Test ojetiny Mazda MX5
Řidičská auta nevymřela! Jednoduchý a přátelský roadster vás na okresce pobaví víc než sporťáky se stovkami koní ověnčený rekordy z Nürburgringu.
Poznal jsem to už po usednutí. Perfektní pozice za volantem, střechu stáhnu dvěma jednoduchými pohyby, všechno mám dokonale po ruce, prošlápnu plyn a motor hned radostně zavrčí, zařadím jedničku… a jsem zamilovaný! Krátká dráha, přesný chod, mechanický pocit – jo, přesně kvůli takovým převodovkám skutečně stojí za to zachraňovat manuály. Hned po rozjetí je navíc z řízení, podvozku i motoru cítit pravé nadšení pro jízdu, takže se okamžitě pochechtávám.
To samozřejmě není náhoda, protože tohle má Miata v genech už od představení první generace v roce 1989. A právě originální NA posloužilo za vzor pro nové ND – oproti NC se totiž zmenšovalo a odlehčovalo (což je pravý opak dnešní evoluční praxe) a výsledkem je auto, které je podobně velké jako čtvrt století starý předchůdce a jen o dva Big Macy těžší. Naprostý zázrak!
Také jízdní projev je NA hrozně blízký. Po sportovnějším NC udělala Mazda krok zpět k ryzí řidičskosti – ND je tedy ještě víc o emocích a propojení, spíš než o rychlosti a časech na kolo. Vaše dlaně i zadek vám dodají spoustu důkazního materiálu – všechny změny přilnavosti, povrchu a zatížení, všechny přenosy hmoty perfektně cítíte a vnímáte. Podvozek je dokonale vyvážený, perfektně poddajný, přátelský a přizpůsobitelný.
Proto vůbec nevadí, že ji pohání skromná patnáctistovka. Upřímně jsem se bál, že bude pro řidičské auto trochu moc mdlá a podměrečná. Jak jsem se pletl! Vůbec nechápu, jak dokázali motoráři Mazdy proměnit nenápadný, tichý a ekonomický agregát z Mazdy3 v tohohle nadšeně točícího a jadrně vrčícího čertíka, ale hrozně mě to baví. Svých nijak světoborných 130 koní odevzdá v 7000 otáčkách, dost síly však má už od začátku otáčkoměru, středním pásmem se jen prožene a nahoře vám krásně zazpívá do tempa. Kdo potřebuje dvoulitr?!
Samozřejmě těch 30 koní a 50 Nm navíc určitě poznáte, jenže ve tvrdých číslech je to sekunda na stovku a deset kilometrů v maximálce za cenu půl metráku hmotnosti navíc a pár desítek tisíc (podle výbavy) navrch. Navíc o rychlosti tohle auto fakt není, vůbec ji nepotřebujete. Proto patnáctistovka na příjemné svezení bohatě stačí a její nadšení je nakažlivé. K tomu máte nebe nad hlavou, lidé se za vámi otáčejí a ostatní řidiči „nahoře bez“ vás nadšeně zdraví. Lepší už to ani být nemůže.
No, vlastně by mohlo. Miniaturní balení ND bohužel znamenají, že se do ní lidé nad 175 cm špatně vejdou – hrana skla je totiž nízko a nepříjemně blízko, takže vám přes ni bude foukat na lebku nebo budete hlavou dřít o nataženou střechu. Taky si není kam odložit mobil, aby nelétal po kabině, kufr je mrňavý a držáky na pití vyloženě směšné…
Ale mně je to úplně ukradené! Kroutím volantem, tančím po pedálech, šmrdlám řadičkou sem a tam a strašně mě to baví. A je úplně jedno, jestli se jen tak ploužím, svižně pospíchám nebo to drtím na krev, pořád se musím pochechtávat a žasnout nad tím, jak je Miata vyvážená, přátelská, hravá a nadšená. Tohle je skutečná řidičská radost. Už nechci vystoupit, chci jen jezdit. Navždycky!
Z druhé ruky má také velký smysl, je to technicky nenáročné auto a motory jsou léty prověřené z jiných modelů značky. Testovaný kus od AAA Auto stal 390.000 Kč. S dvoulitrem vyjde na sekundárním trhu od nějakých 410.000. A to je za takto zábavný auto poměrně málo peněz.
« Test Lexus RX500h: Revoluční vrchol Test Kia Sportage 1.6 T-GDI Hybrid 4×4: Na vrcholu své třídy »
