Test ojetiny Jeep Wrangler Rubicon: Na silnici utrpení, zázrak v terénu
Oblečení je neobyčejně důležité. Když si zvolíte správně, budete vypadat skvěle a budete se tak taky cítit. Když zvolíte špatně, nebo se obléknete jen kvůli tomu, abyste udělali dojem, budete se neustále ošívat a bude vás štvát. Podobné je to s auty. A Jeep Wrangler Rubicon je toho dokonalým případem. Může totiž dost dobře jít o nejhorší auto, co jsem kdy řídil. Ale …
Nezdá se vám někdy, že kupa lidí kolem vás žije falešné životy? Řada lidí se ve skutečnosti chová jinak, než v bezpečí svých profilů na sociálních sítích. Denně vídáme fotky usmívajících se párů, co se ale v reálném životě neustále hádají. Naše virtuální zdi jsou plné krásných fotek z dovolených, za kterými jsou dvě hodiny čekání ve frontě a každý taky známe někoho, kdo tráví hodiny editováním fotek z dvacetiminutové procházky lesem. Až moc lidí se zkrátka spokojí s tím, když jejich život zajímavě aspoň vypadá. A tohle pozérství se bohužel přenáší i do světa aut.
Ta jsou brána především jako status a nikdo moc neřeší, jaký byl jejich původní účel. Proto denně prostojíte hodiny v kolonách tvořených obřími auty přeplněnými jednočlennou posádkou. A proto je největší koncentrace „Géček“ v Pařížské a ne Milovicích. Tahle touha „ukázat se“ často pramení ze spousty hloupých nápadů, ze kterých plyne řada hloupých otázek. A jedna se ke mně dostává poměrně často: „Hele a ten Wrangler, není to vlastně tak trochu jako Mercedes G, jen dostupnější?“ … a na to bych dokázal odpovědět jedním slovem – NE. A zvládl bych i dvě – ANI NÁHODOU. Ale hádám, že vás zajímá obsáhlejší odpověď, tak si to pojďme rozebrat.
Tip: Nekupujte zajíce v pytli!
Zvažujete nákup ojetého vozu Jeep Wrangler? Nechte si ho zkontrolovat zkušenými techniky AUTO BEZ OBAV, kteří stojí vždy na vaší straně!
Jeep Wrangler Rubicon je neuvěřitelně cool auto, které v jistém smyslu využívání dává neuvěřitelný smysl. Pokud s ním ale jezdíte na silnici, tak je to osina v zadku. Horko těžko lovím v paměti něco, co se na ní chová hůř. A nebude to tím, že by tenhle kousek od AAA Auto měl hodně za sebou, najeto má teprve 35.000 kilometrů a krom off-roadových drapáků je v sérii. Pod kapotou je nafta o obejmu 2.8 litru, která ze sebe tlačí nějakých 200 koní, což vlastně nezní zle, ale jelikož je Rubicon v podstatě z jednoho kusu železa, tak i v krátké verzi váží ke dvěma tunám a dynamika je tak dost za očekáváním. Rozhodně s tím nepomáhá ani trojice diferenciálů, ve kterých se pár koní ještě poztrácí. Radost vám neudělá ani jeho výrazný vokální projev, mizerná kultivovanost, či vysoká spotřeba. Převodovka, ta si většinu času dělá, co chce a je na ní cítit, že se na silnici baví asi podobně dobře, jako já za volantem.
Podvozek je pak tvrdý jak žebřiňák, odskakuje na sebemenších nerovnostech a není schopen utlumit prakticky nic. Aby toho nebylo málo, tak auto taky plave a rychlosti nad 100 kilometrů v hodině už jsou opravdu hazard – velkou část viny na tom všem mají samozřejmě zvolené gumy, ale dávat na takové auto obyčejné silniční bačkůrky taky moc nedává smysl – a stejně budete schopni dané vlastnosti maximálně lehce učesat, ale určitě ne potlačit. Řízení je pak přeposilované, dlouhé, ani náznakem se vám nesnaží sdělit, co se děje pod autem. Když to zkombinujete s tupým podvozkem, většinu času se spíš držíte toho kormidla a modlíte se, že podvozku dojde, co po něm chcete. Na každý den je Rubicon k uzoufání nepříjemný. Navíc celý vrže. To je samozřejmě kvůli tomu, že z něj můžete sundat panely karoserie a udělat si z něj vozítko jak z Jurského parku, ale bohužel díky tomu dosahuje tuhost karoserie úrovně krabičky od sirek. No a brzdy? Ty jsou tu nejspíš jen kvůli tomu, aby se to dalo homologovat jako auto. Jako silniční vozidlo je to zkrátka tragédie.
A chuť si nespravíte ani v interiéru. To je přehlídka těch nejlacinějších plastů, fušerského zpracování a nesmyslné ergonomie. Na co sáhnu, mám strach, že mi to zůstane v ruce a byť oceňuji odvahu původního majitele dát sem zářivě rudé sedačky, je to pro celý interiér asi taková záchrana, jako dát na otevřenou zlomeninu stehenní kosti náplast s dinosaurem, aby to nepůsobilo tak tragicky. Z auta je špatně vidět, volant se dá nastavit jen výškově, takže každý pokus o nalezení správné polohy končí fiaskem, uvnitř se cítíte stísněně a zadní sedačky jsou použitelné maximálně jako kufr, který v případě krátké verze prakticky neexistuje.
Co ale musím nechat, je design – Wrangler zvenku vypadá skvěle. Hlavně v třídveřovém provedení. Obklopuje ho taková aura chlapáckosti a vzdoru. Je chlupatej, vesele si buší do hrudi a řve kolem sebe sprosťárny. Jeho design se od roku 1941 změnil snad jen kvůli zvyšujícím se nárokům na ochranu chodců a je to tak v pořádku. S ničím si ho totiž nespletete.
Teď ale pojďme trochu otočit. Hodnotit Wrangler Rubicon podle jeho schopnosti jezdit po silnici je totiž asi jako naštvat se na hrábě, že se s nimi špatně češe. Není to jeho chyba, ale toho, že jste pro daný úkol zvolili špatný nástroj. Pro něj je zpevněný povrch jen nutným zlem, které musí překonat, aby se dostal k další překážce. Tady se ani nebojím použít laciné klišé a řeknu, že je poslední svého druhu. Čistokrevný pracovní nástroj. Je to poslední auto, které nepřipouští žádný kompromis pro jízdu v terénu.
S klidem tomu obětuje všechnu kultivovanost a uživatelskou přívětivost. Jediné, co ho zajímá, je požírat překážky, které byste nepřekonali ani po čtyřech. Jakmile zajedete do terénu, stane se z toho amerického nemehla naprostý profík a nic ho nezastaví. Taky působí neobyčejně houževnatě a ani na chvíli nemáte strach, že byste na něm mohli něco poškodit. Jeho sebevědomí brzy přeje na vás a začnete si troufat na překážky, které byste jindy s respektem objeli. A tady Rubicon neuvěřitelně baví. Jeho schopnosti v terénu jsou tak daleko před mými, že jsem ho ani při sebevětší snaze nezahnal do úzkých. Tohle je tak trochu GT3 RS mezi off-roady a je na něj prostě spoleh.
Tak dobře dělá jednu věc, že ve všech ostatních je absolutně nepoužitelný, ale to je přesně důvod, proč má na světě tolik fanoušků. Kdybyste ho ale náhodou přeci jen dostali do maléru, máte stále v záloze uzávěrky diferenciálů nebo dokonce odpojitelný přední stabilizátor. Jestli s Rubiconem něco nevyjedete, věřte, že to není chyba auta. Velkou výhodou je taky jeho technická jednoduchost. Zapomeňte na vzduchový podvozek, adaptivní tlumiče, desítku jízdních režimů. Pravděpodobně ho tak budete schopni opravit kdekoliv po světě za pomoci kladiva, drátu a izolepy. Prostě jen kus železa a obrovské odhodlání.
Jestli pokukujete po Wrangleru Rubicon hlavně kvůli tomu, že vypadá cool, otočte se na patě a kupte cokoliv jiného. Opravdu, cokoliv. Jestli ale hledáte parťáka na dřinu, na výpravy, na topení se v blátě, moc lepších neseženete. Jak na silnici působí jako krám, mimo ní balancuje na hraně geniality.
Plusy
– Nezastavitelný v terénu
– Robustní konstrukce
– Technická jednoduchost
Mínusy
– Spotřeba
– Nepoužitelný na každý den
« Jak si vybrat mezi celoročními a zimními pneumatikami Nový Scenic E-Tech elektrický se představil v Česku »
