Test ojetiny Mazda 6 2.2 SkyActiv-D: Kráska

Test ojetiny Mazda 6 2.2 SkyActiv-D: Kráska

Autor: Ondřej Hrubeš, Foto: Autojournal

7. 7. 2022 • Novinky, Ojeté vozy, Videa

Mazda 6 je jedno z nejlepších aut své kategorie. Oproti svým konkurentům se vyznačuje především mnohem větším zaměřením na řidiče. Co ale dělat, když jsou nová auta nedostatkovým zbožím a vyloženě ojetinu doma taky nechcete? Zkuste se podívat do nabídky zánovních vozů. Třeba auto, které nám do dnešního testu zapůjčilo AAA Auto je prakticky nové, přitom je skoro za polovinu původní hodnoty. Je v něčem háček?

Mazda 6 je bez debaty také jedno z nejkrásnějších aut své kategorie. Jemné elegantní linky se mísí s výrazným sportovním charakterem. Proporce auta jsou tak perfektně promyšleny, že snad neexistuje úhel, ze kterého nevypadá skvěle. A přitom je její design v zásadě zcela prostý. Tohle je zkrátka ukázková práce s proporcemi tříprostorové karoserie.

Její eleganci ještě podtrhuje krásná kombinace černého laku a bílého interiéru. Ta jí dává punc výjimečnosti. Samotný interiér patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl šanci zkusit. A nejde jen o to, že má vynikající kvalitu zpracování a zvolenými materiály se klidně může rovnat tomu nejlepšímu z německé prémiové trojky. Jde o celkovou filozofii, s jakou Mazda svoje auta staví. Japonská automobilka je totiž známá tím, že tvrdohlavě odmítá většinu moderních trendů v podobě obřích dotykových displejů a přehnaně minimalistických interiérů. Ono nejde jen o tradicionalismus, ale o dobře promyšlený krok. Podle Mazdy je auto stále auto a jako takové má sloužit řidiči, ne obráceně.

A velké dotykové displeje nejen, že odvádí pozornost, ale taky díky vysoké úrovní světelného šumu unavují řidiče na dlouhých cestách. Proto je i v nejnovější generaci Mazdy 6 stále zcela tradiční ovládání a dotyky využijete maximálně při zadávání navigace. Namísto obří televize je tu jen malá obrazovka s velice jednoduchým infotainmentem a v kapličce přístrojů je kombinace černobílého displeje a klasických analogových budíků. S podivem musím říct, že interiér kvůli tomu ani v nejmenším nepůsobí zastarale. Naopak je takový přístup neobyčejně svěží. Do auta sednete a během sekundy se cítíte jako doma. Navíc se zde ukazuje, že minimalismus nemusí nutně znamenat jen zbavování se tlačítek. V případě Mazdy to znamená poskytnout řidiči všechny důležité ovládací prvky co nejlépe na oči. Tohle auto se skutečně dá ovládat po slepu. Ze silnice nemusíte vůbec pouštět pozornost, protože všechny důležité informace se vám promítají přímo na velký head-up displej. Mějte mě za staromilce, ale tohle je jeden z mých nejoblíbenějších interiérů.

To ale neznamená, že je bez chyby. Sedačky jsou sice potaženy překrásnou jemnou kůží, ale neposkytují dostatečné boční vedení, mají krátký sedák a také by se mi líbilo, kdyby se dalo sedět o pár centimetrů níž. Displej infotainmentu nebere vaši pozornost a to především za slunečného dne – protože je sotva čitelný, když na něj zpříma svítí slunce. A pak je tu parkovací kamera, která i přesto, že testovanému autu byly teprve čtyři, vypadá jako osmibitová hra v arkádové herně.

Pokud jde o prostornost, tak vepředu si nejspíš nebude stěžovat nikdo. Vzadu je to i přes prudce klesající střechu taky překvapivě fajn, pokud ale máte nad 185 centimetrů, bude to nad hlavou už poměrně těsné. Ve druhé řadě ale musím vychválit sedačky, jsou perfektní. Kufr potom pobere solidních 480 litrů, jelikož jde ale o sedan, musíte počítat s omezeným vstupním otvorem.

Pojďme téhle krásce ještě nehlédnout pod kapotu. V mém případě se tam nachází čtyřválcový diesel o objemu 2.2 litru. Jeho výkon je 135 kW a opravdu poctivých 440 Nm. Po stránce výkonu jde o takové rozumné minimum. Stačí to, ale zároveň si nepřipadáte, že máte pod pravačkou nonstop obří zásobu. Část viny na tom nese fakt, že takto nakonfigurovaná šestka není zrovna lehká váha – má přes 1.7 tuny. Čím si mě ale motor absolutně získal, je jeho vychování. Nenapadá mě jiný čtyřválcový diesel, který by byl tak tichý a prostý jakýchkoliv vibrací. Uvnitř o něm vůbec netušíte a i když stojíte před nastartovaným (zahřátým) autem, tak je tišší než poslední generace dvoulitrového benzínového TSI, které je svým tvrdým chodem známé.

Tohle je skutečně samet. I při jízdě působí uvolněně a jemně. Na dlouhé cestování je to velice příjemný parťák. Moje auto se pojilo se šestistupňovým hydroměničovým automatem a tady bych pár výtek našel. Především ke spárování s motorem. Převodovka občas váhá, co má vlastně zařadit a převodové poměry by taky zasloužily upravit. Zatímco první rychlosti jsou dlouhé – což vyústí ve zmiňovanou nepřesvědčivou dynamiku – tak šestka je zase moc krátká. Při dálničním limitu motor točí 2.500 otáček, což se projeví na horší spotřebě. Zatímco mimo dálnice se dá jezdit kolem pěti a půl litrů, na dálnici se pod sedm moc nedostanete.

Mazda 6 si vydobyla pověst především tím, jak vstřícná je vůči řidiči. Zatímco téměř veškerá konkurence staví nudné přepravní kapsle na přesouvání se z A do B, Mazda ve jménu filozofie souznění řidiče se strojem nechává svá auta na řidiče mluvit. Při běžném denním ježdění si toho ale moc nevšimnete. Tam vás zaujme hlavně vynikající komfort a velice dobré odhlučnění. Auto se bez náznaku ztráty jistoty ladně nese nad nerovnostmi a s takovou jistotou kontroluje vlastní hmotnost, že vás to skoro donutí zastavit a přesvědčit se, jestli někdo přes noc nepoložil nový asfalt. Taky se nedočkáte žádného zakopávání o krátké ostré nerovnosti. A to auto ani není vybaveno adaptivními tlumiči, které by šly nastavovat ve třiceti polohách tuhosti. Nastavení tu je jen jedno a funguje!

Když ale vytáhnete šestku na svoje oblíbené okresky, překvapí vás, kolik života se v pětimetrovém exekutivním sedanu nachází. Když na ní začnete víc tlačit, tak nezačne být odtažitá. Naopak příjemně ožívá a je cítit, že se dostává do komfortní zóny. I přes svoji hmotnost a rozměry je agilní a především naprosto upřímná od podvozku. Dostává k vám dostatek informací a celou dobu je tak čitelná. Díky poddajnosti podvozku ji navíc nerozhodí horší povrch a jízdu si s ní tak můžete opravdu užít. Při jízdě na limitu navíc tolik nepropadá nedotáčivost. Naopak utažením plynu se dá hezky stočit po čumáku dovnitř zatáčky. Dobře nastavené je taky řízení. To je dobře navážené a v rukách působí hezky přirozeně. Snad jen by mohlo být o kousek rychlejší. Neříkám, že Mazda 6 působí vyloženě sportovně, ale je to velice příjemné auto, které svým staroškolským charakterem umí poskytnou řidiči víc. Pořád je to plnohodnotné, důstojné rodinné auto, ale nezáleží v něm jen na A a B, ale i na všem, co je na vaší cestě mezí tím. Je to beze sporu skvělý vůz, který se mezi konkurencí vyjímá. Jak je na tom ale se spolehlivostí?

Začneme největším strašákem – korozí. Již od druhé generace šestky to není ani zdaleka takový problém, jak se vás internetový lid bude snažit přesvědčit. Generace třetí má dokonce velice slušnou antikorozní ochranu a nepůjde-li o pošitou bouračku, pravděpodobně vás to vůbec trápit nemusí. Jsou tu ale menší či větší věci, se kterými se můžete setkat. U aut z roku 2014-2018 se může občas ozývat hučení od automatické převodovky. Na vině je vadné těsnění. Nemá to vliv na jízdu. A ani se převodovka nemusí pokazit, občas se ale objeví převodovky, které nedožijí 100 tisíc. Pokud vám tedy auto začne hučet, doporučují návštěvu specialisty. Problémům se ale nevyhnula ani manuální převodovka. Občas vyhazuje rychlosti, s přibývajícím nájezdem je těžší řadit poslední dva stupně. Tohle se povětšinou objevuje jen v prvních letech výroby. Mezi rokem 2014-2016 se u některých aut můžou objevit vadné zapalovací cívky – pozná se po dle vynechávání válců. Pokud se setkáváte s častými restarty infotainmentu, na vině je chybná SD karta. Novější verze se dá koupit přímo u Mazdy a není potřeba měnit celou jednotku, jak se občas na webu radí. Samozřejmě doporučuji taky klasickou kontrolu úniku kapalin.

Teď pojďme na motory. Dvoulitrový benzín je fajn volba pro sportovně založené řidiče především díky možnosti volit manuál – který navíc Mazda umí skvěle. Díky konstrukci s vysokým kompresním poměrem a přímým vstřikováním je ale náchylný na karbonování a kvalitu benzínu. Ideální je tankovat výhradně benzín s vyšším oktanovým číslem a pravidelně dolévat aditiva. U tohoto motoru se taky můžete setkat se zvýšenou spotřebou oleje. 2,5 litrový benzín je nejlepší volba z pohledu zábavy i spolehlivosti. Nic zásadního ho netrápí. Kvůli přímému vstřiku se může objevit zakarbonování. Opět bych tak doporučil lepší benzín a pravidelně lít aditiva.

U dieselu pozor hlavně na vstřiky, respektive jejich podložky. Pod nimi může začít protékat nafta a to rozhodně nechcete. Zaprvé se výrazně zvýší míra usazování karbonu, ale taky může dojít k ředění oleje naftou – a jak asi tušíte, nafta není zrovna ideální mazivo a toto může to vést k zadření motoru. Při koupi tedy pozor na zápach nafty v motorovém prostoru a pokud už auto vlastníte, sledujte, jestli vám nepřibývá olej. Když to chytnete včas, motor zachráníte. Mazda o problému věděla a předepsala servisní plán na výměnu podložek. Auto, které vždy jezdilo do autorizovaného servisu by nemělo dělat problémy. Zásadně tedy kupujte auta pouze s doložitelnou historií, nebo taková, kde je prodejce schopný spolehlivě dokázat, že každých 60 km došlo k výměně podložek pod vstřikovači.

A nakonec si zopakujeme klasickou mantru – olej každých 15 tisíc nebo rok, v automatu po 60 a také doporučím každé dva roky nebo 30 tisíc kilometrů svíčky. Mazda 6 je však v zásadě spolehlivé auto a trápí jí spíš drobnosti. Vyžaduje ale poctivý servis. Častěji taky končily v rukou fandů aut a bylo o ně postaráno. Při jejich pořízení se ale taky musíte smířit s vyšší cenou náhradních dílů oproti evropské konkurenci.

Mazda 6 je překrásné auto, které taky skvěle jezdí. Její interiér je jeden z těch nejlepších a obecně je to jedno z těch aut, ke kterému je snadné si udělat vztah. Servis vyžaduje pečlivost, ale oplátkou vám budou skvělé zážitky za volantem.