Test ojetiny Opel Crossland X: Spolehlivá, prostorná a levná volba
Crossland X je příkladem crossoveru, který nahradil dříve tradiční MPV. Naštěstí ale proti Merivě nepřišel o vnitřní prostor a praktičnost. Jenže co motory? Budou mu výhradně tříválcové benzinové motory stačit? A co spolehlivost?
Začneme u vzhledu, který je v této kategorii překvapivě důležitý faktor při koupi. Opelu se podařilo vtisknout do malé karoserie dospělácký výraz. Není tak extravagantní jako bratr Citroen C3 Aircross, zato je snazší se do baculaté krabičky zakoukat. Přední maska si bere inspiraci v povedené Insignii a dává autu sebevědomý vzhled. Oplastované nárazníky probouzí duši dobrodruha, ale choutky na výlet mimo silnice si nechte zajít. Jak je v této kategorii zvykem, Crossland X se nabízí pouze s pohonem předních kol. Linii dveří rozbíjí výrazný prolis. Vzadu jsou světla s povedenou grafikou a pěkné prodloužení střechy, které dává autu šmrnc. Při pohledu zezadu je však nejvíc znát úzká a vysoká stavba.
Po otevření dveří přichází velice příjemné překvapení. Samotný interiér je jak kufřík Newta Scamandera. Navenek malé auto skrývá nečekaně hodně prostoru ve všech směrech. Plasty jsou na dotek tvrdší, ale na oko mají příjemnou strukturu, jen rámeček pod displejem působí vyloženě lacině. Co mě překvapilo, je středový tunel. I při lehkém kontaktu s nohou se celý hne o nějakých 5 milimetrů. Palubní deska je po vzoru dnešních Opelů jednoduchá, přehledná a má pouze nejnutnější sadu čudlíků. Navíc je celá lehce natočena na řidiče. Člověk se v takovém interiéru cítí být středem dění a soužití s autem je velice intuitivní. Celé palubce vévodí velký dotykový displej s přehledným infotainmentem se slušnými reakcemi. Jen párkrát jsem ho nachytal, že váhá.
Z interiéru je taky výborný výhled, pouze dozadu je to horší. Tady musela funkce ustoupit estetice. I se svými 190 cm jsem ihned našel ideální polohu za volantem a stále za mnou zbylo dostatek prostoru i pro dospělého člověka. Vzpřímená pozice sezení a vysoká střecha s sebou zkrátka nese spoustu výhod. Sedačky jsou poměrně tvrdé, ale dobře podrží a potěší možnost nastavit délku sedáku, ani po dlouhé jízdě jsem necítil únavu.
Od základního atmosférického tříválce zapůjčeného od AAA Auto nelze očekávat dynamické zázraky. Slabý není a třeba na malý Peugeot 208 do města stačí. Ale Crossland X je poměrně velké auto s větším odporem vzduchu, což je znát hlavně na dálnici. Reálně se s tímhle motorem dá jezdit tak do 110 km/h, pak už se autu moc nechce a cokoli nad tím znamená trápení a skokový nárůst spotřeby paliva. Při běžném příměstském režimu se dá jezdit kolem 5,5 l na 100 km, dálniční provoz znamená spotřebu tak 7,5 l na 100 km. To přeplňovaná verze bude brát stabilně mezi 6 a 7 l na 100 km s výrazně lepší dynamikou a rezervou výkonu.
Konečně se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, a to je jízda. Představte si svoji oblíbenou okresku, časně ráno, žádný provoz. Jen vy a Crossland X. Ubíhá pod vámi dobře známý asfaltový koberec, každou zatáčku znáte z paměti, přesně trefujete meziplyny a … Ne, opravdu to není zábava, zkoušel jsem to. Auto se nepříjemně naklání, poměrně brzy se dostaví nedotáčivost a v řízení je asi tolik života jako na okresním městě po desáté večer. Ale je to špatně? Nemyslím si.
Silné stránky Crosslandu jsou v přesném opaku. Kdo si koupí takové auto a čeká za volantem jiné zážitky, než ty s rodinou, pravděpodobně nebude zcela v pořádku. Svojí posádku dokonale izoluje od okolního světa. Jízda je maximálně pohodlná, podvozek dovnitř pustí minimum rázů a do kabiny se dostává jen málo zvuků zvenčí, aerodynamický hluk se dostavuje až kolem 130 Km/h a není nijak výrazný. Z malého crossoveru se tak stává ideální nástroj na přejíždění po městě i na delší výlety. Díky svým rozměrům je ve městě jako ryba ve vodě a na dlouhých cestách vám bude oporou silný motor a pohodlný podvozek.
Opelu se podařilo stvořit křížence SUV a malého MPV a tato kombinace dopadla nečekaně dobře. Němci se postarali o atraktivní design a francouzi dodali výborný třívalec.
Trh se začíná crossovery Crossland X docela dobře plnit, takže zájemci mají z čeho vybírat. Ceny začínají u 250 tisíc Kč za základní dvanáctistovku, takže testované auto vlastně patřilo na úplný start nabídky. Dieselů je v inzerátech minimum. Nejlevnější jsou logicky atmosférické dvanáctistovky, verze s turbem a citelně lepší dynamikou startuje až tak u 320 tisíc. Na verzi s automatem potřebujete pořád kolem 400 000 Kč.
Na co pozor?
Nepřeplňovaný tříválec je spolehlivý a jednoduchý. Má ještě nepřímé vstřikování, což snižuje jeho náročnost na kvalitu paliva. I tak ale lépe funguje na benzin s vyšším oktanovým číslem, za což může vysoká komprese 11,0:1.
Jediným zabijákem tohoto slušného motoru tak může být uživatel, který nejezdí včas do servisu. Servisní interval 25 000 km je prostě moc na motor, který většinu života musí pracovat pod plnou zátěží. Alespoň že předepsaná prohlídka s výměnou oleje je po roce, takže auto, které za rok najede do 15 000 km, by mohlo zrychlené degradaci oleje a riziku zapečení pístních kroužků (a následného vydření válců a nárůstu spotřeby oleje) uniknout.
Zatímco auta u nás s těmito motory provozují povětšinou jen důchodci s nájezdy do 10 000 km za rok (což je pro tento motor rozumný interval pro výměnu pouze 3,25 l oleje), u importů ze zemí, kde se určují daně podle objemu, výkonu a emisí, to může být jinak. Tam může takové auto klidně „nalétat“ 30 000 km za rok. Prověřte tak servisní historii. Alespoň že dřívější problémy s rozpady katalyzátorů a vůlemi ložisek klikové hřídele jsou už dávno vyřešené a Opelů s tímto motorem se již netýkají.
Přeplňovaná verze tříválce 1,2 l má sice mnohem lepší dynamiku, ale také je servisně a provozně náročnější. Předně systém s přímým vstřikováním vyžaduje bezpodmínečně velmi kvalitní palivo s aditivy, aby vstřikovače zůstaly čisté a v motoru se nehromadil karbon.
Motoru 1.2 Turbo také ve velkém praskaly kvůli detonačnímu spalování písty, a i když výrobce postupně přicházel s modifikacemi, nikdy se tohoto rizika zcela nezbavil. Jediným lékem je motor nepodtáčet a tankovat benzin s vyšším oktanovým číslem. Zatímco u atmosférické verze je osmadevadesátka doporučením, zde je naprostou nutností. Při reálně spotřebě okolo šesti litrů by vás snad ani nemělo mrzet, že si u pumpy připlácíte za lepší benzin. Pokud nechcete jezdit pro značkové benziny s aditivy (Verva 100, MaxxMotion 100 a podobné), kupte si vlastní aditivum a dolévejte.
I pro přeplňovanou verzi platí doporučení měnit olej včas, ideálně po 10 000 km. Je totiž náchylnější na ředění oleje benzinem, pokud se neustále couráte na krátkých trasách se studeným motorem. Kontaminace oleje benzinem je riziková hlavně pro životnost rozvodového řemenu, který se „koupe“ v oleji.
S tím souvisí i nutnost dodržování předepsané specifikace oleje dle typu motoru. Neexperimentujte a používejte výhradně ten typ oleje, který výrobce schválil. Případy, kdy se řemen naleptal a praskl, jdou právě na vrub nesprávnému oleji a jeho ředění benzinem.
Servisní intervaly se také liší podle verze a typu a doporučujeme provést následující: před koupí vozů s vyšším nájezdem nechte v odborném servisu ověřit stav rozvodového řemenu a u přeplňovaného motoru změřit kompresní tlaky. Ať máte jistotu, že vás hned nečeká vysoká investice do generálky.
I Opel Crossland X dostal naftové motory, ale za původním označením 1.6 CDTI se skrývá jednotka 1.6 HDI od PSA. V zásadě je to stejný motor, který známe z peugeotů a citroënů. Je mechanicky spolehlivý, ale pro dlouholetý bezstarostný provoz potřebuje rozumného majitele, který mění olej po 15 000 km nebo jednom roce a tankuje kvalitní naftu. Doporučujeme, po vzoru ostatních modelů, nechat upravit olejovou vanu tak, aby z ní šla vypustit celá stará náplň.
Opel také převzal od PSA celý emisní systém včetně nutnosti kontrolovat aditivum pro zlepšení regenerace filtru pevných částic. Podle servisního plánu se ale hladina kontroluje v servisu po 100 000 km, takže to nemusíte řešit každý rok. Dalším nutným aditivem je AdBlue, u tohoto motoru už povinně. Nádrž na 17 litrů vydrží dle stylu jízdy. Naše doporučení je vynechat verzi s označením ECO, která má delší převody a pocitově hůře jede. Jinde než na dálnici smysl nemá.
Novější motor 1.5 CDTI se do Crosslandu X montuje od července 2018 a ještě je moc nový na to, abychom o něm mohli vyvozovat nějaké závěry. Má jednodušší emisní systém, ovšem také menší nádržku na AdBlue. Zajímavý by mohl být ve verzi 88 kW, kombinované s klasickým měničovým automatem.
Automat se samozřejmě nabízel i k turbo verzi benzinového tříválce a lze takové provedení doporučit, především s ohledem na mizernou přesnost pětistupňového manuálu. Ani šestistupňový manuál není žádný zázrak. V automatu ale každých 60 000 km vyměňte olej, ať slouží. Jinak ještě připomeňme tovární verzi 1.2 na LPG, která má, na rozdíl od konkurence, plnohodnotnou benzinovou nádrž na 45 l a ne ošizenou na 9 l kvůli homologaci . Nádrž na LPG pojme 36 l.
« I v krizi čeští řidiči požadují rychlé dodání vozu a chtějí si ho fyzicky vybrat Test Dacia Lodgy 1,6 Stepway: Kolik jste toho schopní obětovat? »
