TEST ojetiny Alfa Romeo Giulietta QV – Divoký čtyřlístek.
Giulietta je zpestření, které čeří vody nudné šedi kompaktních hatchbacků a její retro design se neokoukal ani po tolika letech na trhu. Aby taky jo, když jich jezdí jako šafránu a je to docela škoda, protože tohle auto je vážně zajímavé i po řidičské stránce. Když se v největším českém bazaru AAA Auto objevila vrcholná sportovní verze QV nejprve jsem nevěřil vlastním očím a ihned začal žhavit telefon. Musel jsem ji dostat do testu a prožít s ní vášnivý týden, ehm…
Jedno motoristické pořekadlo říká: “kdo nikdy nevlastnil Alfu Romeo, nemůže se považovat za skutečného petrolheada” a já tak nějak chápu proč, jen bych to klidně upravil na to, že by minimálně každý měl někdy okusit pocit za volantem těchto věhlasných strojů. Značka s ohromnou historií, závodním odkazem a stvořitel mnoha zcela zásadních automobilů a technologií si zaslouží vaši pozornost. Bez Alfy Romeo by tu nebyl systém Common rail, variabilní časování ventilů, rozložení trans axle a mnoho dalšího. Občas je mi líto, jakou pověst značka má a jak na ni lidé nahlížejí a hloupě opakují nějaké hospodské povídačky. Každá značka si prošla horším a lepším obdobím, bohužel u pověsti Alfy Romeo to zůstalo neprávem zakořeněno i dlouho po napravení. Důvod bych viděl v nízkých prodejích a zkušenostech široké veřejnosti. Přeci jen jich jezdí žalostně málo na to, aby se slova o opravdovém stavu věci šířila.
Zpět k autu. Giulietta dostala podvozkovou platformu C-Evo, vycházející ze starší platformy použité poprvé u Fiatu Stilo. Změn ale bylo provedeno tolik, že lze platformu označit za novou. Konstrukce podvozku se oproti modelu 147 sice vzdává předního zavěšení s dvojitými lichoběžníky, avšak uchovává si zadní víceprvkovou nápravu a na poměry nižší střední třídy obsahuje nebývale vysoký počet hliníkových dílů. Důraz byl kladen na tuhost a bezpečnost konstrukce, ta je proto z 90 % tvořena vysokopevnostní ocelí. Výsledkem je i plných pět hvězd v nárazovém testu EuroNCAP.
Verze QV (Quadrifoglio Verde) pak pohledný hatchback mění v nasupenou bestii, která to ale zbytečně nedává najevo. Zvenčí je designových změn pramálo a nejokatější jsou velké zadní koncovky výfuků a plakety tradičního čtyřlístku na předních blatnících. Znalý pozná snížený podvozek a větší brzdy. Testovaná verze byla nepřehlédnutelná především díky matnému antracitovému laku, který autu fakt sluší.
QV tak není jen pozlátko a hra ne efekt zvenčí. To hlavní se totiž ukývá v technice pod šik karoserií, kde buší legendární motor 1.75 TBi (jeho modernizovaná verze s přímím vstřikováním od roku 2014, do té doby se používala verze bez a s výkonem 173 kW), který využívá i supersportovní placka 4C. To znamená výkon solidních 177 kW při 5500 min-1 a kroutící moment 300 Nm při 1900 min-1, případně až 340 Nm při overboostu. Není tedy divu, že lze s touto Italkou jezdit opravdu velmi svižně, Alfa uvádí zrychlení z nuly na 100 km/h za 6,8 s a maximální rychlost 242 km/h.
Motor sází na zátah již od velmi nízkých otáček, turbo začíná auto hnát vpřed už od 1600 min-1 a na rozdíl od většiny dnešních tupě lineárních přeplňovaných motorů ze sebe vydává to nejlepší až na konci výkonového spektra. To však znamená už za hranící pěti tisíc, omezovač totiž zasahuje dle momentální nálady (a zvoleného rychlostního stupně) porůznu za 6000 otáčkami. Jak je dnes už dobrým zvykem, 1.75 TBi nemá turboefekt – zabírá sice velmi důrazně, ale naprosto plynule, takže auto nemá problémy s trakcí. Tedy na suché silnici! Na mokru nebo nečistém povrchu mají přední kola, co dělat.
Dalším důležitou změnou v technice je i použití elektronického diferenciálu se zvýšenou svorností. Cítit to jde docela hodně, kdy se pod plynem v zatáčce auto krásně stáčí na její vnitřek a nedochází ke zbytečnému prokluzu vnitřního kola. Druhou stranou mince je občasné tahání za volant, ale to se objevuje u všech aut této koncepce. Giulietta QV také využívá služeb systému DNA. Ten ovlivňuje reakce motoru, převodovky, posilovače řízení, stabilizačního systému a funkci diferenciálu Q2. Zkratka DNA je odvozena od trojice nabízených režimů: Dynamic, Normal a bezpečný All Weather. Ty lze zvolit kolébkovým voličem poblíž řadičky.
Upravený byl i podvozek, který dostal nižší světlou výšku a tužší odpružení s jiným odklonem kol. Důležitým prvkem je i použití větších brzd, které má na svědomí proslulá firma Brembo! Tady lze jasně vidět, že Alfa Romeo svou vrcholnou verzi nepodcenila a postavila ji opravdu podle poctivého receptu. Není to jen silný motor v líbivé karoserii, ale komplexně vyladěné auto a při jízdě je to opravdu znát.
Motor má krásný hutný zvuk, který i výrazně proniká do kabiny. Zvenku je čtyřválcové chraplání dost hluboké a každé přeřazení doprovází příjemné prskání do výfuků. Gradující a charakterní projev motoru mě opravdu bavil stejně jako jeho reakce na plynový pedál. Testovaný kus byl vybaven automatickou převodovkou, která kupodivu nefunguje vůbec zle. Nepopírám, že s manuálem by to byla lepší volba, ale tato dvouspojková skříň řadí rychle a necuká.
Podvozek je relativně tvrdý, ale není to nic nesnesitelného. Problém nastává až na rozbité silnici, kde jsou rázy výraznější a dochází k decentnímu odskakování zadní nápravy. Občas se tak s touto Alfou musíte dost prát, protože vás do toho ještě tahá za volant. Stabilitu však neztrácí a grip je výborný, nicméně kvalitní povrch silnice ji vyhovuje daleko více.
Při opravdu rychlé jízdě oceníte strmé a velmi přesné řízení, které navíc v režimu Dynamic klade opravdu silný odpor a nabídne i adekvátní zpětnou vazbu. Překvapilo mě, že Giulietta QV nemá tendenci k nedotáčivosti, to by se nájezdová rychlost musela opravdu absurdně přehnat. Po tečně nejde ven ale ani při prudkém přidání plynu ještě před výjezdem ze zatáčky. Pokud ji chcete rozveselit a donutit pohnout zadkem do strany, stačí neurvale pustit plyn a je vymalováno. Tendence k lift-off smyku je tu velká.
Je to opět další Alfa Romeo, která ve mě vzbudila dojem, že tyto Italky jsou jako starší BMW v moderním provedení. Jen o pořádný kus hezčí a charismatičtější. Tam, kde současné automobily nabízí odtažité řízení, maximální komfort a nulové zážitky, tam vás i Alfa s předním pohonem bude bavit řídit. Sice vás trochu na našich silnicích naklepe, ale budete se u toho smát. Zela upřímně neznám mnoho aut s předním náhonem, které by byly takto zábavné a charizmatické. Můžu zmínit třeba ultimativní Mégane RS, ale to je auto, se kterým se nedá žít každý den a taky není praktické. Mezi pětidvířky je toto QV jako zjevení. které nabídne opravdové sportovní svezení, prostorný interiér a praktický kufr. Pokud vás napadá Golf GTI, tak vás zklamu, ten je vedle této krásky ztělesněním nudy.
« Pět speciálních edicí Land Cruiserů, které se zapsaly do dějin. Ferrari jsou jedna z nejlepších investic. Dokazuje to nedávno prodané 599 GTB v České republice! »
