Test ojetiny Honda Accord
Honda Accord, všemi novináři oslavovaný vůz jako nejlépe jezdící sedan, který se však v Evropě moc neprodával. Auto, které baví řídit a v zatáčkách se mu klaní Passat, Superb, ale dokonce i skvěle naladěné Mondeo. Nepřekoná jej ani Mazda 6. Přesto Honda Accord není zrovna populárním vozem, co se Evropy a zejména České republiky týče.
Já si pro tento test vybral ojetý Accord se čtyřválcem 2.0 i-VTEC, který je, a teď pozor, atmosféricky plněný! Samozřejmostí je variabilní ventilový rozvod i-VTEC a díky tomu velmi slušný výkon 115 kW (156 koní) v 7000 ot./min. a točivý moment 192 Nm v 4100-4400 ot./min. Vše putuje na přední kola přes šestistupňový manuál nebo u nás přes zabijáka sportovní jízdy, pětistupňový automat s měničem, který působí jako z dob dinosaurů. Spotřeba? Pod deset se moc často nepodíváte.
K jízdním vlastnostem se vrátím za chvíli, protože to je to, co nás zajímá všechny nejvíc. O vzhledu interiéru a exteriéru si má každý možnost udělat obrázek sám z přiložených fotografií pod tímto testem. Za sebe musím říci, že design Accordu na mě dělá opravdu skvělý dojem. Nenašel jsem úhel, ze kterého by auto nevypadalo perfektně. Každá část dokonale ladí se zbytkem auta, žádná linka není zbytečně extravagantní a výsledkem je čistá sportovní elegance. Auto tak zvenčí vypadá neodolatelně a umí zaujmout i okolí. U vozu, který byl na trhu tak dlouho, je to neobvyklá věc, která ovšem svědčí o tom, že toto auto je na našich silnicích v podstatě rarita.
V interiéru stojí za zmínku skvělá sedadla a velmi dobrá ergonomie. Vše je směrováno na řidiče a ovládání většiny funkci je naprosto intuitivní. Pro Evropana je to však horší u materiálů. Jelikož se Honda Accord v Americe prodává jako Acura TSX a primárně je auto určeno pro tento trh, tak plasty působí docela obyčejným dojmem. Je jich tu moc a nejsou zrovna nejpříjemnější. Asi to chce trochu zvyku. Vyzdvihnout musím výbornou audio soustavu a prostornost vpředu, vzadu už to ale taková sláva není. Nástupní prostor dozadu není zrovna rozměrný a zavazadlový prostor (467 litrů) se řadí do slabší poloviny mezi konkurenty.
Přesedám ze sportovně laděného kombíku BMW řady 3 a nepřestávám se divit. Jak všichni víme, tak BMW se chlubí absolutně dokonalým posedem za volantem a Accord? Nevěřil jsem svým očím, vlastně svojí zadnici, protože Honda nabízí skoro stejně geniální posed. Po městě se s autem jezdí příjemně a podvozek hezky filtruje propadlé kanály a nebojí se ani žulových kostek. Spotřeba však hrubě přesahuje 10 l/100 km. Za tak vysoké číslo může ne příliš hladce řadící automat. S manuálem budete jezdit mnohem levněji.
Na dálnici je auto jisté a komfortní, jen hučení od gum mi přišlo nadmíru hlučné, ale to bude asi levnějšími pneumatikami. Aerodynamické odhlučnění je totiž parádní a ani rázy z větších děr nepronikají dovnitř kabiny.
Kde ale tento sedan nezná konkurenci jsou klikaté okresky. Podvozek jakoby se zakusoval do asfaltu a ani při přepálených nájezdech nepustí, atmosférický čtyřválec jde s chutí po otáčkách a od 4000 ot./min. zrychlení doprovází líbiví zvuk motoru. Nadjíždím si zatáčku, plné brzdy, váha se přenáší na přední kola, zatáčím a auto drží, na plyn jdu už nějaký ten metr před apexem a 156 koní mě vysílá směrem k další zatáčce. Jo, to mě baví! Teda ne tak úplně. Rychlá jízda se příliš nelíbí líné a staré automatické převodovce, která zbytečně nechává prokluzovat výkon v měniči a kazí celkový požitek z jízdy. S manuálem je Accord naprosto skvělý. Řízení je rychlé, strmé a přesné jako ze staré školy.
Ostatní motory
Hondu Accord můžete mít ještě s jedním atmosférickým čtyřválcem i-VTEC, který s vyšším objemem 2.4-litru poskytuje výkon 201 koní, který zážitek z jízdy posouvá ještě o level výše.
Naftu zastupuje čtyřválec 2.2 i-DTEC, který poskytuje 180 koní a točivý moment 380 Nm. Tento motor už se nemusí stydět ani za spotřebu, která lehce překračuje 7 l/100 km a při opravdu dynamické jízdě se nepřehoupne přes 10. Na daleké cesty je ideální volbou.
Doporučujeme/nedoporučujeme
U Hondy Accord se dají doporučit prakticky všechny pohonné jednotky. Byly kvalitní a při pečlivém servisu a s láskou majitele velmi trvanlivé. Vyhnul bych se pouze automatické převodovce, která je na dnešní měřítka, řekněme si na rovinu, tragická.
Neslyšel jsem ani moc věcí o častějších závadách. Dokonce i většina odborníků řadí Accord mezi nejkvalitnější auta své doby. Známý je jen rezavějící výfuk a později vůle na přední nápravě. U naftových motorů může být problém se vstřikovači, ale to se týká jen hodně ojetých kousků. Málo odolný lak u japonských značek nepřekvapí, Accord není výjimkou. Minimální vliv na každodenní provoz mají i vůle parkovací brzdy a praskající obšití řadicí páky. U benzinových Accordů, které si někdo pletl se závodním autem – často vytáčený benzinový motor může spalovat olej a také mít opotřebené synchrony v převodovce.
Nejvyšší finanční výdaje souvisí zcela očekávatelně s opotřebením příslušenství nadměrně ojetého naftového motoru. Časté rozjezdy dají zabrat dvouhmotovému setrvačníku, který v druhovýrobě vychází na 35 000 korun. Za indikaci ucpaného filtru pevných částic nejčastěji může vadný senzor diferenčních tlaků, na jeho výměnu si připravte 15 tisíc. Stejná je i cena repasovaného filtru, což je ve srovnání s dřívější šestimístnou cenovkou nového filtru příjemné zlepšení. Při vysokém nájezdu se taktéž nevyhnete opravě EGR a vstřikování.
Při koupi si sebou určitě vezměte někoho, kdo se v hondách vyzná a poradí vám, servis a náhradní díly u Japonců nebývají zrovna nejlevnější.
Závěr
Accord byl před deseti lety zjevením, se svou technikou i kvalitou jízdy doslova zašlapal konkurenci do země. Na to vše jsme si při projížďkách zachovalou ojetinou vzpomněli. Okouzlující podvozek, pohádkový motor se dvěma tvářemi (do čtyř tisíc otáček poslušný beránek, výše pak ječící predátor), kvalita interiéru a neuvěřitelně pohodlné cestování díky skvělému odhlučnění a sedačkám, jaké už těžko někdy někdo napodobí. Zážitek trochu ředil pouze pětistupňový automat, avšak i on díky unikátní koncepci Hondamatic pracoval svižně a na nejvyšší rychlostní stupeň kompenzoval chybějící převody řízeným prokluzování měniče. K tomu nadčasově elegantní karoserie, která dodnes vypadá skvěle, a opravdoví fajnšmekři mají jasno. Nedostatku kvality či spolehlivosti se zde opravdu bát nemusíte.
Chcete-li nejlépe ovladatelný sedan střední třídy, moc možností nemáte – tou nejlepší totiž stále zůstává Honda Accord. Za cenu do 300 tisíc Kč totiž můžete mít skvěle vypadající a parádně jezdící auto, které umí odvézt rodinu na dovolenou a přitom pobavit při projíždění italských serpentin. Pořiďte si benzinový i-VTEC 2.4 s manuálem ve sportovním paketu a budete jej milovat, je to parádní auto!
« Test Renault Espace 2.0 dCi: Továrna na prostor První jízda: Škoda ENYAQ iV 80 »
