Test ojetiny Lincoln Navigator
Na konci 80. let se ve Spojených státech začala sportovní užitková vozidla postupně formovat od vyloženě terénních aut k těm spíše rodinným. V roce 1991 ukončil Jeep Grand Wagoneer svůj 28. letý výrobní cyklus. V době jeho ukončení však tento Jeep získal dobrou pověst díky velkému motoru, který měl stejný objem jako luxusní sedan. Po oficiálním vstupu do Spojených států v roce 1987 byl Range Rover modernizován v úpravě odpovídající jeho vyšší ceně. Třída SUV dobila Spojené státy.
V reakci na to představil General Motors v roce 1990 Oldsmobile Bravada a přesvědčil několik dalších výrobců, aby představili svá luxusní SUV. Vzhledem k tomu, že SUV plné velikosti, jako jsou Chevrolet Suburban a Ford Expedition, jsou vysoce výnosná vozidla, Lincoln přišel se svým modelem Navigator.
Lincoln Navigator je full-size luxusní SUV a na americkém trhu se prodává od roku 1997. Koncepčně vychází z vozidla Ford Expedition (Značku Lincoln totiž vlastní Ford Motor Company). Jednalo se o největší model, jaký kdy Lincoln vyrobil a první vůz značky s větší kapacitou osob. Navigator se do roku 2009 montoval v závodě ve Wayne v Michiganu. Od roku 2007 pochází výroba také z Kentucky Truck Plant v Louisville. Lincoln tedy zastupoval to nejluxusnější, na stejné platformě stál ještě vůz Mercury Mountaineer (taktéž značka patřící Fordu) a lidový Ford Expedition. Celá platforma byla evolucí Fordu F-Series z roku 1997. Konkurentem pro Navigator byl zejména domácí Cadillac Escalade, který přišel o rok později.
Lincoln Navigator byl vyvinut pod kódovým názvem Ford UN173 a disponoval nezávislým předním odpružením (krátké rameno/SLA). Navigator mohl být vybaven volitelným vzduchovým odpružením pro vyrovnávání zatížení. Vůz mohl být vybaven pouze pohonem zadních kol, nebo se systémem ControlTrac, tedy počítačem řízený automatický pohon všech kol. Pod kapotou samozřejmě nemohl chybět pořádný osmiválec. Triton V8 o objemu 5,4 litrů byl spjat se čtyřstupňovým automatem 4R100.
Ačkoli Lincoln Navigator sdílí stejnou platformu jako Ford, což mu dává podobný vzhled, designeři provedli mnoho konstrukčních změn, aby obě vozidla odlišili. V přední části Lincoln Navigator nesdílí žádné karosářské panely se svým protějškem. Interiér už však tolik odlišný nebyl. Lincoln měl jen více dřevěného obložení, vlastní sedadla a lepší odhlučnění. Navigator totiž více využíval materiály tlumící zvuk a kvalitnější koberce.
Navigator byl takový úspěch, že Lincoln v domácích ročních objemech prodeje (1998) předběhl i svého rivala Cadillac, který byl do tohoto momentu vždy tou úspěšnější značkou. Vlna SUV mohla naplno vypuknout. Druhá generace přišla na trh v roce 2003 (U228) a v roce 2006 byla v Chicagu představena hned třetí generace tohoto úspěšného modelu (U326). Ta vydržela na trhu s dílčími úpravami neuvěřitelných 11 let, tedy až do roku 2017, kdy přišla na trh současná čtvrtá generace. Lincoln třetí generaci více odlišil od výchozího Fordu a poskytl autu vlastní interiér s akcentem na luxus a také výraznější optiku karoserie. Nechyběla typická mřížka chladiče, nové světlomety nebo “power dome” na kapotě. Přibylo také množství chromování, viditelné je to zejména na dveřích, kde se nachází velký chromový dekor.
Do výroby se také dostala ještě větší verze L (U418). Ve srovnání s Cadillac Escalade ESV je Navigator L o 14,7 palce (373 mm) delší než standardní model a rozvor narostl o 305 mm, čímž se zvyšuje jeho přepravní kapacita. Navigator je ohromné SUV, základní délka dosahuje 5,2 metru a pojme uvnitř sedm cestujících. Osmimístný model L dosahoval délky 5,6 metrů.
Navigator L byl představen paralelně s Fordem Expedition EL, oba vozy byly přepracovány a založeny na platformě Ford T1. Ve srovnání s předchozí platformou, poskytuje ta nová větší tuhost. Nezávislé zavěšení zadních kol bylo nahrazeno novým pěti-linkem. Pod kapotou stále zůstal motor 5,4 L 3-ventil SOHC V8 z předchozí druhé generace. Ford však nahradil převodovku ZF svou vlastní (6R80). Pohotovostní hmotnost vozidla se zvýšila u modelů s pohonem dvou kol na 2 663 kg a u modelů s pohonem všech na 2 753 kg. Modely Navigator L byly ještě o dalších sto kilogramů těžší. Přesto se díky vylepšenému rámu zvýšila tažná kapacita na 4 100 kg.
Toť historie, do testu jsem dostal model L z roku 2007, tedy generaci třetí, ale navíc ve speciální salónkové úpravě, kdy se vůz proměnil v luxusní limuzínu na chůdách. Kabina řidiče a spolujezdce je klasicky oddělena přepážkou. Vzadu se pak ukrývá VIP salónek pro čtyři cestující, kteří sedí ve dvou řadách proti sobě. Nechybí televize, bar, lednice, ovládání audia a všechna sedadla elektricky polohovatelná. Auto navíc patřilo původnímu zakladateli společnosti AAA Auto, Australanovi Anthony Dennymu. Zvenčí se však vůz nijak od standardního modelu neodlišuje. Zástavbu pod názvem Diplomat má na svědomí slavná americká společnost Executive Coach Builders.
Mě spíše zajímalo, jak se s velkým Lincolnem jezdí. Porovnání mám s přímým rivalem Cadillac Escalade ESV ze stejného období, který jsem testoval pár let zpět. Navigator nepůsobí tolik vulgárně a interiér je spíše laděný do retra, což lze vidět zejména na kapličce budíků za volantem. Nutno však zmínit, že zpracování je na americké poměry perfektní a dřevo v interiéru je opravdové. Cadillac byl na tom hůře a nepůsobil uvnitř tak elegantně.
Samotná jízda je ale velmi podobná. Lincoln je neskonale komfortní, velký osmiválec se jen převaluje a po zaražení plynu do podlahy předvede krásnou zvukovou kulisu a 224 kW s autem relativně slušně pohne. Dálniční stihačku však nečekejte. Osmiválec zde přináší kýžený komfort, sílu a kultivovanost. Spotřeba se běžně pohybuje kolem 20 litrů. Motor samotný je výborný. Je kultivovaný má nádherný charismatický zvukový projev a svoji sílu demonstruje tak nějak bez námahy. Jako kdyby rozpohybovat tohle monstrum byla ta nejsnadnější práce na světě. Většinou se jen líně převaluje na hranici tisíce otáček, ale kdykoliv mu dáte povel, tak vyrazí kupředu s až nečekanou vervou. Velké motory prostě miluji. Nepůsobí nějak přebuzeně, nepodřazují každý padesát metrů, ale vždy víte, že máte pod pravačkou zásobu výkonu. Motor je spřažen s automatem, který sice nepatří k nejpohotovějším, ale změny rychlosti probíhají maximálně hladce, a hlavně ne moc často. Auto si většinou vybere nějakou rychlost a té se drží po většinu dne. Vždyť ten krouťák si s tím poradí. Motor a veškerá technika je navíc natolik primitivní a výkonově poddimenzovaná, že toto auto bude jezdit navěky.
Podvozek je jako peřinka, Navigator se jen tak pohupuje, ale v zatáčkách počítejte s velkými náklony a jistou neohrabaností. To se znásobí v centrech měst a při parkování. Řízení je dlouhé jako cesta na Měsíc, ale příjemně tuhé a dokonce nabízí i nějakou zpětnou vazbu. Když už se hodně rozvášníte, zjistíte, že ani brzdy zrovna neexcelují a zastavit ty 3 tuny hmotnosti jim dává dost práce. Na druhou stranu mě potěšilo odhlučnění interiéru a jeho ergonomie. Oproti Cadillacu má Lincoln klasickou kulisu voliče převodovky mezi sedadly.
Ekonomika provozu nakonec není tak tragická, jak byste čekali, ale pokud nejste vyznavačem amerického způsobu jízdy (plynule a rovně), asi nebudete spokojení ani s jízdními vlastnostmi. Výhodou však bude spolehlivost jednoduché techniky pod kapotou. Jezdit s Lincolnem Navigator je rozhodně zážitek, už jen ten pocit dominantnosti a neohrožení je návykový. Není to nejlepší SUV na světě, to ani omylem. Jeho legenda je tu však zcela právem, jen si musíte vzájemně sednout.
« Formule 1 slaví sedmdesáté výročí svého vzniku Renault Mégane po faceliftu je již možné objednávat »
