TEST ojetiny Ford Transit 125 T350 – Špička segmentu!
Když jsem psal nedávno článek o Fordu Transit Supervan III, ani ve snu by mě nenapadlo, že o měsíc později dostanu na test právě Ford Transit v magazínu, který je zaměřený spíše na vozy sportovnějšího a prémiovějšího charakteru. Teď stojím na parkovišti a přebírám si modrý klíč od plně užitkového Transitu T350 v nejdelší verzi 125. V mých očích je to skoro “náklaďák” a pevně věřím, že Auto ESA při odjezdu nezbourám pobočku.
Na první pohled zaujme poměrně velká světlá výška vozu a pneumatiky o rozměru 215/75 R16 také napovídají tomu, že Transit nejspíš v zatáčkách nebude sedět jako přibitý. Transit zaujme především, na poměry dodávek, moderním designem exteriéru. Ford si dal práci a implementoval do vzhledu přídě designový jazyk celého portfolia. Škoda jen, že si lakýrníci nedali práci i s nárazníky, které zůstaly nenalakované, ale to je u této užitkové verze celkem pochopitelné. Stupačky v předním nárazníku jsou velkou výhodou a člověk se při umývání předního okna nemusí plazit po kapotě.
Nalézt vyhovující pozici po usednutí za čtyřramenný volant s dobrým průměrem i ergonomií jde, díky výškově nastavitelnému sedadlu řidiče, poměrně bez problémů. Jediná výtka k volantu se týká jeho materiálu, který je celkem tvrdý a kvůli tomu občas klouže v rukou. Sedáky s loketními opěrkami jsou pohodlné i při delším cestování a jejich boční vedení je na nákladní dodávku slušné. Ovladač audia pod volantem je možná až zbytečně velký. Plastový kryt pro kulisu řazení vedle pravého kolena je poměrně blízko, ale nijak nepřekáží ani neomezuje osobní prostor. Řadící páka má dobré umístění a při sundávání ruky z volantu je ve vyhovující blízkosti. Interiér má dostatek odkládacích prostor včetně několika držáků nápojů. Problém je, že jsou tu pouze odkládací prostory velké, takže například mobil si budete muset nechat v kapse, pokud nechcete, aby Vám létal po přihrádce při každé změně směru.
Tvrdé plasty palubní desky nijak zvlášť nevržou. Veškeré ovladače jsou v dosahu řidiče a k ničemu se nemusíte dlouze natahovat. Velkým zklamáním je pro mě chybějící klimatizace, jejíž nepřítomnost se dá rozumně vysvětlit snad jen neustálou honbou za nižší spotřebou. Ale věřím, že 90% řidičů by ji v letních vedrech ocenilo mnohem víc než o litr nižší spotřebu. Kabina je celkově dobře odhlučněná a jízdě nenáročné na ušní bubínky napomáhá i tichý motor, snad jen to dvojité osvětlení interiéru by nemuselo vypadat jako ze Škody 120.
Nákladový prostor o délce 3,39 m a objemu 10,5 m3 obsahuje oddělnou schránku na zavazadla nad kabinou. Do útrob tohoto Transitu narvete snad vše myslitelné a jeho ložní plocha je fantastická. Délka, šířka i výška (tato verze má navýšenou střechu – i 190 cm vysoký člověk si uvnitř stoupne a ještě mu zbyde spousta místa nad hlavou) dosahují veličin, které z tohoto Transitu dělají ideálního stěhováka.
Startování motoru, splňujícího emisní normu Euro 5, Duratorq 2.2 TDCi o výkonu 125 koní a kroutícím momentu 330 Nm proběhne i za studena bez jakéhokoliv zaváhání a zvukový projev patří rozhodně mezi ty kultivovanější. Jízdu, manévrování i parkování ve městě usnadňuje vysoký posez a couvací kamera, díky které se dá parkovat opravdu na centimetry a neměl jsem problém vůbec nikde, kde běžně jezdím s osobním vozem. Spotřeba se ve městě pohybovala s naloženým autem okolo 9 l/100 km a po prázdnu jsem se dostal na 8,2 l/100 km.
Mimo město Transit působí pohodově a velikost vozu řidič při jízdě vůbec nevnímá, respektive ho nijak neobtěžuje. Řízení není přeposilované a poskytuje dostatečný cit. Podvozek funguje moc dobře, auto se v zatáčkách nijak výrazně nenaklání, i přes vysokou světlou výšku a velký profil pneumatik zmiňovaný v úvodu, a nerovnosti zvládá pobírat i nenaložený bez jakéhokoliv nepříjemného poskakování. Brzdy mají plynulý nástup a se zastavením hmotnosti 2 tuny a více nemají problém. S dynamikou vozu jsem trochu na vážkách. Auto jede pěkně a v běžném provozu se s ním dá jet svižně, ale kroutící moment prostě není dostatečně znát.
Tomuto faktu hodně napomáhají až zbytečně dlouhé rychlosti 6-ti stupňové manuální převodovky, které musím pochválit krátké a přesné dráhy kulisy řazení. Vůz má indikátor ideálního přeřazení, který funguje docela inteligentně a ukazuje podle toho, jak šlapete na plyn. S lehkou nohou vybízí k přeřazení v 2000 ot./min a při pedálu na podlaze se ozve až motor dosáhne maximálního výkonu v 3500ot./min. Nad řadící pákou se nachází „kouzelné“ tlačítko ECO. Po každém nastartování je automaticky zapnuté a to znamená, že je aktivní systém START – STOP, který vypíná motor například při zastavení na semaforu, a omezovač rychlosti nastavený na 110 km/h.
Po vypnutí tlačítka ECO se obě tyto funkce deaktivují. Mimo město při opravdu hodně klidné jízdě jsem dokázal snížit apetit motoru na 7 l/100 km. Bylo to ale na prázdné silnici v nočních hodinách a takováto jízda není za denního provozu dost dobře možná. Kombinovaná spotřeba se během testu pohybovala mezi 7,5 – 8 l/100 km na dálnici to potom bylo kolem 9 litrů. U dodávky tohoto rozměru je však spotřeba velmi závislá na rychlosti a je velký rozdíl jestli jedete 100 nebo 130 km/h.
Šetření už bylo dost, takže mačkám tlačítko ECO a už dlouho jsem tak rád neviděl oranžově podsvícený nápis OFF. Vydávám se na místní okresky zjistit schopnosti této bílé krabice a hodně brzo se ukazuje, že Ford ani u podvozku svých užitkových verzí nic nezanedbal. Auto se pochopitelně díky vysokému těžišti v zatáčkách při rychlé jízdě začalo naklánět, ale všechno je to v rozumných mezích. Drží na dodávku velmi dobře a hlavně vůbec neplave, příjemné řízení poskytuje dostatek informací od předních kol a řidič vždycky ví, co auto dělá. Žádné „zatočím a čekám co se bude dít“ se zde nekoná.
Pobaven z okreskových esíček a nadšen z jízdních vlastností, o kterých si spousta osobních vozů může nechat zdát, posílám Transita z vedlejší cesty, která je mírně z kopce, na hlavní cestu vedoucí po rovině. Ve zlomu se podvozek zhoupne, zaklekne a snaží se zuby nehty držet zvoleného směru, ale s fyzikálními zákony prostě bojovat nelze a tak na scénu přichází ESP. Až je to opravdu nutné, lehce přibrzdí kola na vnější straně a usměrní auto, aby mohlo pod plným plynem pokračovat ven ze zatáčky. Nemožnost úplně vypnout stabilizaci tady považuji spíše za plus, protože kočírovat takhle velké auto v neplánovaném smyku, by chtěl asi málokdo a věřím, že 99% budoucích majitelů se s ním jezdit „dveřma napřed“ taky nechystá…
Pokud hledáte auto, které odveze cokoli, má ideální ložnou plochu, spoustu praktických vychytávek a hlavně je pohodlné, kultivované a schopné absolvovat dálkové cesty a při tom těšit řidiče svou nenáročností, jste na správné adrese. Transit prostě patří mezi profesionální špičku a je radost s ním jezdit!
Za půjčení vozu děkujeme společnosti AUTO ESA.
« Artega Scalo Superelletra má 1020 koní – Dostane ji jen 50 šťastlivců Porsche 911 GT3 má po modernizaci manuál a 500 koní! »
