Test ojetiny BMW 135i Coupé (e82): Ukrytý poklad
BMW M2 se stalo neuvěřitelně populární. Automobilka s ním opět přinesla kompaktní Mkový model, který byl stavěný pouze za účelem bavit řidiče. Dnes se ale už trochu zapomíná, že s tímto konceptem se v Mnichově experimentovalo už o něco dřív. První generace jedničkového coupe totiž ve svých řadách ukrývala skutečného vlka v roušce beránčím. BMW 135i přineslo nekompromisní výkon v kompaktní karoserii, a mířilo na náročné řidiče – zkrotit ho vyžadovalo opravdu zkušené ruce. Dnes se na něj ale tak trochu zapomnělo. Jak působí s odstupem let, a může to být lepší kup než provařená M2?
Kupé od nejmenšího BWM se představilo světu už v roce 2007, a dodnes vypadá skvěle. Svalnatá karoserie se širokým postojem a vytaženými blatníky má možná trochu vyjevený výraz, ale nese v sobě tradiční designový jazyk značky, který v nových modelech pomalu bere za své. Působí minimalisticky, nijak do světa nekřičí, a je prost všelijakých kudrlinek. Auto má perfektně vyvážené proporce, což u malých kupé rozhodně není pravidlem. Dlouhá kapota, kabina ve tvaru kapky, a výborně zvládnutá zadní třetina dělá z drobné jedničky neobyčejně dynamicky vypadající auto. Takový malý rváč. BMW i tady použilo svůj starý známý trik, kdy má auto prakticky kolmou přední část, krátký přední převis a dlouhý zadní. Auto tak vypadá v pohybu i když stojí na místě. Testovaný kousek vybavený sportovním M-paketem je ještě vyšperkovaný o zadní Performance nárazník se čtyřmi koncovkami výfuků a karbonovým „kachním ocasem“. Decentní úpravy, které ještě podtrhují atletickou postavu 135i Coupe.
Zatímco design exteriéru je perfektní, interiér na sobě trochu víc dává znát, že auto vychází ze základního modelu značky. Samotný design je nemastný neslaný – nikdy jsem nepatřil mezi fandy vnitřku „éčkové“ generace jedničky – a zvolené materiály jsou spíš průměrné. Většina povrchů je měkčených, ale tvrdých laciných plastů taky najdete dost. Po letech si umí interiér taky trochu zanaříkat. Dnes už by takový interiér za prémiový neoznačil asi nikdo, ale tohle auto vzniklo v trochu jiné době, a interiéry moderních aut se hodně posunuly. Zkuste si sednout do soudobého Golfu, a jednička vám zase bude připadat jak prémiovka. Abych ale jen nehanil, tak ergonomie je naprosto příkladná. Po pár sekundách si připadám jako doma.
Nicméně u takového auta by mě nedokázal odradit ani interiér z bakelitu. BMW 135i Coupe bylo stvořené pro zážitky za volantem, tak ať si klidně tu a tam vrzne. Řidičská pozice je výtečná. Sedí se hezky na dně auta. Malý tlustý volant si můžete přirazit blízko k tělu, a nohy natáhnout pěkně dovnitř. Z auta je taky skvělý výhled, budíky jsou jednoduché, dobře čitelné, a mám na očích vše důležité. Snad jen sedačky bych vyměnil za příplatkové „Performance“. Tyhle jsou na daný typ auta zbytečně polstrované, a neposkytují dostatečnou oporu v horní půlce těla. Nakonec mám dobrou zprávu pro ty, co uvažují o e82 jako o jediném autě – kufr poskytuje opravdu slušných 370 litrů, a na zadní sedačky se s trochou snahy posadí i člověk kolem 180 centimetrů – praktičnost mu tedy nechybí.
V úvodu výroby se o pohon BMW 135i staral dvakrát přeplňovaný motor N54, což byl pro BMW jakýsi experiment. Šlo totiž o první sériově vyráběný benzínový turbomotor za nějakých třicet let. Základ byl opravdu robustní blok s kovanou klikovou hřídelí i ojnicemi. Úpravci tento motor milují kvůli velkému potenciálu pro úpravy. Pokud jste ale jezdili se sériovým motorem a nevyměnili pár slabších součástek, mohlo vás potkat několik dětských nemocí, které motor provázely. Například selhávající vysokotlaké palivové pumpy, regulace tlaku turba nebo vstřikovače. Motor je taky extrémně citlivý na kvalitu paliva. Pokud před vámi tedy jezdil šetřílek, můžete se těšit na drahý servis. Motor N54 se ale do auta dával jen do roku 2010. Motory, co přežily dodnes, už tedy nejspíš budou mít slabé části vychytané. Přesto bych se ale snažil vybrat kousek, kde je majitel schopný co nejpřesněji doložit historii.
Testované auto už je ale po faceliftu, a tam se nacházel motor N55. Stále jde o řadový třílitrový šestiválec, dokonce má i stejný výkon – 225 kW a 400 Nm. Namísto dvojice turbodmychadel má ale jen jedno twinscroll trubo (do turbínové části vedou dva kanály pro přívod výfukových plynů namísto jednoho – vždy jeden pro tři válce – což pomohlo zvětšit spektrum použitelných otáček a rychlost reakcí na plyn). Tento motor měl řešit většinu problémů starší verze. Například problémy se selhávajícími vysokotlakými čerpadly ale zůstaly. Dobrou zprávou ale je, že tato součástka měla tak krátkou životnost, že dnes prakticky nenarazíte na kus, kde už nebyla vyměněna. U N55 se taky můžete setkat se zlobícím Vanosem (poznáte podle problémových startů, propadu výkonu, a houpajícího volnoběh). Velkou pozornost taky věnujte teplotě provozních kapalin. Při prvních náznacích problémů se zahřívání nechte prověřit vodní pumpu a termostat – předejdete tak zbytečně drahým opravám. Pro oba motory taky platí možnost zvýšené spotřeby oleje. Ať už ale zvolíte variantu s motorem N54 nebo N55, radši počítejte s větší prvotní investicí do údržby motoru. BMW 135i je sportovní auto, a většina z nich měla těžký život. Počítat s tím, že koupíte kousek „sednout a jezdit“ je při stáří auta už trochu utopie. I když zázraky se dějí.
Ve chvíli, kdy ale funguje, ho budete milovat. Motor má sílu jako čert. Klidně bych mu hádal o nějakých 30-50 koní víc, než udává výrobce. Udávané zrychlení na je 5,2 sekundy na stovku. BMW ale tradičně tabulkové hodnoty trochu podhodnocuje, a auta byla schopna v reálu zvládnout stovku pod 5 sekund. Zátah nepolevuje ani nad dvoustovkou. Dynamické schopnosti tohohle prcka jsou i na dnešní dobu působivé. Kroutící moment vrcholí už kolem 1400 otáček. Můžete se tak připravit na mocný zátah už prakticky od volnoběhu, ale s přibývajícími otáčkami výkon krásně graduje. Jak je pro baworské řadové šestky typické, je taky krásně sametový. Motor má pěkně jadrný zvuk, který nedusí žádné moderní euro-vychytávky. V nabídce byla možnost manuálu, testované auto má ale sedmistupňovou dvojspojku. Ta řadí velice rychle a ostře. Osobně byl ale stejně preferoval „klacek“. Auta s manuálem jsou ale absolutně k nesehnání. Potěší i spotřeba. Dlouhodobě není problém držet se kolem deseti. Klidná jízda může spadnout dokonce až k sedmi, ostrá jízda na okreskách si vyžádá přibližně 14 litrů.
V prvních dnech testu jsem auto používal jako běžné daily, a musím říct, že mě překvapilo, jak použitelné je. Jasně, podvozek je tuhý, a jako každé BMW se sportovním podvozkem z této doby si umí na ostrých nerovnostech bouchnout. Ale auto vás nenaklepává, slušně filtruje nerovnosti, a tlumiče zvládají dýchat s vozovkou. Taky se musíte připravit na poměrně výrazný aerodynamický hluk, který se projevuje už v rychlostech nad 100 km/h, ale celkově přineslo 135i daleko méně kompromisů do každodenního života, než jsem čekal.
Ale kvůli tomu ho dnes pořídí málokdo. Vyrazil jsem tedy na svoji oblíbenou okresku užít si trochu srandy. A sakra, že tohle auto umí rozdávat ve velkém. Motor působí příjemně ostře, a nad tři tisíce otáček zcela vymaže turbo lag. Oproti modernějšímu motoru B58, který nahradil N55, působí starší jednotka jedovatějším a navztekanějším dojmem. Skvělý motor! Perfektně působí taky karoserie, která je i přes svoje stáří překvapivě tuhá a nedovolí žádné kroucení. Nejvíc zábavy sebou ale přináší zatáčky. BMW 135i Coupe je doslova miluje, a úplně v nich ožívá. Takovou radost ze změn směrů a ochotu stáčet se za čumákem jsem už nějakou dobu nezažil. Auto je taky perfektně vyvážené, a dlouho zůstává neutrální. Podvozek s umí poradit i s horším povrchem, a zvládá držet všechna kola v kontaktu s vozovkou. Do úzkých ho může dostat jen větší příčná nerovnost v zatáčce, na které se umí malinko svézt, ale po čase se s tím naučíte pracovat. Podvozek totiž oplývá takovým množstvím jistoty, že se mu naučíte věřit. Nejkouzelnější je ale jeho agilita. 135i není zrovna nejlehčí, a hmotnost atakuje 1,5 tuny. V zatáčkách ale působí jako o třetinu lehčí auto. Díky krátkému rozvoru a miniaturním rozměrům plní vaše příkazy s vrozenou hyperaktivitou, a jeho ovladatelnost mi prostě vyrazila dech.
Tohle auto ještě ukrývá jedno malé tajemství. Většina aut od BMW po roce 2010 přešla na elektrické posilovače, což – jak všichni víme – umí sebrat prakticky všechny informace z řízení. Ale při konstrukci 135i technici zjistili, že jim nezbývá místo, a museli tak auo vybavit „zastaralým“ hydraulickým posilovačem. A tady je krok zpět tím správným řešením. Hydraulické posilovače mají i své nevýhody, ale ztráta citu v řízení mezi ně ani v nejmenším nepatří. Skrze volant k vám tak putuje spousta informací. Cítíte i změnu povrchu pod koly, cítíte, jak se v zatáčce kola nabíjí odporem. Impulzy do řízení jsou čitelné a přirozené. Řízení je i skvěle navážené, tak akorát rychlé, a přesné jako skalpel. Díky němu se z jízdy se 135i stává neuvěřitelná zábava. Auto působí příjemně „old-schoolově“.
V kombinaci s hravým a komunikativním podvozkem se z něj stává jedno z nejovladatelnějších aut, co jsem řídit. Tohle auto ale umí taky pěkně kousat. Je hodně zábavné, ale rozhodně nepatří do rukou nezkušeným řidičům – alespoň v případě, že chtějí jezdit rychle. Sice vás zahrnuje informacemi, ale rozhodně vás nepovede za ručičku, když něco přeženete. Jakmile překročíte hranu limitu, všechno se děje ve zlomku sekundy, a musíte ihned a přesně reagovat, jinak vás hned klepne přes prsty. Pokud s ním chcete jezdit rychle, musíte se maximálně soustředit, a vnímat i sebemenší vibrace. Jeho old-schoolový charakter se může někomu stát osudným. Pokud vás ale moderní auta nebaví kvůli jejich přehnané korektnosti a až moc snadnému přístupu k rychlosti, budete 135i e82 milovat. Tohle je totiž auto, které musíte ovládnout.
BMW 135i e82 je naprosto úžasný stroj. Ceny se pohybují pod půl milionem, a prakticky nedokážu přijít na něco, co by za ty peníze poskytlo lepší zábavu. Sehnat pěkný kousek bude sice problém, především s manuálem, a taky je prakticky jisté, že vás čeká relativně velká investice do prvního servisu. Ale když se vám poštěstí, získáte auto, které už nejspíš neprodáte, protože mezi novějšími budete těžko hledat něco upřímnějšího. A s jeho surovým a lehce zákeřným charakterem zabere dlouho, než jeho potenciál vytěžíte na 100 %. Vlastně bych mu asi dal přednost i před novější M2. Ty auta jsou si totiž jízdně velice podobná, e82 ale nabídne výrazně lepší řízení a dá se koupit za půlku. I když budete počítat s prvotní investicí kolem sto tisíc, stále jste na velice přijatelných penězích. Vlastně nějak nechápu, jak je možné, že se základní cenou 1,1 milionu u nového auta se jich prodalo tak málo. Dnes patří BMW 135i Coupe mezi ukrytý poklad mezi ojetými sportovními auty, a jestli na něj narazíte, neváhejte.
BMW 135i Coupe je skvělá směs moderního auta a staroškolského přístupu k řízení. Je to trochu paličák, ale neskutečně baví. Kolem půl milionu budete těžko hledat něco lepší pro zábavu.
Plusy
– Analogový charakter
– Hravé a agilní
– Dostupná cena ojetin
– Design
Minusy
– Vrzavý interiér
– Větší prvotní investice do servisu
« Češi propadli trendu dovolené v obytňáku: Nejraději jezdí po Česku Test Volvo V60 D4: Více než pouhá alternativa »
