Test ojetiny Lexus RX 350
Lexus RX se ukázal ve své první generaci světu v roce 1997. O rok později se již začal prodávat a činil se až překvapivé popularitě. První generace tohoto Lexusu vydržela ve výrobě do roku 2003, kdy jej nahradila generace druhá, a i když měla základ ve svém předchůdci, přinesla do světa revoluční novinku. V roce 2005 se totiž představil Lexus RX 400h, a to písmeno “H” znamenalo, že se jedná o zcela první hybridní SUV vůbec. Každý, koho alespoň trochu zajímala auta, si jej chtěl vyzkoušet… No a my zkusili hned třetí generaci, která se představila v roce 2009. Konkrétně 350.
Velkou hroudu měkčeného plastu tesaři (nebo spíš možná sochaři) Lexusu opracovali v zajímavě zvlněnou palubní desku, kvalitními materiály se nešetřilo ani na dveřích či sedačkách. Potěšila mě i střídmost v použití chromových prvků (žádná okázalá gesta, jimiž se automobilky často snaží zakrýt tristní celek), kvalitní dřevěný dekor a decentní barevné kombinace. Lexusu naopak nehodlám odpustit středový panel osázený obyčejnými tlačítky z Toyoty a pokulhávající ergonomii ovládacího panelu klimatizace (zejména nerovnoměrně umístěná a navíc malá tlačítka).
Vyzvednout musím systém ovládání a nastavení auta pomocí barevné obrazovky a originálního polohovacího zařízení kombinujícího počítačovou myš a joystick. Pohybem joysticku ovládáte kurzor na obrazovce a obrovským tlačítkem na boku podložky ve tvaru myši potvrzujete volbu. Vzhledem k tomu, že kurzor se v blízkosti ikony k této automaticky přitáhne, nemusíte (a vlastně ani nemůžete) v průběhu jízdy nahánět ikony na obrazovce a zoufale se snažit například zobrazit nastavení klimatizace nebo audiosystém.
První pohled a kontakt se zařízením probíhá v atmosféře vzájemné nedůvěry, ale jakmile si na sebe zvyknete, budete velcí kámoši. Do Japonska letí na adresu systému jediná výtka. Některé grafické prvky v čele s tlačítky jako vystřiženými z Windows 95 s naprosto šílenou texturou na pozadí vypadají úděsně. V době rozvinuté počítačové grafiky a designu, v době Mac OSX a podobných tomu moc nerozumím. Jedna zadaná brigáda na japonský Jobs server a máte tlačítka jako ze žurnálu.
Sedadla jsou velice příjemná, pohodlná a s širokým rozsahem nastavení, ale nějaké sportovní vlastnosti od nich však nečekejte. V zatáčce Vás podrží asi jako český byrokrat nás – obyčejné lidi při krizi, takže je lepší i od těch sedaček raději nic nečekat. Interiér je ale hodně komfortní, příjemný a především velmi prostorný. Oproti RX předchozí generace je to, co se týká kvality, skutečně veliký skok. Co mi ale trochu kazilo dojem, byl nešťastný design voliče převodovky.
Pod kapotou testovaného vozu od AAA Auto je 3,5litrový šestiválec. Jeho maximální výkon se ustálil na hodnotě 204 kW v 6200 min-1 a točivý moment na 346 Nm v 4700 min-1. Možná z tohoto objemu mohli motoráři vydolovat ještě trochu víc, nicméně na „lexusní“ jízdu tyhle parametry bohatě stačí. Osobně jsem totiž od Lexusu nikdy nečekal žádnou divočinu, pálení pneumatik, namáhání krční páteře a lisování vnitřních orgánů drtivou akcelerací. Jízda s tímhle japonským Mercedesem se nese v duchu pohody a relaxace s občasným poškádlením nervové soustavy sešlápnutím plynového pedálu až na podlahu a předjetím nějakého zlobivého dieselového Passata nebo Octavie.
A hlavně, výkon a točivý moment opravdu dostačují na svižnou jízdu a dálniční sprint v trvale udržitelných mezích. Pokud ve vás dřímá závodník a chcete dát těmto svým niterným touhám průchod v SUV, jděte bušit na dveře BMW a dožadujte se X6 M. Na nějaké rychlostní rekordy a sportování totiž není stavěn ani motor, ani automatická převodovka a dokonce ani podvozek. Šestistupňový automat podává sice úctyhodné výkony, co se týče rychlosti změny převodových stupňů, a to nahoru i dolů, s takovým kickdownem, zrovna když to opravdu potřebujete, si nicméně dává trochu na čas. Kolik nám to tedy “sežralo” průměrně benzínu na 100 km jízdy? Počítejte s deseti litry slušným stylem, dynamicky klidně 15.
Co ale podvozek? Od luxusní SUV by člověk nejspíš čekal více komfortu. Neříkám tím, že není komfortní, ale své chybičky v tomhle směru také má. Dokáže sice absorbovat většinu děr a nerovností, ale co je opravdu nepříjemné, je přejíždění propadlých kanálů. Někdy se tomu prostě nevyhnete a pak ucítíte v kabině opravdu děsivou ránu. A dokonce ji i uslyšíte, i když je celý Lexus skutečně bravurně odhlučněn. Dostáváme se ale do prvních zatáček a zjišťujeme, že Lexus, i přes svou váhu, se do nich vrhá s úctyhodnou ochotou. Drží stopu překvapivě dobře, nijak zvlášť se nenaklání, a tak jsou průjezdy pro řidiče okořeněné malou špetkou zábavy. Podíl na tom má také docela přesné řízení. Ovšem je dost gumové a jestli čekáte, že v něm ucítíte, co všechno se pod předními koly děje, vyvedu vás z omylu.
Motor má řetězové rozvody, olej se mění obligátně po 15000 kilometrech. Nevýhodou vlastnictví staršího Lexusu může být snad jen fakt, že docela dost dílů neseženete z druhovýroby, ceny za servis jsou ale v rozumné výši. Celkově je RX spolehlivým vozem s nadstandardní výbavou, řidičsky však není zas tak zábavný jako jeho konkurence. Vůz, který stál jako nový přes 1,5 mil. Kč dnes koupíte zhruba za 400 tisíc korun. Budete mít ale poměrně omezený výběr. Poměr ceny ojetin a použité výbavy ve spojení s vysokou úrovní techniky je velmi dobrý.
« První jízda s novým Range Roverem: Opět na trůnu SUV Výrazné zdražování se překvapivě netýká všech variant osobních vozů »
