Test ojetiny Mercedes-Benz C 230 Kompressor W202
V květnu 1993 se představila druhá generace kompaktních Mercedesů střední třídy. Vozy řady W202 dostaly označení C, v duchu nové filozofie přiřazující jednotlivým modelovým řadám označení písmenem. Následovaným samozřejmě tradičním číselným kódem přibližně označujícím zdvihový objem motoru. Automobil vzdáleně připomínal sedany už pár let vyráběné S třídy řady W140. Dostal do vínku moderní techniku, kvalitní antikorozní úpravu a díky pečlivosti věnované přípravě pro výrobu se obešel bez dětských nemocí. I přes mnohem bohatší a komplexnější elektroniku. Nový sedan přinášel více vnitřního prostoru, aktivní i pasivní bezpečnosti a nabízel bohatší základní výbavu.
Novinkou byla nabídka čtyř provedení: Classic, svěží Esprit, luxusní Elegance a konečně dynamický Sport. Jednotlivé varianty se nelišily pouze vnějším provedením nebo vnitřní výbavou ale i technicky. Nabídka motorů sahala od dvoulitrového dieselu, který nabízel 55kW, až ke 142 kW řadového zážehového šestiválce. Komu i to bylo málo, mohl si už brzo po uvedení sériových modelů pořídit C 36 od AMG s mohutným výkonem 206 kW. V červnu 1997 se “C-éčko” dočkalo faceliftu a brzo následoval další významný technický počin. Uvedení vznětového motoru s přímým vstřikem paliva technologii Commonrail.
Lepší poměr cena/výbava a od začátku skvělá kvalita dala zapomenout na někdejší problémy při uvádění větší řady W124 na trh. Díky nabízenému komfortu, bezpečnosti typické pro větší modely a klasicky nadčasovému ale ne nudnému designu se nejmenší Mercedes rychle stal nejprodávanější modelovou řadou. A to až do roku 1998, kdy byla představena řada A, která na chvíli přebrala žezlo. Změna (po W201) přinesla očekávaný a zasloužený obchodní úspěch, vůz zaujal přední pozice ve své kategorii. Malý Mercedes už nebyl pouze druhé nebo třetí auto pro manželku či děti. Za první čtyři roky se prodalo více než milion těchto automobilů a přímé konkurenty předstihl díky 33 procentnímu podílu na trhu nejen v Německu, ale i na západoevropském a světovém trhu. V rámci modelové péče se v roce 1995 dostalo na vozy jiné provedení světel a jiný design krytů kol. Za prvních 22 měsíců bylo vyrobeno 500 000 automobilů, než došlo na první změny. O rozšíření palety nabízených karosářských variant se v roce 1996 postaralo kombi provedení, to už bylo jasné, že tato řada patří k těm úspěšným.
Novinkou byl taktéž sériově dodávaný “ELCODE” klíč, což je vícenásobně jištěný elektronický systém autorizace vstupu a jízdy. Klasický klíč je nahrazen multifunkčním inteligentním systémem, který pomocí rádiových a infračervených kódů umí selektivně ovládat zámky dveří, zavazadlového prostoru a krytu víčka nádrže, el. okna a střechu, nebo pouze samotné dveře řidiče. Při jízdě, nebo pokud se do 40 vteřin po odemčení některé dveře neotevřou, zamkne všechny zámky. Při nehodě je ovšem opět odjistí. V pouzdru tohoto elektromagnetického klíče je umístěn i vysouvací klasický klíč, umožňující odemčení řidičových dveří a zadního víka, jímž ovšem nelze zpustit motor. Ten je jištěn rafinovaným imobilizérem s plovoucími kódy doplněnými složitým matematickým vzorcem určujícího další jistící kód, který není uložen v paměti žádného vysílače. Teprve když spínač zapalování a řídící jednotky motoru úkol shodně vyřeší, je povolen start. Zdržení půl vteřiny způsobené systémem v praxi téměř vylučuje nežádoucí manipulaci s vozem. Systém je vybaven dokonce záložním mikroprocesorem pro případ výpadku hlavního procesoru.
Testované auto bylo vyrobeno v roce 1998 a pojí dohromady dvě zásadní specifika – kompresor a výbavu Elegance. Obě varianty patří mezi to nejlepší, co se do standardní řady W202 dávalo. Ano byl tu řadový šestiválec 2.8, ale ten nedosahoval dynamiky kompresorové verze a byl určen spíše na kultivované dlouhé přesuny. C230 Kompressor nabízí ze svého čtyřválce o objemu 2,3 litrů výkon 142 kW (193 koní) a kroutící moment 280 Nm. To vše znamená u 1445 kilogramů vážícího auta akceleraci na stovku za 8,4 vteřiny.
Výbava Elegance však neobsahuje nejvyšší příplatkové položky, jako kůže a elektrické sedačky s vyhříváním. Jinak je však velmi bohatá: 4 airbagy, brzdový asistent BAS, vypínatelný protiprokluz ASR, automatická digitální klimatizace, samozřejmosti jsou všechna okna v elektrice, elektricky nastavitelné zrcátka, které jdou také elektricky sklopit, což je výborná věc při průjezdu stísněným prostorem. Dále pak otevíratelný kufr na dálku a další. Jediné, co mi chybí je tempomat.
V současné době má najeto téměř 250 000 kilometrů a to bez jediné závady. Také po tomto počtu kilometrů nedělá interiér žádné zvuky, žádné rány od podvozku, nic. Kvalita MB je v tomto případě příznačná. Motor díky kompresoru táhne úplně odspodu a ve vysokých otáčkách auto dostává silný charakter a krásný zvuk. Akcelerace v tomto vozu je lineární a výrazná. Podvozek je měkčí a poddajný, ale nenaklání se do zatáček, jak by někdo mohl čekat. Je v něm však velmi pohodlné, komfortní a tiché svezení.
Na dálnici je jako doma: Tiše, stabilně a přitom rychle užírá kilometry. Maximálku mám otestovanou na 235 km/h. Motor je tedy pravdu skvělý, umí zatáhnout a vzít za srdce. Bohužel spotřeba je s plynem na podlaze vysoká. Běžně se dá jezdit kolem 8 litrů, dynamicky pak přes 10. Ovšem za zvukový projev a pískot kompresoru před červeným polem to stojí občas za to.
Design vozu se mi líbí, je to taková zmenšená verze slavného “mamuta” a také poslední z klasických mercedesů. Jde i říci, že pomalu stárne – ve srovnáni třeba s BMW E36. Následující generace W203 byla revoluční svým vzhledem, ale bohužel nedokázala tolik oslovit, chyběla ji osobnost. A také se zdá opticky ve srovnání s W202 o dost menší. Linie generace W202 jsou pro mě klasickou školou, která má zaděláno stát se v budoucnu krásným youngtimerem. Nejvíce se mi líbí boční linie vozu s nazvednutou “prdelkou” a nízkým čumákem s krásným prolisem přední kapoty. Další zajímavou částí je sloupek zadního okna, který je široky a krásně se napojuje na kufr…
Pokud se vůz doplní o větší kola, tak se z něj stává opravdu úžasná záležitost. Nepůsobí staře a vyžile. Je to dáno i tím, že W202 se u nás moc nenajde. Je to tu docela vzácné auto. E36 od BMW je na každém rohu a proto se z něj stává staré obyčejné auto, i když je vlastnostmi skvělé. U tohoto Mercedesu také neplatí pověst, že je to vůz pro staré páprdy. Tato motorizace a snížený podvozek je opravdu skvělým nástrojem i na sportovnější jízdu a auto má rádo i drifty a člověk se o ně nemusí moc snažit. Stále je však cítit, že i tak je vůz naladěn primárně na komfort.
I přesto, že je to auto z roku 98, je stále atraktivní a poskytuje kvalitu svezení daleko vyšší než spousta nových současných vozů menší střední a střední třídy. Na tomto tvrzení trvám, vyzkoušel jsem spoustu novějších zástupců stejné třídy jiných značek. Auto vynikne zejména při klidné jízdě, kdy motor téměř nejde slyšet, uvnitř dobře odhlučněné kabiny je klid a vůz krásně rovná nerovnosti. To samé platí na dálnici, kde je auto velmi pohodlné, rychlé a krásně ukusuje porce kilometrů.
Jde také o skvělého společníka, na kterého se člověk může vždy spolehnout. Poruchy byly: Ehmmmm, žádné. Dobře jednou odešla baterka, praskl stabilizátor a vychodil se čep. Což jsou, ale spotřební věci, které odchází zejména díky naším skvělým cestám. Toto auto je po stránce spolehlivosti výborné. 250 000 kilometru a žádná motorová či elektronická porucha. Nic. Tlumiče jsou stále z fabriky, stejně jako výfuk a vše ostatní. Odhaduji, že auto má před sebou stejnou porci kilometrů bez výrazných investic. Je to dobrý společník a skvělý sluha.
Perla na závěr, zdá se vám šestiválec od AMG málo? 3,6L vás ve střední třídě nepřekvapí? Tak přímo pro vás vznikla osmiválcová C 43 AMG. Objem sériového motoru M113 zůstal sice u původních 4266 cm3, ale to je vše, co zůstalo společné s ostatními agregáty tohoto objemu, které jste mohli najít spíše v top třídě S. Výkon se přehoupl díky klasickému tuningu přes 300 koní, přesně 306. Tvůrce vyprovokoval opět konkurent z bavorské stáje, nové BMW M3. Koníků dostal osmiválec sice trochu méně, ale kroutícím momentem byl bavorský šestiválec znatelně překonán. Výbavou i provedením se jinak vůz shodoval s C 36 AMG. Opět pouze automatická převodovka, za to jste si tuhle raketu střední třídy mohli pořídit i jako kombi.
Silné stránky
– zátah motoru a kultivovanost
– dynamika
– odhlučnění interiéru
– jízdní vlastnosti, podvozek
– komfort
– dobré brzdy
– je to opravdu držák, velmi spolehlivé auto
– stále dobře vypadá
Slabé stránky
– pohon zadních kol na dešti a v zimě
– málo místa vzadu
– vysoká nakládací hrana kufru
– image starého mercedesu
– spotřeba (pokud tomu šlapete na krk)
– drahé náhradní díly
« Test DS3 CROSSBACK E-Tense: Poslední dílek skládanky Test BMW 330e: Překvapivý šampion »
