TEST ojetiny Audi A5 Sportback 2.0 TDi Quattro
Tohle auto mě vlastně mělo úplně minout respektive jsem kvůli němu neměl podle teoretických předpokladů hnout brvou. Technika na úrovni Audi A4, interiér podle ingolstadtské předlohy někde na přelomu A4 a A6, úplně klasické motorové menu a například i známá skutečnost, že v Audi se připlácí snad i za volant. Jinými slovy standardní výbava nic moc a hromada příplatkových položek tu a tam za absolutně nesmyslné peníze. Jestli je tohle základ nějakého velkého překvapení, potom jsem budoucí kandidát na Nobelovku za přínos v teoretické fyzice.
A to teda nejsem. Jenže A5 Sportback mě v prvním testu a to dokonce s dvoulitrovým naftovým čtyřválcem úplně dostala. Dostala mě naprosto vyváženým designem, úžasným posazem, kupodivu komunikativním řízením, fantasticky utlumeným a velmi komfortním podvozkem, ale přitom naprosto dokonalými jízdními vlastnostmi se sportovním diferenciálem Quattro a tahle jízda se mi stala osudnou. Zamiloval jsem se. Ještě nikdy před tím jsem neřídil Audi, které by bylo v zatáčkách tak neutrální a dokonce mírně přetáčivé, ještě nikdy před tím jsem neřídil Audi, které neletělo čumákem ze zatáčky ven a poslouchalo na slovo.
Osobně nejsem velký fanda všech těch cross-nesmyslů a spojování nespojitelného. Opravdu se obávám situace, kdy v nabídce Mercedesu naskočí volba B63 AMG a mnichovské BMW představí nové 5 GT M. V té chvíli dosáhne ručička automobilové absurdity červeného pole a všechno, co považovali motoristé např. v 70. letech minulého století za nosné a neměnné, vezme definitivně za své. Od té chvíli může klidně Ferrari vyrábět súvéčka, kombíky nebo třeba splašené dodávky a Catterpillar vyhraje se svou elektrickou super-sklápěčkou 24H Le Mans.
Na druhé straně, kompromisy na úrovni A5 Sportback nemám problém přijmout, ba naopak je dokonce vítám. Nikdy bych tomu nevěřil, ale zamiloval jsem se do auta, které na první pohled naprosto nesmyslně kombinuje karoserii se splývavou zádí ve tvaru kupé a přitom víkem zavazadlového prostoru v provedení liftback (tedy výklopné víko včetně zadního skla) a čtyřmi dveřmi notabene v bezrámovém provedení. Kdyby takové auto ukázalo Audi v roce 1990 asi na něj klienti zavolají zásahovku z blázince, v roce 2009 však na něm nepřišlo nikomu nic divného.
Teď víte, že A5 Sportback znamená podivnou kombinaci různých vlastností, které v celku nepochopitelně dohromady fungují. Podívejme se třeba na čtyři dveře a kufr. Měl jsem strach, že bezrámová konstrukce bude znamenat u takového hybridu zvýšený hluk ve vysokých rychlostech a tedy nepřijatelný ne-komfort. Měl jsem strach zbytečně. Rámové dveře by se možná chovaly lépe v rychlostech nad 180 km/h, ale komu pár decibelů navíc v téhle rychlostí vadí? Další věc – kufr.
Říkal jsem si, že celá tahle hra na praktičnost skončí fiaskem. Přece kombi to nikdy nebude a do MPV má A5 Sportback asi tak daleko jako Justin Bieber do zpěváka. On ale praktický provoz ukázal, že 480 litrů objemu dostupných velkým vstupním otvorem a snadné sklápění sedaček má smysl. Přestože nejsem žádný velký kutil, zemědělec, stavař nebo třeba čtyřnásobná hlava rodiny, snadno přístupný a docela velký kufr jsem si v A5 Sportback zamiloval.
Zažil toho se mnou docela hodně. Převážel kola, hromadu krabic z Ikey, sem tam nějakou kytičku, štafle, spoustu tašek s nákupem, kartony a tak dále. Nebýt možnosti snadného sklopení zadních sedaček, zadní loketní opěrky zakrývající průvlak do interiéru nebo několikrát zmíněného velkého vstupního otvoru byl bych v mnoha situacích nahraný. V rámci objektivity vás samozřejmě musím varovat před velkýma očima a velkým očekáváním, neboť A5 Sportback není a nikdy nebude MPV nebo pick-up. Skříň do něj nenacpete, i kdybyste se rozkrájeli.
Interiér
Ptáte se na kvalitu a provedení interiéru? Potom říkám, představte si dokonalost, tu si dejte na druhou a dostanete vnitřek A5 Sportback. Všemu vévodí úžasné měkčené plasty, stejně úžasné ostatní plasty, luxusní dekory a fantastické ovládací prvky, aneb tlačítka. Pokud se rozhodnete hledat chyby, přeji vám hodně štěstí a trpělivosti, protože jsem na žádné nenarazil.
Dokonce i odkládacích ploch je dost a kapsy ve dveřích pojmou velkou 1,5 litrovou láhev. O ergonomii nebo grafickém ztvárnění a rozložení systému MMI se snad není ani potřeba zmiňovat. Tady Audi už nějakou dobu chyby nedělá.
Dokonalost á la Audi
Tak za prvé kombinací několika faktorů není Audi A5 Sportback nedotáčivé. Tolik typická nedotáčivost spojená s nepříjemným pocitem těžkého čumáku a špatné ovladatelnosti ve vysokých rychlostech (a to nejen v zatáčkách) definitivně zmizela. Prostě není. Díky změnám v konstrukci obecně v čele s posunutím motorů více dozadu, chytré distribuci točivého momentu mezi kola přední a zadní nápravy, ale vlivem sportovního diferenciálu i levé a pravé zadní kolo, se z Audi A5 Sportback stal malý bavorák.
Je to fakt, kterému se z vyhřáté židle v kanceláři možná těžko věří, tak či tak jízda snad v kterémkoliv Audi ještě nebyla nikdy zábavnější. Nedávno mi kdosi řekl, že kus železa na zadní nápravě přece nemůže mít takový vliv. Samotný diferenciál asi ne, ale pokud spojíte neúnavnou snahu inženýrů Audi zlepšit jízdní vlastnosti svých vozů na úroveň maximální neutrality až mírné přetáčivosti a zapojíte do toho něco, co v zatáčkách posílá více síly na vnější, někdy však i vnitřní kolo, vznikne z toho A5 Sportback a úžasná zábava za volantem. Mimochodem, pokud máte rádi driftíky na zasněžených a namrzlých zimních silnicích, budete v tomto autě štěstím bez sebe.
Obecně mohu říct, že A5 Sportback z hlediska jízdních vlastností následuje nejlepší Audi historie, neboť slibuje naprosto precizní, strojové dokonalou jízdu okořeněnou nově o vynikající zpětnou vazbu od volantu, úžasný posaz za volantem nebo perfektní reakce motoru na plynový pedál.
125 kW naftového výkonu na vůz bohatě stačí a vůz je s ním slušně dynamický a hlavně ekonomický. Spotřeba se mi po celém týdnu nepřehoupla přes 7 litrů a to jsem auto vážně nešetřil. Pokud se uskromníte na dynamických nárocích, dá se jezdit u za 5 litrů, což je absolutní pohoda.
Kompromis, který musíte milovat
Tohle auto není ani čistokrevný sporťák, ani čistokrevná limuzína ani praktické kombi. Je to mix všeho možného, který dal ovšem vzniknout naprosto geniálnímu stroji, jenž umí v létě i zimě moc bavit, přitom sloužit a navíc poskytovat dostatečný komfort na cestách za prací i zábavou. Kdo chce a potřebuje spojit radost s povinnostmi, nemá podle mě na trhu aktuálně lepší volbu.
Doporučujeme
3.2 FSI – Silný, kultivovaný a z velké části spolehlivý motor. Jen je třeba oželet o trochu vyšší spotřebu.
4.2 FSI – Pravděpodobně nejlepší osmiválec, který kdy opustil dílny Audi.
2.0 TDI – Dostačující výkon, božská spotřeba a při dobrém zacházení slušná spolehlivost.
3.0 TDI – Spolehlivý, velmi silný a kultivovaný. Ideální na delší cesty.
Žádná výhra, ale ani prohra
3.0 TFSI – Když je o něj řádně postaráno, je to pohádka.
2.7 TDI – Trvanlivý a pružný motor, bohužel ve stínu 3.0 TDI.
Raději se vyhněte
1.8 TFSI – Není nejspolehlivější jednotkou a výkonu na rozdávání taky nemá.
2.0 TFSI – Motor je to vlastně slušný, ale často si rád bere více oleje než je zdrávo. A u ojetiny nikdy nemáte jistotu…
Plus
Komfortní podvozek
Jistota v zatáčkách
Kvalita zpracování
Dobré motory
Mínus
Detaily v interiéru
Základní sedadla
Nekomunikativní řízení
Nákladnější servis
Za propůjčení vozu bychom chtěli poděkovat společnosti AAA Auto.
« VW Tiguan se stal „Autem roku 2016 s pohonem všech kol“ Ze starého eSka na nové – Takto si s přestavbou poradili Ukrajinci, vyjde na 340 tisíc »