Test ojetiny Mercedes-Benz E 250 W212
Mercedes-Benz třídy E v prostorném provedení Kombi je jedním z nejobdivovanějších vozů kategorie. Může za to fakt, že se se jedná o jeden z největších kombíků planety, který je stále reprezentativní a majestátnost mu nechybí. Předfaceliftová a pofaciftová čtvrtá generace W212, která se vyráběla od roku 2009 do roku 2016, se dá nyní pořídit za velmi příznivou cenu. Už od necelého půl milionů a výš lze narazit na velmi pěkné kousky.
Verze po modernizaci přišla o dělené světlomety, které byly pro třídu E typické, ale spousta lidí je nemusela. Pryč je také klasická hvězda na kapotě. Pravdou je, že faceliftová verze vypadá stále moderně a svěže, jakoby vůz vůbec nestárnul. Zezadu nakonec zaujmou LED svítilny a dvojice koncovek výfuku.
Uvnitř vládne prostor, interiér je široký a vzdušný. Na zadních sedadlech si nebudou stěžovat ani ti nejvyšší, do předu pak posadíte i Hagrida z Harry Pottera. Zavazadlový prostor nabízí objem 600 litrů a po sklopení sedadel (ta jdou téměř do roviny s podlahou) dokonce 1855 litrů. Kvalita zpracování je velmi dobrá, ale některé materiály nikoli – středová část palubní desky působí docela laciným dojmem. Kvalitu zpracování potvrzuje i to, že náš kousek od AAA Auto při 190 000 kilometrech ani jednou nevrzl. Nepříliš velký displej systému COMAND je fajn, ale mohl by mít zajímavější grafiku. Posed za volantem je příjemně nízký a pohled přes dlouhou kapotu úžasný. Sedadla jsou komfortní a zaujmou především na delších cestách. Za solidní výhled do všech stran také dávám jedničku.
My jsme si do testu vybrali motorizaci E 250 CDI, která pod kapotou ukrývá přeplňovaný vznětový čtyřválec o zdvihovém objem 2143 ccm disponuje dvěma turby a výkonem 150 kW. Nejvyšší točivý moment 500 Nm je dostupný již od 1.600 min-1 do 1.800 min-1. Nejsilnější čtyřválec je opravdu povedený. Jednotka na volnoběh neslyšně pobrukuje, po nastartování a chvilkovém nýtování se během několika málo desítek sekund utiší a do kabiny tak žádné výrazné rušivé vlivy nepronikají. Tah je zcela lineární, turbo díra neznatelná a jednotce se chce do otáček. Hrubší chod čtyřválcové koncepce se projeví až opravdu ve vysokých otáčkách, ale i tak se jedná o jeden z nejlepších čtyřválcových dieselů na trhu – BMW je však v tomto segmentu motorů o krůček dále.
Za takto dobře odvedenou práci si navíc motor řekne o skromný přísun potravy. Během celého týdne jsem jezdil se spotřebou do 6 litrů. Při opravdu ostré jízdě se hodnota přesunula lehce přes 7! Při stokilometrové rychlosti točí agregát na šestku 1.700 min-1 a spotřeba paliva se ustálí na velmi dobrých 4,2 litrech nafty na 100 km. Zrychlení na 130 znamená nárůst spotřeby na 6,2 litru, otáčky poskočí na 2.300 min-1.
Pochvalu zaslouží odhlučnění a především klid, který panuje na palubě při jakékoliv rychlosti. 130 u něj vypadá jako 90 km/h, 200 jako 150. Pří stovce stačí jen trochu polechtat plyn a auto bez povšimnutí zrychlí na 160 km/h a spotřebu zvedne o litr až dva. Sešlápněte pedál na podlahu, auto podřadí a s chutí vyrazí vpřed, zátah, jakým tak činí, je na čtyřválec až překvapivý. Průměrně si řekne o nějakých 6,5 litrů, ale určitě to půjde i za méně, zejména mimo město.
Na okresce umí být E Class rychlý, ale určitě ne zábavný nebo komunikativní. Řízení zpětnou vazbou nemá téměř vůbec a převod je příliš dlouhý. Podvozek je klasicky měkký, až houpavý, ale ono to vůbec není na škodu. S AMG paketem je o něco tužší a omezuje náklony karoserie, díky čemuž je auto jistější – je to však na úkor komfortu na ostrých nerovnostech. U klasické verze bez AMG paketu je komfort nadprůměrný na jakékoliv silnici a za jakýchkoliv podmínek. Pro vybíravé je tady i vzduchový podvozek Airmatic, který umí dokonale střídat sportovní a komfortní naladění. Jedinou výtku bych měl k převodovce 7g-Tronic, která prostě neřadí tak rychle a dobře jako převodovky ZF v konkurenčních vozech. Občas si umí dokonce škubnout.
Mercedes-Benz třídy E je dost možná nejlepším kombíkem do půl milionu. Nabízí úžasné motory, parádní podvozek a kvalitní zpracování. Prostornost je pak něco neuvěřitelného a vzhled stále parádní. Moc chyb na něm nenajdete, a proto nevidím moc důvodů, proč se jeho koupi vyhnout.
Na co si dát pozor a cena za údržbu
Začneme servisem. Klasická malá prohlídka s výměnou oleje a olejového filtru vyjde zhruba na 4-5 tisíc Kč dle motorizace. Velká, podrobnější prohlídka, která zahrnuje i výměnu kabinového filtru je za 6-7 tisíc Kč. Výměna palivového filtru si vyžádá 1600-3000 Kč, vzduchového 900-2800 Kč. Výměna oleje v automatické převodovce 4.5-6 tisíc Kč. Svíčky jsou otázkou 2.4-5.5 tisíc Kč, žhaviče 5.5-8.5 tisíc Kč. Nová chladící kapalina vás obere o 1500 Kč a výměna klínového řemene o 1.7-2.9 tisíc Kč. Výměna brzdové kapaliny: 890 Kč, brzdové destičky na přední nápravě 3.9-6.5 tisíc Kč, na zadní 3.3 tisíc Kč. Kotouče i s destičkami jsou už otázkou 10.5-12 tisíc Kč vpředu a 8 tisíc vzadu. A takové čelní okno vás oškube o 15 tisíc.
Co se motorů a celkově techniky týče, tak je Éčko vcelku spolehlivým autem. Občas pozlobí turbo, vstřiky nebo rozvody, tak jako u každého jiného vozu. Mnohdy lze postřehnout i vyklepaný podvozek ze špatných silnic.
Problém může nastat u vzduchového podvozku, kdy občas selže kompresor, nákladnou záležitostí je hlavně výměna měchů. U slabších motorizací se může stát, že jsou uhoněné a před smrtí. Automatická převodovka 7G-Tronic si vyžadovala pravidelnou výměnu oleje a při zanedbání může zlobit – následná oprava je přehnaně drahá. U tohoto vozu tak dbejte na jasné servisní historii, nejlépe v oficiálním servisu Mercedes či kvalitním autorizovaném. Bonusem je i auto zakoupené v České republice, protože dovezené kusy se často stáčejí.
Plusy
– Komfortní podvozek
– Odhlučnění
– Vynikající motor – velmi silný a kultivovaný
– Nízká spotřeba
– Posed za volantem a výhled do všech stran
– Prostornost a vzdušnost
– Velký zavazadelník
Mínusy
– Občasné cuknutí převodovky a její delší rozmýšlení
– Na pár místech lacinější materiály v interiéru
– Nákladnější servis
« Test Opel Astra 1.4 Turbo CVT Test Citröen C5 AirCross 1,5 BlueHDI EAT8 »
