Test ojetiny Isuzu D-MAX. Vzácný stroj ze staré školy
Značka ISUZU není v naších končinách příliš známá, ale rozhodně by neměla být přehlížena. Tedy pokut nějakou ojetinu od tohoto výrobce vůbec naleznete, je jich opravdu poskromnu. Na poli osobních vozidel se u nás oficiálně prodává pouze model D-MAX, což je poctivý terénní pick-up ze staré školy. Pokud bych měl použít ekvivalent, je to něco jako Defender u Land Roveru nebo G klasse Mercedesu.
Do testu jsem si v AAA Auto vybral de facto zánovní kus, který má na křížku pouze tři roky a najeto kousek přes padesát tisíc kilometrů. Jedná se o nejcivilnější verzi Double Cab s příplatkovým automatem. Jako první každého doslova praští do očí mohutnost a stavba celého vozu. Délka 5295 mm, výška 1795 mm, šířka 1860 mm a váha 2045 kg dávají tušit o jaký kolos se jedná. Design tohoto offroadu se mi ale velmi líbí, přední část působí dynamicky – až agresivně a nepostrádá ani notnou dávku elegance. A vsadím se s vámi, že kdybych přelepil lepící páskou znak ISUZU, naprosto nikdo nepozná, odkud tento vůz pochází.
D-MAX u mě zatím sbírá jen plusové body, ale abych řekl pravdu, docela se bojím nasednout do interiéru. Odkládat to ale nemůžeme a dokonce i zde mě toto ISUZU velmi překvapilo. I když světlá výška vozu při nasedání dovnitř dost potrápí vaší babičku, za interiér se rozhodně nemusíte stydět ani před svými rozežranými kamarády. Za prvé: příkladná a jednoduchá ergonomie pomůže rychlému a intuitivnímu ovládání a za druhé: samotná kvalita dílenského zpracování je zde na překvapivě nejaponské úrovni. Při jízdě nic nevrže, neskřípe a ani slícování palubní desky tito Japonci rozhodne neodfláknuli.
Pro evropskou verzi D-MAXu se používá dvojitě přeplňovaný vznětový čtyřválec (tedy twinturbodiesel) o objemu 2,5 litru. Ten je schopen poskytnout maximální výkon 120 kW (163 koní) a točivý moment rovných 400 Nm. To vše je v základním nastavení posíláno na zadní kola, jenže u D-MAXu je skvělé to, že můžete mít na výběr. Skrze otočný ovladač u ruční brzdy můžete zvolit základní pohon zadních kol (2H), automaticky připojitelný pohon všech kol (4H) a nebo uzamknout točivý moment na jednotlivých nápravách (4L) a použít elektronickou redukci převodovky (LOCK).
Po nastartování dá čtyřválcový motor dostatečně vědět, že tento offroad je pro pořádné chlapy. ISUZU příliš nedbalo na jeho odhlučnění a někoho tak může obtěžovat svým hrubým projevem. Jenže to by k takovému offroadu mělo patřit a nekultivovaný chod motoru umocní ten celkový chlapský pocit z celého auta. Automatická převodovka řadí při lehké noze hladce a jemně, i když se párkrát stane, že i s nejlehčím tlakem na plynový pedál by mohla zařadit další převodový stupeň o chlup dřív. Ani v ucpaném městě necuká a ví si rady i v krkolomných situacích. Na manuální režim však neposlouchá úplně ihned.
Podvozek je jednoduchý a bytelný, a tak se nedá čekat extrémní pohodlí při jízdě. D-MAX ale pohodlný být umí a vlastně jediné situace, které ho ve městě dokáží vyvést z míry, jsou příčné prahy. Díky tuhé zadní nápravě s listovými péry zadní část auta poskočí víc, než by bylo pro zadní pasažéry příjemné. Má to ale i světlou stránku – před zpomalovacími prahy prakticky vůbec zpomalovat nemusíte!
Podvozek D-MAXU je konstruován především do terénu, takže na silnici bude D-MAX hodně strádat. Pokud jedete klidným a bezstarostným tempem, nemá toto ISUZU nejmenší problém. Jak ale začnete zrychlovat, hodně rychle poznáte, že nemá smysl toto auto brát na limit. Podvozek má velké tendence velmi brzy ukázat jeho limit a auto se v zatáčkách nedotáčí, pneumatiky s vysokým profilem se brzy ozývají a celá karoserie se naklání jako loď při bouři. Například oproti VW Amarok nemá ISUZU v popisu práce nabídnout také jízdní vlastnosti podobné osobnímu vozu. Zábava to ale i přesto být může. V zatáčkách musíte více přemýšlet, najíždět si a nebo je řezat jako jezdec rally. Řízení je mimochodem příjemně tuhé, a i když postrádá jakoukoliv dávku citu, není přehnaně přeposilované jako u drtivé většiny dnešních aut jakékoliv třídy.
Motor sice není kvůli váze auta přes 2 tuny žádným svižným adeptem na brázdění rovinek pod plným plynem, ale jeho síla ani pro tento druh ”zábavy” určena není, a jeho charakter se pro druh tohoto vozu naopak hodí. I přesto, že se jedná o dvojitě přeplňovaný turbodiesel, není v nízkých otáčkách příliš živý.
Nejvíce zábavy D-MAX poskytne samozřejmě mimo zpevněnou silnici. Pokud ze silnice sjedete, i tak vám bude bohatě stačit pohon zadních kol. Toto ISUZU i bez sepnutého pohonu 4×4 vyjede do drtivé většiny kopečků, polí a lesních cest. Svůj podíl na tom má samozřejmě systém protiprokluzu a stabilizace. Co už ale zadní pohon nezvládne, jsou strmé, mokré a nezpevněné povrchy. Bláto a polní kopce po dešti už zadní náhon sám nezvládne, a tak pokud to s výjezdem do strmých kopců myslíte vážně, otočný ovladač dáte na pozici 4H. Poté se v případě prokluzu začne připojovat i přední náprava a Maxovy schopnosti se posunou zase o kus dále.
Můžete ale zapnout také stálý pohon všech čtyř kol a dokonce i elektronickou redukci převodovky za pomocí tlačítka u voliče automatu. Elektronika změní převody jednotlivých stupňů na krátké a Max si tak poradí s opravdu těžkým terénem, který budete mít problém vyjít a sejít i po svých vlastních nohách.
Automatická převodovka v terénu řidiči hodně usnadní práci při rozjezdech a v pomalých rychlostech. Do terénu se určitě hodí víc a je jen škoda, že má pouze pět převodových stupňů. Popravdě jsem se trochu strachoval ve větších terénních “zhupech” dlouhého rozvoru náprav a pravděpodobnosti zůstat viset, zaseknutý na břiše. Nic takového se ale ani v extrémech nekonalo a D-MAX si poradil i v předem ztracených situacích.
Ještě bych se ale rád vrátil na silnice a do města. Automobilku ISUZU spousta kolemjdoucích absolutně nezná, a tak se budete cítit také trochu exkluzivně. Lidé si na D-MAX ukazují, otáčejí se, vyptávají a nikdo nepopřel, že se prostě líbí. Spotřeba paliva se nijak výrazně neliší od verze s manuální převodovkou a v praxi vlastně oba dva vozy budou průměrně jezdit za cca 8,5 litru. Dá se jet samozřejmě i za dvojnásobek, ale to už musíte hodně tlačit (především v terénu) na pilu. Dálnice pak i přes absenci šestého převodového stupně spolyká při předpisové jízdě 8,2 litru každých 100 kilometrů a ve městě se připravte na necelých 10 litrů.
Pokud tedy hledáte cenově zajímavý pick-up, ISUZU je správná alternativa k zaběhlým ikonám typu Toyota Hilux, Nissan Navara a VW Amarok. Zmíněná konkurence si zpravidla drží mnohem vyšší cenu i na trhu ojetin. Samotná spolehlivost ISUZU je přitom ukázková a nemusíte se ničeho podstatného obávat. Platí pravidlo, že pokud majitel vůz netrápil v těžkém terénu a staral se, není se čeho bát. Problém je tak vlastně jeden: je to nedostatkové zboží.
« Pořiďte si k vašemu podnikání bazarovou dodávku První jízda: Suzuki Swift Sport je ďáblík, co myslí na řidiče »
