Test ojetiny Dacia Dokker: Jeden velký kompromis

Test ojetiny Dacia Dokker: Jeden velký kompromis

Autor: Ondřej Daňa, Foto: Autojournal

20. 11. 2021 • Zábava

Dacia je velmi úspěšný projekt mateřské značky Renault, která vsadila na použití výběhové techniky v nové karoserii a na nízkou základní cenu. Nová auta této rumunské značky jste mohli pořídit už pod 200.000 korun a to se zárukou a všemi ostatními výhody nového auta. Nebudu vám lhát, na takovou cenu se dostala jen auta v základní výbavě a u Dacie to znamenalo opravdu holobyt. Lépe vybavené kousky už byly dražší, ale pořád výrazně levnější než konkurence.

Dacia Dokker je jednoduchý malý dodávkový vůz, který konkuruje například oblíbeným modelům Citroën Berlingo či Renault Kangoo. Oproti nim se vyznačuje ještě jednodušším řešením i technikou a také zmiňovanou nižší cenou. Stejně jako tyto oblíbené modely lze i Dokker pořídit v čistě dodávkovém provedení s dvojicí sedadel vpředu, ale také v osobním provedení combi, které uveze pět pasažérů a stále mu pro zavazadla zbývá velkorysý prostor.

Praktický Dokker nabízí nákladový prostor o celkovém objemu až 3,3 metru krychlového. Design i technika vychází z MPV Lodgy, auto se však výrazně liší třeba vyšší světlou výškou a vyšší stavbou karoserie. Dokker dostal vzadu také posuvné dveře – užitkové provedení je má pouze na pravé straně a vlevo nejsou k dostání ani za příplatek, osobní verze má posuvné dveře na obou stranách (za příplatek). Co je pro obě provedení společné, jsou křídlové zadní dveře, které opět svědčí o užitkovějším pojetí vozu. Dokker pojme za přední sedadla i celou europaletu, ovšem jen podélně. Bočními dveřmi europaleta neprojde.

Dokker lze pořídit s celkem čtveřicí motorů. Základem je léty prověřená šestnáctistovka MPI s výkonem 61 kW (později 75 kW). Vzhledem k tomu, že v běžné konfiguraci váží Dokker 1100 kilogramů, je výkon motoru vcelku dostatečný. Agregát je ovšem ze staré školy, co se spotřeby paliva týče, lze ovšem najít i v provedení pro pohon na LPG. Moderní přeplňovaný motor 1,2 TCe s výkonem 85 kW je výrazně úspornější, je však méně častým provedením vzhledem k jeho vyšší pořizovací ceně. V nabídce jsou také dva turbodiesely 1,5 dCi, výkony jsou 55 a 66 kW a provoz je opravdu úsporný, spotřeba se drží hluboko pod pětilitrovou hranicí.

Jízdní vlastnosti Dokkeru nejsou tím, na co byl kladen důraz. Záludné určitě nejsou a auto se ovládá vcelku předvídavě. Konstrukce, která počítá s vyšším zatížením zadní nápravy, je tu docela znát. Zadní náprava má klasickou tuhou konstrukci, takže poskytuje méně jistoty v zatáčkách. Dacia Dokker bezpečnostními nárazovými testy Euro NCAP neprošla, vzhledem ke konstrukčnímu základu v modelu Lodgy a velmi podobné technice i výbavě lze předpokládat hodně podobné výsledky. Dokker tedy rozhodně nebude patřit k nejbezpečnějším vozům na silnicích, ovšem oproti starým dodávkám si povede velmi dobře.

Jízdní komfort u Dokkeru trochu trpí tuhou zadní nápravou a celkově tužším naladěním podvozku. Auto tak může na nerovnostech poskakovat. Základní motor má navíc zpřevodování, které jej žene zbytečně do otáček a to zvyšuje hlučnost. Pazvuky se mohou ozývat i z velké karoserie, a to především na nekvalitních cestách.

Zajímavostí je, že ojetiny si drží cenu, respektive u základních provedení ani nemá moc kam klesat. Testovaný vůz, tři roky starý, stál na trhu ojetých vozů stále 170.000 korun. Většina nabízených ojetin je v druhém výbavovém stupni nebo úplném základu. Dokker v plné výbavě může mít dokonce dotykový displej infotainmentu, vyhřívaná sedadla nebo elektricky ovládaná okna a zrcátka. Nic z toho neměl testovaný vůz, který byl v úplném základu. Jak jsem zmínil na začátku, u rumunské automobilky to znamená doslovný základ.

Zrcátka – manuální. Okna? Všude ruční kličky. Rádio? Zapoměňte. Klimatizace? Stáhněte si okna! Je tu jen volant a sedadla. Nečekejte obložení vrchů dveří nebo nějaké odhlučnění, ale to platí i pro nejvyšší výbavu. Ano, tohle je opravdu skromný vůz, konkurence toho vždy nabízela v základu více, ale také jste museli sáhnout hlouběji do peněženky. Interiér je v duchu ostatních Dacií opět jednoduchý a sestavený z tvrdých a ošklivých plastů, často s velmi špatným slícováním. Různé velikosti spár uvidíte na první pohled. Vše ovšem funguje, jak má, a najdeme tu spoustu praktických odkládacích míst. Vůbec o prostor v Dokkeru nouze rozhodně není. U osobního provedení zbývá za zadními sedadly, kde mají cestující dost místa na nohy i na hlavu, ještě ohromujících 800 litrů prostoru. Tvar zavazadlového prostoru je navíc velmi pravidelný a potěší oka pro uchycení nákladu. Páčky blinkrů a stěračů jdou velmi ztuha, což mě hodně svádělo k co nejméně častému využívání směrovek Co dalšího nepotěší automobilové pedanty, jsou uvnitř odhalené plechy zadních dveří, sloupků a víka kufru.

Naložit skříň? Bez problému! Převézt koberec? S přehledem. Stěhujete se? Dacia Dokker vždy ráda pomůže. Velkorysý vnitřní prostor ale nesbírá plusové body jen za možnost naložení objemnějších věcí. Potěší také při převozu jakékoliv posádky. Nad svou hlavou máte velmi praktickou poličku (na mapy, jídlo, noviny, časopisy, ženskou kabelku apod.) a vzadu je spousta místa pro tři pasažéry. Navíc pokud budete parkovat před nákupním centrem mezi auty, nemusíte se bát, že zadní pasažéři hekticky otevřou dveře a odřou tak auto vedle vás. Posuvné zadní dveře shledávám u všech podobných aut jako velmi dobré řešení a Dacia rozhodně není výjimkou.

Na druhou stranu, pokud potřebujete dobrý přístup do kufru a někdo za Vás zaparkuje více natěsno, dvojité dveře zavazadlového prostoru prostě neotevřete. Dacia zvolila svislý systém rozpůlení pátých dveří, což není zrovna šťastný nápad při podélném parkování. Navíc díky sloupku těchto dveří je i špatně vidět vzad skrze vnitřní zpětné zrcátko. Uvnitř jsem ale našel další chybičku. Dacia převzala ze starých renaultů také otočné ovladače klimatizace, které nejdou otáčet o 360°. Pokud tedy máte klimatizaci nastavenou pouze na horní část těla a chtěli byste odmlžit přední okno, musíte se vracet o celou otáčku zpět. Tím tyto neduhy končí a my se pojďme podívat na to, jak tato Dacia jezdí. Pokud to teda někoho vůbec zajímá.

Pod kapotou testovaného vozu od AAA Auto se ukrýval starší atmosférický čtyřválec z dílen Renaultu o objemu 1,6 litru a výkonu 61 kW a 134 Nm. Hodnoty to jsou opravdu skromné. Naštěstí není auto o moc těžší než Fábie a váží pouze lehce přes 1200 kilogramů. Nechápu, jak je možné (a radši to ani nechci vědět), že takový kus auta váží tak málo, ale alespoň se motor tolik nenadře. Ten samotný vůbec není špatný. Je to taková tradiční starší atmosféra, která se ráda vytáčí, má vcelku příjemný zvuk a kolem čtyř tisíc nabídne malou výkonovou špičku. Nejsem si ale jistý, jestli je to vhodná volba zrovna pro Dokker. Když jsem v ní jezdil sám, byl výkon motoru absolutně dostačující, ale tohle je rodinné auto. Dá se počítat, že bude jezdit víc naložené a tam už by mohl být malý kroutící moment problém – diesel bude nakonec nejspíš lepší volbou. Manuální pětikvalt, který se nacházel mezi sedadly, je jediná volba ve spojení s tímto motorem a pracuje se s ním vcelku dobře. Má sice delší dráhy, ale je přesný a pohyby v kulise nevyžadují nadlidskou sílu. Uvítal bych ale šestý rychlostní stupeň. Převodovka má hodně krátké rychlosti, aby se mravenčí krouťák rozumně rozložil a při dálniční stotřicítce motor točí přesně 4.000 otáček což není zrovna příjemný akustický zážitek. Pokud chcete ztrestat sebe nebo posádku ještě více, stačí zrychlit na 140 a motor bude točit 4.200 otáček. Tak co třeba zpomalit? Při rovné stovce točí stále absurdních 3.000 otáček. Takže na dlouhé cestování to opravdu není… Samotné spotřebě to také nenahrává. Na dálnici se pohybuje kolem deseti litrů, mimo ní budete jezdit mezi sedmi a osmi litry.

Nyní se dostáváme k řízení. To jde velmi lehce a volant z měkčeného plastu není zrovna příjemný na dotek, ale na druhou stranu tu vlastně víc nepotřebujete. Podvozek jsem již načal, jízdní vlastnosti odpovídají ceně. Podvozek v nezatíženém autě poskakuje, houpe a do zatáček se celé auto až hrozivě naklání. Trochu se to zlepší, když Dokker naložíte, pak zas s tímto motorem ale nejede.

Na co pozor?

Levná Dacia si žádá velké oběti na vlastním komfortu. Těšit vás může fakt, že léty prověřená a vypiplaná technika se nebude kazit a dost možná ji koupíte ještě v záruce i ojetou. Díly stojí málo a opraví vám ji v každé stodole. Ta starší 1,6i je osmiventil o výkonu 61 kW. Jde o ty levnější kousky v nabídce ojetin. Motor je spolehlivý, rozvody má poháněné řemenem (měňte po pěti letech nebo 80 tis. km), jeho nevýhodou je hlučnější chod a vyšší spotřeba. Od roku 2015 se začal v Dokkeru nabízet novější motor s označením 1,6 SCe o výkonu 75 kW s proměnným časováním ventilů. Jede lépe, je tišší a má o něco nižší spotřebu. Rozvody jsou u něj poháněny rozvodovým řetězem. Jde opět o spolehlivý motor. Vyhněte se naopak přeplňovanému motoru 1,2 TCe o výkonu 85 kW, který se pod kapotu této užitkové Dacie dostal v roce 2012. Jednotka trpí ve všech výkonových verzích po zahřátí zvýšenou spotřebou oleje, nebo naopak ředěním motorového oleje palivem při krátkých jízdách, kdy je studený. Je tedy nutné hlavně pravidelně kontrolovat hladinu motorového oleje a častěji jej měnit, ideálně co 10 tis. km. Velmi důrazně ale doporučuji tento motor používat jen na delší trasy. Speciálně ve verzi Euro 6 mu nesvědčí krátké popojížďky (hlavně v zimě v mrazech), protože motor produkuje jen velmi málo odpadního tepla a zahřeje se až po delší době, nebo také nemusí v zimě provozní teploty dosáhnout vůbec. Při koupi ojeté dacie Dokker bych se vyhnul originálním i neoriginálním přestavbám na LPG, můžete se tak do budoucna vyhnout řadě problémů souvisejících s životností ventilů.

Diesel pod kapotou je vždy stejný. Jde o renaulťácký motor 1,5 dCi. Jednotku známe z mnoha dalších modelů Renault a Dacia, takže vzhledem ke zkušenostem mohu bez obav motorizaci doporučit. Osobně bych volil verzi s 66 kW výkonu, která jede skvěle a přitom je úsporná. Horší je to jen se zvukem motoru, který je i po zahřátí poměrně hlučný, a navíc se projevuje vibracemi v kabině. U 1,5 dCi jsou rozvody poháněné řemenem, který má interval výměny co 6 let nebo 120 tis. km včetně pohonu příslušenství. Před koupí zkontrolujte bezproblémový chod motoru (vyzkoušejte start za studena). Prohlédněte si auto zespodu, prověřte případné netěsnosti (při vyšších nájezdech uniká kolem spojkového ložiska motorový olej). Před výběrem ojetin se také připravte na skutečnost, že řada kousků je v základní nebo velmi chudé výbavě.