Test ojetiny Fiat 500: Malý, ale šikovný
Fiat 500 je legenda a na automobilovém trhu neexistuje roztomilejší věc, než právě toto miniautíčko. Ženy z něj odpadávají do kolen, tajně na něj doma šetří a ve městě se za ním ohlédne každý. Opravdu, neřídil jsem auto, které by budilo takovou pozornost v pozitivním slova smyslu. Když někam přijedete ve Ferrari, lidé se vás trochu bojí a vzbuzujete v nich závist. Pětikilo na to jde přesně naopak a rozdává radost a vyvolává v lidech úsměv. Je prostě neskutečně roztomilé! Fiatu se podařilo dokonale reinkernovat klasický design do moderního provedení a funguje to naprosto fantasticky. Zatím se to takto nepodařilo nikomu, ani novodobému MINI. Pětistovka je totiž absolutně nejprodávanější auto své kategorie.
Nástupce modelu Topolino (1936 – 1955) se začal vyrábět v roce 1957 a za osmnáct let produkce jeho kouzlu propadlo 3,8 milionu zákazníků. Před následovníkem, vyráběném od roku 2007 v Polsku, tedy nestál jednoduchý úkol, zhostil se ho ale dokonale. Současnou „pětistovku“ si dosud pořídilo více než 1,5 milionu zákazníků, v Evropě jde o nejprodávanější minivůz, a jeho hvězda neustále stoupá. Konkurovat mu může pouze Panda, ze které vychází, a ostatní zástupci segmentu se mu ani neblíží.
Italové umí design, ale není tomu dávno, co bojovali se spolehlivostí nebo kvalitou zpracování. Slibuji, že to v tomhle testu opakuji naposled, ale výběr materiálů i kvalita zpracování šla rapidně nahoru. Pětistovka sice není typickým zástupcem levného miniauta, je to trochu lifestylová záležitost, čemuž pochopitelně odpovídá vybavení, přesto poměrně dobře ukazuje, jak velký kus cesty Fiat urazil. Počínaje plasty palubní desky, přes výplně dveří, ozdobné dekory, chrom a konče ovládacími prvky, vše vypadá kvalitně a poctivě.
V rámci faceliftu, po kterém je vůz v tomto testu, se měnilo jen pár detailů, a tak jsou tady světla s LED denním svícením a také nová grafika LED provedení zadních světlometů. Decentně se upravila maska, nárazník a to je vlastně vše. Tak málo a tolik nové svěžesti. V interiéru se inovovalo technologicky a i “pětikilo” šlo s dobou. Je tu digitalní přístrojový štít a vkusně zapuštěný panel navigace. Digitalizace naštěstí dopadla dobře a sdružený display má parádní a hravou grafiku.
Pětistovka sice není typickým zástupcem levného miniauta, je to trochu lifestylová záležitost, čemuž pochopitelně odpovídá vybavení, přesto poměrně dobře ukazuje, jak velký kus cesty Fiat urazil. Počínaje plasty palubní desky, přes výplně dveří, ozdobné dekory, chrom a konče ovládacími prvky, vše vypadá kvalitně a poctivě. Plasty postrádají kdysi poměrně obvyklé otřepení, i tlačítka jsou precizně opracovaná, vytvarovaná a potištěná. Totéž platí o řadicí páce a vnitřních klikách dveří. Fiat samozřejmě dostál své pověsti a vyšperkoval interiér některými vzhledově originálními prvky. Atraktivně vypadají například originální tlačítka výstražných světel, mlhových světlometů a tlačítko Sport.
Originalita rozhodně neschází přístrojové desce se sdruženým „vrstveným“ otáčkoměrem, rychloměrem a displejem palubního počítače. Řešení all-in-one vypadá efektně, ale zorientovat se ve spoustě údajů chvíli trvá. Ve Fiatu 500 se vydařil volant s příjemně tlustým věncem a snadno dostupnými tlačítky audiosystému a telefonu, bohužel pohybovat s volantem můžete pouze nahoru a dolů. Přední sedačky skýtají docela vysoký komfort sezení i dobrou oporu těla. Celkově je interiér velmi nápaditý, barevně veselý a velkým plusem je možnost individualizace a nepřeberného množství barevných kombinací. Je to prostě styl, životní styl!
K minusům počítám možnost výškového nastavení pouze sedáku, řešení umožňující výškové nastavení celého sedadla by navíc vyřešilo problém se stísněným prostorem nad hlavou. Ve Fiatu 500 sedíte skutečně hodně vysoko a máte-li okolo 185 cm, hlavou se budete téměř dotýkat stropu. Situaci navíc v testovaném modelu zhoršovalo prostorově nenasytné střešní okno. O sezení vzadu asi nikdo dobrovolně bojovat nebude, a pokud snad ano, tak jedině proto, že má rád dobrodružství.
Dozadu se dva dospělí jedinci sice vměstnají, ale na nekvalitních vozovkách se budou muset hodně snažit, aby nedorazili domů s hlavou plnou boulí. U kolen sice také není místa nazbyt, ale pokud se řidič trochu uskromní, dá se vzadu strávit i zábavných 30 – 50 km. Delší trasy radím absolvovat raději ve dvou nebo ve složení dva dospělí, dvě děti.
Atmosférický čtyřválec o objemu 1,2 litru sice není žádný zabiják, když jej ale držíte ve vysokých otáčkách, dokáže svých skromných 51 kW použít velmi dobře a Fiat 500 s ním rozhodně není brzdou provozu. Naopak, jeho projev byl pocitově velmi dobrý a vůz s ním díky malé pohotovostní hmotnosti dokáže docela pěkně zrychlovat. Osmiventilová jednadvojka je do města či na kratší výlety ideální a plně dostačující motorizace.
Abyste z motoru vymáčkli maximum, nesmíte se bát opřít do plynového pedálu. Benzinové jednotky od Fiatu vždy milovaly otáčky a tahle také není výjimkou. Pokud motor vytočíte, fiátek ožije a promění zdolávání klikatých okresek v zážitek, i proto, že auto výborně sedí na cestě a nemá tendenci se v každé zatáčce otočit o 360 stupňů. Vše je navíc doprovázeno hezkým a nečekaně hlasitým zvukem motoru. Když máte motor jen pár centimetrů od hlavy a na tlumicí hmoty nezbývá místo ani peníze, musíte jednoduše počítat s tím, že motor půjde uvnitř hodně slyšet. Reakce na plynový pedál jsou okamžité a pětistovka je příjemnou raketkou. A spotřeba? Po městě svižně kolem 6 litrů, mimo něj klidně za 4.
Velké překvapení je i samotný podvozek, který poskytuje výborný komfort a skvěle tlumí nerovnosti a to i příčné. Pokud však budete volit z ojetých “pětikil” mějte na paměti, že tomu tak je až poslední tři roky. Do roku 2013 měl tento model podvozek naopak tvrdý jako sporťák. Fiat vyslyšel nářky zákazníků a překalibroval odpružení tak, aby nejlépe fungovalo právě ve městě. Naštěstí neztratil nic z ochoty vrhat se do zatáček a kroužit oblouk za obloukem. Krátký rozvor a kola v rozích holt dělají své. Na limitu se samozřejmě dostaví nedotáčivost, ale to už musíte jet nepřiměřeně rychle. Na okresní silnici je však s tímto drobkem opravdu nečekaná legrace a jízda vás bude bavit. Jen trochu zamrzí přeposilované řízení bez jakékoli zpětné vazby.
Fiat 500 není úplně levný ani jako nový, a tak není od věci zvážit nákup ojetého. Cena je pak poloviční a technicky nenáročné auto netrpí na žádné vady. V malých motůrcích nepracují žádné náchylné součástky a jejich výkon je spíše poddimenzovaný. Do města rozhodně doporučujeme atmosférické verze 1.2 nebo 1.4. Dvouválcový přeplňovaný motor 0.9 je sice dynamický, ale přeplňování turbem sebou nese potenciální investici. To platí i pro dieselovou verzi, která v tomto autě nemá nejmenší smysl.
Testovaná ojetina měla najeto přes 31000 km a nenesla nejmenší známky opotřebení a vypadala jako nová. Kvalitní interiér je odolný a lehce udržovatelný. Výhoda je, že jsou to primárně auta do města a většina kusů na prodej má velmi malý nájezd kilometrů. Velmi zajímavou nabídku téměř nových a cenově výhodných fiátků má třeba společnost AAA Auto, od nichž jsme měli vypůjčený i tento konkrétní kus.
Asi to bude znít divně, ale toto auto se mi nikdy nechce vracet. Ne necítím se zle, ani nepochybuji o své mužnosti. Fiat 500 je prostě a jednoduše výborné auto, které potěší kvalitním a krásným interiérem a nádherným retro vzhledem exteriéru. No a navíc se s nim příjemně jezdí. Na trhu miniaut není lepší volba. Není!
Plusy
– stylový design karoserie
– originální a kvalitně zpracovaný interiér
– přesné řazení
– ostré brzdy s rychlým nástupem
– komfort
– jízdní vlastnosti
Minusy
– volant stavitelný pouze výškově
– nepřehledný přístrojový panel
– nekomunikativní řízení
– málo místa na zadních sedadlech
« Test Volvo V60 D4: Více než pouhá alternativa Test Land Rover Defender 90 D200: Krátký, mrštný a komfortní »
