Test ojetiny Lexus IS 300h. Dává hybrid z bazaru vůbec nějaký smysl?
Lexus s modrní generací svého ikonického modelu IS ušel ohromný krok a přiblížil se německému trojlístku natolik, že zástupci tamních prémiových automobilek určitě nemají klidné spaní. Ano, sice je stále ještě ve výrobě (respektive jeho faceliftovaná verze), ale už se pomalu začíná nabízet na trhu bazarových vozidel.
Ujasněme si jednu věc, kolem ojetých hybridů koluje velké množství různých mýtů. Třeba, že nemají žádnou zůstatkovou hodnotu, protože je nikdo nechce. Na to navazuje další povídačka, že hybridní soustava a zejména baterie vydrží velmi krátce. Jsou to nesmysly. Budíž důkazem, že Toyota a Lexus dávají 11 let záruku na baterie. 11 let! O výdrži bych tedy vůbec nepochyboval.
Lexus IS je agresivní, dotažené do detailu a zároveň stále elegantní. Na první pohled je pryč unylost a nudnost tvarů minulé generace, podivný japonský interiér a houpavý podvozek. Nemá cenu nic zastírat a hned na začátku se přiznám – během týdenního testu jsem se do auta zamiloval natolik, že jsem ho nechtěl vracet!
Rozhodně to není jen tím, že vypadá opravdu dobře a především jinak. Hlavním důvodem je totiž abnormální komfort na palubě, vytříbené jízdní vlastnosti, skvělé odhlučnění a také fungující hybridní systém. Tyto vlastnosti umí kombinovat jen málokdo a Lexus je rozhodně mezi těmi nejlepšími.
Interiér je šitý dle poctivé evropské školy s velkým důrazem na detaily. Jsou tu krásná anatomická sedadla, které nabízí adekvátní boční vedení při rychlé jízdě a zároveň zůstávají komfortní při dlouhém cestování. Navíc jsou vyhřívána i odvětrávána. Volant s tlustším věncem a jemnou kůží padne skvěle do ruky. Líbí se mi kožené změkčení boků středového tunelu, kde dochází ke kontaktu s koleny předních pasažérů. Detail, který oceníte při delších cestách.
Tvůrci si opravdu vyhráli a nenechali nic odbyté. Uvnitř je to sice trochu stísněnější, ale to na druhé straně vytváří dojem příjemného obklopení a souznění s vozem. Každý materiál v dosahu je vyroben z prvotřídního materiálu nebo obšit kůží. Ergonomie rozmístěni ovladačů je perfektní a zaujmou třeba také dotyková tlačítka ovládání teploty klimatizace. Kruhový ovladač vám dovolí vybrat přednastavené mapy v podobě Eco, Normal a Sport. Podle toho se odvíjí celková odezva automobilu.
Mezi deklasující detaily v interiéru řadím zejména ovladač centrálního displaye, který má podobu počítačové myši a opravdu se nerovná například ovladači iDrive. Kde si Lexus naopak nebere příklad od svých úhlavních rivalů je motorová nabídka. IS má pod kapotou pouze benzínové motory a jeden hybrid. K dispozici dokonce není ani pohon všech kol. Řekněme si ale upřímně, kolikrát za rok jej v naší zemi opravdu potřebujeme? Absenci dieselu pak v dnešní době nevidím jako problém, toto palivo je na ústupu a prodeji nových (ale i ojetých) automobilů vládne benzín.
Hybrid kombinuje 2,5litrový benzínový atmosférický čtyřválec s elektromotorem, které společnou prací umí řidiči poskytnout až 164 kW a 221 N.m. Zatímco atmosférický spalovací motor s přímým vstřikováním D-4S a proměnným časováním sacích a výfukových ventilů Dual VVT-i má sám o sobě 133 kW. Síla je na zadní kola posílána prostřednictvím planetové převodovky e-CVT. Tady však pozor, i přes podobné označení se nejedná o variátor. e-CVT je jakousi formou diferenciálu, který proměnlivě rozmisťuje točivý moment na hnanou nápravu.
Systém v praxi funguje výborně a především kultivovaně. O procesu připojování spalovacího motoru vůbec nevíte, vše je prosté jakýchkoli vibrací nebo nežádoucích zvuků. e-CVT nabízí daleko lepší a hladší chod, než klasický variátor. Motor se tolik netrápí ve stejných a zbytečně vysokých otáčkách, díky čemuž vás neobtěžuje monotónním zvukem. K dispozici jsou i virtuální stupně, které si můžete řadit třeba pádly pod volantem. Daleko příjemnější je ale nechat systém pracovat samostatně.
Odezva a výkon jednotek je přímo úměrný zvolenému režimu. V ECO módu je auto dost otupělé a reakce jsou opožděné, do města se však hodí výborně, využívá totiž maximální množství jízdy na elektřinu. Spotřeba se v tomto režimu ani ve městě nepřehoupne přes 7 litrů. Sportovní režim pak baterie rychle vybije, využije totiž elektromotor k maximálnímu společnému výkonu. Pak je IS 300h překvapivě svižné. Jak jsem psal na začátku, tento hybrid je ale více o maximálním komfortu.
Už dlouho jsem totiž nejel tak pohodlným autem střední třídy, které dokonale izolovalo posádku od ruchů okolního světa. Přidejte si k tomu krásný interiér, komfortní sedadla a výtečné audio Mark Levinson a nebudete chtít vystoupit. To ostatně podtrhuje i špičkový podvozek, který i na velkých kolech s pneumatikami o nízkém profilu nepřenáší žádné rázy.
Lexus na podvozku zapracoval opravdu radikálně. V mnoha ohledech IS převyšuje i svého úhlavního rivala BMW řady 3. Vůz dokonale kombinuje komfort a sportovní chování podvozku, navíc neodskakuje a drží poslušně zvolenou stopu. Řízení není přeposilované a jde pěkně ztuha, pořádnou zpětnou vazbu v něm však nehledejte. Díky pohonu zadních kol je také prosté jakýchkoli nežádoucích sil. Za volantem Lexusu IS se řidič cítí jednoduše skvěle.
Spotřeba hybridu pak dokazuje, že se opravdu dá považovat za náhradu naftových motorů. Ve městě jsem se po týdnu pohyboval maximálně za 6.5 litru. Při dálniční cestě dlouhé 600 km jsem ji srazil dokonce na rovných 6. A to nejlepší se pak projevilo na okrskách, kde spotřeba dále klesla k hodnotě 5 litrů.
Testovaná ojetina od AAA Auto měla už dost za sebou, zhruba 160.000 kilometrů a vše fungovalo bez nejmenšího zaváhání. Hybridní systém nejevil známky unavenosti ani menší účinnosti. O jeho trvanlivost bych se určitě nebál. Odpovědí na otázku z úvodu je tedy jednoznačné ano. Ojetý hybrid dává větší smysl, než byste čekali. Je to jen na vás.
« Test Mercedes-Benz X 350d. Konečně pravý aristokrat Karbon jako luxusní módní doplněk »
