Test ojetiny Mercedes-Benz C 350 Coupé (W204)
Mercedes-Benz třídy C generace W204 v sobě má pořád tradiční DNA značky – klasický hranatý design a nedělá ze sebe něco, čím není. Tím myslím zejména, že se nesnaží útočit na sportovní vozy a nevyklepe z vás duši zbytečně tvrdým podvozkem, tedy pokud nemáte ten sportovní. Mercedes vždy uměl udělat plavné auto, které ale zvládalo i rychlou jízdu tak nějak se samozřejmostí a v maximálním pohodlí. A přesně taková je generace W204. Při běžné jízdě se cítíte, jako v limuzíně s dokonalým odhlučněním a odpružením, ale kdykoli můžete šlápnout na plyn a začít vymetat okresky.
Vše umocňuje i přítomnost sametového šestiválce pod kapotou, navíc poměrně vzácného – modelů C 350 je na trhu ojetin naprosté minimum. Tři-a-půl litr zde disponuje výkonem 225 kW/302 koní a krouťákem 370 Nm. V případě testovaného vozu se navíc jedná o zadokolku. Vidlicový atmosférický šestiválec spalující benzín je fantastický. Nabídne naprostou kultivovanost, úchvatnou gradaci výkonu a velmi výrazný zvuk, který bude lahodit uchu každého milovníka aut. Zátah motoru je v reálném světě obdivuhodný a radost z jízdy nekazí ani sedmistupňový automat. Na stokilometrovou rychlost ostatně zrychlí už kolem 6 vteřin.
V kombinaci s pohonem zadních kol se navíc jedná o zábavné svezení, pokud budete chtít. Stabilizaci sice nejde úplně vypnout, její omezený režim je ale poměrně benevolentní a nechá vás hezky sklouznout bokem. Obrovský progres v rámci značky zaznamenalo i řízení, které disponuje velmi slušnou zpětnou vazbou, tuhým chodem a hlavně absolutní přesností – auto jede přesně tam, kam chcete a poslouchá na sebemenší podmět.
Podvozek na okreskách neztrácí jistotu a to ani na těch opravdu rozbitých. Záď vozu neodskakuje a Céčko se drží cesty jako o život. S každou zatáčkou vás vůz více a více přesvědčuje o svých sportovních kvalitách. Podvozek je naladěn sice tvrději než u sedanu, ale nečekejte, že z vás svou tuhostí vytřepe duši. Příčné nerovnosti a díry sice cítíte a slyšíte, ale ve srovnání třeba s BMW řady 3 E90 se C Coupe snaží žehlit a filtrovat rázy daleko lépe. Spotřeba se v městském provozu pohybuje mezi 11 – 12 litry, krátkodobě může vystoupat na 14,5 litrů, mimo město většinou naměříte 7 – 8 litrů. Na dálnici při konstantní rychlosti 130 km/h si motor řekne o 9,2 litrů paliva, kombinovaná spotřeba činí asi 10,5 litrů paliva.
C Coupe nezklame ani, když už se člověk vyřádí a chce klidně dojet domů, do práce nebo třeba na dovolenou. Interiér vozidla je totiž perfektní a tady Mercedes-Benz zadupává ošklivý interiér trojky E90 hluboko pod povrch zemský. Velkou pochvalu si zaslouží skvělé sedáky s výborným bočním vedením a volant, který nejen skvěle vypadá, ale ještě lépe se drží. Celkově je interiér na první pohled podobný většímu éčku, při delším pohledu však začnete odhalovat řadu detailů až zjistíte, že interiéry jsou opravdu zcela odlišné, respektují jen základní designová řešení. Zásadní rozdíl je zejména v tom, že C Coupe opustilo trend ostrých rohů a díky tomu interiér působí útulněji a hodnotněji.
Líbí se mi také exteriér vozidla. Coupe vypadá fantasticky a výborně spojuje sportovno s elegancí. Coupe je navíc poměrně rarita, která není na každém rohu, jako jeho přímá konkurence, což je pro mnoho potenciálních kupců další velké plus. Pomalu se dostáváme k faktu, který osobně C Coupe nemůžu odpustit – a to absence bezrámových dveří… Luxusní sportovní coupe s rámovými dveřmi zní prostě hloupě! Další pihou na dokonalosti je nepřítomnost podavače pásů, a tak každé poutání je takový menší boj. Nedostatky to jsou, ale nic, co by zkazilo pocit z výborného auta. Absence bezrámových dveří navíc pozitivně ovlivňuje klid na palubě, takže pro spoustu lidí to je spíše lepší řešení.
Na co si dát pozor?
Céčko je odolným vozem, který většinou do ¼ milionu najetých kilometrů nemá žádné výraznější problémy a to ani s přední nápravou na rozbitých českých silnicích. Pokud nastane nějaký zásadní problém při menším počtu najetých kilometrů, většinou se jedná o vůz se stočenými kilometry. Ve skutečnosti má řada céček najeto po pěti, šesti letech provozu více než 300.000 km, což je hranice při které je nutné počítat s velkými výdaji. Mám na mysli investice do podvozku, filtru pevných částic, vstřikovačů, turbodmychadla nebo do repase automatické převodovky.
Ceny „céčkových“ Mercedesů poslední generace spadly na velmi příjemnou úroveň. Mohou za to vysoká prodejní čísla v sousedním Německu, kde se třída C dlouhodobě velmi dobře prodává. Za cenu nové, naprosto „oholené“ Fabie, pořídíte pětiletý pohodlný vůz s robustní technikou, nesrovnatelným komfortem odpružení a daleko vyšší bezpečností. U masově prodávaného Céčka se navíc nemusíte obávat nepřiměřených nákladů na servis. Většina prodaných Mercedesů byla vybavena tzv. Integrovaným servisním paketem, který zaručuje po dobu šesti let předepsané servisní prohlídky zdarma (zákazník platí jen spotřební díly, např. brzdové komponenty). Ani po této době není potřeba zoufat. Většinu běžných dílů na „céčko“ seženete z druhovýroby.
Mezi časté závady patří nefunkční sklápění bočních zrcátek, koroze na zadním držáku otevírání kufru u prvních ročníků, základní laky karoserie náchylnější na mechanické poškození, vlhkost ve světlometech, výpadky koncových světel z důvodu nedoléhajících konektorů žárovek, občas nefunkční systém Comand nebo parkovací brzdy, problémy se vstřikovači u dieselů (slabší akcelerace a přechod motoru do nouzového režimu), nefunkční měřiče hmotnosti vzduchu (přerušovaný tah). Pro informaci uvádím i orientační ceny náhradních dílů: přední spodní rameno – 4.800 Kč originál / 3.000 Kč druhovýroba, přední tlumič pérování 6.200 Kč / 4.800 Kč, spojková sada – 13.500 Kč, dvouhmotový setrvačník – 25.000 Kč, přední brzdové kotouče – 2.400 Kč / 1.500 Kč.
U dieselů pozor na opotřebené vstřikovače common railu, rachtající dvouhmotové setrvačníky či ucpané filtry pevných částic. Vadné vstřikovače přitom mnohdy prozradí typické cvakání či nerovnoměrný běh pohonné jednotky. Známé jsou také problémy s parkovací brzdou. Rozhodně při výběru vozu její činnost prověřte.
Kromě těchto zmíněných častějších závad je testované Céčko, zapůjčeno od AAA Auto, spolehlivým a kvalitně zpracovaným vozem a vůbec bych se do něj nebál investovat. Jak se říká, nejde tak úplně o auto, ale o to, jak se o něj jeho majitel stará.
« Více než polovina automobilů na trhu zdražila Test Kia e-Soul 64 kWh: Dva kroky napřed »
