TEST ojetiny BMW 125d – Nejvšestrannější hatch-back planety
My chlapi si v mládí myslíme, že čím víc sexy holka je, tak tím spíš je vhodnou partnerkou do života. Musí být vysoká, štíhlá, mít vypracovaný zadek, pořádná prsa a obličej jako Megan Fox. Postupem času ale zjišťujeme, že taková holka je většinou vhodná jen na víkendové večery, když zrovna rodiče nejsou doma. Za partnerky si pak vybíráme ”obyčejnější” holky, které sice nemají čtverky, metr osmdesát a padesát kilo, ale ty, které něco umí a nepadají z nich jen žvásty o nejnovějším modelu šatů značky Prada a o tom, že její tři měsíce staré kozačky vyšly z módy. A podobné to je i s auty, pořádný přeplňovaný šestiválec je sice fajn, ale kromě líbezného zpěvu motoru budete poslouchat jen to, jak mrmlá, že mu 95 oktanový benzín nechutná, a že by si na sto kilometrech raději pochutnal na dvanácti litrech pořádné stooktanové dobroty ze ”značkové” benzínky. Do života na dlouhé pracovní cesty a občasné vyblbnutí tak mnohdy zvolíme naftu, ale zato pořádnou. A přesně to je případ dieslové rakety BMW 125d, o které můžu po tisíci kilometrech říct, že se jedná o nejvšestrannější a možná i nelepší hatch-back planety. Zamiloval jsem si ji! A to prosím nejsem zrovna velký fanoušek traktoroidních motorů nazývaných vznětové.
Jelikož modernizovaná jednička od BMW už nesklízí tolik úspěchu jako předfacelift, tak když se mi naskytla příležitost okusit pár let starý kousek s nejsilnějším naftovým motorem a M-Paketem, nemohl jsem odolat. I tak jsem měl ale předsudky. Čekal jsem tvrdý sportovní podvozek, mdlé elektrické řízení a vznětový čtyřválec bez charakteru. Hned po prvních kilometrech jsem ale zjistil, že jsem se sakra mýlil, auto mi vyrazilo dech ve městě, na dálnici a slovo okreska pro něj znamená sérii šíleně rychle projetých zatáček.
Ačkoliv se na jeho designovou stránku valí nespočet hanlivé kritiky, tak upřímně moc nechápu proč, teda alespoň u verze s příplatkovým M-Paketem. Ten oproti standardu přidává agresivní nárazníky, nižší prahy a nádherná 18 palcová litá kola. Třídveřová varianta má přímo fantastický tvar a mít o něco delší kapotu, tak je novodobou kopií legendární Z3. Tvary jsou vyvážené, zadní svítilny agresivní a jedinou vadou na kráse jsou podle mnohých příliš vysoké přední světlomety. Podle mě auto této konfigurace v bílém provedení tvoří jeden velmi povedený celek.
Interiér s příplatkovým sportovním paketem jakoby ožil. Materiály jsou kvalitní, zpracování výtečné a ergonomie si zaslouží jedničku. Líbí se mi dostatek odkládacích ploch a malá zdířka na středovém panelu, kde krásně zapadne klíč. Ale zpět k M-Paketu. Ten do kabiny přináší přímo božská sedadla sportsitze čalouněná kůží nebo v našem případě alcantarou, výborný tříramenný volant s tlustým a měkkým věncem a volič jízdních režimů na středovém panelu. Zapomenout nesmím na pádla pod volantem. předu je místa dostatek a vzadu jsou spíš takové dvě nouzovky. Osobám se zavalitějším typem postavy zřejmě nebude vyhovovat užší interiér. Pro jednu či dvě osoby je auto praktické a zavazadelník o objemu 360 litrů dostačující.
Pod kapotou se nachází dvoulitrový (1995 cm 3) čtyřválec se dvěma turbodmychadly, který disponuje výkonem 160 kW (218 koní) v 4400 ot./min. a točivým momentem 450 Nm v 1500-2500 ot./min. Má vrtání 84 x 90 milimetrů a piezoelektrické vstřikovače dokážou vstřikovat naftu do válce tlakem až 2000 barů. Síly jsou přenášeny na zadní kola přes 8 st. automatickou převodovku Steptronic od firmy ZF. Hmotnost je 1400 kilogramů a i díky tomu zvládá stovku za 6.3 sekundy a dokáže se rozjet až na 240 km/h.
Po nastoupení mě oslňuje výborně nízký posed a na skvělém pocitu přidávají sedadla, která umí být komfortní a zároveň parádně podržet tělo v zatáčkách. Uvítal jsem jednoduché dofukování bočnic, díky němuž si pohodlně jedničku osedlá hubeňour i tlusťoch. Vše pak završuje do rukou padnoucí volant. Díky délce lehce přes 4.3 metru a šířce necelého metru osmdesát je auto příjemným společníkem ve městě, je obratné, projede každým zúžením a parkování je jedna radost. Vedlejším účinkem geniální pozice za volantem je lehce horší výhled dozadu a do stran. Motor je kultivovaný a do kabiny přenáší jen minimální vibrace. Hrubším zvukovým projevem na volnoběh a v nízkých otáčkách ale svůj naftový původ nezapře. Osmistupňová převodovka Steptronic řadí hladce, rychle a prakticky neznatelně, zařadil bych ji mezi nelepší automaty na trhu. Spotřeba ve městě nepřekročí 7 litrů a je pravděpodobné, že s klidnou nohou ji srazíte k šesti. Dlouhodobý průměr s občasnou rychlou projížďkou se pohybuje okolo 6-7 litrů.
S autem jsem strávil dost času na dálnici a velmi mile mě překvapilo, že po více jak 300 kilometrech jsem nebyl vůbec rozlámaný. Odhlučnění je na danou kategorii nadprůměrné a filtrování nerovností až dechberoucí. Malý lehký hatch-back se sportovním paketem a hýčká si mě komfortem lepším, než dokáže nabídnou většina sedanů a kombíků střední třídy neprémiových značek. Při 130 km/h motor točí 2000 ot./min. a řekne si o 6 litrů, uberte na 120 a už pojedete za 5 a půl, naopak ho chyťte pod krk, upalujte přes 180 a dostanete se někam k devíti. Chválihodná je i jistota podvozku při jízdě přes 200 km/h, kdy v těchto rychlostech bez sebemenší známky nejistoty můžete projíždět i táhlé zatáčky na nekvalitním povrchu tankodromu D1. Je obdivuhodné, jak v přímce 125d stačí svým třílitrovým kolegům o řadu i dvě výš, na okresce je pak spráská jako psy.
Konečně je tady první klikatá silnice, která se táhne zeleným lesem a nabídne rychlé a technické pasáže s kvalitním i rozbitým asfaltem. Cesta přímo stavěná pro silný hatch se zadním náhonem. Zapínám režim Sport Plus, který přitvrdí řízení, zostří reakce na plyn a místo plynulého a komfortního řazení nyní při každém zatáhnutí za pádlo pořádně kopne do zad. Na první rovince dosahuji až nebezpečné rychlosti a agresivními brzdami si zařezávám pás do hrudní kosti. Ostře zatáčím, na plyn jdu brzy a čekám nervozitu z přestřeleného nájezdu nebo mírnou nedotáčivost a ono nic! Auto jako by se přilepilo k asfaltu a už nikdy nechtělo pustit, čemuž lehce přidávají i parádní pneumatiky Michelin Pilot Super Sport, které jednoznačně doporučuji. Mechanická přilnavost podvozku je famózní, to, jak komunikuje přes sedadla a zadek, čiší z něj jistota a naprostá důvěra. Autu je dokonce jedno, jestli jede po hladkém či rozbitém podkladu, díky lehce měkčímu nastavení ho výmoly téměř vůbec nerozhodí. Ačkoliv je řízení elektronické, tak je mezi rivaly jednoznačnou jedničkou a BMW tu odvedlo pořádný kus dobré práce – je dostatečně komunikativní a citlivé (na hydrauliku ale stále nemá). S vypnutou elektronikou lze na každém výjezdu lehce pohodit zadkem a vykouzlit tak úsměv na svojí tváři a děs na té spolujezdce. Na mokru lítá bokem jedna báseň a drifty s ním jsou jednoduchou a zábavnou záležitostí, auto poslouchá, ať se děje cokoliv.
Motor je kapitola sama o sobě. Ano, vyloženě sportovec to není a se silnými benzíny se většinou charakterově rovnat nemůže, ale jsou tu i tací, které roznese na kopytech. Mezi naftovými čtyřválci je absolutní špičkou. Táhne v celém spektru už od 1500 otáček. S chutí jde po otáčkách a nejvyšší výkon má posazený nezvykle vysoko a omezovač zasáhne až v 5500 ot./min. Plyn se dá dokonce slušně dávkovat, což je mezi vznětovými agregáty světlou výjimkou. A to, s jakou chutí s ním 1400 kilová jednička zrychluje, je hodno potlesku. Motor hodnotím jako nejlepší naftový čtyřválec, čemuž kromě využitelného výkonu pomohla i velmi nízká spotřeba.
Můžete namítnout, že na každou z těchto disciplín najdete hatch-back, který ji zvládne líp. A ano, je to pravda, Áčko od Mercedesu je komfortnější, Audi A3 lépe zpracované a praktičtější a eReSový Mégane Trophy-R mnohem rychlejší, ale žádné z nich nedokáže všechny discipliny zkombinovat dohromady tak fantasticky, jako BMW 125d. Je komfortní, pro jednu až dvě osoby praktické, dokáže jezdit za hubičku, vypadá skvěle a jede jako kráva a je jedno, jestli se nachází na rovince nebo okresce. Kdyby se dávala Nobelova cena za automobil, mám jasného kandidáta na vítěze!
Na co si dát pozor
U předfaceliftové verze (do roku 2011) byly motory N47 hlavně ze začátku výroby (2007) docela nespolehlivým zbožím. Trápily je řetězové rozvody, které rachotily a řetěz se občas i zcela přetrhl. Jsou známy i případy, kdy mezi válci praskl blok motoru, což se zpočátku projevovalo ”jen” unikající chladící kapalinou. To se však týká auta před modernizací (123d) a právě proto bych volil náš novější kousek. Motor je pružnější, lépe se u něj dávkuje výkon, má kultivovanější projev, mnohem nižší spotřebu a hlavně zatím nejsou známy téměř žádné zásadní problémy s jeho spolehlivostí.
Za propůjčení vozu bychom chtěli poděkovat společnosti AAA Auto.
Plus
Komfortní a zároveň velmi schopný podvozek při rychlé jízdě
Komunikativní řízení
Posed za volantem
Komfortní sedadla, které skvěle podrží tělo v zatáčkách
Do rukou padnoucí volant
Parádní 8 st. převodovka Steptronic od ZF
Poměr výkon/spotřeba
Mínus
Užší interiér
Vyšší cena
| Technické specifikace | |
|---|---|
| Auto | BMW 125d |
| Typ motoru: | přeplňovaný vznětový |
| Válce/ventily: | 4/4 |
| Zdvihový objem: | 1995 ccm |
| Výkon: | 160 kW (218 koní) v 4400 ot./min. |
| Točivý moment: | 450 Nm v 1500-2500 ot./min. |
| Jízdní vlastnosti | |
| Maximální rychlost: | 240 km/h |
| Zrychlení 0-100 km/h: | 6.3 s |
| Udávaná spotřeba-město/mimo/kombi: | 6/4.3/4.9 l |
| Emise CO2: | 129 g/1 km |
| Rozměry a hmotnost | |
| Zavazadlový prostor – sedadla/sklopena: | 360/1200 l |
| Objem nádrže: | 52 l |
| Pohotovostní hmotnost/nosnost: | 1465/455 kg |
| Rozměr pneumatik: | 225/40 R18, 245/35 R18 |
| Rozměry | |
|---|---|
| délka: | 4324 mm |
| šířka: | 1765 mm |
| výška: | 1421 mm |
| rozvor: | 2690 mm |
| rozchod vpředu: | 1535 mm |
| rozchod vzadu: | 1569 mm |
« BMW M3 E30 s 5.0 V10 z M5 – Má 535 koní a vaše může být za 1.3 milionu BMW M3 30 Jahre – Výroční speciál má 450 koní »
