TEST ojetiny Mercedes-Benz C 250 CDI 4MATIC Combi – Sympatický služebník
Rukama mi projde spousta aut, ale většinou jen Mercedes je tím, které mi přiroste k srdci a nechci ho vracet. Buď je to husto-kruto-přísná hovadina od AMG, řidičský roadster, luxusní limuzína a nebo příjemný rodinný kombík v podobě našeho Céčka. To se stává terčem mužů staršího věku zejména kvůli kvalitním motorům, skvělým jízdním vlastnostem a celkové vyváženosti, kterou v daném segmentu nikdo jiný nabídnout neumí.
Jednou z nejoblíbenějších variant je hezky vybavená 250-ka CDI 4MATIC v praktičtějším balení Combi. Přesně jedna taková mi minulý týden dělala společnost. Již tak elegantní a agresivní design modernizovaného vozu doplňuje sportovnější paket Avantgarde, který zahrnuje jiný přední nárazník, masku a několik detailů v interiéru včetně bílých budíků. Auto na první pohled působí robustním a stále exkluzivním dojmem. Nám to kazí jen absence xenonových světlometů.
Interiér připomíná dražšího brášku třídu E. Má velmi povedený volant a použity jsou jen kvalitní a dobře zpracované materiály. Kožená sedadla jsou příjemná a nabídnou dostatečné boční vedení v horní části, což se úplně nedá říct o té spodní. Posed je malinko vyšší, oplatí to ale výborným výhledem ven. Výtka putuje k informačnímu systému Comand, jehož ovládání je příliš citlivé a nepřesné, displej vysokým rozlišením bohužel taky zrovna neoplývá. Na zadních sedadlech je dostatek místa i pro osoby nad 185 centimetrů a zavazadelník nabízí nepříliš velký, ale ani malý objem 485 litrů. Celkově je interiér Céčka velmi útulným místem pro každý den, do normálního auta pomalu sednete a jedete, do Mercedesu spěcháte a pak s radostí a plujete.
První dojmy jsou velmi kladné. Podvozek je sice tužší, ale to vůbec neznamená, že by měl být nepohodlný. I ty největší nerovnosti jen přepluje a nepropustí žádný ráz do karoserie. V normálním světě by to znamenalo výrazné naklánění karoserie a brutální nedotáčivost v zatáčkách. Tady jsme ale ve světě Mercedesu, sice se nakloní, ale svižná jízda mu není cizí a nedotáčivost přichází až kdesi daleko, předaleko.
Najíždím na dálnici, protože ve městě se zdá, že na Céčku žádnou chybu nenajdu. Opravdu vůbec nic mi tam nevadí, sedmistupňový automat necuká ani při pomalém popojíždění, řízení je příjemné a interiér je jako miniatura průměrně vybaveného obýváku – příjemné místo na trávení času v kolonách. Na našich tankodromech se podvozek ukazuje ještě v lepším světle. Prostě si jen lehce jede po těch rozbombardovaných betonech, ale přitom stále zůstává velmi jistý a ani rychlosti kolem 200 km/h jej vůbec nerozhodí. Dlouho jsem nezažil nic podobného, pominu-li ostatní kolegy ze stáje této automobilky. Odhlučnění od kol se tady taky povedlo na jedničku a o potlačení aerodynamického hluku ani nemluvě. Můžete letět přes 160 km/h a stejně se dá šeptat. O tom se takovému Superbu nebo Passatu může jen zdát. To jsou prostě charakteristické rysy pro všechny Mercedesy.
Ale před okreskou se mrkněme ještě pod kapotu. Slušných 150 kW má na starost dvakrát přeplňovaný čtyřválec o objemu 2.2 litru. O výkon se stará sedmistupňová automatická převodovka a poté jej systém 4MATIC rozdělí na všechna čtyři kola, přičemž upřednostní zadní nápravu. Pohon není hravý jako xDrive, ale ani sterilní jako quattro, jedná se o výborný kompromis. Průměrná spotřeba za týdenní testování se ustálila na 7 litrech – dálnice, okresky i město. Což je na 150 kW, automat s měničem a čtyřkolku velmi slušný výkon.
Při jízdě na okresce vítám citlivý a dobře dávkovatelný brzdový pedál, po jehož sešlápnutí překvapí velmi silné brzdy. Hydraulické řízení je laděné spíše do komfortu a moc zpětné vazby v něm nenacházím. Kvůli vyššímu posedu však nelze zcela předvídat co auto udělá v zatáčce. Adheze je ale pro 99% majitelů dostačující, přehnaný nájezd nic neznamená a v půli zatáčky se Céčko samo srovná. S trochou cviku, přesným brzděním a dobrým nájezdem je dokonce i hodně rychlým strojem. Dokonce si myslím, že takovou RS-ovou Octavku v naftě spráší, kdy si jen zamane. Jenže o tom Mercedesy nejsou, nejsou o tom jezdit rychle, ale o tom, jet v klidu a vědět, že když chcete, tak můžete.
Ačkoliv mezi zákazníky vládne Audi A4 a BMW řady 3, tak vůbec ne právem. Při každodenním ježdění je svým dokonalým sladěním všech částí pravděpodobně poráží oba.
Motory
C200 CDi – vznětový R4 turbo 2.2l, 100 kW
C220 CDi – vznětový R4 2x turbo 2.2l , 125 kW
C250 CDi – vznětový R4 2x turbo 2.2l, 150 kW
C300 CDi – vznětový V6 turbo 3.0l, 170 kW
C320 CDi – vznětový V6 turbo 3.0l, 165 kW
C350 CDi – vznětový V6 turbo 3.0l, 170 kW
C180 – zážehový R4 kompresor 1.8l, 115 kW
C200 – zážehový R4 kompresor 1.8l, 135 kW
C250 – zážehový R4 kompresor 1.8l, 150 kW
C280 – zážehový V6 3.0l, 170 kW
C300 – zážehový V6 3.0l, 170 kW
C350 – zážehový V6 3.5l, 200 kW
C63 AMG – zážehový V8 6.2l, 336 kW
C63 AMG Black Series – zážehový V8 6.2l, 380 kW
Na co si dát pozor
Naftové motory 2.2l jsou kvalitní a pokud nenarazíte na uhoněný kousek nebo auto, o které se někdo neuměl postarat, tak se nemáte čeho bát. Šestiválce, převážně ty starší jsou z velké části bez úhon na zdraví. Všeobecně tu platí, že nejčastěji umírají vstřiky a turbodmychadla. U nejnovějších může být problém s elektronikou.
Benzinové jedna-osmičky jsou kvalitní, ale ne příliš doporučeníhodné motory. Nejslabší varianty mnohdy uhoněné. Atmosférické šestiválce jsou naopak nesmrtelnou částí celého automobilu. U AMG variant dávat pozor na to, kde auto jezdilo. Kusy ježděné na okruzích doslova zruinují váš účet.
Podvozek bývá vymlácený jen u hodně ojetých nebo špatně ježděných aut. Určitě dbejte na servisní historii a nejlépe sebou vezměte někoho, kdo se v Mercedesech vyzná.
Doporučujeme/nedoporučujeme
Žádný motor nelze zcela zavrhnout. Pokud vozíte plnější auto, nejsou příliš vhodnou volbou základní čtyřválce. U nafty dobře poslouží šestiválcové třílitry, ale i silnější dva-dvojky. Z benzínů bych volil jednoznačně šestiválcovou atmosféru, ta má navíc velké kouzlo a skvělý charakter.
Za propůjčení vozu bychom chtěli poděkovat společnosti AAA Auto.
Plus
Skvěle odladěný podvozek
Příjemné řízení při normálním ježdění
Zpracování
Ergonomie
Vzhled
Motory
Silné a dobře dávkovatelné brzdy
Převodovka
Povedený pohon všech kol
Mínus
Hůře ovladatelný informační systém
Zastaralá grafika informačního systému
Málo zpětné vazby v řízení
« 7 extrémních novodobých monster, která milujeme kvůli jejich výjimečnosti Techno Classica 2016: 40 let modelu Golf GTI »