Test ojetiny Hyundai ix35 2.0 CRDi. Měšťák do terénu
Tentokrát jsem si do testu ojetiny vybral známý Hyundai ix35 z roku 2013. Na jeho tachometru je natočeno pouze 34 000 kilometrů a jezdí přibližně dva roky. Osedlával ho jeden majitel a servisní kniha je samozřejmostí. Dále tu máme prověření od Carlife, které v hodnocení čítá plný počet bodů 5 hvězdiček. Na fotkách auto vypadalo jako nové, a tak jsem byl velmi zvědavý, jestli má smysl koupě této ”lehké” ojetiny za 480 000 Kč
Exteriér
Design vozů Hyundai je o vkusu, někomu se líbí a druhým přijde moc překombinovaný. My jsme ho však dostali ve velmi slušné a líbivé výbavě. Přední xenonové světlomety s led-denním svícením, zadní led-svítilny a 17′ palcová litá kola. Jo, za mě palec nahoru. Auto totiž vypadá tak nějak jinak než konkurence. Má větší nájezdové úhly, vyšší podvozek a působí off-roadovějším dojmem.
Tento kousek je navíc ve velmi pěkném stavu, opravdu vypadá jako nový. Nikde žádné škrábance, oděrky, ani nic podobného.
Interiér
Uvnitř najdeme průměrnou až mírně nadprůměrnou výbavu. Polokožené čalounění, vyhřívaný volant, hezký digitální ukazatel tachometru a otáčkoměru a malý dotykový displej informačního systému. Překvapilo mě ozvučení, ač je základní, hraje výborně a evropská konkurence se v tomto směru bez příplatkové výbavy moc nechytá. Při používání mi nic nevadí, což u starších Hyundai bývalo úplně naopak, rozmístění ovládacích prvků je praktické a příjemně použitelné.
Interiér ještě skoro voní novým autem. Hledal jsem důkladně, ale opotřebení žádné. Docela by mě i zajímalo, proč vlastně majitel tento vůz po dvou letech prodával.
Jízda
Po usednutí překvapí zajímavá pozice za volantem, ne špatná, ale zajímavá, takže člověk si musí chvíli zvykat. Po prvních kilometrech ve městě Vás mile překvapí jednoduchost řízení, volantem se na komfortní režim dá točit malíčkem, rychlosti se řadí hladce a spojka jde ztuha tak akorát. Rozjezdy jsou díky vysokému točivému momentu jednoduché a ani méně zkušení a schopní řidiči nemusejí mít strach, že by jim to ”chcíplo”. Uvítal jsem tři možnosti nastavení tuhosti řízení – Sport, Normal, Komfort, kdy si vybere opravdu každý.
Výkon 2.0-litrového vznětového motoru CRDi je 100 kW a pro auto této váhové kategorie a velikosti to bohatě stačí. Výkon putuje přes 6-stupňovou manuální převodovku na přední kola, no a pokud ty nemají dostatek adheze, přes spojku se připojí i zadní náprava. Náhon na všechna čtyři kola lze zcela uzamknout a auto se tak v terénu stává poměrně schopným strojem.
Na dálnici je na SUV slušně odhlučněné a ani vyšší rychlosti mu nejsou cizí. Podvozek je měkký a až nadprůměrně komfortní. To je plusem ve městě i na dálnici, ale na okreskách už to žádná sláva není. Auto zrovna nejlíp neposlouchá a tak nějak nevíte, co od podvozku očekávat. Při klidné jízdě je vše OK, ale jakmile mu šlápnete na krk, tak je přetáčivo-nedotáčivé a každou chvíli někam odskakuje. Doporučuji volit spíše klidnější styl jízdy.
Pokud se budete nudit, není problém jít zablbnout na louku nebo do lehkého terénu. Auto díky nízkým nájezdovým úhlům, vysoké světlé výšce a slušné čtyřkolce projede i náročnějším terénem, což se u městských SUV často nevidí. Dlouhodobá spotřeba je pak mezi 8-9 l/100 km, což se řadí k průměru a u SUV s vyšší spotřebou prostě počítat musíte.
Při koupi si jen dejte pozor na stav turbo-dmychadla a vstřiků. Na škodu není ani zkontrolovat brzdové kotouče a destičky, které u větších a těžších vozů více trpí. Jinak s ix35 nejsou spjaty žádné problémy. Ano, plasty a různé kryty jsou hůře zpracované a časem začnou klepat, ale technicky jsou to držáky.
Závěr
Kvalitní a dobře zpracovaný automobil, který nabídne nadprůměrný komfort a slušné jízdní vlastnosti při klidné jízdě. Je velmi jednoduché jej řídit a ve své podstatě na něm není nic výrazně špatně. Vypadá dobře, jezdí slušně a je za přijatelnou cenu 485 000 Kč. Má tedy taková koupě smysl? Ano má!
Plus
Komfortní podvozek
Pružný motor
Schopnosti v terénu
Design
Mínus
Lehce vyšší spotřeba
Za Němci malinko zaostává zpracování
« Tak už i Rolls-Royce. První SUV dostává jméno Culliman Test ojetiny Volvo S60 2.4 D5 R Design. Pětiválcový dravec »