 kW.
Největší překvapení nastalo, když jsme s autem vyjeli na silnice. Jelikož auto má jediný rozměr ráfků kol – dvacet palců – očekávali jsme, že si ze zubů oklepeme trochu skloviny. Ale není to pravda. Příčné prahy zvládá bez protestu, kopanců a ran. Žádné velké dělostřelecké manévry od podvozku se nekonají. Výraznější rány jsou slyšet ne při přejezdu nerovností, ale při propadu kola do díry. V zatáčkách překvapuje jistota, s jakou se tam auto pouští. Mezigeneračně se vůz výrazně méně naklání a působí jistějším dojmem.
Renault Grand Scénic čtvrté generace je solidní auto za slušné peníze. Ovšem jste-li náročnější uživatel, pak budete muset buď hledat kompromisy nebo hledat jinde a tím myslím třeba klidně i ve vlastní (francouzské) stáji. Široká modelová paleta značky totiž není tajností. Pokud bych tak přeci jen chtěl o něco lepší jízdní vlastnosti a uměl bych se uskromnit s požadavky na vnitřní prostor, sáhl bych po Megane Grandtour a pokud bych neměl hluboko do kapsy a chtěl skloubit všechny vynikající atributy obou vozů, připlatil bych si za Espace, jenž nás o svých kvalitách přesvědčil už hodněkrát. Ten navíc nabízí i vrcholnou benzínovou variantou, s níž uspokojí toto převelké MPV nejednoho náročného motoristického nadšence. Možná jsem ale zapomněl zmínit, že se i Grand Scénic nabízí v sedmimístné variantě, a tak, pokud vás zajímá především vnitřní prostor a poměr cena výkon, právě dnes testované auto dává hodně velký smysl.
« První jízda s Audi RS 3: Král silných hatchbacků umí pořádně pobavit Test ojetiny Ford C-Max II: Praktická spolehlivost »
