Test ojetiny Mazda 6 Kombi. Podvozkový král

Test ojetiny Mazda 6 Kombi. Podvozkový král

Autor: Ondřej Daňa,

5. 5. 2018 • Zábava

V lednu 2014 se Mazda 6 stala vítězem soutěže Auto roku ČR, kde tento krásný Japonec porazil dokonce i domácí Škodu Octavia třetí generace. Během té doby vyšlo nespočet novinářských testů, kde šestka sklízela jednu chválu za druhou a bylo jedno, v jakém karosářském provedení nebo s jakou motorizací byla, prostě výsledek byl vždy fantastický. Auto má sice pár chyb a míst, kde za evropskou konkurencí trochu klopýtá, ale vynahrazuje to excelentním podvozkem a výbornými motory. I navzdory tomu jich na českých silnicích potkáte docela málo – roli v tom hraje menší (ale i tak velký) kufr, přičemž Češi kupují auta jen podle tohoto aspektu. Díky tomu si však docela dobře drží cenu a připadáte si v něm výjimečněji, než v nějakém Superbu nebo Passatu.

Auto je nabízeno ve dvou karosářských variantách, přičemž je zajímavostí, že Sedan je delší jak Kombi a cenovka je totožná. Dle mého názoru je Kombi o něco hezčí a elegantnější, Mazdě se tvar zádě povedl tak, že působí spíše jako shootingbrake, než kombík. Zepředu dominuje široká maska a od decentní mřížky chladiče se táhnou dvě linky přes kapotu až po čelní okno, což dodává na šířce a celkové agresivitě vozu. U nás hrají prim velká příplatková kola o rozměru 19 palců. Záď zdobí dvě rudé svítilny a chromovaný dekor mezi nimi. Dvojce výfuků pak dává najevo, že se nejedná o žádný asijský šmejd.

V interiéru přichází mírné zklamání, alespoň prvních pár set kilometrů, než si člověk zvykne na jiné rozpoložení ovládacích prvků. Verzi před faceliftem ubírá spousta tvrdých plastů a starší informační systém, přičemž ani odkládacích ploch není nadbytek – hlavně přihrádka ve dveřích je titěrná. Po několika hodinách se s ním tak nějak sžijete, pochopíte ho a vše začíná dávat smysl. Hubenějším a normálním osobám budou nad míru vyhovovat sedadla s dobrým bočním vedením a ergonomie je pro milovníky sportovní jízdy dokonalá. Sedíte s lehce nataženýma nohama, volant tak akorát a řadící páka s krátkými drahami je hned po ruce. Líbivý tříramenný volant má příjemný povrch a skvěle padne do rukou. Modernizované Šestky od roku 2015 už problémy se zastaralým informačním systémem a tvrdými plasty nemají – plasty nahradil kožený potah a uprostřed palubní desky místo zaujala příjemná dotyková obrazovka s lepší odezvou a systémem. Vpředu je dostatek místa pro osoby jakéhokoliv vzrůstu a vzadu se pohodlně usadí taky každý. Někomu možná bude vadit velmi nízký posed, který já vítám. Zavazadlový prostor je dostačující, avšak na konkurenci lehce ztrácí – má 522/1648 litrů.

Pod kapotou se nacházejí dva vznětové čtyřválce Skyactive-D 2.2 litru BiTurbo, díky čemuž nemají sebemenší turbo-díru. Výkony jsou 110 a 129 kW a točivý moment 380 Nm a 420 Nm. Lze je však lehce ”načipovat” na výkon přesahující 150 kW a krouťák přiblížit k hodnotě 500 Nm. Ze zážehových jednotek tu jsou tři čtyřválce Skyactive-G 2.0l 107 kW, 2.0l 121 kW a 2.5l 141 kW. Příjemná je zpráva, že všechny benzíny jsou atmosféricky plněné a postrádají tak poruchový ”nesmysl” jménem turbodmychadlo. Motory jsou kombinovány buď s šestistupňovým manuálem nebo měničovým automatem, který nelze připlatit k nejslabší jednotce 107 kW, u nejsilnější 141 kW je v základu. Do roku 2015 jsou poháněna pouze přední kola, čtyřkolka přišla až s faceliftem. Všechny motory jsou výkonnostně dostačující a vyhnuli bychom se jen základnímu benzínu, kterému schází trocha točivého momentu při vyšší zátěži. Vůbec se nebojte manuálu, je skvěle naladěný a jeho chod je hladký.

Na přední nápravě se nacházejí vzpěry McPherson a elektrický posilovač je na sloupku řízení. I navzdory tomuto na první pohled obyčejnému řešení se Šestka chová absolutně dokonale a podvozek je bezkonkurenční. Nikdo jiný v kategorie neumí kombinovat komfort a mechanickou přilnavost tak skvěle, jako Mazda. Obratnosti napomáhá velmi nízká hmotnost, která dle motorizace činí 1380-1500 kilogramů. Přiblížit se dokáže pouze Ford Mondeo nebo Honda Accord, která už se nevyrábí.

My jsme si do testu vybrali vznětový čtyřválec 2.2 litru o výkonu 110 kW a točivém momentu 380 Nm s manuální převodovkou. Ačkoliv jsem byl k hodnotě 110 kW zpočátku skeptický a říkal si, že to bude na velký kombík málo, mýlil jsem se. Motor skvěle táhne od 1500 otáček až do červeného pole, jakoby ho vůbec neživila nafta! Kultivovanost motoru je vynikající, to stejné můžu tvrdit i o spotřebě, která se dlouhodobě ustálí mezi 6-6.5 l/100 km. Mezi konkurenčními čtyřválci o podobném výkonu se jedná o absolutní špičku, a ty reakce na plyn – výtečné!

Podvozek potěší ve městě, na dálnici i při rychlé jízdě na okreskách. Ve městě umí bez rázů žehlit přímé nerovnosti a přes velké výmoly se jen elegantně přehoupne. Na dálnici vynikne výborné odhlučnění od kol, o aerodynamickém ani nemluvím. Nepříjemná není ani jízda při 200 km/h. To nejlepší přichází na okreskách, kdy se na první pohled měkčí podvozek doslova lepí k asfaltu a auto drží jako přibité. Lehkému předku nevadí ani přehnaně rychlý nájezd a mírná nedotáčivost je okamžitě potlačena mimořádným gripem. Na výjezdu můžete brzy na plyn a 150 koní se žene směrem k další zatáčce. Uberte v prudké zatáčce plyn a auto lehce vystrčí záď do strany, jak zábavné! Řízení je strmé, rychlé, citlivé a přesné… Jen až moc přeposilované a uvítal bych víc zpětné vazby.

Už nám zbývají jen brzdy a spojka. Obě tyto důležité části vozu si zaslouží pochvalu. Brzdy se dají dobře dávkovat a jejich účinek je nadmíru dostačující, dokonce ani nevadnou tak rychle, jako u konkurence, za což můžeme děkovat nízké hmotnosti. Spojka zabírá už odspodu a hlavně koncern, převážně nový Superb, by si z ní měl vzít příklad.

A na co si dát pozor? Těžko říct, protože auto se vyrábí teprve tři roky. Předchozí modely měly problémy hlavně s častým rezavěním podvozkových částí, ale na to si tu ještě pár let počkáme, pokud se vůbec dočkáme. Nejlépe kupujte co nejméně ojetý vůz s jasnou servisní historií zakoupený v České republice – můžete si nechat vše ověřit v autorizovaném servise. Zároveň se zkuste vyhnout autům s velmi vysokým nájezdem.

Po týdnu s ním zapomenete na pár nedostatků v interiéru a Mazdu 6 si zamilujete – je výborně sladěným celkem a podobně jezdící auto v kategorii najdete jen těžko, jízdní vlastnosti jsou prostě famózní. Navíc skvěle vypadá, je dostatečně prostorná a umí jezdit za hubičku, jen servis je malinko nákladnější. Jenže průměrně vybavená auta už se dají pořídit za cenu od 400 tisíc korun, a to s docela slušným nájezdem. Já bych Superb i Passat obešel obloukem a kvůli vzhledu, skvělým jízdním vlastnostem a tomu, že ji nemá každý, šel do Mazdy 6. A to i navzdory tomu, že tito dva konkurenti jsou v reálném životě pro obyčejného člověka lepší. Bude mi smutno.