Test ojetiny Hyundai i30 Fastback: Stylová volba
Hyundai se před třemi lety pustil do modelové ofenzívy napříč všemi segmenty, ale ten klíčový je právě v modelu i30. Proto současná generace nabízí hned 4 varianty. Liftback s názvem Fastback, kombi, které se kupodivu jmenuje kombi, hatchback pod názvem liftback (ehmm) a sportovní variantu N. První zmíněná varianta je předmětem dnešního testu zánovní ojetiny od společnosti Mototechna.
Fastback byl přímo namířen proti domácí Octavii, ale ve své podstatě jsou to naprosto rozdílná auta, která oslovují úplně jinou cílovou skupinu. Jejich jediná podobnost je v karoserii typu liftback, tím to končí. Hyundai hraje na efekt a stylovost. Oslovuje tak mnohem mladší klientelu, která nemá tolik konzervativní priority. Octavia je naproti tomu jasná volba lidí, kteří chtějí usedlé a praktické auto, které nic nekřičí do světa.
Design Fastbacku je parádní. Není to jen i30 s jiným zadkem, ale měnila se většina karosářských dílů. Jiná jsou všechna světla, nárazníky, dveře, okna, a tak bych mohl pokračovat. Na vině je snížený profil střechy a zkosené čelní okno. Vůz kombinuje hrany a sází na ostrý design. Agresivně působí velká šestiúhelníková maska, úzké světlomety plné hran a nárazník s velkými otvory. Zadní část vozidla je pak ještě výraznější, ale stále elegantní. LED technologií se dočkáme jak vepředu, tak i vzadu. Výsledkem je hezké a dynamicky vypadající auto. Zadní “kachní ocas” pak potěší všechny milovníky starších sportovních vozů. Pozor ale na výbavu, v té nižší a na menších kolách může auto působit nevyváženě. Testovaný kus podtrhoval i hezký bílý lak. Lidé se za autem dost otáčeli a třeba černá přední světla (z Nka) se mi vyloženě líbí. Vůz vyráběný v moravských Nošovicích se opravdu povedl a ušel velký kus cesty kupředu. A ne jinak je to uvnitř.
Po nastoupení přivítá posádku čistý a intuitivní interiér s horizontálním uspořádáním, který zanechává dojem elegance a vytváří pocit prostornosti. Klidnou atmosféru završují chromované rámečky a na pohled kvalitní materiály použité v interiéru. Do prostoru vyčnívající 8“ dotykový displej, integruje veškeré funkce z oblasti navigace, médií a konektivity a díky své ergonomické poloze umožňuje řidiči nepřetržitě sledovat dění na vozovce. Multifunkční tříramenný volant umožňuje snadné a intuitivní ovládání a s funkcí vyhřívání může poskytnout ještě vyšší úroveň komfortu. Ovládací prvky klimatizace a nastavení teploty jsou umístěny ve snadném dosahu na středové konzole a lze je snadno ovládat prostřednictvím otočných prvků, aniž by docházelo k rozptylování pozornosti řidiče. Interiér lze čalounit dvěma barevnými provedení látky nebo kůží. Zavazadlový prostor nabízí 450 litrů nebo 1 361 litrů se sklopenými sedadly.
Mám však několik výhrad. Hyundai se dopustil identické chyby, jako u SUV Tucson a použil tvrdý plast na místech, kde se palubní desky dotýkáte nejčastěji a ten měkčený na místech, kterých se naopak nedotknete nikdy. Díky tomu je celá středová konzola z nevzhledného tvrdého plastu. Dále by to chtělo barvy, nebo alespoň kontrastní dekory. Takto je interiér zoufale šedý a nudný. Nelíbí se mi také laciné tlačítka na hlavním tabletu a příliš měkké výplně sedadel. Jinak je interiér v pořádku, ergonomicky perfektní a pohledný.
Ve výbavě nechybí autonomní nouzové brzdění, chytrý adaptivní tempomat, asistent pro jízdu v jízdním pruhu, sledování pozornosti řidiče a sledování slepého úhlu. Konektivitu zajišťují systémy Apple CarPlay a Android Auto. i30 nabízí také přihrádku pro bezdrátové indukční nabíjení mobilních telefonů.
Zákazníci si mohli zvolit nový přeplňovaný čtyřválec 1.4 T-GDI o výkonu 140 koní nebo přeplňovaný tříválec 1.0 T-GDI o výkonu 120 koní. Motory jsou kombinovány buď s šestistupňovou mechanickou převodovkou, nebo se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou 7DCT.
Právě přeplňovaný benzínový čtyřválec 1.4 T-GDI tluče pod kapotou testovaného auta a jsem moc zvědavý, jak se výkon 140 koní a 242 Nm projeví v praxi. Možná to zní nedostatečně, ale věřte, že výkonu není vůbec málo a s relativně lehkým autem (1.3 tuny) cvičí slušně. Docela mě překvapil hutný a hlasitý projev vytočeného motoru, který zněl opravdu líbivě a také reakce na plynový pedál je velmi rychlá. V běžném provozu se jedná o docela rychlé auto, kdy ani jednou nebudete postrádat výkon.
I přes přeplňování turbodmychadlem se projev jednotky chová velmi lineárně a výkon narůstá spolu s otáčkami. Až jsem se divil, jak moc je nutné auto točit, aby jelo rychle. Nechápejte to, ale tak, že v nízkém spektru otáček je lenivé. Není, jen je odladěné především pro použitelnost ve městě.
Tomu nasvědčuje i komfortní a schopný podvozek, který zvládá filtrovat i nejrozbitější české silnice. Oproti standardní verzi je ale cítit tužší naladění tlumičů, zejména v kombinaci s velkými koly. Fastback se nezalekne ani okresní silnice plné zatáček. Sportovní samozřejmě není, ale silnice se drží velmi dobře a rychle reaguje na volant a ochotně mění směr. Řízení je sice stále velmi přeposilované, ale je mnohem lépe odladěno, než v minulé generaci. Trochu mě trápily jen brzdy, které mají ostrý nástup a chce to zvyk. A co spotřeba? Po městě kolem 9 litrů, mimo něj i za 5. Pokud budete motor ždímat do posledního koně, připravte se na odběr kolem 15 litrů.
Zajímavé je, že na trhu je velké množství vozů s výbavou Trikolor. Jde zřejmě o vůbec nejpopulárnější verzi mezi Hyundaii. Není divu, automobilka ji velmi hojně propagovala. U dva roky ojetých aut se stále není potřeba bát větších potíží. Tento fakt podporuje i minimální nájezd, který se pohybuje v řádech několika desítek tisíc kilometrů. Výjimkou jsou naftové modely, které se už u dvouletých aut v částkách pod 300 tisíc korun (hatchback) začínají objevovat. U nich počítejte s více než 50 tisíci. Náplastí na to ale může být vyšší výbavová verze, která se s diesely často pojila. Dejte pozor na auta s vyšším nájezdem, jde o firemní vozy, které mohly pracovat pod vyšší zátěží (čti bezohledné zacházení firemních řidičů).
« Automobily dále zdražovaly i ve druhém čtvrtletí roku Dovolenkáři za volantem: Chtějí velký kufr a ujedou 1200 kilometrů »
