Test ojetiny Jaguar XF 3.0d RWD: Kočičí nátura
Kategorie prémiových sedanů je jednou z těch nejlákavějších. Krásná auta se silnými motory, která přináší prestiž i praktičnost. Jen už jí řadu let trochu nudně dominuje německá trojka. Co když se ale chcete odlišovat? Co když chcete komfort Mercedesu a jízdní vlastnosti BMW? Umí tohle všechno do jednoho zabalit Jaguar XF?
Design Jaguar XF druhé generace pochází z pera Iana Calluma – tedy stejného designéra, který vdechl život například Aston Martinu DB7 nebo DB9. Auto tak má velice jemné linky, které jsou prosté jakýchkoliv kudrlinek, přesto má silné charisma. Britský šmrnc kombinovaný s trochou sportovnosti vytváří perfektní koktejl elegantních tvarů, který bude velice dobře odolávat stárnutí. Největší kouzlo Jaguaru XF je právě v promyšlenosti jeho tvarů. Na první pohled je to relativně tuctový sedan, ale čím déle na něj koukáte, tím víc mu propadáte – a vlastně ani nevíte proč. Uhrančivost patří rozhodně k jeho nejsinějším zbraním.
Interiér prošel oproti první generaci zásadním vylepšením a rozhodně už nepůsobí tak archaicky. Pořád se ale nemůžu ubránit pocitu, že na auto, které nové stálo přes dva miliony, působí obyčejně. Britské automobilky se holt nemůžou měřit s Německými giganty, kteří mají nejspíš několik týmů pracujících na směny a řeší jen správný tvar tlačítek. Rozhodně ale potěší slušná ergonomie, která ničím nepřekvapí a ihned po nasednutí se v autě cítíte jako doma. To se bohužel nedá říct o používání palubního infotainmentu. Ten nejenže vypadá zastarale, ale jeho používání je skoro až bolestivá záležitost. Rychlost reakcí je slabá, zobrazovací schopnosti jakbysmet (na přímém slunci klidně zapomeňte, že auto infotainment vůbec má) a intuitivností taky zrovna nezaujme. Vývoj v této oblasti je bohužel tak rychlý, že i přes relativně malé stáří auta (2016) působí systém archaicky. Kde ale Jaguar tradičně boduje, jsou zvolené materiály. Interiérem se line vůně kůže, která pokrývá většinu povrchů, slícování jednotlivých dílů je na vysoké úrovni a XFku se daří navodit takovou tu správnou atmosféru klasického luxusu.
Posaz za volantem je výrazně sportovní. Sedačku můžete spustit až na dno auta, volant přirazit hezky k tělu a nohy natáhnout dovnitř auta. Z přístrojového štítu vykukují klasické analogové budíky s palubním počítačem uprostřed. Dobové testy často autu vyčítaly právě použití analogu namísto digitálního štítu. Já musím říct, že budíky uložené ve dvou tubusech jen podtrhují sportovní charakter vozu a na rozdíl od digitálního řešení nestárnou, takže za mě určitě plus. Sedačky poskytují slušnou oporu, ale jsou možná až moc tvrdé. Přibližně po třech hodinách jízdy už jsem si rád zastavil a dal svému zadku trochu odpočinout.
Místa uvnitř nabízí Jaguar XF spíš průměrně. Minimálně pokud jste čahoun. S mými 190 centimetry mi nad hlavou zbývalo už jen pár milimetrů – pokud máte podobnou výšku, zkusil bych hledat auto bez střešního okna. Ale i široký středový tunel a vysoká palubní deska vytváří poměrně stísněný pocit – což mi obecně nevadí, ale škrtat vlasy o stropnici není nic příjemného. Vzadu se situace opakuje. Na nohy je místa dostatek i pro mě, nad hlavou ale nezbývá už téměř nic. Pokud měříte do 190 centimetrů, nebo máte postavu pavouka (krátký trup a dlouhé nohy), neměl by to pro vás být problém. Alespoň že kufr nabízí slušnou zásobu litrů – konkrétně 540.
Slušnou zásobu litrů najdete i pod kapotou. Zatímco aktuálně se Jaguar XF nabízí pouze s dvoulitrovými čtyřválci, v době, kdy bylo testované auto nové, jste mohli mít i pětilitrový osmiválec. Ten tedy v testovaném autě od AAA Auto nehřmí, ale dvakrát přeplňovaná třílitrová „vé-šestka“ taky není k zahození. Vznětové véčko ze sebe ždímá slušných 221 kW a především pěkně tučných 700 Nm dostupných ve 2.000 otáčkách za minutu. Sprint na stovku zabere 6.2 sekundy, maximální rychlost je omezena na dvě stě padesát. Samotná čísla nejsou nijak ohromující a to nebyla ani v době představení. Hlavní výsadou motoru totiž nejsou sprinty, ale fenomenální pružnost. Motor mocně táhne prakticky z libovolné rychlosti a samozřejmost, s jakou výkon servíruje, je opojná. Možná mu trochu chybí do dokonalé sametovosti mnichovských řadových šestiválců, ale rozhodně to není motor, který by vás mohl zklamat. Dokonce se pod zatížením umí i docela příjemně ozvat.
Motor se pojí s automatem od ZF, který ovládáte nechvalně proslulým vyjížděcím voličem převodovky, který se tu a tam zapomene vysunout – nicméně jej lze ovládat i v případě, že zůstane zapadlý. Navíc se u druhé generace tento nešvar ani zdaleka neobjevuje tak často. Samotná převodovka je ale vynikající. Změny stupňů jsou nepostřehnutelné, spárování s motorem je na jedničku a i na pádla pod volantem reaguje dobře. Pokud jde o automaty, těžko budete hledat něco lepšího než ZF. Tenhle silák umí potěšit taky spotřebou. Díky obřímu kroutícímu momentu se mohly poslední rychlosti hodně natáhnout a při dálničním maximu točí lehce pod 1.400 otáček – dokonce ani v rychlosti 170 km/h nepřelezou otáčky dva tisíce. Díky tomu se dají dlouhé přesuny zvládnout kolem šesti litrů, dlouhodobý průměr není těžké držet pod 7.5 litry.
Dobrá spotřeba je i zásluhou nízké váhy. Oproti první generaci se změnila konstrukce a k hliníku se v mnohem větším množství přidala vysokopevnostní ocel. To umožnilo auto odlehčit a tenhle bezmála pětimetrový sedan se vleze pod 1.8 tuny. A nízká váha se samozřejmě projeví i na vynikajících jízdních vlastnostech – které k Jaguaru tak nějak patří. Než ale otestujete na okreskách jeho sportovní geny, budete se pravděpodobně muset vymotat z nějakého města. A tady se ukáže jedna jeho překvapivá vlastnost. Tou je až pohádkový komfort. Auto si jen tak plachtí nad povrchem vozovky a nenechá se ničím rozhodit. Silnici se přizpůsobí jak ortopedická matrace vašim zádům, je krásně poddajný, ale nepropadá se nikam k houpání. Všechny pohyby karoserie jsou dobře kontrolovány a jízda je příjemně sametová. Důstojností se s klidem může rovnat Mercedesu. Stejně kvalitní je i odhlučnění kabiny. Jak od podvozku, tak od obtékajícího vzduchu. Tohle auto zkrátka dokonale zná etiketu luxusních sedanů – vytvořit pro své majitele jejich vnitřní svět a nepouštět k nim nic zvenčí.
O to větší překvapení pro mě bylo, jak výrazná změna osobnosti se odehraje, když auto přepnete do sportovního režimu a trochu mu šlápnete na pérka. Běžně se takto rozvážně sedany na okreskách nemění ve sportovce, ale u Jaguaru XF se nějakým kouzlem podařilo skloubit tyto dvě vlastnosti do jednoho auta. Na zaklikacených silnicích působí lehkonoze, naprosto přirozeně a hravě. Podvozek je nastavený skvěle. Stále dokáže držet velice dobrou úroveň komfortu, ale poctivě kopíruje silnici a kola v zavěšení dýchají s vozovkou, takže jsou neustále v kontaktu se povrchem a vy tak máte na vozem perfektní kontrolu. Skvěle vyvážené auto s radostí padá do zatáček, hbitě mění směr a nejeví při tom známky dotáčivosti.
Skvělou pomocí v ovládání auta je výborně nastavené řízení. Rychlost i hmotnost je ideální a je z něj skvěle cítit napojení na přední kola. Testovaný kousek byl navíc s pohonem pouze zadních kol a se stočením auta jste si tak mohli hrát pomocí plynu a zatáčky opouštět v mírných powerslidech. Celé to navíc působí tak přirozeně. Vůbec si nepřipadáte jako chuligán, který riskuje život svůj, i životy všech okolo. Naopak si připadáte jako správný gentleman, který si jen užívá svoji chvilku na silnici. Jaguáry zkrátka mají svoje neopakovatelné kouzlo.
Teď si možná říkáte, kde je háček. Všechno to vypadá až moc růžově. Ano, jeden by tu byl. To je potenciální náročnost servisu. První generace Jaguaru XF se spolehlivostí zrovna neproslavila. Především ucpávající se filtry pevných částic, jejichž vlivem docházelo k přehřívání motoru a praskání hlav, nebo nedostatečně dimenzované mazání, kvůli kterému se mohly zadřít ojniční ložiska a de facto zničit celý motor, jsou dobře známé strašáky. Druhou generaci už tyto problémy v takové míře nepotkávají, ale taky je poměrně nová, takže se ještě nedá spolehlivost soudit tak komplexně.
Dalším problémem je taky řídká síť servisů, které navíc pracují za vysoké hodinové sazby a velice malá nabídky dílů z druhovýroby. Přesto všechny tyhle potenciální nepříjemnosti můžou stát za to, když víte, co kupujete. Jaguar XF je krásné auto, které je především radost řídit. V dané kategorii pravděpodobně nenajdete lépe jezdící sedan. Skvěle kombinuje eleganci, kvalitu a sportovního ducha. Je to auto pro nadšence. Pro někoho, kdo ví, že úsměv na tváři něco stojí a je ochotný mu něco obětovat. Určitě to není auto pro člověka, který hledá jen dopravní prostředek a Jaguar se mu prostě líbí. Takové auto vyžaduje pečlivého majitele a pravidelný servis. Pak získáte parťáka, na kterého těžko zapomenete.
Při hledání ale rozhodně doporučuji koukat po kouscích s menšími nájezdy a doložitelnou historií. Taky bych byl velice pečlivý při předprodejní prohlídce. Můžete si do budoucna ušetřit spoustu starostí. S Jaguárem je zkrátka jako s kočkama. Občas je těžké se v nich vyznat, tu a tam něco rozbijí, nebo bez varování kousnou, ale kvůli jejich sametovému kožíšku, ladné postavě a velkým kukadlům jim to stejně odpustíte.
Jaguar XF druhé generace je elegantní fešák, který má v rukávu pár es, kterými potěší nadšené řidiče. Taky ho nejspíš snadno prosadíte doma, protože umí být překvapivě úsporný. Jen musíte dobře vědět, do čeho jdete.
Plusy
– Design
– Skvělý podvozek
– Spotřeba
– Silný motor
Mínusy
– Průměrný vnitřní prostor
– Obtížnější servisování
« Srážky se zvěří: Jediným viníkem je řidič a cestu k odškodnění otevírá pojistka či vyhlášený hon BMW M135i xDrive přijíždí s upraveným podvozkem a zvukem »
