TEST ojetiny Mini Cooper S ALL4 Countryman - Táta v pubertě

TEST ojetiny Mini Cooper S ALL4 Countryman – Táta v pubertě

Autor: Adan,

24. 5. 2016 • MINI, Novinky, Ojeté vozy, Testy

Mini – automobilka, která je dnes poměrně dost často kritizována za své větší modely Paceman, Countryman a Clubman. Většina lidí si totiž myslí, že už to jsou normální auta, která jen dobře vypadají, stojí nesmyslný balík a naprosto postrádají to, co Mini charakterizovalo v minulém tisíciletí – malé rozměry, dokonalé řízení a tuhý sportovní podvozek. Jenže to možná platí u nějaké základní naftové varianty u Clubmana (ten je mimochodem super), ale vozy s označením Cooper S jsou pořád ty pravé Mini, jen o trochu větší. A právě proto jsem si vybral na aktuální test ojetiny Mini Cooper S ALL4 Countryman a věřte mi, že tohle není nákupní taška pro sexy milenku bohatého podnikatele, ale poměrně fajnové náčiní na zdolávání klikatých okresek.

Vzhledově možná působí nafoukaně a objemně, ale ono to ve výsledku vůbec není pravda a je to jen optický dojem, o žádné SUV se totiž opravdu nejedná. Menším rozměrům napovídá i nízká hmotnost 1380 kilogramů. Ale zpět k designu. Vysoký ”čumák” s agresivní mřížkou chladiče je doplněn výraznými zakulacenými světlomety, krátká kapota se elegantně táhne k velmi strmě položenému čelnímu sklu, to je klasicky podle stylu Mini nízké a střecha se rovně táhne až k zadnímu oknu, které splývá s kolmou zádí. Na té si nelze nevšimnout retro zadních svítilen, obřího znaku Mini a vyčnívajícího nárazníku, pod nímž na každé straně vykukuje jedna skromná koncovka výfuku. To, že máte tu čest se sportovně laděnou variantou Cooper S dává najevo i předním nárazníkem, černými doplňky, spoustou znáčků ”S” a litými koly, která se na standardní variantě objevovala jen za příplatek.

Interiér je otázkou vkusu, někdo je z něho unešený a druhý nad ním jen mávne rukou. Já patřím k té druhé skupině a některé věci bych z toho auta nejraději vyházel ven. Zbytečná mi přijde třeba odkládací ”ližina”, která se táhne od předních, až k zadním sedadlům. Drží se v ní nečistoty a zrovna využitelná taky není. Ergonomie je dobrá až na dva malé detaily, tachometr je uprostřed auta a pokud v nádrži máte rezervu, tak na malém displeji místo rychlosti vidíte pumpu a pokud držíte volant správně oběma rukama, tak si pravou rukou překrýváte poměrně důležitou část tachometru až do 60 km/h. Což ve městě zrovna příjemné není a ne jedenkrát jsem jel místo padesáti šedesát nebo pětačtyřicet. Druhou chybičkou je ovládání stahování oken, které je umístěno nesmyslně nízko před řadící pákou a stáhnout okno jen o pár centimetrů je kvůli necitlivým ovladačům přímo nemožným úkolem. Naopak pochválit musím fantastická sedadla, která umí být komfortní a k tomu skvěle podrží v zatáčkách, do rukou padnoucí volant a výbornou hlavici řadící páky a její kulisu s krátkými drahami. Posed za volantem je taktéž povedený a prostoru je nečekaně dost vpředu i vzadu (nemáte-li dva metry nebo sto kilo), kde auto naopak zklame je zavazadlový prostor, ten má objem pouhých 350 litrů.

Pod kapotou se ukrývá přeplňovaný čtyřválec o objemu 1.6 litru, na kterém s BMW pracoval koncern PSA. Výsledkem je solidní výkon 184 koní (135 kW) a točivý moment 240 Nm. Na všechna čtyři kola tyto fyzikální veličiny putují přes šestistupňovou manuální převodovku s krátkými převody a auto tak dokáže vystartovat z nuly na stovku za 7.7 sekundy a uhánět rychlostí 210 km/h. Čísla jsou to poměrně slušná a ještě, aby ne, v poměru výkon, točivý moment/hmotnost se chlubí slušnými čísly 133 koní a 174 Nm na tunu.

Po prvních kilometrech po městě jsem velmi překvapený, jak se Countryman v provedení Cooper S do města nehodí. Podvozek je extrémně tvrdý, řízení tuhé a spojka tvrdší, než u 99% ostatních aut z dnešní doby a ani výhled z něj není zrovna geniální. Spotřeba tu pak moc nechce klesnout pod 9 litrů – tato hodnota se s občasnou rychlou projížďkou na okresce stane dlouhodobým průměrem.

Než doslova vletíme na okresku, se ještě svezeme kousek po dálnici, kde kvůli tuhému podvozku a horšímu odhlučnění taky zrovna chválit nemůžu. Spotřeba se při 130 km/h usadí někde u 8 litrů. Vypadá to, že se denně používat prakticky nedá, ale to není pravda. Není problém s ním denně jezdit do práce a do obchodu, jen si musíte zvyknout na trochu chlapštější charakter vozu, který leckterý fanoušek spíš uvítá. Nesmíte být citlivka, které vadí občasný ráz do karoserie, hlasitější projev úplně všeho a tuhá spojka i řízení.

Překousnete-li to a v podvečer vyrazíte na oblíbenou okresku, tak vám absolutně vyrazí dech. Zapínám režim Sport, vypínám stabilizaci a za romantického západu slunce vyrážím na klikatou silnici podél vody, která se táhne lesem pod jedním krásným zámkem. Z výfuku se ozývá zvuk naštvaného čtyřválce a při každém ubrání plynu nebo přeřazení si docela hlasitě odprskne do výfuku. Zrychlení v přímce podporují krátké převody a chuť motoru táhnout už od 2000 ot./min. až do svého maxima v 5500 ot./min. Točivý moment 240 Nm má být dostupný už od 1600 ot./min., ale pocitově to moc nepřijde a pod touto hranicí motor zní, jakoby se dusil. Po první projeté zatáčce zjišťuji, že jsem ji strašlivě probrzdil a projel na poměry standardních aut této kategorie rychle, ale na geniální techniku Cooperu špatně a pomalu. Do další zatáčky tak brzdím mnohem později, na plyn jdu mnohem dřív a auto se mi odměňuje velmi rychle projetou zatáčkou a úsměvem na tváři. Brzdy jsou tuhé a dobře dávkovatelné, řízení mechanicky komunikativní a podvozek drží jako blázen. Pohon všech čtyř kol potlačí nedotáčivost až kamsi daleko a ještě víc přidává na přilnavosti. Sakra jak to auto drží a baví mě! Nemůžu přestat ho tlačit na limit a užívat si skvělých jízdních vlastností a až přehnaně komunikativního řízení. Tohle moc aut nabídnout neumí!

Toto auto není tím, čím se na první pohled zdá. Na denní ježdění po městě je spousta lepších stylových aut, ale na okresce vám žádné z nich nevykouzlí takový úsměv na tváři jako vozy Mini s označením Cooper S. Větší Countryman je navíc oproti klasickému Mini docela praktický a použitelný, protože do něj bez problému posadíte tři kamarády a můžete vyrazit třeba na chalupu. Líbí se vám? Nemůžu nedoporučit.

Na co si dát pozor

Jak je známo, Mini nejsou zrovna spolehlivé vozy, ale to platí zejména o těch starších z let 2001-2007. Countryman je poměrně novým autem, vyrábí se teprve od roku 2010, tak nějaké výrazné závady zrovna známé nejsou, spíš takové ty klasiky, jako u všech jiných aut. Jen cena náhradních dílů je kvůli jeho výjimečnosti poněkud vyšší. Dbejte tak na jasnou servisní historii a hlavně pravidelnou výměnu oleje nejpozději po 15 tisících kilometrech. Pozornost si zaslouží tuhý podvozek, který bývá ze špatných silnic často vymlácený. Není na škodu zkontrolovat stabilizátory, horní úchyty předních tlumičů, silnetbloky a vůli na čepech, mnohdy bývají kompletně sjeté kotouče a brzdové desky. Výjimkou nejsou ani utahané motory, kterým někdo dával co proto a ty pak rády žerou olej a oprava vyjde na pořádný ranec. Countymanů Cooper S ALL4 je však tak málo, že se moc bát nemusíte, většinou je vlastnili milovníci aut, kteří je milovali a opečovávali. Výše vypsané výstrahy platí hlavně pro nejmenší model Mini Cooper, kterých je více jak mnoho. Nakonec stojí za zmínku upravené, chcete-li natuněné kousky, od kterých dejte rychle ruce pryč. Mohli byste si založit na velký malér, taková auta často jezdívala amatérské závody rally a jsou před smrtí.