Test ojetiny Citroën Grand C4 Picasso: Francouzský svéráz má stále, co nabídnout
Pokud jste právě na lovu rodinného MPV, už jste nejspíš zjistili, že vám pomalu dochází možnosti. Buď koupíte domestikovanou dodávku, nebo si musíte připravit šestimístnou sumu na některého z posledních zástupců umírajícího segmentu. Jestli ale patříte mezi tu část populace, která se musí ohlížet na finance, budete se muset chtě nechtě prohrabovat nabídkami ojetin. A tam dřív nebo později narazíte na Citroën C4 Picasso. Zvláštní stvoření, které ale v některých věcech o pár let předběhlo dobu. Je to dobrý kup, nebo je lepší se dívat jinde?
Design je bezesporu individuální záležitost. A pokud se bavíme o Francouzských autech – tím spíš nesoucích jméno Picasso – je potřeba se připravit na vskutku netradiční podívanou. Vlastně ani nevím, za jaký konec vzhled uchopit, tak to asi nechám na vás. Projděte si galerii a udělejte si vlastní názor. Alespoň se nedá tvrdit, že všechna MPV jsou nezajímavé krabice.
Uvnitř taky nečekejte nic konvenčního. Palubní deska má podobu jakési vlny, které se před vámi vznáší. Musím říct, že interiér se mi zvláštním způsobem líbí. Je jiný, ale útulný. Přístrojový štít je umístěný uprostřed, ale překvapivě mi to vůbec nevadí. Je totiž dostatečně daleko – máte ho tak v zorném poli a nemusíte na něj neustále přeostřovat. Další zvláštností je čelní sklo. To totiž zasahuje asi do třetiny střechy a z pozice řidiče si tak připadáte, jak když letíte (podobný koncept později převzala Tesla Model X).
Pokud vám ale takový výhled na svět nevoní, lze okno „zatáhnout“ clonítky. Zvláštní výhled ven ještě umocňují dvojité sloupky. A aby těch zvláštností nebylo málo, tak sedadlo spolujezdce lze položit do vodorovné polohy a vysunout podnožku. V podstatě jde o stejnou funkci, se kterou se aktuálně chlubí IONIQ 5 a nazývá jí ZERO gravity. U Picassa si můžete lehátkovou pozici ještě zpříjemnit masáží. Celkově mě interiér příjemně překvapil vzdušností, jednoduchou ergonomií a velice příjemnými materiály. Prakticky každý povrch je měkčený, zpracování je na úrovni a v krémovém provedení umí navodit příjemnou luxusní atmosféru. Rozhodně si taky nemůžu stěžovat na prostor. A neměl bych ani zapomenout na úžasně komfortní sedadla.
V druhé řadě už to taková hitparáda není. Tedy ne pro dospělého. Sedačky mají krátké sedáky i zádovou část a je z nich jasně cítit, že tady se počítá spíš s dětským osazenstvem. Velké rodiny ale potěší přítomnost Isofixu na všech třech sedadlech.
Pro případy největší nouze lze ještě vyklopit třetí řadu. Umím si představit, že dítě nebo dospělý do 170 centimetrů tady chvíli vydrží, ale to je tak vše. Co mi zde moc taky nehraje, je plastový výlisek mezi sedadly, který je ostrý. Umím si představit, že nenechavé dětské prstíky může pěkně pocuchat. Pozor tedy na prudké manévry. Fajn ale je, že i zde je nabíječka a držáky na pití. Skvěle je ale vyřešeno nasedání na „trestnou lavici“. Stačí zmáčknout jedno tlačítko a sedačka se vám odklidí z cesty.
Pod kapotu testovaného auta od AAA Auto si našel cestu čtyřválcový diesel o objemu 1.6 litru a výkonu 88 kW a 300 Nm. Sto-dvacet koní asi nezní u rodinného auta jako kdovíjaký odvaz, ale Gran C4 Picasso váží jen 1.4 tuny a s nedostatkem výkonu jsem problém skutečně neměl. Motor je ukázkově kultivovaný a tichý. Taky má výbornou pružnost – udělal na mě vynikající dojem. Koncernová 1.6 známá ze Škody se mu nemůže rovnat. K manuálnímu šestikvaltu už takovou chválu pět nemohu. Je to klasické francouzské bláto. Dráhy jsou dlouhé, nepřesné a rychlosti spíš odhadujete. Dá se na to zvyknout, osobně bych ale hledal vůz s hydroměničovým automatem. Naprosto kouzelná je ale spotřeba. Schválně jsem nenuloval počítadlo spotřeby, od posledního smazání už uběhlo přes 9.000 kilometrů a průměr na počítadle svítil 5.8 litru.
No a na silnici je to taky klasické francouzské bláto. Tady to ale myslím jako pochvalu. Podvozek doslova kouzlí komfortem. Jízda víc připomíná plavbu na lodi. Co nepožerou měkoučké tlumiče se ztratí v bohatě polstrovaných sedačkách a k vám se toho od silnice dostane pramálo. Takhle nějak si představuji rodinné cestovaní. Jediné, co mírně ruší pohodu na palubě, je občasné zadupání podvozku na krátkých nerovnostech. Rozhodně mu nevoní svižnější tempo. Naladění podvozku tady začne projevovat svoje limity. Auto se houpe, naklání a je cítit, že se mu to vůbec nelíbí. Nekonečně dlouhé a přeposilované řízení to moc nevylepšuje. Je lepší zvolnit a přistoupit na hru Picassa. Jet v klidu, užít si cestu a nikam se nehnat. Gran C4 si dobře rozumí s dálnicemi. Směrová stabilita je velice dobrá, hluk od obtékajícího vzduchu dovnitř proniká minimálně a kilometry vám hezky ubíhají. I po letech je to velice příjemné auto na výletování. Jak je to ale se spolehlivostí?
Francouzská auta nemají zrovna dobrou pověst, co se spolehlivosti týče. A první generace C4 Picassa na tom moc nezlepšila. Druhá ale platí za nenáročnou spolehlivou volbu, konstruovanou s ohledem na jednoduchost a výdrž. Robustní podvozek toho snese spoustu a i mezi motory se dají najít držáky. Pozor jen na převodovky. Manuál je sázka na jistotu, smířit se ale musíte s klasickým blátivým francouzským chodem. Určitě se ale vyhněte robotizovaném automatu z počátku výroby. Na něj se nedá říct dobrého slova. Je letargický, škube a dlouhověkostí taky zrovna natrpí. Naopak hydroměničový automat z pozdějších let výroby můžu rozhodně doporučit.
Pojďme na motory. Začneme benzíny, protože tady je to jednoduché – nebrat.
Benzínová 1.6 THP proslula problematickými rozvody, velkou zálibou v karbonování a navíc žere.
Později byl k dostání 1.2 PureTec, to je vlastně fajn motor, ale při častějším vytěžování auta je na něm přeci jen znát nedostatek síly.
Pro rodinné auto je zkrátka ideální diesel.
Slabší 1.6 se nabízely v několika verzích výkonu, sáhl bych vždy po silnějším. Relativně spolehlivý motor, který by neměl být na rozdíl od starších variant tak choulostivý. Vyznačuje se především skvělou pružností a kultivovaností. Taky umí být až neuvěřitelně úsporný. Pro Grand Picasso bohatě stačí. Má ale jednu konstrukční vadu. Tou je nevhodně tvarovaná olejová vana, díky které se nikdy nedá olej vypustit úplně. I po výměně tak na dně zůstává degradovaný olej, který neustále koluje motorem a jeho kaly mohou napáchat dost škod. Především u aut, která natahují výměny do poslední chvíle. Vana se ale dá poměrně jednoduše upravit. Pokud to neudělal majitel před vámi, měla by to být jedna z prvních věcí, kterou uděláte.
Pokud se vám ale podaří sehnat auto s 2.0 HDI a hydroměničem, máte vyhráno. Motor má síly na rozdávání a je spolehlivý. Houpavý podvozek s jemnou hydroměničovou převodovkou dělají z auta skvělý rodinný koráb. Jen doporučuji zkrátit interval výměny oleje na klasických 15 – jestli jezdíte hodně max 20 tis.
Všechny verze označené BlueHdi mají vstřikování ADBlue a to je jedno z mála míst, kde hrozí problémy. Zaprvé umístění nádrže v kufru je hloupé. Natankovat ten lepkavý sajrajt bez umazání čalounění je téměř nemožné. Systém vstřikování je ale především komplikovaný a může zazlobit. Skládá se z čidla hladiny a teploty, dvojice čerpadel a vyhřívání. Bohužel je to nerozebiratelný komplet a odejde-li libovolná část, musíte měnit vše, což vyjde na víc než 20 tisíc.
Taky bych se zaměřil spíš na skromnější výbavy. Ty vyšší měly barevný displej, který byl chronicky poruchový a jeho výměna opět vyjde asi na 20 tisíc – byť existují opravné sady, které umí nálady snížit asi na čtvrtinu. Naopak monochromatický displej v testovaném autě je věčný. Taky doporučuji dát si u vybíraného auta na čase a vyzkoušet všechny funkce. Masáže, výhřev, klimatizaci. Buďte pečliví, nenechte se prodejcem honit, protože Grand Picasso bylo nacpané elektronikou a hledat šotka v elektroinstalaci může být noční můra.
Celkově je ale druhá generace Citroënu C4 Picasso spolehlivá ojetina s nenáročným servisem a dostupnými díly. Ceny startují už pod 200 tisíci. Při pečlivém vybírání získáte skvěle vymyšlené rodinné auto, které nabízí spoustu věcí, které dnešní trh již poskytnout neumí.
Citroën Gran C4 Picasso je chytře vymyšlené auto, které zaujme netradičními řešeními. Taky je to pohodlný rodinný koráb, který netrápí moc závad. Při vybrání správného kousku tak získáte spolehlivé auto, které má i po letech co říct.
« Testovali jsme nejošklivější auto světa: Fiat Multipla Test Kia Ceed SW 1.5 T-GDi GT line: Taková auta budou brzy minulostí »
